Ztracená novinářka/ FF BVB

1. Nový projekt

Každé ráno panoval obrovský rozruch po všech těch ulicích, ale to bylo na denním pořádku moderního města Los Angeles. Vlastně jako každé jiné ráno, kdy si to Loren mířila do práce se nezapomněla zastavila v malém stánku nedaleko společnosti Own, aby si koupila ranní kávu jak pro sebe tak i pro nejlepšího přítele. Oba totiž milovali kávu, když to vzali kolem a kolem, tak to byla i jejich zábava. Dokázali nad hrnkem či kelímkem vynikající kávy prosedět i několik hodin. 
Takže jakmile černovláska dostala do rukou plato s kelímky se zeleným obalem, její úsměv se vyšplhal téměř až ke slunci. Nikdo by nečekal jakou radost bude mít z ranní kávy. Pro někoho naprostá pitomost, ale pro jednu mladou ženu naprosto šťastný okamžik. Ani si nepamatovala, kdy tahle její závislost začala. Možná to bylo ještě před tím než se do Los Angeles přistěhovala a taky to možná bylo až o dost později. 
Jeden velký fakt byl, že Loren nesnášela hromadu lidí a lidi celkově takže  svižným krokem kráčela k obrovské budově obsypanou několika plakáty a titulky, aby tenhle otravný začátek měla co nejrychleji za sebou. Než vstoupila do ruchu společnosti zhluboka se nadechla a poté pravou nohou vkročila do vstupní haly, která jako vždy téměř praskala. Všechny židle v čekací zóně byli obsazeny a u recepce se táhla dlouhá řada. Musela nad tím zavrtět hlavou. Ruch a chaos byl v této firmě na denním pořádku.
,,Dnešní den bude skvělý, že? Taky to cítíš ve vzduchu?''  usmála se mile hnědovlasá žena za velkým černým pultem a Loren měla co dělat, aby se nerozesmála. Neměla sice na srandičky žádnou náladu, ale tahle žena byla jedno a samé pozitivum, že to člověka prostě rozesmálo.
,,Netuším Alice, ale snad ano.'' popadla modrou klíčenku se svou fotkou, kterou ji Alice podávala a než se od ní vzdálila tak jí věnovala jeden milý úsměv.
,,Sakra!'' zanaříkala, když se dveře od výtahu téměř zavřely před jejím nosem. Ještě že něčí ruka tomu zabránila a dveře se znovu otevřely. Hned na kraji stál mladý muž s hnědými nagelovanými vlasy a upřímným úsměvem na rtech. Kdyby mohla, poblila by se. 
,,Tak jak koukám. Znovu jsem tě zachránil.
,,Patriku,'' nahodila ten vděčný úsměv, který se dost rychle naučila, ,,díky!'' co byl další fakt tak nesnášela, když musela čekat dlouhé minuty na výtah, jenž jí ujel přímo před nosem.
,,Vždycky máš tak naspěch.''
,,To víš, pravda nikdy nepočká.'' pokrčila nad tím rameny a sledovala jak v dalším patře k nim nastoupilo několik lidí. Musela nad tím protočit oči v sloup a sakra se držet zuby nehty, aby nic neřekla. Cožpak neviděli snad, že je výtah téměř plný k prasknutí a nemohou si počkat několik těch minut než přijede zpět dolů?
Díky snad všem Bohům se ozvalo cinknutí s ohlášením jejího patra a tak rychle vyplula z přeplněného výtahu. Společně s Patrikem, v naprosté tichosti, si to mířili ke svému oddělení. Jen lehkým úsměvem se rozloučili než každý za sebou zavřel dveře a když se ocitla v přeplněné místnosti plné lidí, kteří si tak moc rádi hrají na to, co nejsou,  znechuceně se ušklíbla a aniž by své kolegy pozdravila, vydala se na konec pracoviště kde se nacházelo pár samostatných kanceláří. A jedna byla právě že její.
