Ztracená novinářka/ FF BVB

8. Malý trapas číslo dvě

Slunečního dne si naplno užívali oba mladí lidé. Kráčeli po obrovské zahradě jež se vyjímala svou exotickou krásou. Nebylo by místo, které by je nezaujalo. Ať to byl pavilon šelem či plazů. Tahle Zoologická zahrada je lapila do svých spárů a nechala je ať si užijí tenhle den. U každého zvířete se zastavili, něco si o něm zjistili a nakonec ho vždy k někomu přirovnali. Andrew u velké gorily řekl, že vypadá zas jak nasraný Jeremy, u antilop zas, že to je jeho věrný přítel Ronnie a tak to pokračovalo. Loren se tomu všemu smála a pozorně poslouchala všechny informace o jeho přátelích a životě. A upřímně se nad některými věcmi až moc divila a to převážně, když mluvil o své kapele a přirovnával je k těm nejdivnějších zvířatům.
Zrovna stáli u výběhu se žirafy, když Loren uviděla malý stánek s občerstvením. Nemusela se ani ozývat a už k němu zamířil. Bez jejího zeptání koupil jednu vanilkovou zmrzlinu. Když k ní přišel tak se křivě usmál a jeden kornout jí podal.
,,Jsi si jistý, že jím zrovna vanilkovou?''
,,Vanilkovou zmrzlinou nikdy nic nezkazíš.'' zvesela se zasmál a ochutnal svůj kopeček. Loren nad tím jen zakroutila hlavou a pustila se do toho svého.
Oba kráčeli zahradou, smáli se různým vtipům a především diskutovali o jeho kariéře. Když v tom celý kornoutek spadl Loren na zem. Zděšeně se podívala, co se jí to vůbec stalo a až poté co si to uvědomila. ,,To je snad špatný sen! Takový škody!'' zanaříkala zatímco se koukala na prázdný kornout jehož obsah se válel na zemi.
Andrew se rozesmál na celou zahradu a s pobaveným výrazem ve tváři sledoval mladou ženu jejíž smutný výraz mluvil za vše. ,,Tak já ti koupím ještě jednu, ale hlavně jí znovu neshoď.'' obejmul jí kolem ramen a vydal se s ní k velkému občerstvení.
,,Nesahej na mě sakra.'' vyjekla Loren, když si uvědomila co vlastně dělá. Taková blízkost jí vůbec nevyhovovala.
,,Ty toho naděláš. Nechceš se spíše zabývat herectvím? Celkem by ti to i šlo.''
,,Ty by jsi spíš měl dělat komika, aby se ti každý mohl i s důvodem vysmát.'' přetočila nad tím oči Loren a nadále pokračovala v chůzi k občerstvení.
,,Jsem úžasný, to víme už delší dobu.''
,,Och,'' chytla se za srdce a předvedla grimasu bolesti.  ,,tvoje ego by ti mohl konečně někdo srazit.'' zanaříkala, když znovu s tímhle tématem začal. No opravdu. Poslouchat stále dokola, že je úžasný a jeho ego je neuvěřitelně silné bylo už vyčerpávající i na ni samotnou.
Stáli u velkého stánku na jehož verandě bylo dost návštěvníků a skoro každý si pochutnával na nějakém jídle a nebo se schovávali před sluncem a zvesela si povídali.
Obrovský stánek byl ozdobený všelijakými fotografiemi zvířat a pyšnil se několika velkými plyšáky zvířat, které se tu našly. Veranda byla pokrytá tmavě zelenými lavičkami se stoly a u každého stolu byl obrovský deštník s logem zahrady. Okolo místa byla velká ohrada s ovečkami, lamy a dokonce i kozami. Děti zvesela pobíhaly kolem hnědé ohrady a volaly na zvířata, aby se jich mohly alespoň nějak dotknout. Někteří je zase zvesela krmily trsy trávy a někteří je zase s obdivem pozorovaly zatímco jejich rodiče se zvesela bavili u občerstvení.
Když tohle vše Loren pozorovala musela se lehce usmát. Pozorovala tu radost z návštěvy a vzpomínala, jak trávila čas se svou rodinou v Kentucky. No v ten moment jí úsměv z tváře zmizel, když si vzpomněla, že tohle už dávno není. Že vlastně tohle všechno ztratila během vteřiny. Smutně pohlédla znovu na veškerou radost a silně si povzdechla. Jak by tohle všechno chtěla vrátit a zažít od znovu.
,,Tady máme ještě jednu vanilkovou zmrzlinu.'' ozval se jí za zády chraplavý hlas zpěváka a černovláska polekaně poskočila. S letmým úsměvem na rtech se na něj podívala a poté poděkovala, když spatřila v jeho ruce kornout se zmrzlinou. ,,Děje se něco snad?''
,,Ne, jen koukám na tu radost okolo. Je celkem fajn to takhle pozorovat.'' falešně se usmála a vydala se pryč. Tohle všechno jí přivádělo ke vzpomínkám, které chtěla vymazat a nadále se s nimi nezabývat.
Zrovna procházeli kolem výběžku s lvi, když se za jejími zády ozval pisklavý hlas a poté radostný výkřik. Zmateně se podívala kolem sebe a poté uviděla dvě mladé děvčata jak si něco šuškají. Jejich zrak spočinul na vysokém muži s havraními vlasy. Když spatřila jejich radost v očích, o krok ustoupila. Rozhodla se, že to bude radši sledovat z větší vzdálenosti.
,,Ty jsi Andy Biersack z Black Veil Brides!'' vykřikla jedna s černými vlasy až do půl zad. Horní část vlasů měla vytupírované a zbytek tak hezky splýval podél ramen. Její oči znázorňovali silné linky a na těle se vyjímalo černé tričko s logem jeho skupiny.
,,Jasan, zdravím vás holky.''
,,Můžeme se prosím s tebou vyfotit?'' zažadonila druhá, která měla zase vlasy barevné jak duha a přitom měly nádech jak vata.
,,Jasně že jo.'' pobídnul je Andrewu a každou obejmul kolem ramen z jedné strany.
Černovláska vytáhla telefon a udělala několik fotek zatím co se všichni tři usmívali do fotoaparátu. Loren všechno pozorovala se zájmem. Nechápala totiž, jak se jeho arogance tak náhle vytratila. Jakoby před ní stál nový člověk.
,,Doufám, že si dnešní výlet užiješ Andy.'' vykřikla černovláska ještě než zmizeli na druhé straně výběžku a zvesela na něj zamávali. A on jim to všechno s radostí oplácel. Takže kde je chyba? Ptala se sama sebe Loren, protože tomu vůbec nedokázala přijít na kloub. Před ní a celkově před svými společníky se choval kolikrát vážně nafoukaně. Vždyť toho byla přeci svědkem. Jenže teď stál před ní nový člověk, který chtěl rozdat veškerou svou radost a podělit se o kousek duše.
Jenže pro něj samotného tohle bylo vždy pohlazení po duši, když za ním přišli jeho fanoušci. Vždy mu to dodalo chuť jít ve svém snu dále a pokračovat v tom v čem začal před tolika lety. Byli pro něj inspirací a nadějí cokoliv dokázat. Navíc, neuměl je ani od sebe odehnat.
,,Tak tohle zvětšuje tvoje nesnesitelný ego.'' zasmála se Loren, když k ní Andy přišel a na jeho tváři hrál spokojený výraz.
,,A ještě spoustu dalších věcí.'' ironicky na ní zamrkal, přičemž Loren protočila oči a vydala se dále napříč zahrady. Už to byl opět on.