Ztracená novinářka/ FF BVB

36. Autoškola v podání Andrew Biersacka

Všechno Loren přišlo naprosté stejné a bezvýznamné. Jakoby se nic nezměnilo a všichni si žili naprosto spokojený život. Tedy až na ni samotnou. Poté, co odešla z křtu nového alba a rozhodla, že už jí nikdo v životě neublíží, uzavřela se ve svém hnízdečku a rozhodla, že s nikým nebude komunikovat. A to dokonce i s Matthew. I když on jako jediný měl u sebe náhradní klíče a mohl se do bytu dostat, aby ze své nejlepší kamarádky cokoliv dostal tak ona ho přechytračila. Zamkla se zevnitř a nechala klíče v zámku, aby si nemohl odemknout. 
Nejdříve to Loren považovala za vskutku dobrý nápad, ale poté jí docházelo, jak moc sama sobě ubližuje. Matthew byl jediný přítel, kterého kdy měla a kterého tak oddaně milovala. Jenže, neměla na chlapy náladu a to že Matt byl gay. 
Uzamkla se ve svém bytě, nereagovala na zprávy, volání, e-maily a ani na prosby z chodby. Tedy, Za těch několik dní se jí Andrew ani jednou nepokusil zkontaktovat, což Loren mrzelo. Ač si to nechtěla přiznat a neustále se přesvědčovala, že jí ani nechybí a vlastně ho ani nepotřebuje. 
Na druhé straně Downtownu to bylo ale daleko jiné. Jakmile se Andrew v nedělní dopoledne probudil kvůli tomu, že se k němu přišla pomazlit malá Crow, zaúpěl bolestí. Nejenom že měl hlavu jako střep, ale měl i z té noci dost těžkou mlhu. Chtěl si dát dlouhou sprchu po tom co nakrmil malou kuličku, ale hned na to mu začal vyzvánět telefon. Telefon odhodil někam neznámo kam a vydal se do sprchy, která mu pomohla od bolesti, ale zároveň mu trochu vyjasnila mlhu. Uvědomil si, že potkal Juliet a chvilku se i bavili, ale na nic dalšího si nevzpomínal. 
Když se tedy vrátil už naprosto svěží a uvolněný, hodil do sklenice se studenou vodou jeden Aspirin a čekal než se rozpustí. Následně se tedy posadil na gauč a Crow hned vedle něj. Popadl telefon a nestačil se divit kolik zpráv a zmeškaných hovorů měl. Nejdříve rozklikl tedy zprávy a musel kroutit hlavou kolik zlých zpráv na jeho osobu mu přišlo. A to především od ženských. Vůbec si nic nepamatoval a nevěděl zda něco provedl. Nakonec se rozhodl, že zavolá Jake, který by mu mohl vše vysvětlit. Což se také stalo. V první řadě na něho spustit pěknou sprchu sprostých slov a taky mu neustále opakoval, jak nespolehlivý je. Jenže jemu stále nedocházelo o co tu jde. Včerejší noc měl v mlze a nemohl si na nic vzpomenout. Jakoby se to ani nesměl dozvědět. Naštěstí Jake byl moc dobrý přítel a tak mu vše povyprávěl. Začal jak se všichni bavili a společně si užívali společnou noc. Vyprávěl mu dokonce i to, jak ostatní ženy vzaly mezi sebe Loren. Jenže poté se u něj objevila Juliet a dovolila, aby otupil svou mysl tak jako vždy a on se nechal namotat, opět. A když se ho snažila Loren vymotat a zachránit, vynadal ji a následně odehnal. 
V ten moment si myslel, že si snad nafackuje. Jak jen mohl dovolit, aby se mu pod kůži dostala Juliet a vystrnadit Loren? Vždyť se zapřísáhl, že s Juliet nic nebude mít a pokud ji potká, tak ji pošle neznámo kam. Ale asi to nešlo podle plánů, protože díky ní odhodit někoho zdaleka lepšího. 
