Ztracená novinářka/ FF BVB

3. Trapas číslo jedna

Ráno nemusela Loren otevírat ani oči, aby si uvědomila, že její mise právě začíná. Otráveně se převalila na druhý bok a zachumlala se více do přikrývky. Upřímně se jí nikam nechtělo a dneska by nejradši i proležela celý den, i když venku opět svítilo sluníčko už od brzkých hodin. V ten moment, kdy jí začal vyzvánět telefon, začala nadávat na celou ložnici. Nakonec vzala mobil ze stolečku a poté aniž by se podívala, kdo jí vyrušil tak zvedla telefon.
,,Hmmm?''
,,Loren? Ty spíš zase? Proboha holka vstávej! Já už jsem na místě.'' uslyšela hlas svého přítele a podívala se na čas, který jasně ukazoval téměř dopoledne. Zaklela a odkryla se dekou, aby se mohla vyškrábat z postele. ,,Pohni tím dokonalým zadkem ať tu jsi.''
,,Dal jsi opět kompliment mé zadnici?''
,,Ach Loren! Jo dal! A teď pohni! Každou chvíli by tu měli být.''
,,Huh, kdo?''
,,Loren! Přece ta kapela.'' a v ten moment jakoby to Loren všechno došlo, ,,Proč jsi mi do háje nezavolal dřív Matt?''
,,Dorazil jsem před chvilkou. Jak mám asi vědět, že ty budeš ze sebe dělat zase spící Růženku.''
,,Do půl hodiny jsem tam, zatím.'' s těmito slovy zavěsila a telefon.
Rychle si umyla obličej a poté si rozčesávala své kadeře, které po ránu tak nenáviděla, protože si v nich přes noc dokázala udělat takové chomáče, že kolikrát přemýšlela, že se na to vykašle a ostříhá se.
Když vlasy po několika minutovém boji rozčesala, hodila do nich pár natáček a utíkala se převlíknout. Ve své mramorové skříni, která byla ponořená převážně do tmavých barech hledala nějaký slušný kousek na dnešní den. Na moment se podívala k oknu, aby se přesvědčila, že tam je tak krásně jak to vypadalo a poté vytáhla černé šortky s bílým tílkem a červenou košili. Popadla jednu ze svých kabelek, ve které nosila všechno. Peněženku, doklady, maličký fotoaparát, mikrofon, blok s propiskou a ani nezapomínala na pár malovátek.
V předsíni se nazula do svých oblíbených tenisek a vyběhla na chodbu. Až poté si uvědomila, že její vlasy stále obsazují natáčky takže za opravdu sprostých slov se vrátila do bytu. Natáčky hodila někam doprostřed chodby a konečně vyšla.  Vykašlala se dokonce i na výtah a několik těch pater seběhla na rušnou ulici. Opatrně se usmála, když ucítila jak příjemně venku vůbec je. Přistoupila k silnici, zvedla ruku a čekala na taxi. A měla štěstí, vlastně tak jako vždy.
Uběhlo deset minut než dorazila na místo. Stačila projet všechny sociální sítě a popřípadě odpovědět na nějaký ten e-mail. Jakmile vykročila z auta, taxikáři dala přesnou sumu bankovek rozhlížela se zda uvidí svého přítele. Nemusela přeci hledat dlouho, její rezavý přítel na ní mával už z dálky. Seděl u jednoho ze stolů na dřevěné zahrádce a sladce usrkával z poháru.
Loren se nad tím pousmála, občas jí připadal jak malé dítě, kterému prostě musíte dopřát nějakou tu sladkost. Tentokrát už líným krokem se dobelhala na terasu a poté silně dopadla do proutěného křesla vedle svého přítele.
,,Wau Loren, dvacet šest minut. Ty se furt lepšíš.''
,,Ani si neumíš představit, jak mě to taky ničí. Mimochodem, objednal si mi něco a nebo se budeš cpát zase jenom ty?''
,,Co si sakra o mně myslíš? Jasně že jsem ti objednal kafe a malej zákusek k tomu.''
,,Díky, jsi skvělej.'' mile se na něj usmála a poté vytáhla malý bloček s propiskou ze své kabelky. ,,Mají tu být za pár minut, což si myslím, že jsem to stihla na výbornou. Ale jednu věc jsme nedomysleli Matt! Oh, děkuju,'' vřele se usmála na mladou servírku a poté si silně usrkla své kávy, ,,Jak se s ním mám sakra seznámit?!''
