Ztracená novinářka/ FF BVB

14. Zas o kousek blíže

,,Máš to tu velmi útulné.'' promluvil po několika minut tichosti černovlasý muž, když skončil s prvotní prohlídkou maličkého bytu.
,,Díky. Dáš si kafe?''
,,Radši čaj.'' a usadil se do volného křesla. Loren nad tím jenom protočila oči a vydala se do kuchyně udělat tomu tupohlavci čaj. A když tam tam stála a čekala než se voda dovaří, říkala si, že to není nakonec tak špatné, že tu vlastně je. Alespoň se něco nového dozví a ona bude moc dokončit svůj článek.
Konvice cvakla a to byl asi jediný záchranný bod, aby Loren vyrušil z přemýšlení. Rychle ho zalila a přinesla na malý konferenční stoleček. Usedla na gauč, nohy si složila pod sebe a nakonec se pustila do své lahodné pizzy.
,,Proč jsi nešla s klukama na ten výlet vůbec?''
,,Budeš mluvit i přes to, že momentálně žeru tu pizzu?'' nadzvedla své husté obočí a opravdu s výhružným výrazem ve tváři na něj pohlédla. Nesnášela, když ji někdo vyrušoval při jídle. A nesnášela ten pocit, že ji vyrušil právě tenhle tupohlavec.
,,Tak pardon! Jsem myslel, že pokecáme, když už jsem tě přišel navštívit.''
,,Jenže já nejsem ten typ, co by ty návštěvy přijímal s velkou radostí.''
,,Samotář?'' optal se Andrew, protože mu připomínala sebe před pár lety a když se na něj podívala se zmateným výrazem ve tváři tak si ujistil, že to tak bude. Vzpomínal na tyhle chvíle docela často, protože si přišel opuštěný kolikrát i teď, což bylo na jednu stránku naprosto šílené. Měl vše, slávu, život, peníze, dům a přátelé. Ale občas se cítil tak sám, že dokázal prosedět nebo proležet celý den u sebe doma a každou návštěvu vyhazoval. I když to byli kluci. A jemu momentálně ležela v hlavě tato žena. Kolik před sebou a před ostatními skrývá tajemství? Potřeboval to vědět, potřeboval vše.
,,Mám to tak ráda.''
,,Proč?'' naléhal na její odpověď, ale když uviděl ten naštvaný pohled v jejích očích tak to nechal být. Mohlo mu dojít, že zrovna jemu nebude nic chtít říct, když jím tolik opovrhuje, i když pořádně neví proč. Tedy, naznačila mu to už tolikrát, ale nikdy neřekla ten přesný důvod. Vždyť ho ani pořádně neznala! A to byl možná důvod proč chtěl, aby ona jediná na něj změnila názor a poznala ho.
,,Jsi docela dotěrnej. Nemyslíš?''
,,To bych nebyl pak já.''
,,Vážně skvělý. Co tě sem vůbec přivedlo?'' vstala ze svého gauče, aby tu velkou krabici mohla
odložit a vzít si rovnou i své lahodné pití.
,,Nechtěl jsem jít s chlapama do toho muzea a ani se válet doma. Tak jsem si řekl, že tě alespoň navštívím.''
,,Budu hádat. Matt?''
,,Jo přesně.'' zasmál se nad tím a Loren se k němu hned přidala. A líbilo se mu to, moc. Ten pocit, že se konečně na něj nemračí, ale dokáže se i zasmát. Tak stejně jako na tom molu, v té restauraci.
Loren sáhla po ovladači a začala přepínat různé televizní kanály. Nechtěla slyšet ani zprávy a ani muziku. Měla toho pro dnešek dost, i když byla teprve půlka dne. Ale nejradši by se teď stulila do klubíčka u nějakého filmu a jenom tak ležela. Tenhle odpočinek milovala. Jenže mohla, když tu byl zrovna on? No jasně, že nemohla. Když se nad tím zapřemýšlela tak zkazil veškeré její plány. Tak asi jako dnes.
,,Ty koukáš na černobílé filmy?'' vydechl unešeně muzikant, když Loren nechala hrát starou komedii. Nikdy se mu totiž nestalo, že by žena, se kterou byl v jedné místnosti sama od sebe pustila takové filmy.
,,Ty snad ne? Nebo nevíš co je dobré?''
