Ztracená novinářka/ FF BVB

34. Vrána

Blížila se pomalu půlka srpna a teploty začaly pomalým tempem ustupovat, což Loren poznala jednoho ranná, když si myslela, že venku bude o dost větší teplo. Oblékla se do obyčejných šortek s bílým triček a kolem pasu si uvázala košili. Měla namířeno akorát do jedné kavárny nedalo jejího bydliště, aby se mohla sejít se svým přítelem. Oba se rozhodli, že dnešní den stráví pouze spolu a nikým se nenechají vyrušit. 
Kráčela přeplněnou ulicí k terase, která byla ozdobena tolika květinami, když uviděla kousek od sebe jak přichází její přítel. Rychle na něj houkla, aby na ni počkal. Jen škoda, že Matthew byl celkem nahluchlý takže ji tam vlastně nechal stát jak naprostého blázna a pokračoval cestou. V duchu si Loren zanadávala, mohlo jí to dojít. Ale poté to nechala být.
,,Loren, ahoj zlato,''
,,měl by sis dojít na ušní,'' zavrčela jeho směrem a poté si sedla na bílou židličku, ,,o čem to mluvíš?''
,,Křičela jsem na tebe z druhé strany ulice, kousek od tebe a vůbec sis mě nevšiml,''
,,Oh,'' zarazil se Matthew a omluvně se podíval na svou nejlepší kamarádku. Moc dobře si uvědomoval, že za tohle body nezíská a tak když přišla servírka rozhodl se, že dnešní den je na něj a tak k ranní dávce kávy nechal objednat ještě jablečný řez pro Loren a pro sebe jeden obyčejný toast. A jak šlo vidět, zabralo to. 
Jakmile se totiž před ní objevil koláč s kávou, všechen stres i rozčílení z ní opadlo a ona se stala jakoby někým jiným. 
,,Nemáme v poslední době na sebe vůbec čas,''
,,to teda,'' přitakala Loren a silně si upila, ,,tohle bychom mohli podnikat častěji,''
,,mohli, ale ty trávíš veškerý čas s Andym,''
,,No a?'' pozastavila se nad tím Loren. Vždyť přeci nikdy s tím nebyl žádný problém, a navíc to byl on kdo ji neustále pobízel ať se s ním sblíží. Tak kde se stal problém? 
,,A na svého nejlepšího přítele zapomínáš,''
,,Myslíš si, že se na tebe dá zapomenout Matthew?'' snažila se ho trošičku rozesmát, ale jak pochopila. Nebylo to na místě. 
,,Řekni mi Loren, když s ním tedy trávíš čas téměř denně, rozhodla ses jak s článkem?'' ucítila jak její srdce spadlo někam tam pod stůl. Jasně že nevěděla. Nechtěla se vzdát ani jednoho. 
,,Mám ještě týden,''
,,to je docela dost,'' uchechtl se posměšně a sledoval její reakci, která byla zcela zvláštní. Svou nejlepší kamarádku znal léta letoucí a nikdy by si nevšiml, že by mohla být zklamaná z něčeho takového. 
,,Ty stále ještě nevíš zda to napíšeš viď,''  pokrčila rameny a opřela se o zády židle ve snaze si to urovnat v hlavě tak, aby mu mohla odpovídat. I pro ni samotnou to byl těžký rozhovor. 
,,Je to těžký Matthew, ani nevím kde se ten zlom stal,''
,,Nechceš mu ublížit, ale nechceš zároveň ztratit i práci viď?'' Jemně přikývla a složila si ruce na hrudi. Matthew měl pravdu. Nechtěla ho zradit, ale zároveň nechtěla přijít ani o práci snů. Vždyť přeci jenom, byla novinářka a sakra dobrá. Přinášela lidem pravdu přesně naservírovanou jak byla. Nelhala, nevymýšlela si. Řídila se fakty stvořeny z pravdy. 