Otočila se kolem své osy než zalezla do kanceláře ve snaze spatřit svého nejlepšího přítele, ale nikde nikdo. Naštvaně si povzdechla a bez dalšího brblání vstoupila do místnůstky slávy. Vkročila do kanceláře a zhluboka si oddechla úlevou. Nebylo žádné tajemství, že tohle patro nesnášela a že opovrhovala svými kolegy. Ne že by byla nafoukaná a kde jak namyšlená. To vůbec ne. Ale pro ni to byly jen další ovce, které nedokážou vystoupit ze své komfortní zóny.
Došla ke dveřím se kterými silněji tříska, přičemž se pro sebe slabě usmála a otočila se k velkému oknu s výhleden na rušnou ulici.
Usmála se při vzpomínce, když taková kancelář byla pouhý sen. Podívala se napravo a se slabým úšklebkem na rtech se usmála. Všechny její skvěle články, které se umístili na nějakém žebříčku. Byla nesmírně ráda, že pro tuhle společnost pracovala.
Její oči se stočily ke stolu a jeho obsahu. Pomalu k němu kráčela a při pohledu na všechny fotky se musela usmívat. Ať na nich byla ona samotná a nebo s Matt, znamenaly pro ni hodně. Připomínaly ji každičký den a každou minutu, co tu trávila, že se dokázala změnit a začít od nuly.
Musela uznat, ze kancelář měla útulnou. Pracovní stůl byl slušně zorganizovaný tak stejně jako všechny poličky, na kterých byly uloženy všelijaké knihy, časopisy a dokonce i dokumenty. Přešla nakonec až k oknu jejímž výhledem by se mohl pokochat kde kdo. Svýma pronikavýma očima si prohlížela rozruch na ulici a přemýšlela nad tím jedním a samým stereotypem.
,,Loren! Zlato moje!" vykřikl pisklavý hlas mladého muže, kterého by poznala za jakékoliv situace. S úsměvem na rtech se k němu otočila a jemným kývnutím ho pobídla ať vpluje do místnosti. Zrzek se pohodlně usadil v křesle u stolu a popadl jeden z kelímku s kávou.
,,Zase nějaký problém Matt?"
,,Ani by jsi se nedivila! Zase ráno taxi, nikdy nemohou přijet dřív. Fakt strašný, to ti povím." zanaříkal zrzek a  ještě pohodlněji se usadil v křesle, jakoby mu to mělo pomoct k uvolnění.
Loren se musela nad tím ze široka usmát. Jediným náznakem hlavy ji podal kelímek s kávou a černovláska se silně napila.
,,Nenapadlo tě někdy chodit pěšky třeba?"
,,A myslíš si, že by mi to k něčemu pomohlo?"
,,Jasně. Třeba budeš mít tu svojí vysněnou postavu." škodolibě se usmála do zeleného plastu s jejím oblíbeným nápojem a poté se otočila, aby na svého přítele dobře viděla. Chtěla vidět jeho pohled.
,,Urážky na mojí postavu by ti šli furt co."
,,Tak si ale furt nestěžuj," jo, ten jeho kyselý výraz rozhodně stál za to, aby si do něj mohla píchnout.
,,Občas mi přijdeš jak nějakej rušivej element Loren, opravdu,"
,,A stále jsem ta dokonalá,"
,,Někdy bych tvé ego potřeboval,''
,,Na sbalení konečně někoho?"
,,Loren!" vyjekl Matthew a narovnal se v křesle. Svými zelenými oči probodával svou nejlepší přítelkyni za její sprosté ego a především neodbytné ego.
,,Máš prostě problém, přiznej si to,''
,,Mluv radši o sobě. Kdy jsi naposled někoho sbalila ty? Hmm?" zakroutil hlavou jak nějaká namyšlená teenergerka a díky tomu rozesmál mladou novinářku i s její veškerou pozorností.
,,Nepotřebuju nikoho Matt, sám to víš a především, kluci jsou hajzlové."