,,Ale vím co je dobré. Jinak bych na to přeci nekoukal. Jenom se divím. Jsi první ženská, která sama od sebe pustila černobílí film. Je to prostě-''
,,Wow.'' dořekla za něj a zvesela se usmála. I když to byla hloupost, tohle ho potěšilo. A nejradši by to nechala být, ale v hlavě se jí rozezněl alarm, že by měla začít něco dělat. Něco zjišťovat.
,,Takže žádná tvoje partnerka nekoukala na takové filmy?''
,,Ne, vždycky na to nadávaly, ale já tyhle filmy naprosto žeru!''
,,Co to byly sakra za ženský, když nerozeznají ani kvalitní film.''
,,No,'' chtěl začít Andrew s povídám, ale Loren mu jako vždy do toho skočila, ,,Budu hádat. Kdejaká nafintěná ženská s umělým tělem. Dokonce i vlasama. Nemám pravdu?'' zvesela se ušklíbla, protože věděla jaká to je pravda. Znala tyhle superhvězdy, znala je dokonale.
,,Nejsem Ash!''
,,Co prosím?'' zamrkala několikrát černovláska svými řasy. Takže nakonec neměla pravdu.
,,Tyhle plastelíny si nosí do postele Ash. Já zas takovej nejsem.''
,,Takže mi chceš namluvit, že jsi naprostý andílek, který nikdy neměl holku aniž by měla na sobě cokoliv plastového?''
,,Nehty se taky počítaj?''
,,Jo, počítají!'' ukázala na něj prstem jakoby to měla být výhružka, ale na jejích rtech se odrážel lehký úsměv.
,,No tak jsem měl takové holky. Ale prostě jim tomhle nic neříkalo. Nevím, přitom o tolik mladší nebyli. ''
,,Kolik?'' otázala se Loren, aniž by si rozmyslela na co se ptá. Prostě jí to vypadlo tak nějak z pusy automaticky. No prostě a jednoduše, takhle se choval její mozek s pusou. Nejdříve mluvila a poté přemýšlela zda to má nějaké následky. Celá Loren. Ale když spatřila v jeho očích jemné plamínky smíchu a pobavení hodila to všechno za hlavu. Byli dospělí a každý měl svůj život. Proč by se nemohli o takových věcech bavit?
,,Jsi trochu zvědavá, nemyslíš?'' přimhouřil oči a přesněji si ji prohlížel. Byla tak záhadná!
,,To jsem celá já. Tak mluv.'' pobídla ho mávnutím ruky, aby ze sebe přeci jenom něco dostal. Byla zvědavá, to odmalička. Ale tohle prostě k její práci patří. Ani sama nevěděla proč, ale bavilo vyhledávat pravdu, která je tak často zbarvena pouze do černobílé barvy. Chtěla ji vždy tak dokonale vybarvit, vystínovat a především ukázat celému světu.
,,Nejmladší bylo osmnáct.''
,,Co prosím?!'' rozesmála se Loren na celý obývák tak silně, že se musela schovat za jeden z polštářů.
Andrew na ní jenom s údivem hleděl. Vždyť to nebylo nic. Osmnáct ještě šlo, kdyby to bylo pod šestnáct tak by se hanbil a ani by jí to neřekl. Ale, když ona vypadala na mnohem víc a až po pátém rande zjistil kolik jí vůbec je. Nevěděl to, to se občas sem tam stane.
,,Nevím čemu se směješ. Vždyť se to může stát.''
,,Jasně, to se může stát.'' smála se nadále a dusila svůj smích i obličej v sametovém polštáři. Sama nevěděla co je na tom k smíchu, ale rozesmálo to.
,,A co tvoje vztahy, když jsme už u toho?'' to Loren probralo z transu. Opatrně vykoukla zpod polštáře, aby šli vidět oči s čelem. Nadzvedla jedno obočí výše než to druhé a nad tím se musel Andrew usmát. Občas byla vážně šílená a to ho možná taky na ní přitahovalo.