Celou neděli tedy proseděl na gauči s výčitky svědomí a nevylezl ze svého bytu. A tak to pokračovala i celou noc. Nedokázal pořádně zaspat, protože si neustále nadával a opakoval si jakej kretén to je. Chvilku i přemýšlel, že Loren zavolá a zkusí se omluvit, ale vždy když stačilo udělat poslední krok, zmáčknout zelené tlačítko, telefon zamkl a odhodil neznámo kam. A tak to šlo celou noc až do svítání kdy konečně usnul. Probudil ho tedy až moc otravný zvonek. Okamžitě vyskočil na nohy a spěchal otevřít s nadějí, že tam bude třeba ona. Jenže se tak nestalo, ve dveřích postávali všichni jeho přátelé a Matthew. A pokud tam stál Matthew, znamenalo to, že je sakra ve velkém průšvihu. 
Pozval tedy všechny dál a nabídl každému něco k pití. Když usedl na zem před své přátelé, čekal až spustí pěknou nadávku slov, ale nic se z toho nestalo. Dokonce ani Matt nezačal vyšiloval, prostě čekali. A tak se Andrew dal do vysvětlování. Trvalo mu sakra dlouho než domluvil, ale jak bylo vidět. Jeho přátelé ho chápali, až na zrzavého muže, který se mračil. Dost ho nařknul z toho, že jeho nejlepší kamarádka je zamčená v bytě, nechce otevřít a ani vylézt a nikomu nezvedá telefony. Ani lidem z práce. 
Jasně, věděl moc dobře že to pokazil a že má co dělat s napravováním. Dokonce si poslechl i přesnou verzi co se tu noc odehrálo a jemu bylo čím dál tím víc hůř. Nechtěl být na ni zlý, nechtěl ji odehnat a nechtěl jí ani ublížit. Celou dobu se snažil o to, aby ho k sobě pustila a když už to vypadalo, že mu důvěřuje a tráví s ním ráda svůj čas, pekelně to posral. 
Ještě nějakou chvíli tam jeho přátele zůstali a zkusili vymyslet nějaký plán na to, jak by to mohli vyřešit a přimět mladou ženu s ním opět komunikovat, ale když jim Matt potvrdil, že bude potřeboval čas. Nechali to být. 
A tak se Andrew úterního rána rozhodl, že už další dny nevydrží a půjde si to s ní vyřídit osobně. I kdyby měl ty dveře vyrazit. 
Nasedl do svého auta a vyjel na opačnou stranu čtvrti ve snaze to nějak urovnat. 
Loren akorát seděla v obýváku a cpala se zmrzlinou mezitím co v televizi běžel seriál Jak jsem poznal vaši matku. 
I pro ni samotnou bylo těžké zůstat jenom v bytě, ale bylo to pro ni nejlepší. Nechtěla mezi lidi, věděla že by to nedopadlo nejlépe. Akorát se zvedala, že vyhodí prázdný kelímek do koše, když se ozvalo zaklepání. Zkameněla a podívala se ke dveřím jakoby se potřebovala ujistit, že jsou stále zamčená. Neměla náladu na nikoho a to dokonce ani na svého nejlepšího přítele. 
Ozvalo se další zaklepání, tentokrát o něco hlasitější, ale i přes to se rozhodla ho ignorovat. Vyhodila kelímek a vyndala z mrazáku další. V pojídání byla sakra dobrá a navíc, zmrzlinu milovala. 
Usadila se na gauči a o trochu více zesílila televizi ve snaze ohlušit klepání. Jenže jak šlo slyšet, člověku na druhé straně docházela nejspíš trpělivost. Žádné klepání ale rovnou zabušení. Musela nad tím převrátit oči v sloup a znovu zesílila televizi, aby si dopřála trochu klidu. Strčila si lžíci i se zmrzlinou do pusy a spokojeně si užívala poslední díl čtvrté série, kterou opakovaly. 
,,Já vím, že tam jsi tak mi prosím otevři!'' hlas na druhé straně byl naprosto zoufalý, to Loren poznala okamžitě. Ale v první vteřině taky poznala komu patří. Trochu se zamračila a zkusila to ignorovat, ale člověk za dveřmi se nevzdával. 
Znovu silně zabouchal na dveře a Loren toho začínala mít akorát dost. Nechtěla žádnou návštěvu a především nechtěla jeho návštěvu. Nestála o ni.
,,Laskavě mi otevři, máme si tolik co říct!'' musela nad tou větou ohrnout nos. Jasně, měli si toho dost co říct. Měla toho tolik na srdci co mu chtěla říct, ale rozhodla se, že nebude zlá a nebude se především rozčilovat. Nemělo to jednoznačně cenu.
