Ztracená novinářka/ FF BVB

28. Spasitel

Na policejní stanici trávili ještě několik dalších hodin než si pro Eve nepřijela sociální pracovnice. Loren i Andrew se chtěli ujistit, že půjde do dobrých rukou a nebude se muset strachovat kam půjde. A především ji tu nechtěli nechávat samotnou. Chtěli pro ni být oporou. 
Takže jakmile vyšla ze dveří, skočila opět Loren do náručí a ta se s ní posadila na židli. Moc dobře věděla jaké to je, protože si stejnými pocity prošla před několika lety. Eve potřebovala někoho komu bude moci důvěřovat a ke komu bude moct přijít, když se bude chtít vypovídat ze všech těch pocitů a myšlenek. A tak tu pro ni byla. Netlačila na ni a ani ji do ničeho nenutila. Jenom tam tak seděla, objímala křehké tělíčko dívenky a objetí ji vracela.
A všichni to sledovali se zatajeným dechem. Andrew stál hned vedle nich a Eve hladil po vlasech mezitím co se usmíval na Loren jak všechno perfektně zvládá. V tuhle chvíli ji obdivoval, protože on sám nevěděl jak by si poradil a co by všechno musel udělat. 
Jenže tuhle pěknou momentu viděli i všichni ostatní a museli se nad nimi culit. Vypadali jak spokojená rodinka, která se po tolika letech shledala. A když si Matthew společně s Jeremym i Ashem uvědomili, co tu nejspíše vzniká. Rozhodli se přinést něco k nakousnutí a pití. Přeci jenom nějakou dobu tu sedí a nějakou dobu si tu ještě posedí. Když se vrátili, všimli si jak Andrew stojí kousek dál od děvčat a malá dívenka sedí na své židličce se skloněnou hlavou k zemi. Kluci všem podali láhev vody a rozhodli se tohle čekání trochu zpříjemnit. Takže co nenapadlo Christiana? Začít dělat blbosti tak jako vždy. Nejdříve nad tím kroutili hlavami, ale když se Eve přeci jenom po nějaké době usmála, nechali ho ať se o to postará a přivede dívku na jiné myšlenky. 
Takže jakmile přišel další komisař s jejím mladším bráškou a za nimi sociální komisařka, uvědomili si, že jejich cesta zde končí. Jenže Loren se na to necítila. Nechtěla dívenku svěřovat někomu naprosto cizímu a měla co dělat nebýt arogantní na postarší ženu, která jim vysvětlovala co bude následovat. 
Spatřili na dvou sourozenců ty šťastné úsměvy plné radosti, že je čeká konečně jiný svět, tak přeci jen Eve pustila. Ještě než je opustila, rozloučila se s nimi, přičemž ji nezapomněla dát do dlaně lísteček s jejím telefonním číslem, kdyby se cokoliv dělo tak ať okamžitě zavolá. 
Naposledy ji malá blondýnka obejmula, dost silně a Loren měla co dělat, aby se nerozplakala, když se loučila. Viděla v její tváři odhodlaný úsměv plný očekávání z nového života, rozhodla se taktéž usmát. Nasedli do auta a než vyjeli tak jim mávali a ona měla sakra co dělat, aby se nerozbrečela dojetím. Ani nevěděla co se to s ní děje a proč by chtěla plakat nad šťastným koncem. 
Uvědomila si sakra rychle, že je to realita, když na její ramena dosedla paže barevná jak omalovánka. Neměla náladu být drzá či zlá a tak ji tam nechala, za dnešek po několikáté.
,,Byl to šílený den co myslíš?'' otázal se Andrew, když sledovali jak zelené auto mizí z plného parkoviště někde v západu slunce smíchané se silničním provozem Los Angeles.
,,Ani mi nemluv, tohle bylo vážně šílené,''
,,Byli bychom fajn rodinka,'' prohodil jakoby nic Andrew a Loren se na něj musela podívat s vykulenými oči zda to myslí vážně, ,,to nemyslíš vážně, že ne,''
,,když vidím ten tvůj obličej, tak asi jo,'' smál se a Loren ho udeřila jemně do hrudi, jenže v ten moment se oba rozesmáli nad tou představou, ,,Jsem ráda, že si Eve řekla o pomoct,''
,,Bez tebe bych nevěděl co dělat,''
,,myslím si, že bys na to přišel,''
,,na tohle jsem tupej,''
,,takže tupohlavec se k tobě náramně hodí,''
,,možná i jo. Ty jsi věděla co dělat, co říct, co udělat, jak se zachovat. Jakoby si tohle dělala denně,''
,,v takové situaci jsem už jednou byla, potřebovala jenom oporu,''
,,Už jsi zachraňovala takhle dítě?'' otázal se a podíval se na svou parťačku, která se šibalsky smála do slunečních paprsků, ,,Zachraňovala jsem sebe, ale teď mi spíš pojď zazpívat tu písničky. Stejně mi ji dlužíš,'' poplácala ho po hrudi a vymotala se z jeho sevření.
Odkráčela si to k jeho autu jakoby to bylo naprosto běžné a poté si do něj sedla. Andrew když to vše sledoval s překříženými pažemi na hrudi a musel se pro sebe usmát. Tahle žena byla jedno velké překvapení a on se s tím nemohl smířit.