Ztracená novinářka/ FF BVB

7. Porovnávaní tváří se zvířaty

Černovlasá žena seděla v jednom z šedých křesel u svého nejlepšího přítele. Pozorně si ho prohlížela a na rtech jí hrál posměšný úšklebek, jelikož Matthew byl celý celý zelený, jeho tvář byla v neuvěřitelné grimase, jeho tělo se celé klepalo a aby mu nebyla větší zima tak měl přes sebe přehozenou lehkou deku. Pomalu si lžící nabíral kousky polívky, která mu měla dost pomoci.
,,Ty jsi to včera fakt přehnal.'' zasmála se, když už pohled na svého přítele nevydržela.
,,A ty se divíš, když ti chlapi mají takový grádis a vypijou toho tolik.'' zavrčel na ní zrzek a s nenávistným pohledem na svou přítelkyni pohlédnul.
,,V kolik si přišel vůbec?''
,,Hele víš že ti ani nevím? Byl jsem vůbec rád, že jsem se dostal do postele aniž bych se zabil.''
,,A víš vůbec něco?''
,,Jo vím. Třeba to, že Christian je zcela sám tak jako samotný Andy. Jake má přítelkyni tak stejně jako Jeremy a Ash je taková menší prodejná děvka.''
,,Počkej, to si je tak dokonale pamatuješ?''
,,A proč by ne? Jsou to fajn chlapi.'' pokrčil nad tím ledabyle rameny, zatím co se snažil nevycintat polévku.
,,Skvělý Matt, opravdu skvělé.''
,,Nebuď hned tak nepříjemná. Ani si mi neřekla jak to dopadlo s Andym. Zjistila si něco?''
Nad tím se musela Loren ušklíbnout. Nezjistila nic, ale samotný zpěvák se chytal do pasti tak lehce, že se tomu nechtělo ani věřit takže se spíše tomu smála. Ale musela všechno říct svému příteli a tak začala vyprávět svou historku, která začala na baru a končila u podia, kdy mu vlastně dala své telefonní číslo a dnes jí pozval do Zoo, což se jí upřímně hodilo, protože musela sepsat ten hloupý článek do novin.
Ale Matt už pak neřekla kolik myšlenek se prohánělo v  její hlavě, kolik starostí si přidělávala, i když to sama nevěděla. Nechtěla mu říkat svou starost a ani se s ním o tom dělit. Věděla moc dobře, jak by lehce našel její slabé místo vůči zpěvákovi a proto mlčela po celou tu dobu, kdy všechny informace její přítel vstřebával. ,,Víš o tom jak já občas tvou práci nenávidím?''
,,Proč?'' zeptala se jakoby nic, i když odpověď už delší dobou dobře znala.
,,Ublížíš neznámému člověku, přijdeš o jeho důvěru a nakonec budu i já ten špatnej. To je to. Opravdu mě to fakt štve, když kvůli tomu ztratím dobrý lidi kolem sebe.''
,,Jsi jenom citlivka Matt, já tu práci miluju.'' mávla nad tím rukou, ale uvnitř hrudi pocítila slabý plamínek, jenž se stále zmenšoval a pomalu vyhasínal. Nechtěla to přiznat totiž nahlas, že kolikrát i jí mrzí, že přijde o důvěru různých lidí a odnáší to vlastně i její nejlepší přítel.
Jenže milovala svou práci víc než cokoliv. Tvrdě dřela, aby si tohle místo vybudovala a dokonce si i myslela, že se jí to nikdy nepodaří, ale dostala šanci tak se jí před lety chytla. A proč by ne, když o téhle práci snila už v Kentucky. Nebylo správné se toho chytit? Bylo, dostala šanci po téměř deseti letech tvrdé práce a snažení a ona byla ráda kam se dostala. Byla jedna z nejlepších novinářek i blogerek ve svém oboru. V Los Angeles nebyla ztracená, měla úžasný plat, nádherný byt, nejlepšího přítele, skvělou práci se smlouvou ještě na dost dlouho a dokonce i svou vlastní kancelář. Co mohla chtít víc? Vždyť tohle bylo ono.