,,Můžu ti to všechno vysvětlit!'' Jasně, vysvětlení. Vysvětlení o tom, že vlastně upřednostnil bejvalku, která si ho neustále omotávala kolem prstu před ní samotnou? Jak směšné. 
Hodila se na záda a dívala se do stropu ve snaze najít vlastní rovnováhu, ale ten tupohlavec neustále bušil na dveře a když to tak poslouchala, bouchal ve stejných intervalech a čím déle na ně bouchal tak bouchal dost hlasitě. 
Měla už toho akorát dost, vážně nestále o jeho hloupé řeči, ,,Vypadni!'' zařvala ke dveřím ve snaze, že ho třeba přesvědčí, že tu je, ale opak byl pravdou. 
,,Nevypadnu dokud mi neotevřeš ty zatracený dveře!''
,,Tak si tak třeba zestárni,'' pokrčila nad tím rameny a znovu si lehla na gauč. Nějakou dobu bylo ticho a Loren v duchu jásala, že přeci jenom odešel, ale když se ozvalo tak hlasité zabouchání na dřevo, že leknutím málem skončila na zemi. Měla toho akorát dost. Nepotřebovala ho a on tomu nerozuměl a tak bylo asi na čase, aby mu to vysvětlila. 
Naštvaně přidupala ke dveřím, které následně otevřela. Už se nadechovala, že pustí spoušť slov a hezky ho vyhodí, ale ten dlouhán se nacpal do jejího bytu a rychle zavřel dveře. 
,,Co tady sakra chceš? Nikdo tě nezval,''
,,Chci ti něco vysvětlit,''
,,vypadni,''
,,jen mi dej minutku,''
,,říkám ti vypadni,'' složila si ruce křížem na hrudi a čekala kdy se sebere a odejde. Jenže on tu stále stál a čekal kdy se dostane ke slovu, ,,Neslyšel jsi mě? Nechci tě tu, vypadni,'' obkročila ho a otevřela dveře, přičemž nezapomněla ukázat jakým směrem se má vydat. Jenže on sprostě zavřel dveře a opíral se o ně tak, aby je ona nemohla otevřít. 
,,Tak ty si ze mě děláš ale už prdel,''
,,Jen se ti chci omluvit,''
,,to je pěkné, ale já na to nemám náladu,''
,,Loren,''
,,Ne!'' byla sakra vytočená! Co si o sobě myslet? Že ji tak sprostě zahodí a pak si po několika dnech sem nakráčí jak nějaký super hrdina a bude vše v pořádku? To určitě. 
,,Nemám o tebe zájem, zmiz mi ze života,''
,,Když mě to necháš vysvětlit tak bych třeba,''
,,Ne nenechám tě to vysvětlit! Sprostě si mě odkopl a já po tomhle nemám o tebe zájem! Co sakra na tom nechápeš?!'' vyjela po něm a čekala na jakoukoliv reakci, ale ta nepřicházela. Stál tam naprosto nehybně. Možná kdyby tak ještě chvilku vydržel tak by si myslela, že zkameněl. Ale on si jen frustrovaně prohrábl vlasy a hlasitě si vzdychl. 
,,Já vím, že jsem to posral,''
,,Tak můžeš odejít,''
,,Já nechci ale sakra odejít!'' silně bouchl do dveří až Loren nadskočila a dívala se na něj trochu se zděšením. Vážně netušila kde se v něm ta autorita bere. Nikdy ho takového nezažila, ,,Chci ti to vysvětlit a především se omluvit,''
,,Co když je na omluvy už pozdě?''
,,Nikdy není pozdě na omluvy,'' prohodil Andrew a Loren si uvědomila, že nejspíše tenhle boj prohrála. On se jen tak nevzdá a silně si půjde po tom co chtěl. A momentálně to byla ona. 
Poraženě sklopila obličej k zemi a nervózně přešlápla z jedné nohy na druhou. Nemělo cenu bojovat. Stejně by tu zůstal dokud by nedostáhl svého. 
Rozešla se do obýváku a vypla televizi, aby měli klid. Andrew ji následoval trochu s nervozitou a když uviděl, jak mu nabídla křeslo, směle se usmál. 
,,Já vím, že jsem ti ublížil,''
,,a to sakra moc,''
,,nechtěl jsem na tebe být zlý,''
,,ale stalo se,'' sarkasticky se na něj usmála a složila si ruce na klín ve snaze být klidná. Ale ono to nešlo, když byla naštvaná a myslela, že snad každou chvíli vybouchne. Samozřejmě, že byla i smutná, ale spíš v ní převažoval vztek. 
