Ztracená novinářka/ FF BVB

30. Andrew tajemství

Loren pomalými kroky kráčela za svým společníkem přes dlouhou chodbu, která se vyjímala bílými stěnami a několika obrazy. Vypadalo to tu jako v hotelu. Byl tu krásný koberec s tmavým nádechem a před každými dveřmi se vyjímala rohožka. A ona si přišla jak v nějakém filmu. Všechno to tu vypadalo tak  přepychově. 
Ani netušila kdy se stalo, že kývla na jeho nápad s tím, že se může usušit u něj doma a poté ji odveze do jejího hnízdečka. 
Takže jakmile se zastavili na konci chodby u černých dveří se zlatými zámky, zhluboka se nadechla. I jí samotné to přišlo divné, že jde k němu domů, ale měla na výběr? Jasně že měla. Mohla ho odmítnout, říct že si zavolá taxi a pojede rovnou domu anebo se v tom největším dešti bude procházet po srdci Los Angeles. Tohle by ale udělala před několika týdny zpět. Momentálně se její chování a především její myšlenkový pochod změnil. Takže ač to pocitově nechápala, přikývla na jeho nabídku a tak se stalo, že stála zde. Na prahu jeho bytu, jeho úkrytu. 
Musela vydechnout údivem. Čekala, že to bude obyčejný byt bez pořádku a s naprostým chaosem. Jenže to co viděla ji naprosto vyrazilo dech. Hned za prahem vchodových dveří se leskla hnědá podlaha, táhlá až neznámo kam. V předsíni měl velkou černou skříň až ke stropu a táhlou téměř až na samotný konec. Před koncem chodby, která byla v bílé barvě se vyjímala malá komoda, na které byl položený košík se všemi možnými klíči a nad ním se vyjímalo zrcadlo s obdélníkovým tvarem. Jakmile vešla do prostoru jako první ji uchvátilo černý klavír hned u francouzského okna s výhled na část Downtownu. Před ním se vyjímal kožený gauč v černé barvě do tvaru L. Na něm bylo položeno pár červených polštářků a přes okraj přehozená bílá deka, u které šlo vidět, že je heboučka už na pohled. Před ním stál skleněný konferenční stolek s dvěmi patry a na zdi byla pověšená obrovská televize, která byla podsvícená červenou barvou. Pod televizí byla černá komoda se všemi možnými postavičkami a jak Loren poznala tak se jednalo o Batmana. Musela se nad tím usmát, byl to vážně fanoušek celou svou duší a celým svým srdcem. 
,,Přinesu ti nějaké oblečení a poté můžeš zavítat do koupelny,''
,,Myslíš si, že mi něco bude?'' uchechtla se Loren do jeho tváře a mohla tak vidět, jak nad ní protočil oči v sloup. 
Loren ve velkém bytě osaměla a tak se rozhodla, že to tu prozkoumá. Vydala se tedy do místnosti po její pravici a tam našla maličkou, ale naprosto útulnou kuchyň. Ta byla laděna do černého dřeva s krátkou linkou. Ale co mu musela pochválit tak byl fakt, že měl indukční sporák, krásně stříbrnou troubu a hned nad ní ve stejné barvě i mikrovlnku. Měl to tu krásné, útulné a především čisté. A hned nad dřezem měl další velké okno s výhledem na rušnou ulici. 
Bylo to tu až moc čisté a tak přemýšlela zda tu vůbec tráví nějaký čas. 
,,Líbí se ti?'' promluvil za jejími zády a Loren měla co dělat, aby nevyjekla leknutím. 
,,Je to tu útulné, na tebe sakra až moc,''
,,takže líbí,''
,,není to můj byt, ale jo, líbí se,''
,,fajn, koupelna je na konci chodby a do leva, použij co budeš chtít,'' na to pouze přikývla a vydala se tím směrem. Jenže jakmile vešla do koupelny, musela si hvízdnout. 
Byla obrovská, dvakrát větší než ta její. Vše tu bylo z černého mramoru a zlata. Přišla si jak kdyby se ocitla v pěti hvězdičkovém hotelu. Hned naproti dveřím se vyjímalo umyvadlo s komodou a zrcadlem velkým až ke stropu. A když se podívala do leva, měla co dělat, aby se nezačala smát. Měl tu velkou vanu na nožičkách ve starším provedení a poté obrovský sprchový kout ve skleněném provedení. Vše tu bylo tak dokonale seřazeno a uklizeno, že si myslela chvilku, že to není jeho domov, ale opravdu ji vzal jenom do nějakého hotelu. 
