He is my problem

20.chapter ♦ Orange juice

,,Ale ne!" zhrozila se mamka, když se podívala do ledničky. ,,Došlo nám skoro všechno jídlo. Nemohli byste vy dva, prosím zajet na nákup?" podívala se na mě a na Stefana.

Já a Stefan jsme seděli v obýváku a oba jsme si něco četli. Od toho incidentu u jezera jsme spolu nepromluvili. Nevypadalo to, že je na mě naštvanej, ale taky asi neměl potřebu se mnou mluvit. A já s ním taky ne.

,,Já to zvládnu sama, mami," řekla jsem a začala se chystat na nákup.

,,To je dobrý, pojedu s tebou," usmál se Stefan a odložil svojí knížku.

,,V pohodě, zvládnu to sama," snažila jsem se mu to říct mile, ale moc se mi to nedařilo.

,,Ale no tak, Alex!" okřikla mě mamka.

,,Fajn," řekla jsem naštvaně a vydala se ven.

,,Kdo řídí?" zeptal se mě Stafan, který byl hned za mnou.

,,Já."

Sedla jsem si do svého auta za volant a Stefan na místo spolujezdce. Řekla jsem, že chci řídit já, protože se pořád bojím toho, co mi chce Stefan udělat. Ráno mi přece řekl, že si to vypiju za to, že jsem ho schodila do jezera. Určitě už vymýšlí pomstu a já musím být vestřehu. Nastartovala jsem a rozjela se směrem k obchoďáku.

Najednou jsem si všimla, že na mě Stefan kouká. Měl ten jeho ďábelský úsměv z rána.

,,Co je?" zeptala jsem se ho.

,,Nic," odpověděl a potom se už díval před sebe.

**********

,,Takže potřebujeme mléko, vajíčka, šunku,..." začala jsem výjmenovávat věci, které mi mamka napsala na lísteček, abych koupila. Chodila jsem mezi regály a dávla do košíku, který vezl Stefan, potraviny.

,,Kde tu mají potapěčskou výbavu?" zeptal se mě Stefan, když jsem hledala mezi krabicemi s džusy můj oblíbený pomerančový.

,,Proč?" nechápala jsem.

,,No, kdyby jsi mě zase chtěla schodit do toho rybníka," usmál se.

,,Tak zaprvé, je to jezero. Zadruhé jsem tě tam nehodila, ale ty jsi tam spadnul a zatřetí, zasloužil sis to," tentokrát jsem se usmála já.

Potom jsem svůj pohled vrátila zpátky k džusům. Kde mají ten můj oblíbený? Projížděla jsem pohledem všechny řady, ale nemohla jsem ho nikde najít.

,,Nehledáš tohle?" zeptal se mě Stefan a ukázal na pomerančový džus, který držel v ruce.

,,Kde jsi ho našel?" Vzala jsem si ho od něj a dala ho do košíku.

,,Že by u pomerančových džusů?" ukázal na řadu, kde byly vyskládané jenom pomerančové džusy.

,,Díky," poděkovala jsem, ale ne moc mile. Potom jsem si vzala ještě dvě krabice džusu do zásoby.

,,Co bys beze mě dělala?"

,,Asi bych... normálně žila jako před tím, než jsem tě poznala," řekla jsem mu a dala do košíku čokoládové sušenky.

Když jsme měli všechno, šli jsme zaplatit k pokladně. Potom jsme to naložili do auta a vydali se domů.

Asi v půlce cesty jsem na něco najela a auto najednou přestalo jet. Nevěděla jsem, co se děje, tak jsme se Stefanem vystoupili z auta a šli jsme to zjistit.

,,Praskla pneumatika," zahlásil Stefan a sehnul se k přední pneumatice, která byla skoro vyfouknutá.

,,Ale ne!" zaklela jsem stejně jako to dělává mamka. ,,Co teď? Jsme asi 5 kilometrů od domu. Zkusím zavolat mamce," řekla jsem a vytáhla z kapsy mobil.

,,To nebude třeba. Máš vzadu náhradní pneumatiku?"

,,Jo, ale co chceš dělat?"

,,Co asi? Vyměním ji," řekl Stefan a šel ke kufru auta.

,,Děláš si srandu?"

,,Vypadám na to?" zeptal se mě s vážným výrazem.

,,A dělal jsi to už někdy?" zeptala jsem se nejistě.

Stefan vyndal náhradní pneumatiku a ještě kufřík, který jsem v autě měla pro případ, že by se něco stalo. Jako třeba teď.

,,Byl jsem na brigádě v autoopravně."

,,Alespoň, že tak," oddechla jsem si. ,,Chceš s něčím pomoct?

,,Budeš mi prosím podávat nářadí?" zeptal se mě a já přikývla.

Zjistila jsem, že Stefan je opravdu dobrý mechanik. Pneumatiku vyměnil asi za dvacet minut, což jsem nedokázala pochopit. Myslela jsem, že to trvá déle. Musela jsem uznat, že je fakt šikovnej.

,,Tak hotovo," řekl Stefan, když dal prasklou pneumatiku do kufru. ,,Můžeme jet."

,,Moc díky," usmála jsem se.

,,Už souhlasíš s tím, že bys beze mě nevěděla, co dělat?" zeptal se s úšklebkem na tváři.

,,Možná," řekla jsem, protože jsem nechtěla přiznat, že bych byla úplně ztracená.

Všimla jsem si, že je Stefan špinavý. Měl na tváři černé fleky, od té opravy.

,,Jsi docela špinavej," usmála jsem se.

,,To nic není. To bys mě měla vydět, když jsem chodíval na tu brigádu. Večer jsem se vracel úplně černej," zsmál se a já s ním.

,,Asi by jsme se měli vrátit, aby se mamka nebála, kde jsme," řekla jsem po chvíli.

,,Ale budu raději řídit já. Druhou náhradní pneumatiku nemáme," ušklíbl se a já ho ze srandy praštila do ramene.

,,Umíš vůbec řídit auto, kde je volant na levé straně, Angličane?"

,,Určitě lépe než ty, Američanko," řekl a potom nastoupil do auta, samozřejmě k volantu. Jen jsem si povzdychla a šla si sednout na místo spolujezdce.