Ztracená novinářka/ FF BVB

17. Chodí pešek okolo

Ranní slunce nedokázalo ani vyjít jelikož celé Los Angeles zahalilo černo s deštěm. No a naše novinářka měla k tomu ještě dnes volno, anebo si ho tak zařídila, protože v tomhle počasí se trmácet do své kanceláře nechtěla. Nadále ležela ve své úžasné posteli a poslouchala z venku všechny zvuky, které by ji jindy otravovaly, ale dnes zcela uklidňovaly. Sama tomu nerozuměla, ale pro klid své duše to nijak neřešila. Proč by taky měla? Po včerejším záchvatu a následném výletu se cítila mnohem, mnohem lépe. I když. Nemohla z něj vytáhnout mnoho věcí co Loren rozčilovalo. Neměla už tolik času, potřebovala se hnout. Byla na tom jednom a samém bodě, žádné nové informace a dokonce neměla k němu ani blíže. No, i když. Měla. Po včerejších záchvatu přeci jenom byla o maličkatý kousíček blíže. Mohl se přeci jenom sebrat a odejít, nechat ji ať se nadále vzteká, ale on to neudělal. Pomohl a dokonce zkusil i trochu rozveselit, což se sakra cení. 
Podívala se na telefon kolik je hodin a když ukázal už dávno po desáté, rozhodla se tedy vylézt z vyhřáté postele a udělat něco se svým vzhledem. Rozhodla se nejdříve pro dlouho sprchu, která dokonale smyje všechny její negativní myšlenky. S vlasy se rozhodla nic nedělat, jednoduše je zapletla do jednoduchého copu, na svou tvář nanesla pouze řasenku s jemnými linkami. 
A když tak stála před svou skříní a rozhodovala se co na sebe, ťukl jí přeci jenom nápad. Rychle se rozeběhla k oknu, aby se přesvědčila, že dnešní den bude propršený. Jako jo, mohla se přeci jenom podívat do svého telefonu, ale tohle bylo lepší. Alespoň pro ni. 
Jakmile se ujistila, že dnešní den bude pod mrakem, vytáhla obyčejné černé tepláky a domácí tričko. Rozhodla se pozvat na snídaňový oběd svého přítele. Takže mezitím co si s ním domlouvala schůzku, připravovala obývací pokoj a následně i domácí kávu, kterou oba příliš milovali. 
Loren se rozhodla si pustit jeden ze seriálu, který miloval každý obyvatel Ameriky, Přátelé. Pohodlně se usadila do křesla a vyčkávala na zvonek. Jenže ten ani po půl hodině nevyzváněl. Podívala se nedočkavě na svůj telefon zda náhodou nepřišla nějaká zpráva, že stojí třeba v zácpě, ale nic. Znovu se tedy pohodlně usadila na své místo a sledovala seriál. Jenže když ani po dalších dvaceti minutách se zvonek nerozdrnčel, rozhodla se svému příteli zavolat co mu to sakra trvá. 
Telefon dlouho vyzváněl než se na druhé straně ozval známý hlas. ,,Můžeš mi laskavě říct co ti to takovou dobu trvá?''
,,Stojím před dveřmi dobrých deset minut Loren. Neslyšíš zvonek?''
,,No neslyším.'' pokrčila nad tím rameny a šla se přesvědčit zda opravdu její přítel stojí pod okny. Jak mu bylo zvykem rád si přikresloval. 
,,Ahoj Matte!'' zamávala mu z okna a bavila se vlastně i tím pohledem. Zrzavé vlasy, jenž měl vždy rozčepýřené do všech stran měl momentálně splasklé a nalepené na obličeji od silného deště tak vlastně jako veškeré oblečení. Vypadal jak smutné štěně. 
,,Nechceš mi radši otevřít?'' 
,,Když ty vypadáš sakra roztomile!''
,,Měla by to být lichotka, ale sakra Lor pojď mi otevřít ty zatracený dveře! Je mi zima!'' 
,,Jojo, už jdu.'' smála se černovlasá žena mezitím co se soukala do tenisek a následně utíkala otevřít svému příteli. 