Svlékla si věci a hodila je automaticky do sušičky, aby vyschly a ona si je mohla vyprat doma. Rychle skočila do teplé sprchy a užívala si ten pocit. Jen co ji maličko znervózňovalo byl ten fakt, že kdyby sem přišel tak ji uvidí v celé své kráse. Ale na to po pár vteřinách přestala myslet, když se koupelna zaplnila hustou párou a tak si Loren užívala chvilku pro sebe. 
Když si řekla, že tu byla dostatečně dlouho, vylezla a podívala se na malou hromádku u umyvadla. Bylo tam její náhradní oblečení a nad tím se musela pousmát, bylo to celkem i pozorné. 
Oblékla se do velkého trička v černé barvě, které ji sahalo do půlky stehen a poté na sebe nandala modré šortky. Ty ji byli zas moc volné a tak je musela sakra stáhnout šňůrkou. Když se na sebe podívala do zrcadla, vypadala sakra komicky a vtipně. Ale na jednu stránku, co měla dělat. Její oblečení bylo naprosto mokré a nic jiného u sebe neměla. 
Než tedy vylezla z koupelny, rozhodla si vlasy uvázal do vysokého culíku. Jakmile totiž vešla tak viděla jak její společník stojí u velkého okna a hledí na ulice. Byl tím tam zaujat, že si nevšiml ani toho faktu, že do něj Loren strčila a až když promluvila tak se na ni otočil a lehce usmál. 
,,Skočím si taky do sprchy, udělej si zatím pohodlí,'' řekl naprosto prázdným tónem hlasu a Loren měla co dělat, aby se ho nezeptala co se děje, jenže on tak rychle zmizel, že neměla sebemenší šanci. A tak se podívala po obýváku a zamířila k černému klavíru, který byl téměř nedotknutelný. A poté si všimla něčeho čeho na začátku ne. 
Na klavíru byli vyskládány čtyři rámečky s několika fotkami. Na prvních dvou fotkách byli dvě ženy, jedna starší.  
Stáli u cihlové zdi a Andrew ji silně objímal, jakoby se bál, že mu uteče. A žena na fotografii se tak pyšně usmívala. Měla krásně blonďaté vlasy po ramena s modrými oči. 
Musela se pro sebe jemně usmát. Uvědomila si dost rychle, že se jedná o jeho matku a že jí je sakra podobný. Především oči měl rozhodně po ní. 
Poté se podívala na další fotografii a tam se musela usmát, možná trochu s arogancí. Uvědomila si, že se dívá na starý pár, kterému Andrew věřil. Stáli tam oba, on i jeho bývalá přítelkyně Juliet. Už si něco málo o ni zjistila a na jednu stránku se ani nedivila, že byl naprosto zamilovaný. 
Byla to nádherná žena s dlouhými vlasy až do půlky zad s nádechem blonďaté barvy. Na sobě měla krajkované bílé šaty s dvoumi velkými přívěšky na krku, náušnice ve tvaru kříže a posypány několika bílými kamínky a na hlavě měla ve stejném provedení i čelenku s kamínky splývající po čele. Vypadala úchvatně a Andrew po jejím boku taky tak. Sice nebyl oblečen tak elegantně jako ona, ale v tu dobu měl delší vlasy k ramenům a ač si to vůbec nechtěla přiznat, slušelo mu to. 
On o ni nikdy pořádně nemluvil, ale hodně se dozvídala i od kluků z kapely a na jednu stránku ho litovala. Juliet se k němu nechovala tak jak by si zasloužil. I když to byl naprostý egoista a sem tam si zasloužil dostat nějakou tu facku, její chování nebylo na místě. On by pro ni byl schopný udělat cokoliv na světě a ona? 
Smutně si povzdechla a rámeček s jejich společnou fotografií vrátila na své místo. Poté se přesunula k posledním dvou a musela se poškrábat na čele. Byla tu dívka tak ve věku jako Eve, možná o trochu starší. Měla rudé vlasy jako oheň, zákeřný ale přitom milý úsměv a v zelených očích se jí odrážely plamínky škodolibosti. 
,,To je Kalia,'' ozvalo se za jejími zády chraplavý hlas a Loren měla co dělat, aby nevyjekla leknutím. Otočila se s přitisklým rámečkem na hrudi a divila se, že ho vůbec neslyšela přicházet. 