,,Když jsem se probudil v neděli tak jsem si nic nepamatoval,''
,,to se máš teda čím chlubit,''
,,Loren,'' smutně si vzdychl a ona se na něj opatrně podívala. Vážně se na něj zlobila a to sakra moct, ,,Není to tím, že by byla Juliet lepší. Jen jsem s ní byl dlouhých šest let a ona už ví jak na mě,''
,,anebo ty ses ještě z rozchodu nevzpamatoval,''
,,teprve před rokem jsme se rozešli,''
,,a ty stále za ni utíkáš, když máš možnost,'' promnul si opět obličej a podíval se na své ruce, které se maličko třásli. I pro něj to byl sakra náročný rozhovor, ,,Hele, vím že jsem naprostej kretén co by si zasloužil přes hubu. Ale vážně mě to mrzí. Nechtěl jsem se k tobě tak chovat,''
,,kretén si, to souhlasím,''
,,To sis vážně z toho vzala jenom tohle?'' maličko se usmála a Andrew v duchu musel zajásat. Možná přeci bylo štěstí nakloněno k němu.
,,Opila mě a já blbec jsem se neměl nechat, když jsi tam byla semnou a byla jsi zatracená nádherná!'' Loren se maličko začervenala, ale když si všimla jak se zubí nahodila zase tu tvrdou masku a vybídla ho ať pokračuje dál, ,,Neměl jsem se nechat takhle zblbnout a už vůbec jsem na tebe neměl být zlý, když ses mi snažila pomoct,''
,,Tohle beru,''
,,Chci se ti fakt omluvit. Mrzí mě to a pořádně jsem od neděle nespal kvůli tomu. Včera jsem snad padesátkrát přemýšlel, že ti zavolám!''
,,Stejně bych ti to nezvedla,''
,,nezvedala si to ani Matt,''
,,neměla jsem náladu na lidi,'' pokrčila nad tím rameny a překřížila si ruce na hrudi. A byla to pravda, vážně neměla na nikoho náladu. 
,,A máš náladu na kávu u pláže, procházku po Venice Beach a třeba kino s výběrem filmu podle sebe?'' Zkusil to Andrew trochu opatrně, ale už trochu tuhle ženu znal a uvědomoval si, že pokud ji pozve na kávu a na pláž, má z části vyhráno. 
,,Ještě něco tam přidej,''
,,Večeře?'' zavrtěla hlavou, ,,Nějaký výlet?'' znovu zavrtěla hlavou a Andrew musel vážně přemýšlet co by asi tak chtěla. 
,,Tak co by sis přála? Splním ti cokoliv,''
,,Opravdu cokoliv?'' jak šlo vidět, tahle nabídla ji zaujala a to se mu líbilo. Opatrně přikývl a čekal až se rozmyslí. Nakonec se tak zákeřně usmála až ho to vyděsilo, ale nechal ji ať si řekne o své podmínky. 
,,Káva, milkshake na Venice Beach a poté mě naučíš řídit auto,''
,,Jako moje auto?'' zlověstně přikývla a Andrew musel silně polknout. Moc se mu nechtělo půjčovat svého mazlíčka zrovna někomu kdo nikdy za volantem neseděl. ,,Nechceš si to auto ještě rozmyslet?'' 
,,Ber anebo nech být.'' prohodila ledabyle a Andrew si moc dobře uvědomoval, že vyhrála. Musel jí to splnit. 

(...)

Když s Loren dopili poslední doušek kávy, vydali se pro jeden z nejlepších milkshaků široko daleko a poté se rozhodli, že opustí rušné město a vydají se na opuštěné letiště, aby si mohla vyzkoušet řídit auto. Jeho milované auto! Což se Andrew moc nelíbilo, ale pokud si chtěl udržet tuto ženu, musel na tohle přání přistoupit. 
Ocitli se tedy na velké přistávací čáře uprostřed ničeho a díval se před sebe jakoby tam někdo či něco stálo. Jakmile se zhluboka nadechl, otočil se k černovlasé ženě, ,,Jestli mě nebudeš poslouchat tak tě od toho volantu vyhodím,''
,,Nerozčiluj se tolik,'' zasmála se a on měl co dělat, aby si nevyškrábal oči. Jak šlo vidět, dnešní den si sakra užívala. 