,,Myslím si, že nás to nejvíce spojilo, když přišla na scénu Evelyn,''
,,Ta holčička?''
,,Jo. V ten moment kdy nás požádala na slepo o pomoct jsme fungovali prostě tak sehraně. Na nic jsme si nemuseli hrát. A poté když jsme ji byli navštívit,'' silně si povzdechla, když si vzpomněla na společný den strávený v centru pro děti a mládež, ,,přiznala jsem se ji o co všechno jsem přišla a vůbec to nebylo tak těžké, jak jsem si myslela. Prostě to ze mě vypadlo tak lehce,''
,,A ani to nebolelo, že?'' Musela zvednout zrak a podívat se mu těch zelených očí, které se jemně usmívaly. Jasně že to nebolelo. Šlo to tak lehce a bezstarostně. 
,,Uvědomila jsem si, že když budu chtít, mohu se mu svěřit asi tak stejně jako on mně,'' 
,,Jsem moc rád, že si takové věci uvědomuješ,''
,,Nejhorší na tom je asi ten fakt, že ten chlap mění moje postavení Matt, chápeš to?''
,,Celkem i jo,'' zasmál se a podíval se zamyšleně na svou kamarádku. Loren byla zvláštní žena s ještě zvláštnější povahou. Ale miloval ji přesně kvůli tomu. Byla oddaná, pracovitá, hodná, upřímná, velkorysá a především zničená. Možná si to nikdy nechtěla přiznat, ale on to poznal už od prvního momentu kdy ji potkal. A celé ty roky si to nese. Až teprve teď vidí jak se otevírá a pomaloučku mění. 
,,Mám se ráda, ale taková jaká jsem,''
,,Občas bys ses v něčem mohla změnit,''
,,co tím chceš říct?''
,,Třeba ta tvoje sprostořeknost, za to bys dostala kolikrát i facku,''
,,vždyť víš, že to nemyslím vážně,'' 
,,Ne? A co začátky s Andym? Jak jsi na něj byla zlá a sprostá?''
,,To jsem občas i teď,'' pokrčila lehce rameny, ale když viděla v přítelovo tváři ten přísný pohled, ihned se stáhla, ,,Tak já za to nemůžu, že jsem na něj měla averzi!''
,,Vždyť jsi ho sakra ani neznala,''
,,Když mně vadilo to jeho vysoké ego,''
,,Má na něj právo,''
,,Nemáš ho bránit Matthew!''
,,Když on je ale slaďouš,'' pokrčil nad tím rameny a napil se své kávy, což oba rozesmálo. 
Dnešní den začal naprosto parádně, ale to ještě nečekala jak se celý obrátí. 
Jakmile měli snězený svůj dezert, objednali si domácí limonádu a jen tak si povídali o všem co se dělo v posledních dne. 
Povídali si vlastně celkem dlouho a bez přestávky, dokud Loren nepípl telefon s novým upozorněním. Byl to twitter, tak jako vždy. Za normálním okolností by telefon zamkla a schovala ho, ale byl tam nový článek s fotku z útulku a na to se musela podívat. 
Otevřela post a musela se usmát, když uviděla černo bílé kotě jak spokojeně leží u klávesnice. V rychlosti si přečetla příspěvek a musela se usmát. 
,,No není nádherný?'' otázala se svého přítele a fotku kotěte mu ukázala, jenže ten se na to moc netvářil. 
,,Neříkej mi, že bys chtěla kočku,'' Loren se pozastavila a znovu se podívala na příspěvek. Jakoby se potřebovala v něčem ujistit. 
,,Loren, co tě proboha napadá?''
,,Já vím kdo chce kotě,''
,,Loren popřemýšlej prosím o tom nej-''
,,Slečno? Budeme platit!'' zahulákala na mladou servírku a už už se chystala k odchodu. Matthew zblázněný z jejího šíleného nápadu si schoval obličej do dlaní ve snaze se přesvědčit, že se tohle opravdu neděje.