29. Nečekaná mračna

15 2 0
                                    

,,Můžeš mi pro lásku Boží vysvětlit co to děláš?!'' ječela Loren, když si uvědomila, že nemá žadnou šanci nad tímhle mužem vyhrát. Tyčil se nad ní jak hora a ona byla maličký hříbeček uprostřed lesa. 
,,Říkala jsi, že nemáš ráda vodu tak se jdu přesvědčit,''
,,zkus se mě jenom dotknout a uvidíš co,'' jenže neměla vůbec šanci cokoliv říct. Andrew ji jednoduše popadl za boky, přehodil si ji přes rameno, udělal pár kroků a následně ji hodil do vody. Bylo to tak jednoduché. 
Jakmile se černovlasá žena vynořila začala nadávat. Nadávky z ní sršely jak blesky z černého nebe. Byla naštvaná a možná i trochu zoufalá. 
Po tom co se odehrálo minulý týden s Eve si rozuměli daleko víc a Andrew pochopil, že její nadávky neznamenají hned výhružku ať vypadne. Jednoduše se bránila před všemi těmi pocity. A tak to bylo už od začátku. Takže když konečně po takové době pochopil její strategii, bylo mnohem jednoduší s ní vycházet a porozumět jí. A ač si to Andrew nechtěl přiznat, oblíbil si tu ženskou všemi směry. Byla šílená, zábavná, sprostá, uměla se bránit, prosadit svůj názor. Dokonce byla i milá a starostlivá. Uměla věci řešit s chladnou hlavou a když potřebovali se někomu vyhnout, ona se o to postarala. Bylo to pro něj naprosto šílené, protože ještě žádnou ženu nepotkal, která by si dokázala poradit s takovými věcmi a především situacemi. 
Dalo by se říct, že je Eve spojila a ukázala proč se mohou navzájem pochopit. Takže po tom všem co se v ten den odehrálo si Andrew uvědomil, že tuhle ženu chce ve své životě nadále a Loren si uvědomila zas, že tenhle muž se dostal do jejího života naprosto bez varování. 
Na rozdíl od něj Loren bojovala se všemi těmi pocity, které pořádně neznala a především jim nerozuměla. Nechtěla si ho pustit do života. Nechtěla, ani aby si našel zkratku k jejím stavbám. A především s ním nechtěla trávit čas tak jak chtěla. Měla svou práci, musela splnit svůj úkol, ale když byla s ním a mohla si ten život užít daleko víc. Zapomínala na všechno. Zapomněla na to kdo vůbec je a čím se živí. Zapomínala na svou minulost a co všechno provedla. A především zapomínala na svůj úkol, který se blížil ke konci. 
A přesně tak se stávalo, že oba spolu trávili každý den a když spolu nemohli být tak si volali. A ani jednomu to nepřišlo zcela divné či zcestné. Volali si jakoby byli nejlepší kamarádi se všemi těmi tajemstvími a nic jim nehrozí. Opak byl pravdou ale. 
Takže i když se dnes blížila půlka srpna, rozhodli se navštívit soukromé bazény, které byli umístěné na střechách. Což Loren chápala, Andrew chtěl mít i pro sebe kousek klidu a nebýt stále v tom dění. Jenže, to by nebyl on kdyby nepozval všechny ty svoje kamarády. Takže Loren tu byla opět jedna jediná holka mezi všemi těmi muži a musela se umět bránit. 
Andrew se smál, když se Loren vynořila a prskala vodu i sprosté slova všemi směry, ,,Já tě vážně jednoho dne zabiju,''
,,nemůžu se dočkat až to bude,'' Loren měla toho akorát dost. Dnes byl urejpaný více než kdykoliv jindy a měl nejspíše i dobrou náladu takže ji neustále provokoval. 
,,počkej až to budeš nejméně čekat, blbečku,'' zavrčela jeho směrem a rozhodla se, že se půjde na chvilku ohřát. 