,,Tys mě vylekal,''
,,promiň, to jsem nechtěl,''
,,nevadí, prohlížela jsem si tyhle fotky. Maminka je krásná,'' na to Andrew přikývl a jemně se usmál, ,,přijde mi že vůbec nestárne,''
,,to máš pravdu,''
,,Proč tu máš vůbec fotku Juliet?'' na drzo se zeptala a čekala jaká emoce se mu mihne ve tváři, ale musela se divit, když žádná nepřišla. S prázdným výrazem na tváři se podíval na druhou fotografii a pokrčil nad tím rameny, ,,Ani ti nevím. Měl jsem ji tu kdysi jako inspiraci k psaní písniček, ale v tomhle bytě moc času netrávím,''
,,Jsi ve vile?'' na to pouze přikývl a Loren se podívala na fotografii s rudovlasou dívkou. Bylo na ni něco zvláštního, jako by se ani v Americe nenarodila. 
,,To je nějaká tvoje sestřenice?''
,,Ne, kamarádka ze školy,''
,,Jsem si říkala, že ti není ani za mák podobná. Má takový šílený plamínky v očích,''
,,jo to ona měla,'' jeho tvář ale i celkový postoj posmutněl a Loren si uvědomila, že zaplula do neznámých vod, které by měla opustit. Jenže najednou v kostech ucítila zvědavost dozvědět se o tomhle muži o trochu více. 
,,Měla?'' pomaličku se zeptala a čekala na jeho reakci. Jenže když si všimla jak se nepříjemně ošil, musela si připustit, že to může být sakra nepříjemné o tom mluvit. Ale ona byla rozhodnutá přijít tomu na kloub. 
,,Umřela, když jí bylo patnáct, těsně před šestnáckou,'' podotkl Andrew smutně a Loren si uvědomila, jak se celá nálada změnila. Změnila se dokonce i celá atmosféra. Jakoby vše potemnilo a ze světa se vytratilo vše dobré. ,,Byli jsme nejlepší kamarádi a chodili jsme spolu na biologii a angličtinu. Byla trochu zvláštní. Nikomu nic nedala zadarmo a když se jí chtěl někdo pomstít, odešel jako poražený,''
,,takže rebelka,''
,,to sakra byla. Milovala dělat problémy a jezdit v autech,'' Loren přešlápla na druhou nohu a pozorně se zaposlouchala do jeho hlasu, ,,její otec byl bohatý muž a měl v naší ulici sakra velké jméno. A jelikož se mu Kalia nemohla s ničím zavděčit, jezdila tajné závody v autech. Na všech sem byl a podporoval ji,'' zhluboka se nadechl jakoby si chtěl dodat odvahu a Loren si uvědomila, že v sobě nosí snad větší bolest než si doposud myslela, ,,Jednoho večera ji byla ta zatáčka osudnou, nevybrala to a skončila v příkopu. Na místě mrtvá i přes pomoct záchranářů a hasičů.'' jeho hlas se zlomil a sklonil hlavu ke svým špičkám bot. Nejspíše se nechtěl na Loren dívat a čelit jejím očím, ale ona potřebovala vidět jeho obličej. Udělala několik těch kroků k němu a maličko mu zvedla hlavu, ,,myslím si, že je na tebe určitě pyšná,'' jemně se na ni usmál a opatrně přikývl, ,,jediná věřila tomu, že prorazím a stanu se rockovou hvězdou,''
,,a taky měla pravdu,'' znovu jemné přikývnutí a Loren mu dopřála jeden povzbuzující úsměv. 
Ztratil tak skvělého přítele a ještě v tak mladém věku muselo být naprosto něco šíleného a především bolestivého. Tuhle ztrátu musel nosit v srdci celá léta a jak šlo vidět, stále ho to bolelo. A ani se mu nedivila. Moc dobře věděla jaké to je přijít o nejlepšího přítele. 
Fotografii se rozhodla vrátit na své místo, jenže zavadila o poslední černý rámeček. Rychle ho vzala do rukou, ale ani si neuvědomila, že na něj zůstala nehybně koukat. 
Na prázdné ulici stál malý kluk s tmavými vlasy oblečen do basketbalového dresu a kolem ramen držel o hlavu menší blondýnku, která byla oblečena úplně stejně. Oba se na fotografii usmívali a v jejích očích zářila obrovská radost. 