Když oba konečně seděli v obývacím pokoji, Matt dokonce i suchý a v nových věcech, rozhodla Loren začít s konverzací, která ji celkem i trápila. Nebo ne přímo trápila, ale měla ji neustále v hlavě a nemohla se jí zbavit. Potřebovala to s někým probrat, dát si vše dohromady a především vymyslet co dál. No a kdo jiný je lepší než tenhle zrzavý gay? 
,,Matte nevím jak mám pokračovat dál, potřebuju pomoct.''
,,Jako se svým životem?'' nadzvedl jedno obočí Matt a bedlivě sledoval svou nejlepší kamarádku, která se okamžitě zamračila a hleděla na něj přímo vraždícím pohledem. 
,,Ne ty hlupáku. S tím tupohlavcem.''
,,Takže si na něco přišla. Fajn, dej si to do poznámek a pokračuj.''
,,Posloucháš mě Matt?''
,,Jenom občas.'' pokrčil nad tím rameny a zakousl se do broskvové taštičky. 
Loren musela zaúpět a schovala si tvář do dlaní. Vážně si přišla tak na nic, když nevěděla kudy kam. Uběhlo již několik dní, červenec je téměř u konce a ona má do konce dalšího měsíce odevzdat svou práci. Jak to má sakra ale udělat, když ten tupohlavec neustále mlčí? S ostatními lidmi to šlo lehce, měla je pod palcem hned, ale on? Vždyť byl tvrdohlavější než mezek! Jak se k němu měla dostat, když nesnášela to jeho ego? 
Vzpomněla si na nedávnou noc, kdy ji nabídl nápomocnou ruku, když slejzali z kapoty jeho auta. Ano, uměl být i gentleman. 
,,Neksichti se tolik a řekni mi spíš co se děje. Jak koukám, si vážně bezradná.''
,,Díky Matt.'' plivla na jeho osobu, i když se usmívala. Milovala svého přítele snad ze všech nejvíce a byla mu neskonale vděčná za vše co pro ni dělal, i když to tak občas nevypadalo. Neuměla prostě jen tak říct děkuju a ani jiná milá slova. Neuměla to a ani se to učit nechtěla. Jenže Matt to ani slyšet nepotřeboval. Stačilo mu, že jí má po svém boku. 
,,Jde o to, že nevím jak se mám k němu dostat. Jakoby měl před sebou barikádu. '' zrzavý muž pozvedl nad tím jenom své obočí. ,,Vážně. Před pár dny, když mě vzal k Hollywoodu tak jsme se bavili, i o vážných věcích. Něco málo mám u sebe napsané, ale prostě. Jak se k němu mám sakra dostat, aby mi trochu věřil?'' 
,,Flirtuj s ním.''
,,Co prosím?'' vyjekla Loren a zděšeně hleděla na svého přítele. Má s ním flirtovat? Má ho dostat takto, když ani nevěděla jak se to dělá? Vždyť naposledy měla známost na před pár lety a byla vážně katastrofa.
,,No nekoukej na mě jakoby si nevěděla co to je. Musíš se mu zalíbit.'' Loren stále nerozuměla a proto na něj koukala jak sova po ránu. 
,,Moje milovaná Lor. Nechápeš, že on je známý ve své branži, že si ženský vlastně může vybírat, protože je to vážně kus chlapa-''
,,Zas tak pěknej není.''
,,Necháš mě mluvit anebo mi do toho budeš skákat?'' podíval se na ní přísně Matt a Loren dala ruce do vzduchu jakoby se vzdávala. Jindy by mu do řeči skákala neustále, ale momentálně potřebovala pomoct jako sůl. 
,,Fajn. Může si prostě ženský vybírat a ty si ho musíš namotat kolem prstu. '' a následně předvedl, ,,Navíc. Jde vidět, že se mu líbíš jinak by se po tobě nesháněl. Takže to máš o dost jednodušší. Jen se do tebe musí zamilovat. Toť vše.''
,,Zamilovat?!'' 
,,No jasně. Zamilovat, neřekne ti jen tak nějaké svoje tajemství pokud v tobě neuvidí podporu.''
,,A to nemohu být jenom nějaká dobrá kamarádka?''
,,Věř mi moje milá. Lepší zrada od nějaké holky, do které se zamiloval než zrada od přítele.'' 
,,Matte ale já-''
,,Žádné odmlouvání. Vem telefon, zavolej mu a pozvi ho dneska k sobě, třeba i s celou bandou. Dneska bude stejně celej den hnusně tak můžeme hrát třeba nějaký hry anebo čumět na film. Byt máš dostatečně velkej.''
,,Pro všechny ty neandrtálce?'' otázala se Loren, protože tenhle plán se jí nelíbil a to jakože fakt nelíbil. Nechtěla trpět ve své společnosti toho tupohlavce déle než bylo nutné a ještě k tomu ty ostatní. Ne, nemohla dovolit, aby narušili její soukromý a především její byt. 
Založila si ruce na hrudi a s odhodlaným výrazem, žena tohle nekývne se usadila pohodlněji do křesla, ale když si všimla jak její přítel drží telefon s jeho jménem před jejími oči a už dávno telefon vyzváněl, neměla tak či onak na vybranou. Vlastně tak jako tak, prohrála.