Ukázala prstem na sebe a když Andrew přikývl na souhlas musela silně polknout. Nechtěla přeci mluvit o sobě, o svých vztazích či zklamání. On tu byl na zpověď a ne přeci ona. Nějakou tu chvilku na něj zmateně hleděla, ale přeci se jenom dokopala něco říct. Pokud chtěla něco o něm vědět, musela říct něco i ona. Byl mazaný, to byla další věc, kterou si musela připsat na seznam věcí, které na něm nenáviděla. Jo, psala si už pár dní takový maličký seznam věcí a detailu, které na něm nenáviděla a které ji přímo iritovalo. Jasně že vyhrávalo jeho ego. To nemohlo přemoct nic, ale čím více ho poznávala tak více i věcí přibývalo.
Stejně si musela povzdechnout, moc se jí do toho nechtělo, ale co měla dělat, že? ,,Měla jsem jenom dvě známosti. Jeden byl ještě z domova. Dětská láska, to snad nemusím popisovat. No a s druhým jsem chodila pár let zpět, ale nakonec jsme se rozešli.''
,,Ten z toho klubu?'' Loren opatrně přikývla na souhlas. Malý polštářek pořádně zmáčkla konečky prstů a opatrně se nadechla. ,,Proč?'' otázal se hned a Loren po něm mrštila další zlověstný pohled.
,,Nejsi nějak zvědavý?''
,,Asi jak ty. Takže mluv.'' pobídl ji znovu k pokračování, ale ona sama nevěděla co by měla říct. Měla mu říct, že ten debil ji snad podvedl s jednou kamarádkou na večírku a ona to přímo viděla? Nebo mu měla říct jak se k ní pak vše dostalo jak ji podváděl po celou tu dobu a ona od té nikoho neměla? Tedy až na pár schůzek, které nakonec zavrhla, protože s nikým nic nechtěla mít?
,,Byl to blbec. Na moje IQ se nemohl dostat tak jsem to ukončila.''
,,Nějak tupej?''
,,Jo, neměl ani stejný zájmy jako já.'' a když to řekla tak se nad tím pozastavila, protože ač si to nikdy nechtěla přiznat tak to byla pravda. Neuvědomovala si, ale s tím blbcem neměli nic společného.
,,A co ty máš za zájmy?'' chtěl o ní vědět vše, chtěl věděl co miluje, co má ráda, čím zabaví nudu, čím se baví ve společnosti. Ani on sám nevěděl, kde se v něm vzal ten zápal poznat tuhle ženu, když ona jím tak opovrhovala. Ale teď když seděl u ní v bytě, popíjel lahodný čaj, v televizi běžela skvělá komedii a ona seděla naproti němu úplně uvolněná s úsměvem na rtech. Potřeboval ji poznat blíže.
A aniž by si to Loren uvědomila, pustila se do vyprávění. Neuvědomovala si, že mu prozrazuje další a další věci. Vyprávěla o míčových her, o basketu, který jí možná i dost chyběl. Na škole ho hrála moc ráda, i když kdejaký profík nebyla. Dokonce se přeřekla, že miluje výlety a kulturu, kterou tak ráda poznávala díky dokumentů anebo filmů.
A tak se stalo, že po zbytek zamračeného dne zůstal nadějný zpěvák v jejím bytě a povídali si o svých zájmech a především si vyprávěli historky z dob, kdy byli na škole. Zatím co to Loren bylo sem tam veselé, to jeho ne. Chtěl se nejdříve pobavit a vědět, jak probíhá pro takovou ženu středoškolský život, jak to vlastně vnímala.
A byl rád, když slyšel to, co slyšel. Loren si svou školu užila, protože nebyla ta neoblíbená, ale jemu stačil ten jediný názor. Neměly by se dělat rozdíly mezi studenty ač jsou jaký jsou. Můj kluk byl oblíbený takže se stalo, že se kolikrát se svou partou pustily do toho neškodného. A vlastně proto jsme se možná i dost hádali. Tohle bylo něco, co ho neskutečně potěšilo, protože jí s klidnou duší mohl říct o své škole a jak to zažíval on. Neměl se čeho bát, že by se mu vysmála. Ne, poslouchala ho přesně. Seděla v tureckém sedu a ruku měla položenou na stehně, zatímco bradu si podkládala svou dlaní. Poslouchala do důkladně, protože ho ani nepřerušila pokud neměla nějakou otázku. A při tom výkladu jí Andrew pozoroval opravdu příjemně. Dnes poprvé poznal i jinou stránku. Jak tu vnější tak i tu vnitřní. Dozvěděl se spoustu nových názorů na školství, školy celkově a na studenty. A byl velice překvapen, když se její názory shodovaly s jeho.