Takže jakmile vyšplhala z bazénu, lehla si na volné lehátko a zatím co se ohřívala na sluníčku, její pohled upoutal krásný výhled na nadalekou Venice Beach. Lidí tam bylo sakra dost, ale nebylo se čemu divit. Dnes byl opravdu teplý den. Za sebou slyšela, jak kluci po sobě něco vykřikují, ale rozhodla se to ignorovat, taky proč by se tím měla zabývat. Chtěla si odpočinout.
,,Hej Loren! Co si myslíš o tom, že by Jake měl v další písničce zahrát na housle!'' vykřikl jejím směrem Christian a Loren si uvědomila, že díky tomuhle muži nebude moct mít kousek klidu. 
,,Myslíš tu z nového alba?''
,,Jasný, vždyť na ty housle umí excelentně,''
,,to bych to musela slyšet, takhle to nejde říct,''
,,tím chceš jako říct, že se ti nelíbí housle?'' ohradil se jmenovaný muž a Loren nad tím musela protočit oči v sloup. Občas vážně jak malý děti. 
,,Umíš na ně hrát skvěle, ale housle se nehodí ke každému songu,''
,,to děvče má pravdu!'' vykřikl Ash a Loren zvedla ruku do vzduchu na náznak toho, že s ním souhlasí. Přeci jenom, ač byl Ash alkoholik a docela i perverzák, našla si k němu nějakou tu cestičku a dokázala se s ním o ledacos povídat. 
Loren se usmála do modré oblohy a nasadila si své červené brýle, které tak moc zbožňovala. Podtrhovaly dokonale její odlišný vkus, ale zároveň se hodily k její maličkosti. Rozhodla se pohodlně usadit do lehátka a užít si sluneční paprsky, jenže poté si všimla jak si to hlavní zpěvák kapely kráčí přímo k ní. Už už se nadechovala, že mu něco řekne, ale on se na ni usmál a pokračoval dál. A v ten moment dostala geniální nápad. 
Aniž by se podívala jeho směrem, natáhla nohu vedle sebe tak, aby mu překážela, ale i tak aby si ji nevšiml. A jak očekávala. Zakopl o ni a jeho nemotorné nohy to neočekávaly. Ztratil veškerý balanc a přesně jak byl velký tak i široky, skočil do bazénu až moc povedenou placku. 
V ten moment všichni ostatní muži vypukli v hysterický záchvat smíchu a Loren měla co dělat, aby se k nim nepřidala. A měla vážně co dělat, když se Andrew vynořil a začal zuřit. Zuřit by bylo i možná málo, on přímo pěnil. A bylo to jenom z toho důvodu, že mu pošlapala dušičku. 
,,Potvoro!'' zařval mladý muž a Loren vyprskla smíchy, už se to nedalo vydržet. Ten pocit, že se mu mohla jednou jedinkrát pomstít byl naprosto úžasný! 
,,Jak chceš, tuhle válku sis začala sama!'' Andrew se rozhodl, že tohle všechno hezky vrátí a možná i s úroky, postupnými. 
Vyhoupl se přes okraj bazénu a kráčel si to rovnou k černovlasé ženě s lišáckým úsměvem na rtech. A jak bylo vidět, smích i radost ji přešla jako lusknutí prstu. Bylo vidět, že ji došlo co se bude dít a z toho měl velikou radost. 
,,Říkám ti, opovaž se!''
,,Neměla sis začínat,'' pokrčil nad tím rameny a zvedl její tělo do vzduchu. Byla lehoučká jak peříčko, možná ještě lehčí. 
,,tak pusť mě dolů!''
,,v žádném případě,'' Loren se snažila bránit. Křičela a kopala volnými nohami, ale nebylo jí to nic platné. Andrew ji držel pevně ve svém náručí a nehodlal ji jen tak pustit. A ona nechtěla ani spadnout na tvrdý beton a tak se ho držela pevně. Jenže když si uvědomila ten fakt, že skončí v bazénu, rozhodla se kopat kolem sebe pořádněji. Přeci jenom, spadnout na beton by nebylo tak špatné jako spadnout do vody. 
