Ztracená novinářka/ FF BVB

15. Jedna ze vzpomínek

Uběhl již dlouhý a především náročný týden, kdy mladá novinářka seděla jednoho večera ve svém obyváku a nesla velmi příjemnou, ale zároveň i těžkou konverzaci s černovlasým mužem. Dnes byl další nároční den a ona doufala, že bude taky už poslední. Unaveně si promnula tvář, přičemž si silně oddechla. V kanceláři seděla dobré čtyři hodiny a když se zadívala na své hodinky musela zaúpět. Bylo teprve chvilku po osmé a ona neměla zdaleka ještě hotovo. Oči ji pálily už jakou dobu z toho neustále koukání do monitoru a záda měla celé zkřivené. Ač měla pohodlnou židli, kterou nadevše milovala, tohle dlouhé sezení nenáviděla. Nenáviděla ho asi stejně jako momentálně svého šéfa, který ji v sedm večer zavolal, že potřebuje znovu napsat článek do Star, který byl založený především na nepravdivých faktech a měl ukázat druhou tvář celebrit. Tak vlastně jako to bylo u všech ostatních bulváru. 
Star ale byl něčím přeci jenom odlišný. Ač do něj Loren nepsala tak často, měla ho i celkem ráda. Dozvěděla se v něm tolik novinek a faktů, které ji pomohly v dalších krůčkách. Našla v něm především i inspiraci pro své články a to byl možná ten fakt, který tolik zbožňovala. 
Zhoupla se na křesle a znovu se pustila do psaní. Už tolik času neměla, každá promrhaná minuta byla zbytečná a především zdržující. Dnešní plus na téhle práci bylo to, že předlohu měla napsanou už od Alice, která momentálně marodila. Tohle byl její článek a její práce a tak se do toho nejdříve nechtěla vůbec montovat. Alice byla sice velmi tichý a uťápnutý člověk, ale výborná novinářka. Co tak věděla tak se chtěla stát spisovatelkou, ale chtěla načerpat zkušenosti se psaním a proto trčila tady. A to Loren taktéž nechápala. Tahle mladá žena uměla tak dokonale psát až tomu kolikrát nevěřila. Dokázala čtenáře vtáhnout do řádků a do samotného faktu, že se poté nedokázal jen tak odtrhnout a když si vše přečetl, měl v mysli neustále samé otazníky, na které kolikrát nemohl najít odpověď. Jo přesně taková byla Alice.
,,Bambulko?'' ozvalo se za dveřmi a Loren se musela usmát. Přesně věděla kdo to je. Ten hlas by poznala kdekoliv a za každé situace.
Odložila ruce na svůj klín a čekala až její přítel vejde dovnitř. Tak jako vždy s vřelým úsměvem na tváři a v dlani její várku kávy, kterou tolik milovala.
,,Tak si přeci jenom tady. Říkal jsem si, že tu ještě budeš.''
,,Kde bych asi tak mohla být, když dělám práci za někoho jiného.'' pokrčila nad tím rameny a znovu se podívala do počítače. Chyběl jí už jenom konec, ale ten byl vždy nejtěžší. Uzavřít celý článek tak, aby nebyl nudný.
,,V kolik si vůbec vstávala?''
,,Ve tři.'' na to Matt pouze pokýval hlavou a položil před svou černovlasou přítelkyní kelímek s kávou. Sám se usadil na prostorný stůj a silně si usrkl ze svého kelímku.
,,Ale vůbec nevím jak to mám zakončit. Tohle není můj styl.''
,,Za koho píšeš vůbec? Něco jsem slyšel už od Thomase s Verou, ale i přes to se zeptám tebe ještě.''
,,Za Alici. Prý marodí a tohle musí být dneska do deseti hotové, aby to mohlo jít okamžitě do tisku.''
,,Předloha?''
,,Ta tady je, ale však víš. Alice má talent psát jako vypravěč, což já neumím. Jsem spíše na vybarvování.'' na to Matt znovu přikývl hlavou, ale tentokrát už se zamyšleným výrazem ve tváři. Věděl moc dobře, že se Loren podceňuje, ale až takhle? Byla to vynikající novinářka s neuvěřitelným talentem. Jinak by neseděla tady, neměla by vlastní kancelář, nedostala by se na několik žebříčků a především by se nestala pravou rukou toho tlusťocha.
,,Co máme dneska vůbec v plánu?'' nad tím Loren pozvedla jenom obočí. Jak sakra měla vědět co je dneska v plánu, když se ze všeho nejvíce těšila na svou postel? Vždyť byla naprosto vyčerpaná! Nejenom že spala jenom čtyři hodiny už kvůli tomu, že ten černovlasý muzikant u ní strávil celý večer, ale ještě k tomu měla opět své šílené sny, které se objevily asi tak po půl roce a ona dnes neměla náladu vůbec na nic. Maximálně na proležení celého dne ve své úžasné posteli, kterou tolik milovala.
,,Nevím jak ty Matt, ale já rozhodně budu dneska v posteli.''
,,To nemyslíš vážně! Vždyť dneska má být tak krásně.''
,,Nedivím se, když je teprve půlka července.''
,,Loren!'' zaúpěl zrzavý muž a sledoval, jak se jeho přítelkyně posměšně ušklíbla. ,,Nemusíš být stále taková.''
,,Je to štít.''
,,Přitom si tak neuvěřitelně hodná ženská.''
,,Nemusí to přeci vědět všichni. No ne?'' jednou jednoduchou otázkou umlčela svého přítel natolik, že se po několika dlouhých minutách sebral a odešel.