He is my problem

19.chapter ♦ Who is winner now?

Ráno po plese jsem byla docela unavená, ale i když byla sobota, vylezla jsem z postele brzo. Potřebovala jsem si zaběhat a nadýchat se čerstvého vzduchu. Nejdříve jsem se osprchovala a potom si oblékla moje běhací oblečení. Když jsem si dělala drdol, někdo zaklepal na dveře.

,,Dále," řekla jsem a utáhla si svůj krásně udělaný drdol.

Dveře se otervřely a dovnitř vešel Stefan. Měl na sobě ještě pyžamo, takže se mi naskytl pohled na jeho chlupaté nohy. Rychle jsem oči odvrátila.

,,Ahoj, co potřebuješ," zeptala jsem se ho.

,,Včera sis nechala v autě kabelku, tak sem ti jí raději přinesl, abys jí nehledala," podal mi mojí černou minikabelku.

,,Díky," řekla jsem a usmála se.

Zase nastala ta trapná chvíle ticha, kdy se oba na sebe koukáme a ani jeden nepromluví.

,,Tak já už asi půjdu," řekl Stefan a podrbal se na zátylku.

,,Stefane?" oslovila jsem ho ještě před tím, než odešel.

,,Ano?" otočil se na mě.

,,Co jsi mi to chtěl včera večer říct?" zeptala jsem se ho. Stefan se zarazil.

,,Nevím, o čem to mluvíš?" řekl nervózně.

,,Včera večer v zahradě jsi mi chtěl něco říct, ale potom sis to rozmyslel," připoměla jsem mu včerejší scénu.

,,Chtěl jsem ti pochválit šaty," řekl Stefan, ale mě to nepřesvěčilo.

,,To jsi mi řekl ještě před plesem," založila jsem si ruce na prsou. ,,Tak co jsi mi chtěl doopravdy?"

,,Víš co, Alex? Jednou ti to řeknu," usmál se.

,,A kdy?"

,,Až na to budeš připravená," mrknul na mě. Jen jsem si povzdechla. Asi to z něj nedostanu. Raději jsem si oblékla mikinu a vzala si mobil se sluchátkama. Chtěla jsem už jít běhat.

,,Ty jdeš běhat?" zeptal se mě.

,,Jo proč? Chceš se snad přidat?"

,,Tak jo, ale chvíli na mě prosím počkej, musím se jít obléct," ukázal na svoje pyžamo, které se skládalo z trička a kraťas.

,,Fajn. Máš 5 minut, potom odcházím," řekla jsem a on rychle odběhl. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a šla dolů.

,,Dobré ráno, mami," pozdravila jsem mamku a dala jí pusu na tvář. Potom jsem otevřela ledničku a vzala si z ní pomerančový džus, který jsem si nalila do sklenice.

,,Dobré, zlato," usmála se mamka a upila ze svého hrníčku kafe. ,,Jaký byl ples? Musíš mi všechno povyprávět," řekla nadšeně.

,,Byl..." hledala jsem vhodné slovo, ,,fajn."

,,Podrobnosti! Kolikrát jste se Stefanem spolu tančili?"

,,Pětkrát," odpověděla jsem na máminu dotěrnou otázku a přilila si ještě džus. Pomerančový je můj oblíbený.

,,Jenom? Proč ne víckrát?" vyptávala se dál máma.

Naštěstí do kuchyně přišel Stefan. Poprvé jsem ho po ránu ráda viděla.

,,Dobré ráno," usmál se na mě i na mamku. ,,Jsem připravený, jdeme běhat?"

,,Jo, jdeme," řekla jsem a snažila se, co nejrychleji opustit kuchyň.

,,Užíte si to," zavolala za náma vesele mamka.

**********

,,Máma se tě vyptávala na ples?" zeptal se Stefan po chvíli běhu.

,,Poslouchal jsi za dveřema?" vyjela jsem na něho rozzlobeně.

,,To jsem ani nemusel. Vždy, když s mámou mluvíš o mě, tak se z toho snažíš vykroutit," zasmál se.