,,Taky to říkám furt. Občas to od nich bolí." Na to musela Lauren přikývnout. Kluci, ač byli zajímavé osobnosti tak ublížit uměli pořádně.
,,Víš co bylo vážně vtipný?" usadil se znovu hlouběji do koženého křesla a zelený plast si položil do klína, přičemž svými prsty poklepával o víčko. Loren nadzvedla své husté obočí a s otazníky v očích na něj pohlédla.
,,Umíš si představit, kdybys byla lesba? To bychom byli úplně zvrácený kamarádi,''
,,Někdo ten směr musí udržovat. No ne?" automaticky nadzvedla svůj kelímek do vzduchu a poté si silně lokla. Milovala tyhle ranní rituály s Matt, vždy jí jakoby dostaly do správného rozpoložení a ona tak mohla pracovat na sto dvacet pět procent.
,,Stejně bychom asi nevycházeli spolu,''
,,Proč myslíš?"
,,Tobě by se nelíbily moje storky s klukama a co potom jako?!''
,,Dost Matthew. Tohle je už na mě moc po ránu. Spíš mi řekni nějaký novinky,"
,,A co jsem? Nějaká drbna? Prosím tě." mávl nad tím rukou a otočil svou hlavu k oknu.
,,Já vím, že něco víš tak to vyklop,''
,,Fajn. Ale ode mě to nemáš. Jasný?'' Loren přikývla na souhlas, že všemu rozumí. Ale stejně, i kdyby se nesnažila tak všechny ranní novinky se od něj dozví. Jak bylo známo, Matthew nedokázal držet jazyk za zuby, ,,Od Lilly jsem slyšel, že Jack otevírá nějaký nový časák pro začínající hvězdy všeho druhu. Jsou tam fakt všechny žánry,"
,,Mluv dál sakra,''
,,no a zase Robert říkal, že to je úplná bomba a pověřil tím několika lidí, dokonce i tebe."
,,Mě?'' to bylo sakra zvláštní. Loren nikdy nepsala do časopisů. Nebyl to její šálek kávy. Vždyť přeci jenom, do časopisů se ani nepsala pravda, nýbrž drby z okolního světa.
,,Taky jsem se divil, ale podle nich to tak je. Nějaký nový projekt či co,'' pokrčil nad tím rameny a usrkl ze svého kelímku jakoby nic neřekl a nic by se nestalo. Což se samozřejmě stalo. Ona měla být zapojena do něčeho nového. A to jí celkem i děsilo.
Už už se chtěla nadechovat, že se svého přítele ještě na něco zeptá, ale do kanceláře vtrhla bez zaklepání, jak bylo slušností, starší žena s bílými vlasy jak sníh, ,,Jack tě chce ve své kanceláři Greenová.''
,,No jo, už jdu.'' mávla na starou sekretářku, aby odešla a za sebou ještě zavřela dveře. Starší žena v módním oblečku zvedla dotčeně bradu a poté za pomoci silných podpatku odkráčela. A samozřejmě nezapomněla dveřmi silně třísknout, aby dala najevo, jak jí to otravovalo.
Matthew se s povytaženým obočím podíval na Loren, která se tvářila stejně nechápavě. ,,Ta Helen je vážně divná. Kolik že jí vůbec je? Devadesát?'' oba se nad tím rozesmáli. Helen tu pracovala snad od nepaměti a říkalo se dokonce, že i její sluch je silnější než samotná magie.
,,Jak vypadám?'' otázala se svého nejlepšího přítele mezitím co udělala otočku, aby si ji mohl prohlédnout ze všech směrů a všimnout si každého detailu.
