Ztracená novinářka/ FF BVB

21. Šťastné packy

Uběhly tři dny  od vloupání do Jump arény a Loren měla smíšené pocity ze všeho, když seděla v brzkých hodinách na jedné barové stoličce a snažila se napsat pár řádků, aby mohla začít psát článek, ale nějak se jí do toho nechtělo. Ani sama netušila proč, ale po tom výletě jakoby na něj změnila názor. Tedy, stále ho měla za tupohlavce a naprostého egoistu, ale když byli spolu jen oni dva, choval se naprosto jinak. A ji to udivovalo čím dál tím více. 
Snažil se v tom venkovním světě vypadat jinak, snažil se něco zamaskovat? A co? Anebo se snad před něčím ukrýval? Jestli se tedy ukrýval, tak sakra před čím? Proč s ní byl naprosto jiný člověk a před všemi těmi lidmi tam se choval tak povýšeně? 
Schovala si tvář do dlaní, když si uvědomila, že má napsané jenom další dva body a nic dalšího. Čas se rychlostí blesku krátil, týdny ubíhaly jak voda a ona stále nic neměla. A musela co nejrychleji začít jinak článek neuzavře a bude pro Own zklamáním. 
Frustrovaně zavrčela do prázdna a silně si lokla ranní kávy. Musela něco vymyslet a to sakra rychle. Neměla ráda, když musela být zavřená v kanceláři a tam psát. Milovala práci z domova kde měla svůj klid a svůj svět, jenže tady jí to nemyslelo. 
Popadla notebook a svou kabelku, ve které nosila vždy vše a rozhodla se vydat do práce kde ji třeba něco napadne. 
Jenže, to by nesměl být její osud, aby se něco po cestě nestalo že? Takže jakmile vystupovala z taxíku tak začalo hrát vyzvánění a ona se modlila ať to není ten koho typovala. 
,,Co?''
,,Co máš dneška v plánu?''
,,Říct dobré ráno Loren či ahoj Loren by tě asi zabilo co?''
,,Na co se zdržovat zbytečnými řečmi a nepřejít rovnou k věci?''
,,Proboha, co potřebuješ tentokrát?'' 
,,Nechceš si dát dneska procházku?''
,,Vypadám snad jako ženská co se ráda prochází?''
,,Hele celkem i jo,''
,,neutahuj si ze mě,''
,,chodím jednou do měsíce do útulku venčit psi a přidat jim nějakou papírovku. Napadlo mě zda by ses nepřidala?''
,,myslíš si, že miluju zvířata?''
,,vypadáš na to,'' nad tím si musela povzdechnout. Pravda, milovala zvířata a strašně moc. Taky kdysi měli psa, ale to je sakra dávno a ona ani nevěděla jaké to je být na chvilku se zvířecím přítelem. 
,,Musím tě zklamat, mám dneska dost práce,''
,,v jednu vyrážím, kdyby sis to rozmyslela dej vědět. Naberu tě.'' jenže Loren se neobtěžovala ani s odpovědí, prostě hovor ukončila a vydala se k velké budově s několika plakáty. 
Jakmile vešla do toho ruchu, pohltila ji moc známá síla a odhodlání. S pár lidmi se přivítala a poté nastoupila do výtahu. 
Cesta nebyla kdejak dlouhá, i když měla kancelář v posledním patře. Ale jakmile vystoupila na svém patře a spatřila pracoviště téměř prázdné, zalekla se. Porozhlédla se po celém prostoru, tam na konci, úplném konci, seděli dva muži a o něčem si horlivě povídali. Odechla si a vydala se na konec chodby do své kanceláře. Nebyla v ní ani nepamatovala a ona si uvědomila, že dnes když tu bude si musí zažádat o úklid. Všude byl prach a jak šlo vidět, nikdo nevětral. Naštěstí, dnes nebyl kde jak parní den tak to velké okno otevřela a ona se musela usmát, když do místnosti zavál čerstvý vzduch.
