Ztracená novinářka/ FF BVB

4. Záchrana anebo potopa?

Loren kráčela velmi naprosto odhodlaným krokem po boku zpěváka až k pultu. Předvádět se, to uměla ze všeho nejlépe už od malička. Ale když vedle něj stála a čekala až si ji jedna ze servírek všimne, uvědomila si o jak velký kus je vyšší, no a v ten moment si připadala trochu ztraceně.
,,Prosím pro slečnu to co měla a pro mě jedno obyčejné latte.'' Loren se okamžitě probrala z myšlenek, otočila hlavu k obsluze a mile poprosila.  ,,Prosím bez cukru. Děkuju.''
,,Nesladíš?''
,,Nebudu si kazit chuť kávy,''
,,Ale mlíkem ano?''
,,To je už věc jiná.'' usmála se na jeho otázku a poté si vzala nový kelímek do svých rukou.
,,Já jsem Andrew, a ty?'' natáhl k ní ruku, aby začali od začátku, jenže Loren se k tomu moc neměla. Nechtěla se s ním kamarádit, nechtěla o něm vlastně cokoliv vědět. Neměla toho člověka ráda a nechtěla s ním začínat od začátku. Jenže když si uvědomila co má za úkol a jak málo má času, musela jeho ruku přeci jenom přijmout.
,,Loren, tedy Amathea,'' v duchu se musela plácnout do čela minimálně dvacetkrát. Tohle vážně zkazila, jak nejvíc mohla. To se nemohlo ale říct o mladém zpěvákovi, protože její nerozhodnost ho pobavila. 
,,Takže? Máš dvě jména?''
,,Dalo by se říci.'' podotkla Loren tak trochu už nervózně. Nechápala kde se vzala nervozita. Vždy byla dokonale připravena a nikdy nedělala chyby. Jenže v jeho přítomnosti jakoby se neuměla ovládat.
,,Loren je stejně hezčí jméno.''
,,Když myslíš.''
,,Ametheo, tak co. Už půjdeme ne?'' ozval se za jejími zády hlas patřící Matthewovi a ona v duchu přímo jásala. Konečně ji někdo zachránil a ona mu tak nemusela čelit.
Než se otočila a odešla za společnosti svého přítele pozvedla kelímek do vzduchu a jedním jediným kývnutím s doprovodem vřelého úsměvu věnovala zpěvákovi s havraními vlasy pozdrav. Poté popadla za ruku svého rezavého přítele a rychlými kroky kráčela z kavárny. Po celou tu dobu ho nepouštěla a táhla ho za sebou jak nějakou malou vlajku až o nějaký ten kus dál než ho konečně pustila a zpříma se na něj podívala. ,,To byl takovej trapas Matt!''
,,Nepovídej. Jak jsi se z toho vyvlékla?''
,,Řekla jsem, že jsi sloupkař a máš něco zjistit. No a já začínající fotografka.''
,,Takže si to hodila na mě? No vážně skvělý!'' zanaříkal Matt a překřížil si ruce na hrudi.
,,Nedělej tolik. Jak jsem koukala tak si měl o zábavu postaráno.''
,,To si piš.'' přitakal a zvesela pohodil vlasy. Tedy, snažil se pohodit vlasy, ale kdejak dlouhé je neměl tak to spíš vypadalo jak nějaký nervový tik. ,,Ten Cc to je chlap sakra.''
,,Kdože?'' pozvedla své husté obočí a se zamračeným výrazem ve tváři si ho prohlédla.
,,No podle tebe ten negramot, co přes tebe spadl. Jmenuje se Christian, ale zkráceně jen Cc.''
,,Doufám, že jsi něco alespoň zjistil.'' prohodila Loren trochu zkroušeně. Nevěděla totiž z čeho je tak utrápená. Zda z toho, že začátek plánu tak pokonila anebo že ji musel zachraňovat Matthew.
,,To si piš! Pojď a jdeme. Nebudeme tu stát jak dva největší blbci,'' popohnal svou přítelkyni k chůzi po celkem klidné části L.A. ,,Dneska je nějaký večírek kousek odsuď. Prej nějaká párty pro kapely, no kluci mě pozvali kdybych chtěl. Jo a než začneš nadávat tak si můžu někoho vzít sebou.''
,,Nemyslím si, že se mi někam po dnešku bude chtít. To opravdu ne.''
,,Ty jsi vážně herečka Loren. Všechno vždycky zkazíš.'' zanaříkal Matt se skleslým výrazem ve tváři. Občas byli jak Jing Jang. Matt miloval společnost, ruch a především večírky. Loren se tomu všemu snažila vyhýbat obloukem. A to jenom z jednoho jediného důvodu.
,,Ale pokud tam chceš tak si tam jdi. Já se dneska nějak zabavím a ty můžeš zase něco když tak zjistit.''
,,Jsi strašná potvora.'''
,,Děláš jako kdyby jsi mě neměl rád prosím tě.''
,,Mám. A až moc si myslím.''

(...)

Večer seděla Loren ve svém měkkém křesle a s notebookem na klíně projížděla veškeré novinky, které se děly ve světě celebrit. Na konferenčním stole měla pohozenou svou kabelku se všemi věcmi, pak několik bloků se zvýrazňovači a přemýšlela co by všechno mělo o tom týpkovi vědět a na co si měla dávat pozor. Jenže, šlo to když byla naprosto odzbrojená?
Třeba to, že mu vyklopila své jméno místo toho, které měla použít? Jak lehce na ni bude moct přijít? A jak moc opatrná bude muset být?
Zhluboka se nadechla a promasírovala si na pár vteřin spánky, potřebovala se uklidnit, aby mohla myslet racionálně a pokračovat dál v práci. Jenže šlo to, když neměla vůbec nic?
Surfovala nadále na Twitter, když ji zastavil jeden tweet od velice známého majitele baru nedaleko odsud.