,,Oh, no jo,'' poškrábal se na hlavě Matt a usilovně přemýšlel jaký scénář by měli zvolit pro seznámení, ale ani jeho nic nenapadalo, ,,tak to má kamarádko vůbec netuším. Asi budeš muset improvizovat anebo skočit po tom po hlavě.''
,,Ty jsi se sakra dočista zbláznil! Nic takového bez plánu nebudu dělat!''
,,A máš snad lepší plán? Nemáš tak nemel a buď ticho.''
Černovláska si zrovna schovala tvář do dlaní, když kolem ní procházela potetovaná parta mužů za hlasitého smíchu. Opatrně, aby nepřipoutala jejich pozornost si je prohlížela. Jednoho za druhým. Měla co dělat, protože málem přepadla i s proutěnou židlí na tvrdou zem. Když si byla naprosto jistá, že se jedná o tu kapelu, zlověstně se usmála na svého přítele, ,,Myslím, že mám žárovičku Matt.''
,,Ne Lor, tyhle tvoje nápady jsou děsivý, ne.''
,,Vždyť si to ani neslyšel!''
,,A ani to slyšet nechci.'' trval si na svém zrzavý muž, ale to by nebyla Loren kdyby nezačala pracovat i s jeho nesouhlasem.
Ze své kabelky vytáhla bloček s propiskou a začala čmárat na papír všelijaké kolečka s nápisy, čemuž Matthew rozhodně nerozuměl. Jenže jakmile Loren měla hotovo. Seznámila svého přítele s plánem. A i když se zdál trošičku hloupý, byl naprosto geniální! Seznámí se nejdříve s ním a poté s ní. A pak půjde jedno za druhé.
Zvesela plácla dlaněmi o sebe a poslala svého přítele na akci. S čímž samozřejmě nesouhlasil, ale když viděl v jejích očích ten prosebný výraz. Nemohl. Tuhle černovlasou ženu miloval a snesl by jí modré z nebe. Takže ač tedy zcela nerad, zvedl se ze své židle a vydal se ke vchodu do kavárny loudavým krokem. I jemu samotnému přišel tenhle plán zcela nepromyšlený a bál se, že jim vůbec nevyjde. Přeci jenom, byl vymyšlený za pět minut dvanáct. Takže ještě než překročil práh dveří, zhluboka se nadechl.
Matthew vkročil do prosvícené kavárny díky prostorným oknům a Loren si uvědomila, že na svého přítele nevidí, což se jí nezamlouvalo. Sice se domluvili, že počká dokud se neseznámí a on jí nepředstaví, ale ta její šílená zvědavost. Ach, chraň ji ruka všech Bohů na světě. 
Podívala se kolem sebe, pro jistotu, a poté popošla k malému křovíčku, který dělil vchod od terasy. Konečně se naskytl vynikající výhled na celou skupinu i svého přítele a musela se usmát, když spatřila, jak jejich plán míří po té správné cestě.
Matthew akorát k nim došel, upoutal si jejich pozornost a začal s nimi o něčem mluvit. Teď Loren zanadávala, že nemá odposlech. Jak by se jí to hodilo!
Popošoupla si na špičku nosu své černé brýle a u toho nakrčila nos, aby jí úplně nespadly. Z kabelky vyhrabala malý fotoaparát a začala všechny možné pohyby i detaily fotit. Poté se i s čočkou zarazila na zpěvákovi. Ač se všichni smáli a jedli všechny ty dobroty, jeho tvář byla až moc zamyšlená na to v jaké společnosti se momentálně nacházel. Loren musela foťák sklonit a pořádně si zpěváka prohlédnout.
Jako první ji zaujaly vlasy. Měl je trochu delší, spíše lehce pod uši a tu krátkou ofinu měl přehozenou na levou stranu. Neměl je nagelované či jinak upravené. Dokonce to i vypadalo, že si je možná jenom zčesal dlaní. Věděla totiž o celebritách, že vlasy a jejich celkový vzhled dělají hodně. Co ale naší mladou novinářku zaujalo na těch vlasech nejvíce byla jejich barva. Mohl se pyšnit uhelným odstínem s nádechem lehkého kouře při letní bouřce.
Poté přešla k jeho postavě. Byl dost hubený, jeho tváře byly na muže propadlé, pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy. V jednom rohu rtu měl dokonce i piercing, do kterého se neustále kousal. Ale co Loren nejvíce zaujalo, tak byly oči. Byly tak krásně čisté, jednoduché a naprosto klidné. Připadalo ji jakoby se ocitla opět v Kentucky a hleděla na čisté nebe.
