Ztracená novinářka/ FF BVB

31. Pro a proti

Uprostřed hluboké noci seděla Loren nad svým notebook zachumlaná v posteli a přemýšlela nad vším. 
Přemýšlela nad těmi týdny, které strávila po boku mladého zpěváka. A přemýšlela nad tím co udělá s jeho tajemstvím. Mohla by si ho nechat pro sebe a uzamknout ho pod pokličkou jako to své. Mohla to udělat po tom co zjistila jaký doopravdy je a jak velkou bolest si nese za všechny ty roky. Rozuměla tomu. V dětství přišel o nejlepší kamarádku, téměř sestru a to jenom jednou maličkostí. Přišel o veškeré dětství pouhou hrou. A poté, když se dal nějak dohromady, mohl začít znovu žít, život se rozhodl, že mu přidělí další bolest. Přišel o dalšího nejlepšího přítele, který mu pomáhal s těžkým školním životem. Ten přítel byl pro něj opora, bezpečí, ochraná stěna a především důvod jít si za svým snem. A život ho připravil o takového přítele, opět. 
A když si začal plnit své sny a začal žít tak jak chtěl. Život mu do života přiřadil ženu, která ho mohla miloval. Mohla miloval jeho všechny přednosti ale zároveň i chyby. Mohla miloval jeho maličkosti. Mohla se stát jeho středobodem vesmíru. Mohla mít modré z nebe. Ale to život nechtěl. Život si přál ho znovu udeřit, možná i silněji. A tak přišel opět o člověka, kterého miloval a chtěl mu dopřát vše na co si pomyslel. 
Zakryla si dlaněmi obličej ve snaze všechny ty myšlenky zamaskovat, ale bylo to houby platné. Neustále ho viděla. Jakoby byl živý. A neustále viděla jak se mu svět zničil přímo před jejím zrakem a on se stal terčem všech těch pocitů. 
,,Proč je to sakra těžké?'' otázala se do tichosti pokoje a čekala jakoby se jí někdo měl ozvat. Jenže to se nestalo. Jenom tak zírala na prázdnou stránku bloku a neustále si dávala pro a proti zda má něco napsat anebo to nechat být. 
Uvědomovala si moc dobře, že pokud nic nenapíše a nic neodevzdá tak přijde o práci. Přijde o všechny ty roky tvrdé práce a především přijde o naprosto úžasné postavení. Jenže když to napíše, odevzdá článek v daný termín, ztratí toho možná i mnohem více. Přeci jenom, Matthew stáhne sebou takže i jeho zraní. Zklame hlavně Andrew po tom všem co si zažil. Zklame ho další člověk, kterému začal důvěřovat. 
Takže co si měla vybrat? Na zklamání z druhých byla zvyklá, uměla si se všemi těmi pocity poradit. Uměla je dokonale zamaskovat a překrýt. Ale dokázala by i tohle? Především po dnešku? Když si ho stáhla k sobě do náručí, aby se u ní mohl vyplakat? Objímala ho tak moc silně, protože moc dobře věděla jaké to je přijít o někoho tak blízkého jen vlastní chybou. Věděla dokonce i jak to moc bolí, když to nikomu neřeknete a táhnete si to celé roky sebou. A věděla, jak se musí cítit, když se konečně někomu svěřil. Jak těžké a především složité to pro něj musí být. Seděla u něj jakou dobu, hladila ho po vlasech a dala mu prostor, aby si našel svůj čas na uklidnění. A když ho našel, poděkoval. Poděkoval ji tak upřímným pohledem, ve kterém šlo přečíst všechno. Všechny myšlenky i pocity. A to bylo sakra upřímné. 
Takže tam s ním ještě nějakou dobu seděla a rozebírala veškerou minulost. Chtěla všechno to jeho dosavadní chování pochopit. A chtěla mu především konečně porozumět. Proč všechny jeho písničky jsou takové a proč se občas chová tak jak se chová. Především Loren ale zajímalo proč to neřekl ještě nikomu, vlastně jenom jí. A to co odpověděl. Že z ní cítí jakousi oporu, kterou ani on sám nedokáže pochopit. V ten moment ani netušila co se s její duší stalo. Nevěděla zda rozkvetla a udělala několik salt anebo se rozpadla na maličké části a následně se propadla někam tam do hlubin.
Schovala si tvář do polštáře a silně zakřičela. Jak to sakra jen mohl říct, když ho hned následně zradí? To jsou ti lidi tak pitomí?
Byla frustrovaná a především naštvaná na sebe samotnou. Jak jenom mohla něco napsat, když měla tolik myšlenek, které potřebovaly ven? 
Podívala se na svůj notebook a jemně se usmála. Pokud měla tolik myšlenek, proč se z nich přeci nevypsat? Článek může napsat kdykoliv jindy. 
Chytla do rukou klávesnici a zhluboka se nadechla. Poté se pustila do psaní téměř až do ranních hodin.