,,Jen nechci, abys mi zničila auto,''
,,Prosím tebe! Neboj se tolik o něj,'' mávla nad tím rukou a vystoupila, aby se s ním mohla prohodit. Což Andrew neudělal rád, ale měl snad na výběr? Ne, neměl. 
Jakmile si Loren sedla na jeho místo, vypukl smíchy. Na té sedačce tak daleko od volantu vypadala jak vajíčko, malé a především křehké vajíčko. 
A Loren to došlo, že musí vypadat vtipně takže se začátečním čertěním se nakonec rozesmála a sedačku si posunula trochu blíže. 
,,Nezapomeň, že na pedály šlapeš jenom špičkou nohy a ne celou váhou. Jen tak lehce se jich dotýkáš,''
,,spojka, brzda a plyn,'' Andrew přikývl a počkal než se připoutala, aby mohl pokračovat s výkladem. 
,,Pokaždé když budeš chtít zařadit nějakou rychlost, musíš mít sešlápnutou spojku, jinak tě to nepustí.'' Loren přikývla a sešlápla spojku, následně zařadila jedničku. 
,,Když se chceš rozjíždět, tak musíš poslouchat motor. Ne že tu spojku rychle,'' nestačil to ani doříct a Loren pustila spojku přesně tak rychle, že jí to chcíplo. Auto několikrát poskočilo a Andrew se musel plácnout do čela. ,,Takhle asi ne co?''
,,Ne, takhle ne,'' zhluboka se nadechl, aby si dodal trochu síly, ,,Spojku pouštíš pomalu a opatrně. Musíš poslouchat ten motor. Když uslyšíš a především ucítíš, že zabírá tak přidáš lehce plyn,'' Loren tedy chytla volat do obou dlaní a pevně ho sevřela. Sešlápla spojku a pomalu ji začala pouštět, cítila jak se jí volat jemně klepe do rukou a ona se na svého učitele podívala jakoby se snažila v něm najíst jistotu, což našla. Andrew přikývl a tak přidala plynu, ze začátku trochu více takže motor zařval a otáčky vyskočily do oranžového značení. ,,Trochu jemněji,'' upozornil ji Andrew a Loren se začala pořádně soustředit. 
Pomalu, sotva palcem sešlápla plyn a pomalu motor krmila, do té doby než ji Andrew pobídl ať začne pouštět spojku. Auto se rozjelo, neřvalo a ani neposkakovalo. Prostě jelo a Loren se musela ze široka usmát jakou měla radost. 
,,Tyvado já jedu!'' 
,,Teď zmáčkni opět spojku a já ti tam zařadím rychlejší rychlost,''
,,Já nechci jet rychleji!''
,,Jenže takhle se ten motor zničí,''
,,Ne, já nechci!'' vykřikla Loren a začala panikařit, což zapříčinilo, že vší silnou šlápla na brzdu a auto opět chcíplo. 
Andrew si schoval tvář do dlaní a začal se smát, což Loren tedy nepřišlo dvakrát směšné a tak ho plácla přes rameno, ,,Není to k smíchu,''
,,Ale je,'' smál se dál do svých dlaní a Loren si říkala, že má pro dnešek asi dost. Rozepla si pás a vystoupila z auta, ,,Počkej, já to nemyslel zle,''
,,Myslím si, že pro dnešek to stačilo,''
,,Ale noták Loren! Žádnej učenej z nebe nespadl,'' smál se dál a Loren se musela usmívat. Sama to moc dobře věděla, ale jí auto nic neříkalo. Řekla si o tohle jenom, aby ho maličko dostala, což se jí podařilo. 
Snažila se vytáhnout majitele vozidla ven, ale ten se tak silně zapíral, že Loren neměla žádnou šanci cokoliv udělat. Neustále ho tahala za ruku, aby vylezl ale on ne a ne. Takže když se Loren rozhodla, že to nakonec nechá být a možná ho přeci jenom opustí, aby ji pustil na její místo, on se zvedl. Což černovláska vůbec nečekala a jak byla zapřená a zády zakloněná, její gravitace ji zradila. Ucítila jak se vysmekla ze sevření jeho ruka a ona tvrdě dopadla na asfalt. V ten moment se ozval hlasitý smích, fakt že hlasitý a když si Loren uvědomila tu komedii, rozesmála se úplně stejně.