 Anebo snad ne? Když nad tím přemýšlela více a více tak se divila, jak takhle může pracovat. Vždyť žije v samých lžích a pomluv. Ale to okamžitě zavrhla. Žila tak, jak jí to život naplánoval a ona se s tím smířila. Smířila se s tím se vztyčenou hlavou a byla rozhodnuta v tom pokračovat, protože tahle práce naplňovala duši něčím co ani rozeznat sama nedokázala.
Z myšlení je vytrhl hlas jejího telefonu, který oznamoval příchozí hovor. Zmateně se podívala na displej a poté na hodiny. No jo, Andrew.
,,Co zas?'' zaskučela do telefonu, protože si moc dobře uvědomila co se momentálně bude odehrávat. A ač plán vycházel velmi dobře, nechtěla s ním trávit ani minutu, natož den.
,,Čekám tě před domem. Jak si řekla, za dvě hodiny.'' Loren i přes telefon poznala, že se ušklíbnul. Musela nad tím protočit oči a s jasnou odpovědí, že je do pěti minut dole hovor vytípla.
,,Takže Zoo?'' zeptal se s úsměvem Matt a ona nad tím jen pokrčila rameny. On jí to nabídnul a jí se to hodilo skrz nový článek tak proč po tom neskočit?
,,Jak vypadám?'' Loren se otočila kolem své osy, aby si jí Matt mohl lépe prohlédnout.
,,Úžasně jako vždy.'' prohodil jen tak ledabyle, protože jedna věc byla dostatečně jasná. Tahle mladá žena milovala módu a taky se s ní dokázala sžít. Byla téměř chodící dokonalost pokud šlo o jednotlivé kousky. Už jí chyběla pouze výška a mohla by se klidně předvádět na molu.
Loren se rozloučila se svým přítelem s tím, že až bude doma tak mu hned zavolá a popřípadě by se stavila. Poté popadla ze skleněného stolu svou kabelkou a vydala se na rušnou ulici přeplněnou jak auty tak i lidmi. Jakmile se jejího obličeje dotkly teplé sluneční paprsky tak si nasadila brýle a rozhlížela se, kde ten maniak může asi tak stát. A když uviděla masivní černé auto nablejskané jak pro nějakého hosta tak jí pusa spadla až na zem.
,,Nastoupíš si a nebo budeš čumět na mojí káru?'' zazněl jeho posměšný hlas, který by poznala kdykoliv. Musela se probrat z transu a začít se chovat normálně.
,,Radši budu zírat na to auto než na tebe.'' a na tváři jí hrál znovu ten vítězný úšklebek. Nastoupila do prostorného auta a rychle si zapnula pás. Měla svůj život ráda a jak mohl asi ten idiot řídit, když měl takové auto?
,,Doufám, že máš ráda zvířata.'' prohodil Andrew než vůbec vyjel po rušné silnici a zvesela se na černovlásku usmál.
I když to samotný zpěvák neviděl tak protočila panenky a dívala se na cestu. ,,Budu je mít rozhodně radši jak tebe. A navíc mi dnešní výlet hraje do karet. Musím udělat článek o Zoo. Takže si mi cestu dost ulehčil.''
,,To kdybych věděl tak tě vezmu někam jinam, aby jsi se tam dostavila sama.'' zasmál se  a Loren nad tím musela protočit oči, aby mu dala jasno, že to nebylo vůbec ale vůbec vtipné. ,,Navíc, myslel jsem si, že jsi začínající fotografka,'' prohodil jakoby nic a Loren si uvědomila, že tohle sakra moc nepromyslela. Několikrát se v mysli plácla do čela, profackovala a následně proklela do pekla a zpět. Uvědomila si, že si před ní musí dávat větší pozor než si dosud myslela. Byla mazaná a uměla naštěstí sakra rychle reagovat v jakékoliv situaci takže si našla velmi jednoduchou výmluvu, ,,Chtěli, abych psala tyhle malé články, ale mě to nebaví a proto jsem fotografka. Jenže ten kdo má tohle psát je mimo a tak mě šéf poprosil.''
,,takže děláš záskok pro všechny?''
,,dalo by se to tak říct.''
,,Řekni mi Loren, pro jakou firmu vůbec děláš?''
,,Own,'' prohodila jakoby se nic nedělo a vůbec se na něj nedívala. Nechtěla znát jeho reakci a především ho v ní nechtěla ani podporovat. Potřebovala, aby jí začal pomalu věřit.