Rychle nad tím zavrtěla hlavou a tuhle šílenou myšlenku zašlapala.
Jeden z těch potetovaných chlapů nabídl Matthowi volné místo, které okamžitě přijal a usadil se mezi nimi a začali si o něčem povídat. A fakt se nesnášela, že si ten odposlech nekoupila. Sice nebyla žádná agentka, ale přesně na takové chvilky by se to hodilo.
Fotoaparát schovala opět do své kabelky a pořádně se soustředila, aby ještě nějakou chvíli v tomhle podřepu vydržela. Cítila totiž jak se jí nohy klepou už od tíhy vlastního těla a bolesti v kolenou. V duchu se modlila snad ke všem mocným, aby nějakou chvilku takhle vydržela, jenže když ucítila jak se její nohy podlamuji a ona ztrácí svou rovnováhu, vzdala to. Rychle před sebe natáhla paže, aby zabránila bolestnému dopadu. Cítila palčivou bolest v kolenech, ale toho si nechtěla všímat, protože jí došlo, že byla naprosto směšně prozrazena. Zvedla hlavu a podívala se do kavárny. V duchu nejméně desetkrát zaklela do světových pekel, když si všimla, že hlavní zpěvák rockové kapely na ní hledí s údivem. Co nejrychleji se sebrala ze země a schovala se za velký keř. Několikrát se zhluboka nadechla, aby uklidnila rytmus srdce a dala se nějak do klidu. Když se cítila trochu klidněji. Okamžitě si sedla na svoje místo a chytla malý porcelán do rukou, snažící se předstírat, že se přeci nic vážného nestalo. Třeba by jí to mohlo vyjít a vážně si myslela, že to i vyjde, protože jakou dobu se nic nedělo a ona tak stále koukala na rušnou ulici. Jen tak pro jistotu. Jenže ten zvláštní pocit v žaludku ji nenechal v klidu a ta její šílená zvědavost toužila po více informací takže odtrhla oči od rušné silnice a aniž by se ujistila o volné poli, rychle vstala a otočila se směrem ke kavárně. To ovšem netušila, jak moc silný náraz ucítí. 
Nechápala co se tu děje a tak se podívala vzhůru, do čeho anebo do koho to vůbec narazila. Do reality ji vrátilo až tříštící se sklo o dřevěnou podlahu. Sklonila okamžitě oči k rozbitému sklu a vylité kávě a poté se podívala vzhůru na černovlasého muže, jenž se mračil. A ona netušila nad čím. Zda nad tím, že ho sledovala anebo že do něj narazila a vylila tu lahodnou kávu. A pak, jakoby ji cvaklo co se tu stalo. ,,Neumíš sakra dávat pozor! Podívej se kolik úplné zbytečné škody!'' rozhodila pažemi do vzduchu a následně si je složila na hrudi. Vážně byla vytočena. Ani tu kávu neměla dopitou do půlky!
,,Škody?'' otázal se vysoký muž s hrubým hlasem, který Loren vytvořil na zátylku hasí kůži.
 ,,Jo škody! Vylil si mi kávu, tupohlavče.'' zavrčela jeho směrem a už už ho chtěla obejít, když on ale udělal jeden krok jejím směrem a znemožnil ji v pokračování, ,,Co si sakra myslíš, že děláš?'' vykřikla a měla co dělat, aby nezačala být sprostá. Jak nesnášela lidi, kteří si myslela, že jim patří svět.
,,Sleduješ nás?''
,,Co to je za nesmyslný otázky?''
,,Viděl jsem tě za tím křovím.''
,,No a?'' pokrčila nad tím rameny a složila si křížem paže na hrudi, opět. Vážně neměla náladu se s ním vybavovat. Navíc, jejich plán zněl úplně jinak a ona ho nechtěla porušit.
,,Proč vůbec tak vyvádíš, když jsem to odnesl já?''
,,Vylil si mi kávu, kterou jsem neměla ani dopitou.''
,,Tu sis vylila sama.''
,,Jenže kdyby si nestál hned za mnou a já o tobě věděla tak by se to nestalo.'' zavrčela mu do tváře a vážně měla co dělat, aby nezačala metat blesky. Jenže jak šlo vidět. On se náramně bavil. Prostě tak jenom tak stál s tmavým flekem na modrém tričku a zvesela se usmíval. Což Loren rozčilovala ještě mnohem více.
,,To jsi taková pořád?''
,,Když potkám takový bezmozky tak rozhodně.''
,,A i drzá je.'' zasmál se černovlasý muž a Loren se rozhodla, že bude počítat do desíti. Třeba to pomůže.