Andrew si z toho nic nedělal, ať kopala sebevíc, pořádně ji držel pod stehny a kolem pasu, takže neměla nejmenší šanci se mu vysmeknout. Chtěl si užít ten pocit až se potopí a on bude stát na okraji jak nějaký spasitel. Stačilo udělat pár kroků, pár kroků a mohl by ji pustit. 
,,Andrew ne! Neopovažuješ mě pustit!'' zakřičela, když stáli na okraji bazénu a Loren vysela na vlásku. Naklonil se trochu více, aby ji přeci jenom neopustil na betonu. 
Jenže jakmile ji trochu vyhoupl do vzduchu ve snaze ji pustit, neuvědomil si jeden ošklivý fakt, stále se ho držela kolem těla. Takže jakmile její tělo začalo padat do hloubky vody, šel s ní společně i on. 
Ani si to neuvědomil a už se máchal ve vodě, znovu, ale jen s malým rozdílem. Neustále cítil kolem krku její malé paže. Takže když všechno to překvapení přešlo, odrazil se nohami od dna a vykoukl na hladinu. Když se mohl nadechnout, nadzvedl ve svém náručí i černovlasou ženu a ta se mu okamžitě omotala kolem těla. 
Lapala do dechu a snažila se držet čehokoliv co by ji možná i zachránilo od další potopou. Chytla se pořádně jeho krku, aby se k němu více přetáhla a zhluboka dýchala, aby se uklidnila. Byla to rána a ona nepočítala, že ho tak ošklivě stáhne sebou. Ale na druhou stránku, mohl si za to sám. Jednoznačně a stručně. 
,,Zkus mě ještě jednou hodit do vody, držím se tě jak klíště,''
,,myslím si, že si to rozmyslím,'' na to Loren pouze přikývla a podívala se zpěvákovi do obličeje, aby se ujistila zda to myslí vážně anebo si z ní jenom střílí, přesně tak jak to měl rád. Ale když v těch průzračných očích nezaznamenala ani jeden jediný plamínek škodolibosti, musela uznat, že je možná i v bezpečí a nic dalšího je nebude čekat. 

(...)

Sluníčko se pomalu začalo schovávat za oceánem a přinášelo okolnímu světu poslední kousky barevných paprsků na uspokojení dnešní dne, který byl podle Loren i Andrew až moc povedený. 
Po vydatném bazénu a téměř celý den stráveným na vrcholku budovy s výhledem na jednu z nejkrásnějších pláží v Los Angeles se rozhodli, že si zajdou na večerní kávu a projdou se po kráse nočního města, které Loren naprosto obdivovala a nikdy nepochopila kolik světel takové místo vydá. Vždy si přišla jak v jiné dimenzi, protože noční město vypadalo zcela jinak. 
Palmy jakoby zmizely, ruch se omezil, auta jezdila sem a tam, všude se svítilo anebo blikalo tisíce světýlek, ulice potemněly a lidé se změnili. Všechno bylo jinak, ale to ani jednoho nevadilo. Užívali si skvělý večer za pochodu teplého dne a s kelímky teplé kávy, kterou oba tak zbožňovali. 
Povídali si o všem možném i nemožném. Vyprávěli si všelijaké historky a Andrew si uvědomil jak se tahle žena najednou mění a to před jeho zraky. 
Na začátku byla ostražitá, pozorná, drzá a především nevypočitatelná. Nic mu nechtěla dát zadarmo a to dokonce ani zábavu. Vždy se rychle schovala, rychle zmizela anebo mu dala důvod proč s ním nechce být. Neukazovala tu radost ze života a dokonce se ani nechtěla bavit. Vždy byly zalezlá v té své ulitě nepochopení. Jenže teď a postupem času mu ukázala pravou stránku. 