,,Nemyslel jsem to nějak zle, ale víš přeci jenom,''
,,Ty jsi celebrita a co kdybych tě někde potopila, anebo vyzradila kde jsi a co děláš.''
,,Přesně tak.''
,,Víš, kdybych to tak chtěla tak už včera jsem mohla všem reportérům vyzradit kde jsi a dostat je dovnitř, ale jak vidíš, nic jsem neudělala. Nemám tohle za potřebí.''
,,Own je přeci ale ta největší firma u nás, není jednoduché se do ní dostat.''
,,To víš. Musíš mít potenciál. A stačilo párkrát mrknout očky a bylo to.'' Andrew se nad její odpovědí zasmál a samotná Loren se ušklíbla.
,,Vůbec. Odkud pocházíš. Pochybuju, že jsi z tohohle rušného města.'' otázal se Andrew, aby mezi nimi nebylo až takové ticho. Navíc, chtěl se něco o ní dozvědět.
Jenže Loren se o tomhle bavit nechtěla, nikdy. Nesnášela, když si musela připomínat domov, nesnášela, když se musela vracet na to staré místo plné bolesti a ztráty. Už si dávno přísahala, že se k tomuhle tématu nikdy nebude vracet, ale šlo to? Sice už na svoje rodné město nemyslela, ani se tolik nezabírala vzpomínky, ale když se jí někdo zeptal, věděla co říct. Řekla jakýkoliv město jen ne to pravé. Ale tady šlo o něco jiné, to si Loren uvědomila, když se podívala na černovlasého muže.
,,Kentucky,'' prohlásila tak dokonale klidně, že by s tím nikoho nerozhodila a ani mu nedala naději si myslet cokoliv jiného, ale jakmile z úst vyšel název rodného města, její srdce se nebezpečně zachvělo jakousi bolestí a zármutkem.
,,To je celkem rozdíl oproti Los Angeles, chtěla jsi změnit ticho za ruch?''
,,To zas ani ne, ale ztratíš se tu zatím co v Kentucky to nešlo. Každý tě znal, každý o tobě něco věděl a nebylo to prostě ono. Los Angeles je jiný. Málo lidí tě pozná, ztratíš se tu a můžeš v klidu žít svůj sen. A ty jako celebrita,'' slovo celebrita zdůraznila a ještě svými ukazováčky ukázala jak to myslí ironicky, ,,tak by si to měl věděl nejlépe.''
,,Jelikož jsem z Ohia tak vím o čem mluvíš.''
,,Tak to nejsi zas z takové dálky jako já. ''
,,O pár kilometrů prosím tě. Ty toho naděláš.'' zasmál se, když parkoval před velkou bránou Zoologické zahrady.
Když Loren vystoupila z auta tak se obdivně koukala na velkou bránu a na lidi, kteří se hnali do nitra zahrady. Svými oči skenovala velký areál, jenž vynikl svou krásou. Už teď to obdivovala, protože samotná zahrada působila strašně magicky a kouzelně.
,,Je nádherná co.''
,,To teda. Když si řeknu, že v L.A bydlím téměř sedm let a nikdy jsem tu nebyla jak blbě to bude znít?''
,,Dost blbě.'' a černovláska musela zpěváka ihned bouchnout do ramene.
Společně se vydali k bráně, kde Andrew zaplatil vstupenky a oba se tak mohli začít kochat začátkem zahrady jež je uvítala a poctila už svou tak dost dokonalou krásou. Kolem nich se točilo dost lidí, někteří si na ně ukazovali a někteří se jim dost vyhýbali. Samotná Loren to nechápala, vždyť nejsou zas tak známý a nebo? A pak se podívala na zpěváka oné kapely, kterou měla za úkol pošpinit.
Byl strašně vysoký, svým stylem vyčníval z davu. Jeho potetované tělo vyčnívalo z davu a jeho osobní styl taktéž. I když bylo příjemné teplo tak on byl oblečený celý do černé barvy. Ale stále nechápala ty lidi. Vždyť ve městě žije tolik lidí a oni se na ně stejnak budou koukat jak na vyvržence. Ač tohle město milovala tak ho občas nechápala.