Jenže když jí takhle sledoval, jak naproti němu stojí tak o tři hlavy menší žena s překříženými pažemi na hrudi, našpulenými rty a zavřenými oči. Musel se rozesmát a to doopravdy nahlas.
Loren to ale vyrušilo v počítání takže se na něj podívala s nadzvednutým obočím a to zpěváka nejspíše rozesmálo ještě víc. No, Loren to zase naštvalo, ,,Něco ti přijde k smíchu? Mně teda rozhodně ne.'' probodla ho svými modrými oči a zabodla do jeho hrudi svůj ukazováček. ,,Radila bych ti, abys mě nesral.''
,,Fajn, ale jen pod podmínkou, že mi něco vysvětlíš.'' už už se chystala, že mu na to arogantně odpoví a prostě odejde, jenže on jí nenechal, ,,Řekni mi. Co jsi dělala za tím křovím vůbec? Nejsi žádná fanynka, ne?'' nad tím se musela posměšně ušklíbnout, ona a fanynka? To by se vážně musela zbláznit.
,,Vypadám snad jak nějaká uječená fanynka?'' sjela si brýlemi na špičku nosu, aby se na něj mohla pořádně podívat. Povytáhla své husté obočí a s hravým úsměvem na rtech si ho znovu prohlédla. Poté si narazila brýle opět pořádně na nos a dala si ruce před ústa. ,,Bože! Lidi vidíte to! To je Andy Biersack z kapely Black Veil Brides! O můj bože, to je můj sen!'' zaječela jak nějaká posedlá fanynka, která poskakovala ze strany na stranu.
Na jeho tváři se objevil upřímný úsměv, tak toho nakonec nechala, nepotřebovala se více ztrapnit. Už teď na ně dost lidí pokukovala. A co byl jeden důležitý fakt, nesnášela když byla středem pozornosti takže nasadila svou přísnou tvář a pohlédla na něj pohledem: Vážně si tohle myslíš?
Ale když tu tak stála, rozjetou tuhle situaci, která se zdála spíše pro pláč než pro smích tak si uvědomila, že to může dokonale zahrát a začít s plánem, na druhý pokus. ,,Nejsem odpůrce tvé hudby, ale ani kdejaká fanynka. Jste v mém žebříčku asi někde.'' ukázala pomocí prstů, kde přibližně jsou a poté se jí na tváři objevil hravý úšklebek, který věnovala jen lidem u kterých si to upřímně užívala.
,,Asi mě to mělo ranit, že?''
,,A neranilo snad?''
,,Spíš mi řekni, co si opravdu dělala za tím křovím. Jsi novinářka, reportérka či něco takového?'' Zeptal se na svou otázku, kterou jí chtěl položit už hned na začátku.
No ale nebyla by to Loren, ukrytá hvězda herectví a přetvářek, aby to nezahrála příliš dokonale. ,,Támhle můj kámoš Matthew,'' ukázala prstem dovnitř kavárny, ,,je sloupkař a já jsem začínající fotografka, novinářka. Říkej si tomu jak chceš prostě. Matt potřeboval s vámi jen probrat nějaký věci a já ho u toho fotit. Prostě nic víc.''
,,Nejsi v tom dost dobrá, když tě hlavní zpěvák nachytal.'' posměšně se na ní usmál, ale to ona ani neřešila, protože si moc dobře uvědomovala, jak lehce se nechal chytit.
,,Chybami se člověk učí. To se prostě stává.''
,,Pojď, koupím ti novou kávu,'' pobídnul zpěvák mladou novinářku dovnitř, ale ta na to pouze zakroutila hlavou.
,,Stejnak jsme pomalu na odchodu takže prostě tak. Ale fakt se za to omlouvám, byla to nehoda za kterou stejně můžeš ty.''
,,Jsi strašná herečka. Už ti to někdo někdy řekl?'' to by si mi nevěřil ani kolikrát. Pomyslela si v duchu.  ,,Tak co, přijmeš tedy mou omluvu a pozvání na kávu?'' kdyby Loren mohla, skákala by radostí a zároveň posměškem, ale musela se udržet na uzdě. 
Sice se jí tenhle muž nelíbil, opovrhovala ním a neustále si kladla na srdce, že je strašně naivní a hloupý takže by s ní nikam neměla chodit a na vše se vykašlat. Ale mohla to udělat, když se mohla ve svém žebříčku posunout ještě nahoru? Ne, nemohla. 
A tak se mile usmála a nabídku nakonec přijmula.