,,Bum! Šleha tak jako vždy.''Loren se ještě naposledy podívala na svůj odraz v zrcadle, aby se ujistila, že drdol je stále drdolem, červená rtěnka není nikde rozpatlaná a zda svůj outfit nějak nezničila. Když se cítila na uvítání se šéfem narovnala si svou koženou bundu a poté s úsměvem na rtech vyšla ze své kanceláře. ,,Jen jdi kotě! Máš na to!'' vykřikl Matthew ještě ze dveří než jeho přítelkyně zmizela v davu lidí, kteří pobíhali neustále sem a tam. Jako nějací  ohavní mravenci.
Rychle prošla jejich pracovištěm kde se neustále něco dělo. I když tu pracovala několik let a každého moc dobře znala, nechtěla se s nikým bavit. Neměla to navíc ani ráda. Milovala svou ulitu, ve které byl jenom ona a Matthew. Vyšla na prostornou chodbu a vydala se do západního křídla kde sídlil jejich šéf, vlastně šéf celého Own.
Ještě než otevřela dveře, ozvalo se za jejími zády opatrné odkašlání. Podívala se za sebe s tím, že se chtěla zeptat s čím má problém, ale když spatřila postaršího muže s v kostičkované košili a obyčejných teplácích, musela se jemně usmát.
,,Taky míříš za Jackem Lor?''
,,Vy taky pane Coffie?'' jemně přikývl a nechal otevřít těžké dveře do křídla kde bylo dalších několik lidí ve svých průhledných kanceláří.
,,Nevíte náhodou kvůli čemu?''
,,Nějaký nový projekt, víc nevím,'' pokrčil rameny a otevřel skleněné dveře do Jackovo kanceláře. Loren nechal vejít jako první a ta se hned musela ušklíbnout, když si všimla jak si jich ani jejich šéf nevšiml a horlivě mával rukami do vzduchu, když vedle něj stál mladý muž v drahém obleku.
,,Loren, Kevine! Tak konečně jste tady!'' zajásal, když si Loren odkašlala, aby upoutala jeho pozor. Což se samozřejmě nelíbilo Kevinovi ani tomu muži v drahém obleku, ale ona si z toho nic nedělala. Se svým šéfem měli mezi sebou zajímavý vztah, kterému rozuměli jen oni dva.
,,Čekáme ještě někoho?''
,,Ještě na Wendy s Jurkem, ale ti snad brzy dorazí. Thomasi, připrav všechny barevné vzorce, které můžeš sehnat a zpracuj to na meeting,'' hnědovlasý muž přikývl na souhlas a poté opustil kancelář, ,,tak co zlato. Jak sis užila další slávu po skandálu s Kelly?" Loren nejevila žádný zájem o jeho snahu. Znuděně se otočila ke svému šéfovi a s nadzvednutým obočím ho sledovala. Co čekal? Že bude skákat a zapíjet to? Byl to dobrý článek, ale ne tolik, aby se dostal na hlavní titulek.
,,Ten článek nebyl nic moc Jacku a všichni to víme,''
,,Nesmysl má drahá! Byl parádní a naprosto účinný! Koukala jsi se na net? Víš kolik se tam teď o tom píše?"
,,Jacku, nezajímá mě to,''
,,Tak o co jsme přišli?'' vyjekla mladá dívka s pisklavým hlasem, přičemž Loren si musela schovat hlavu do dlaní. Wendy sice byla dobrá redaktorka, ale tak strašně otravná a ten její pisklavý hlas všechno jenom zhoršoval!