Fotografie byla už starší, to poznala podle barev a zrnitosti, ale i přes to se na ni nemohla vynadívat. Pochopila, že se jedná o něj ale v dost mladém věku. Na té fotografii vypadal tak šťastně a spokojeně. Jakoby mu nic nechybělo ke štěstí. 
,,To je foceno v Ohia ještě,''
,,na fotce ti bude tak deset let?''
,,osm, téměř devět,'' silně si povzdechl a chytil si hlavu  za dlaně. Jak šlo vidět, nemluvilo se mu o tom snadno a možná o tom mluvit ani nechtěl. 
Rozhodl se, že Loren opustí a tak si sedl na kožený gauč s hlavou skloněnou ke kolenům. A Loren poznala, že tu je něco špatně a to sakra dost. Dívala se jak jeho ego zmizelo, jeho radost se schovala, tvrdohlavost utekla a vystřídal ho smutek společně se strachem. 
Krčil se na tom gauči jakoby čekal na nějaký výprask. Čekal kdy do něj všechna ta bolest uhodí jako blesk a Loren se divila kde se to v něm všechno bere. Po celou dobu těch týdnu byl naprosto optimistický a plný radosti a síly. Najednou jakoby to ani nebyl on. 
Aniž by si to samotná Loren uvědomila, vykročila k němu a opatrně si sedla hned vedle něho. Fotografii stále držela ve svých rukou a nespouštěla z ní oči. Chtěla vědět o něm daleko víc, chtěla znát jeho bolest, jeho strach. Chtěla o něm vědět všechno.
,,Ví o tom ještě někdo další?'' zavrtěl hlavou a smutně si povzdechl, opět. 
,,Jestli o tom nechceš mluvit tak-''
,,ne že bych nechtěl, je to spíš těžké,''
,,otevírat staré rány a nasypat do nich další sůl,'' odpověděla za něj a on od té doby co tu seděla vzhlédl k jejím očích a jemně se usmál. Moc dobře znala jaké to je otevírat se minulosti, ale někdy to potřebovala. A on to potřeboval rozhodně taktéž. Obzvlášť pokud se s tím nikomu ještě nesvěřil. 
,,Tohle byla Elis,''
,,Byla?'' jemně přikývl a prohrábl si mokré vlasy, jak moc dobře si Loren uvědomovala, jak těžké je pro něj o tomhle mluvit. 
,,Naše rodiče byli kamarádi a bydleli hned vedle nás. S Elis jsme se narodili i ve stejný měsíc, jen týden od sebe. A byli jsme nejlepší kamarádi od malička. Neustále jsme byli spolu víš. Všechno jsme museli dělat spolu a u všeho musela být. A oba jsme milovali sporty, především basket,'' pozvedl hlavu na úroveň černé komody a zabodl do ni oči. Ve snaze najít někde tu rovnováhu. 
,,Byly letní prázdniny a nebylo zas takové teplo, abychom museli trávit čas u bazénu a tak jsme se rozhodli, že si půjdeme zakopat. Tak jako vždy. Prostě normální rutina,'' velký nádech a poté hluboký výdech, ,,Jenže já dostal úplně jiný nápad. Nemohl jsem prostě zůstat na dvoře a kopat si jako každý jiný den. Já musel navrhnout, že půjde na konec ulice ke kontejnerům,'' mluvilo se mu s každou větou hůř a hůř. To Loren poznala dobře. Opatrně ho chytla za ruku a povzbudivě ji zmáčkla. Ve snaze mu dodat odvahu a ukázat, že tu s ním je a že se o ní může opřít. ,,Ze začátku to byla sranda, bylo nám osm a byli jsme malý smradi. Kopali jsme v jedné uličce do kontejnerů a počítali kdo jich víc trefí. Jenže najednou kolem nás proběhl nějaký chlap a hodil igelitku do kontejneru. Ani se neotočil a utíkal pryč. A Elis se to nelíbilo, prosila ať jdeme pryč. Jenže já jsem ji neposlouchal,'' jedna slza mu ukápla na spojené ruce a Loren musela bolestně vydechnout. Nikdy v životě by si to nepřiznala, ale momentálně ji bolel ten pohled, když ho viděla v takovém rozpoložení. ,,Podíval jsem se co ten chlap vyhodil. Bylo to jen nějaké oblečení a pár papírů, kterým jsem nerozuměl. Ale pak, našel jsem pistol,'' další pauza u které hleděl jenom na jeden bod a soustředil se na své vyprávění, ,,Ani nevím co mě to napadlo, choval jsem se fakt hloupě. Ale dostal jsem nápad na novou hru, víš jako na zloděje,'' podíval se do jejích očích jakoby se snažil v nich najít pochopení a Loren mu to mile dopřála. Opatrně přikývla na souhlas, že rozumí. ,,Vyjmul jsem náboje a odhodil je na zem. Elis se na to nejdříve netvářila, vždy byla taková opatrná a vše chtěla mít pod kontrolou,'' slabě se usmál a Loren musela s ním, ,,Jenže pak se jí ten nápad zalíbil. A tak jsem dělal, že na ni střílím. Vždyť náboje jsem přeci vyndal tak se nic nemohla stát a ten chlap se nevracel takže jsem se ničeho nebál. A i Elis se to líbilo. Poskakovali jsme po těch krabicích s tím, že jsem se do ní jakože nemohl strefit, ale jí to na té nejmenší krabice ujelo a spadla. Rychle se postavila a dala ruce vzhůru ve znaku, že se vzdává. Jenže pak,'' jeho hlas se zlomil a Loren viděla, že ty slzy už dlouho neudrží v sobě. Opatrně mu zmáčkla ruku ať pokračuje.  