Posadila se do svého křesla a hned otevřela notebook, aby si ověřila pár informací. Něco málo o tom muži  věděla, ale stále to nebylo dost. Bylo mu dvacet sedm, narodil se v Miwaukee a chodil do katolické školy, což bylo celkem směšné k tomu, když si uvědomila jaký styl oblečení má. Taky ví, že nedodělal střední školu jen kvůli tomu, že chtěl být zpěvák a nějakou dobu musel bydlet dokonce i v autě. To bylo na jednu stránku šílené. Měla o něm několik vtipných informací a u té poslední věděla moc dobře, že ji použije. Jen si musela zjistit kdo ho to naučil a do jakých míst se vloupal.
Potřebovala toho víc, sakra víc a především potřebovala něco šťavnatějšího. Na internetu nic zajímavého nebylo, kluci se o ničem nezmínili a jí nic neřekl. Takže s čím začít?
Jako první se rozhodla si vyndat poznámky a začít si třídit body, aby věděla co všechno o něm ví a co použije do článku. Poté se tedy rozhodla, že si zapíše body, které by měla zjistit. Takže se zaměřila co by mohlo znamenat název kapely, přeci jenom Black Veil Brides už něco znamenat musí.
Jenže její hledání nebylo kdejak dlouhé, protože do místnosti klidu vtrhl nečekaný návštěvník. Loren se akorát nadechovala, že něco řekne, že bude zlá, ale když uviděla jak před jejím stolem stojí Matthew s kelímky jejich oblíbené kávy, zarazila se a všechny nadávky spolkla.
,,Jak si věděl, že budu v práci?''
,,Intuice,'' pokrčil nad tím rameny a podal své kamarádce zelený kelímek. Ta ho s děkovným úsměvem přijala a silně si lokla. Milovala kávu a mohla by ji pít neustále a všude.
,,Co se stalo, že jsi zavítala sem?''
,,Potřebuju trochu inspirace k hledání,''
,,informací?'' na to pouze přikývla a opřela se do zad křesla, aby si vydechla alespoň na vteřinu, ,,a proč se ho nezeptáš?''
,,koho?''
,,No koho asi, jeho když potřebuješ něco zjistit!''
,,Asi těžko za ním přikráčím s otázkou: Ahoj Andrew, co nejhoršího si provedl ve svém životě? Neboj se, mně to můžeš říct, já to jenom použiju do svého článku, který tě má pošpinit.'' znovu si lokla a podívala se na svého přítele, protože měl ve tváři přesně takový výraz jakoby měl nějaký plán a pokud měl plán aniž by ho promyslel s ní, bylo to sakra špatný. ,,Ne Matthew, nemysli na to. Myslím si, že to dobrodružství z minula dostatečně stačilo,''
,,se ti neozval?''
,,Ozval, zrovna dnes ráno,''
,,a?''
,,A? Co bys jako chtěl vědět?''
,,Tak co po tobě asi sakra chtěl?!'' rozhodil pažemi do vzduchu a následně si sedl na masivní stul, aby měl o všem přehled. Ze začátku ho za to Loren nenáviděla, jenže po nějakém tom čase si zvykla. Přeci jenom, byl to Matt a on mohl teoreticky všechno, protože byl všechno v jejím dosavadním životě.
,,Zeptal se mě zda s ním nechci na procházku, venčit útulkový psi. Prý tam jednou do měsíce vždy chodí,''
,,romantik všemi směry!''
,,Matthew,'' pohrozila mu a znovu se opřela do svého křesla, ,,nepůjdu s ním venčit psi, když musím zjistit něco o jeho životě,''
,,a to si vážně myslíš, že zjistíš tím, že budeš brouzdat po internetu a doufat, že na tebe něco vybafne místo toho, abys šla s ním ven a osobně se s ním sblížila a něco zjistila?'' jo, Loren si to uvědomila, že má pravdu. Nejlepší by bylo se s ním sblížit a zjistit tak něco, ale mohla po tom všem co se stalo minule? Neměla z toho moc dvakrát dobrý pocit. Jenže měla na výběr? Jasně že neměla!
Zakoulela do strany oči a vytáhla ze zadní kapsy telefon, aby mu napsala tedy esemesku s tím ať ji vyzvedne před prací. Nemusela ani dlouho čekat, odpověď jí přišla hned obratem. Jakoby čekal celou dobu dokud mu nenapíše, což bylo na jednu stránku celkem děsivý.
,,Víš o tom, že tě nemám za tohle ráda?''
,,Za co, že mám pravdu?''