,,Moc vtipný," řekla jsem ironicky.

,,Já vím, jsem vtipnej," mrknul na mě.

,,To si věříš," strčila jsem do něho a on mi to oplatil.

Když jsme vyběhli z lesa, zastavila jsem, protože jsem se musela vydýchat. Stefan měl sakra dobrou kondičku a i když moje je dobrá, na něho nemám.

,,Nějak mi nestačíš, co?" uchechtl se.

,,Všímej si sebe."

,,Máš pravdu, vítěze je důležité si všímat," zase se zasmál.

Teď už jsem ho měla fakt dost. Štval mě těma jeho ''vtipnýma" kecama. Chtěla jsem mu to natřít na celé čáře a hned mě napadlo jak.

,,Jo tak vítěz? A seš schopnej mě chytit?" zeptala jsem se a pro sebe se zasmála.

,,To bude lehký jako facka," usmál se a rozeběhl se mým směrem. Rychle jsem vystartovala, protože jsem se nesměla nechat chytit. Můj plán se nesměl pokazit, ne hned na začátku.

Vběhla jsem znovu do lesa, ale běžela jsem jinou cestou, takovou, kterou Stefan neznal. Ona to vlastně ani cesta nebyla. Všude byly pařezy, vylomené stromy a větve. Já jsem tudy běžela už několikrát, takže jsem věděla, kam šlápnout. Ale Stefan - nováček - zakopával a hodně ho zbrzdilo zastavovaní, aby nevrazil do stromu.

,,Já tě dostanu, Alex!" křičel na mě, ale já se jen zasmála. Tohle nebyl konec, měla jsem v plánu ještě něco lepšího.

Na konci lesa bylo jezero a já jsem to měla namířené přímo k němu. Kdo nevěděl, že tam jezero je, tak ho lehce přehlédnul, takže jsem doufala, že si ho ani Stefan nevšimne. Když jsem doběhla skoro k jezeru, trochu jsem zpomalila, aby mě Stefan doběhnul. A když byl skoro u mě, chytila jsem se za provaz, který tu někdo zavěsil na strom a přehoupla jsem se na druhou stranu jezera. Skončila jsem suchá, ale Stefan takové štěstí neměl. Nestačil to ubrzdit a skončil v jezeře. Věděla jsem, že se mu nic nestane, protože jezero nebylo moc hluboké a ani moc velké. Ani žádná příšera v něm nežila.

,,Tak, kdo je teď vítěz?" zeptala jsem se, když se vynořil. Vyplivl vodu z pusy a naštvaně se na mě podíval.

Jediný problém jezera byl, že bylo studené. Jenom v létě jsem se odvážila do něho skočit. Takže Stefanovi asi byla zima.

Počkala jsem, než vylezl z vody. Docela jsem se bála, že bude naštvaný, ale on si založil ruce na prsou a ďábelsky se usmál. Nevěděla jsem, co mi chce udělat, ale přehoupla jsem se zpátky na provaze.

,,Jaká byla voda?" zeptala jsem se se smíchem. Nečekala jsem však na odpověď, protože jsem se bála, že by mě hodil do jezera.

Rychle jsem se rozeběhla lesem a zpátky domů. Zastavila jsem se až před domovními dveřmi. Stefan byl hned za mnou.

Když jsem odemykala dveře, naklonil se ke mě a zašeptal: ,,To si vypiješ."

Přejel mi mráz po zádech, tak jsem radši rychle odemkla a vešla dovnitř.

,,Konečně jste ta..." mamka se zarazila u prostřed věty, protože si všimla mokrého Stefana. ,,Co se proboha stalo?" zeptala se.

,,To nic, mami. Stefan si dal jen ránní koupel," uchechtla jsem se a šla si dělat snídani. Stefan na mě vyplázl jazyk, ale tak aby to mamka neviděla a šel se převléct.

Já jsem se jen usmála a s chutí se pustila do toastů se šunkou, které jsem si nachystala spolu s pomerančovým džusem ke snídani.