Zakroutila několikrát hlavou, aby své myšlenky vyhnala a mohla se věnovat té kráse. Pozastavila se u jednoho výběžku se slony a se zájmem je pozorovala. Vytáhla z kabelky malý fotoaparát a začala je fotit zrovna, když po sobě házeli písek. Musela se nad tím usmál, bylo to celkem i vtipné.
A tak oba kráčeli dále po zahradě v úplné tichosti a každý si prohlížel se zájmem zvířata jež tu našli. Nejdéle svého času zatím Loren strávila u mravenečníků, protože jí přišli zajímavý a ač se tomu chtěla ubránit tak to nešlo. Jeden z těch savců jí připomněl jejího nejlepšího přítele a tak se rozesmála jak nejvíc mohla. ,,Čemu se tak směješ?''
,,Ale. Támhleten mravenečník mi připomněl Matt.'' zasmála se znovu, když jeden z mravenečníků popošel o několik kroků dopředu.
Andrew nadzvedl své husté obočí a se zájmem na ní pohlédnul. Vůbec to totiž nechápal a chtěl od ní vysvětlení. ,,Matt taky takhle vysává, když hledá nějakou tu sladkost a pokud jí v ten moment nedostane tak je nepříčetnej a bude ji hledat do té doby než ji nenajde.'' znovu se zasmála, když si vzpomněla na nedávnou vzpomínku svého rezavého přítele a teď, když to chápal i samotný Andrew tak se rozesmál s ní.
Oba se rozešli dál zoologickou zahradou a u každého zvířete se zastavili, aby si ho Loren mohla pořádně prohlédnout, následně i vyfotit. A to se Andrew dost líbilo. Pokaždé mladou ženu pozoroval se zájmem v očích a těšilo ho, že si dnešní výlet tak naprosto užívá. Byl přesvědčen, že vybral místo velmi dobře a byl na sebe v tomhle hrdý. Musel uznat, že kdyby neměl kluky tak si asi sám neporadí, protože kam vytáhnout mladou ženu v Los Angeles? A ještě k tomu mladou novinářku, která měla na všechno odpověď? Byl si jistý, že vybral správně a věděl také že tohle je začátek dobré cesty, aby se k ní dostal, protože ji chtěl poznat více. Chtěl o ní vědět víc a svým způsobem ho zaujala hned od prvního okamžiku. Věděl, že to je dost silná osobnost, aby se s ním poprala jak nejlépe mohla a také věděl, že tahle žena si vždy všechno radši dvakrát rozmyslí než se do něčeho pustí. ,,Nad čím přemýšlíš?'' vytrhla ho z myšlení Loren a přes silné skla slunečních brýlí ho pozorovala.
,,Ale jen nad tím, že támhleta opice je ti dost podobná.'' ukázal na malý výběžek s černobílými opicemi, jenž se tvářili dost smutně, i když každá pobíhala po voliéře a šíleně křičela.
,,A podíval jsi se někdy na sebe?'' sundala si brýle a svým tvrdým pohledem na něj pohlédla. Vážně se jí tohle nelíbilo. Přirovnávání zrovna k opici.
Andy pokrčil rameny a vydal se přímo ke výběžku, kde byli šimpanzi. Měl na ně dost dobrý výhled a musel uznat, že výběh měli úžasně přizpůsobený. Stáli u velkého okna zatím co si to Loren všechno fotila. Černovláska se zrovna zaměřila na jednoho šimpanze, který se snažil dostat na jeden dost velký kmen stromu.
,,Hej velikáne. Támhleten šimpanz vypadá dost podobně jak ty.''
,,No, musím říct, že jsem pěknej.''
,,To tvoje ego by ti někdo měl už strhnout. Jsi fakt neuvěřitelnej.''
,,Dívala jsi se někdy do zrcadla? Tvoje ego nejde přehlídnout na rozdíl od toho mého.''
,,Moc si fandíš. Tvoje ego jde vidět hned z dálky. Nemusela jsem se tě ani ptát kdo jsi a hned mi došlo jakej frajírek vůbec jsi.''
,,Ale i přes to tu jsi semnou.''
,,Ale jen kvůli tomu článku. Na to nezapomínej.'' zvesela na něj mrkla a vydala se k dalšímu výběhu, kde protentokrát skotačily gorily.