,,Posaďte se vy dva. Mám pro vás skvělou novinku,'' starší muž v drahém obleku a přesně upravenou kravatou si nandal slabé brýle, které znázornily jeho kulatý obličej. Svými zelenými oči probodával každého z nich jak nějakou lovnou kořist. Každý se musel leknout anebo alespoň ucuknout, když se jeho tváře opatrně zvedly do slabého úsměvu a na všechny vykoukly až příliš lesklé zuby. ,,Konečně po tolika tahanicích mohu otevřít nový časopis a to o mladých a začínajících celebrit všeho žánru.'' podíval se přímo na Loren, která v ten moment zvedla hlavu, protože tohle jí celkem zaujalo, ,,Chci, aby každý pracoval na zadaném tématu. A jelikož se časopis teprve otevírá a není nic vymyšlené tak na zpracování máte měsíc a půl.'' měsíc a půl? Vykulila oči Loren, protože nikdy nikdo neměl tak dlouhou dobu na vypracování. Tedy pokud se nejednalo o něco opravdu vážného. ,,Každý z vás dostane úplně něco jiného. Wendy má na starost mladého Cola Sprouse a jeho bratra. Kevin zase má mladou rapperku J-G, Jurke zase Natashnu Blade ze seriálu Nekonečno. No a ty Loren,'' podíval se jejím směrem a ze široká se usmál, ,,potřebujeme nějaký nádech i pro jiné čtenáře takže jsem se rozhodl otevřít i tvou skupinu. Slyšela jsi o mladém zpěvákovi Andym Biersackovi?'' už už se nadechovala, že mu odpoví a řekne něco od plic, ale on pokračoval jakoby se nic nedělo. ,,Vydal se na svou vlastní nohu a i přes to stále hraje ve skupině Black Veil Brides. No není to senzace? Každej mi musí něco o svém úkolu zjistit. Nějaké tajemství, cíle nebo něčím čím ho můžeme tak trochu zašpinit.'' ze široka se usmál a všichni začali přikyvovat na jeho souhlas jaká senzace to bude. Ale co teprve ona? Nerozuměla tomu, vždyť tohle nebyl ani její styl! Zjistit soukromé informace a následně je předat veřejnosti? Jako jo, ona to dělala taky, ale zcela jinak. Ona se nešťourala v soukromém životě a snažila se o šíření pravdy. Třeba jako u Julie Andersen, ta vybírala peníze pomocí sbírky a nakonec je použila pro sebe místo na obnovu knihovny, která shořela. 
Podívala se na své spolupracovníky, jenž dychtili se pustit do nové práce a poté na svého šéfa. Jako vždy měl na tváři ten svůj úsměv. Značící výhru.  ,,Nechci tenhle projekt na krk.''
,,Proč ne má drahá?''
,,Časopis, celebrity, herci? Vždyť víš, že se tomuhle nevěnuji.''
,,Právě proto je to pro tebe jak dělané.''
,,Nemyslím si.'' stále si trvala na svém černovlasá žena. Snažila se vždy odhalit veškerou pravdu o daném člověku. Držela se fakty a informacemi. A ne nějakými drby, které se roznášely po celém světě.
,,Zlato,'' nadechl se Jack a složil si dlaně, ,,umíš se k lidem s takovou lehkostí dostat jako nikdy jiný. A především je dokážeš moc dobře zmanipulovat.''
,,Držím se fakty.'' stále si trvala na svém a složila si paže na hrudi, aby dodala autoritu nad svým rozhodnutím
,,Vždyť to můžeš i tady.''
,,Jacku,'' frustrovaně si stoupla na nohy a přešla k jeho stolu, ,,nebudu psát do časáku sakra. Píšu do novin a píšu pravdu, ne nějakou špínu, kterou ty si vymyslíš!''
,,Loren!'' okřikl mladou ženu Kevin  a zvedl před svá ústa ukazováček ve smyslu ať si dává pozor na pusu. Jenže ona tomu nevěnovala žádnou pozornost.
,,Jen jí nech Kevine. Mám rád, když si každý z vás prosadí svůj názor.''
,,Nebudu o nich anebo o něm psát. Nebudu hledat žádnou špínu, abych uspokojila tvoje chutě. Držím se fakty a vycházím z informací. Jak se mám asi dostat za dva měsíce k němu, aby mi řekl svoje nejtemnější tajemství?'' Jack se ze široka usmál a posunul si maličké brýle více k očím. Podíval se na svou svěřenkyni s naprosto šibalským úsměvem a Loren tušila, že to neznamená nic dobrého, ,,A nebyla by to pro tebe výzva?''