,,Ani nevím jak se to stalo, ale ozvala se rána jak z děla. A v jejím obličeji se vytratila veškerá radost. Bála se a já taky. A pak jsme si oba všimli, jak se na hrudi tvoří červený f-flek,'' sklonil hlavu jak nejvíc mohl a rozplakal se. Nechal té bolesti volný průchod a Loren ho silně držela, aby mu dodala odvahu se vším se vyrovnat. 
,,V je-jejím obličeji jakoby vyhasl život. Byla celá bílá a tvářila se tak prázdně. E-E-Elis se skácela k zemi a já nevěděl co mám dělat. Chápeš to Lor? Netušil jsem co mám dělat a jen tam tak stál.'' otočil obličej na ní a Loren si moc dobře uvědomila kolik toho mají společného. Ona tu bolest, ale i vinu moc dobře znala. A moc dobře si uvědomovala jak zákeřné to může být. 
,,Byl jsi malý Andrew,''
,,Než jsem seskočil z té krabice, objevil se u ní nějaký pán. Začal volat do telefonu, sem tam něco vykřikovat, ale já jsem prostě stál na tom jednom a samém místě. Nezmohl jsem se na nic. A ona plakala, prostě tam jenom ležela a brečela. Pak jsem slyšel jenom zvuk sirén. Vše probíhalo tak zpomaleně a zároveň rychle.  Vyběhlo několik záchranářů, dokonce i policistů. Snažili se jí pomoct, ale ona byla mrtvá.'' byl zlomený a zničený. Nemusela to poznávat z hlasu. Poznala to jenom už z jeho gest. 
Nesl si dost velkou ránu z minulosti a neuměl se s ní vyrovnat. Tak stejně jako ona. Oba bojovali s démony, kterými se zároveň i živili. 
,,J-já ji zabil,'' podíval se Loren do očích, které se plnily slzami. I ona ho litovala tím vším čím si musel projít. 
Jemně ho pohladila po tváři, protože moc dobře věděla jak těžké to je. Žít s něčím takovým. A pokud on žil s domněnkou, že někoho zabil. Chápala z části jeho chování. Ona totiž tím svým maskovala těžké rány z minulosti. 
Díval se na ni tím zlomeným výrazem plný bolesti a strachu. Bál se, že ho odsoudí a opustí. Že na něj bude pohlížet už jinak. Bál se, že ho odsoudí a nebude s ním mít už nic společného. Bál se vůbec přiznat cokoliv dalšího. A s každou vteřinou mu přišla tahle chvilka nepříjemná. Přišlo mu to jako věčnost než Loren něco udělala a tak mu naznačila, že se nemusí ničeho bát. 
Vždy to byl Andrew kdo se snažil rozveselit všechny okolo sebe a byl to on kdo se snažil Loren přivést na jiné myšlenky, když našla dveře minulosti. Jenže dnes si role vyměnili. Loren se rozhodla, že dnešní noc vezme do rukou ona a posnaží se být pro něj přesně taková opora jaká byl on. 
Rámeček položila na skleněný stůl a podívala se znovu na zpěváka rockové kapely, který se cítil naprosto zničeně. Moc dobře věděla jak mu je a tak složila své nohy pod sebe a přisedla si k němu ještě blíže. Následně aniž by to čekal i on, ho obejmula a stáhla si ho více k sobě. A v ten moment se rozplakal.