Byla plná radosti a smíchu, neustále vymýšlela hlouposti, smála se, skákala, otevírala se, vyprávěla dokonce i o sobě samotné. A to byl šílený nezvyk. 
Kráčeli po Downtown a užívali si ten městský klid, Loren vyprávěla o svém středoškolském životě na internátu v Los Angeles, šíleně máchala rukou do vzduchu a druhou si pevně držela kelímek s kávou. Nezapomněla občas sem tam něco podotknout, ale Andrew ji poslouchal se zájmem a nad některými historky se musel usmál. Byli celkem i vtipné. A Loren vyprávěla dál a dál, jakoby neznala svou hranici a ani žádná neexistovala. 
A ani ona samotná si neuvědomovala ten holý fakt, že mu otevírá vrátka, bourá zdi, hází mu z věže lano, ukazuje mapu a usnadňuje labyrint. Jakoby na všechny ty pevnosti zapomněla a snažila se je sama zbourat. 
,,A nejlepší na tom bylo, že jsem v Own začala nejdříve brigádně uklízet, abych si ušetřila nějakou tu kačku,''
,,takže jsi ze začátku byla uklízečka?''
,,No a co, ty jsi spal zase v autě,''
,,taky fakt. Furt jsi na tom lépe,'' zasmál se Andrew a Loren společně s ním. Dnes byl skvělý den, všechno vycházelo tak jak mělo. 
Najednou se zvedl prudký vítr a na obloze se vynořilo několik temných mraků. A poté se vše událo tak strašně rychle. 
Obloha potemněla, ozvala se velká rána ohlušující celý život v Los Angeles, zafoukal studený vítr a rozpršelo se. A to sakra pořádně. 
Andrew se podíval na svou společnici se zamračeným výrazem ve tváři a ona mu pohled opětovala. Všechno bylo najednou zničeno prudkým deštěm. ,,To počasí mohlo přeci jenom chvilku vydržet,'' zahulákala Loren a zklamaně si stoupla naproti zpěvákovi. 
Na kost promočena během pár chvil stála uprostřed chodníku se sklíčenými rameny a s hlavou skloněnou. Nepředstavovala si, že se tenhle den pokazí takovým deštěm. 
Jenže Andrew měl na to názor jiný a tak s lehkým úsměvem na rtu, chytil Loren za zápěstí a rozeběhl se. V první momentu to neočekávala a měla co dělat, aby si v sandálcích nerozmlátila obličej o mokrý asfalt, ale hned jak si uvědomila kam míří, přidala do kroku. Pár metrů odsud zaparkovali přeci auto a pokud přidá do kroku, nebude jim cesta trvat tak dlouhou. 
Přidala tedy do kroku, aby tomu dlouhánovi stačila. Což byl přímo nadlidský výkon, jeho dlouhé nohy se natahovaly s dalším krokem a Loren musela co dělat mu stačit. Byla celkem i zadýchaná, protože její fyzička byla na bodu mrazu. A nejhorší na tom bylo, že téměř nic neviděla. Pršelo tak silně, že vlasy měla naprosto mokré a připláclé na obličeji, takže všechna ta voda stékala po obličeji a zamlžovala veškerou snahu o cokoliv vidět. Chtěla začít nadávat, že mu nestačí a že nic nevidí a že by mohli zpomalit. Přeci jenom jsou oba promočeni na kost takže jim nebude vadit, když nějakou dobu na dešti ještě zůstanou, ale v ten moment se Andrew zastavil a Loren měla co dělat, aby mu nenabourala přímo do zad. Než si stačila uvědomit, že stojí tedy u auta a mohou se schovat, seděla na koženém sedadle a její společník nastartoval auto. A v ten moment si uvědomila jaká je zima. 



Ztracená novinářka/ FF BVBKde žijí příběhy. Začni objevovat