Ztracená novinářka/ FF BVB

11. Večeře alá jiný pohled na muzikanta

Loren ten večer trávila ve svém obývacím pokoji, kde si dopisovala nové poznámky. Tedy, poznámky měla už dávno sepsané, ale na mysl jí neustále běhala vzpomínka na ten moment, kdy černovlasého muže shodila do moře. Ano, jeho výraz  vytvořil vždy jemný úšklebek na tváři, jenž si naprosto užívala.
Ticho v místnosti vyplňovala zapnutá televize s pořadem o vaření. A i když ho mladá žena ani nepozorovala sem tam nějaké slovo uslyšela tak zřetelně, že ji to vytrhlo z přemýšlení a na pár minut se věnovala pohyblivé krabici než znovu zavítala do světa myšlenek.
Musela si přiznat, že dnešní den byl až moc emotivní a to celkem i vyčerpávalo. Zítra musí do práce, což se jí ale vůbec nelíbilo. Měla radši práci z domova, v klidu a bez žádných otravných lidí, kteří ji tolik vytáčeli už svými pohledy. A co bylo lepší než práce z domova? Nic. Mohla si sama určit pracovní dobu a pracovní nasazení. Nikdo neotravoval, nikdo neokřikoval. A především nemusela poslouchat ten otravný až pisklavý hlas Helen, Jackovy sekretářky. Tu ženskou nesnášela od první chvíle, kdy se do firmy Own vůbec dostala. A ta ženská, jenž nosila jen růžové kostýmky, ji nesnášela tak stejně jako ona. A bylo to přiměřená nenávist s jasným respektem. Pokud Loren či Helen nepotřebovala něco po té druhé tak se nevyhledávaly a nijak na sebe neupozorňovaly, když ta druhá byla na blízku. Prostě takové příjemné přežití. Ale byla pravda, že když Loren vydala svůj první bulvár, jenž přinesl první příčku ke splnění snu tak jí každý gratuloval. Tedy, až na Helen. Ta se na ní dívala s nenávistivým pohledem plný znechucení. A když se černovláska ocitla v tiskárně sama, přišla za ní stará žena a to, co si myslela o jejím článku řekla na otevřenou pusu, bez žádných výčitek svědomí. Jak se říká, co na srdci to na jazyku, a to přesně byla Helen.
Loren vyrušil z myšlení pípnutí telefonu. Opatrně se pro něj natáhla a už chtěla nadávat proč Matthew znovu otravuje v tak nevhodnou hodinu, ale jakmile uviděla zprávu tak se zasekla v pohybu.

Andy: Co dnes večer děláš?

To opravdu ten tupohlavec neví co se svými plány, že ji musí neustále otravovat? A to mu to shození do moře nedalo dost jasně najevo, že na něj nemá náladu?

Loren: Budu koukat na vaření od Jamieho Olivera. Jo, to budu dnes večer dělat.

Naťukala rychlou odpověď a modlila se, že dá pro dnešek pokoj. Postavila se ze svého pohodlného gauče a zašla si do kuchyně pro nějakou rychlou jednohubku. I když žaludek dával jasně najevo, že by si dal nějaký pořádný dlabanec, Loren neměla na nic tak složitého sílu. Neměla sílu ani si zavolat do nejbližší restaurace pro pizzu. Dnes se chtěla lidem ale celkově i celému vesmíru vyhnout.
Další pípnutí nové zprávy a nad tím Loren převrátila oči v sloup s lžičkou v pusu. Vážně je tolik neodbitný?

Andy: A nechceš ochutnat recepty přímo od něj? Mám typ na super restauraci.

Loren se dívala na text zprávy pěkně dlouho než jí došlo co vůbec napsal a kam jí zve. Několikrát musela zamrkat oči, aby si byla na sto procent jistá, že ta zpráva je od něj.
Odhodila telefon na sedačku a nasupěně přecházela po obýváku sem a tam. Nevěděla pro co se má rozhodnout a jak se zachovat. Ano, měla být nedobytná a trpělivá. Jenže tenhle muž byl horší než malé dítě. Stále otravoval, stále něco chtěl a především si to musel vydupat za každou cenu.
Podívala se znovu na telefon a horečně přemýšlela, jak se má vůbec zachovat. Mozek pracoval na plné obrátky a v jednu chvíli si myslela, že snad i shoří. Nakonec popadla telefon do ruky a vytočila číslo svého přítele, jejího guru.
,,Co se zas děje?''
,,Hodně se toho děje!'' vykřikla Loren naštvaně do telefonu, zatímco se její přítel na druhé straně telefonu usmíval jak sluníčko na hnoji.
,,Povídej co tě trápí má milá kamarádko.''
,,Ten tupohlavec mě pozval na večeři, i když jsem ho odpoledne hodila z mola do moře! To se děje!''
,,Počkej, ty jsi ho hodila do moře?'' otázal se nevěřícně muž na druhé straně Loren se znovu ušklíbla. Jo, tenhle moment si uchová v hlavě pěkně dlouho.
,,Jo, zasloužil si to.''
,,Ale-''
,,Žádný ale! Sakra Matthew řešíme tu, že mě pozval na večeři a ne že jsem ho hodila z mola!''
,,Tak na tu večeři běž.''
,,Co prosím?'' otázala se nevěřícně. Tuhle odpověď nečekala ani v nejdivočejších snech.
,,No prostě to pozvání přijmi. Dozvíš se třeba něco nového, najíš se pořádně a především neutratíš ani korunu. Sakra Lor! Tohle pozvání musíš přijmout!''
,,Měla jsem být nedobytná ale.''
,,Vždyť jsi. Nemusíš mu o sobě říkat všechno proboha.''
,,Jenže-'' snažila se mu to všechno vymluvit, ale její přítel by rychlejší: ,,Žádné jenže, ale, proč a ani sakra. Měla by jsi jít ven, pobavit se, na pořádné jídlo než to, co ty jíš za ty blafy. Máš k tomu plus, že půjdeš s pěkným chlapem, který není ani sobec. A ještě k tomu můžeš něco zjistit a máš další krok ke své reportáži. Myslím si, že by jsi měla jít. A pokud nepůjdeš ty tak půjdu já.''
,,Víš o tom, že máš stále penis?''
,,A co jako?'' zahřměl jeho hlas do telefonu tak naštvaně až sebou Loren na moment trhla.
,,Chlapi většinou nechodí spolu do luxusní restaurace jen tak pokecat. Chodí převážně na pivko.''
,,Bože! Já na tebe nemám holka moje. Jestli chceš, jdi si. Jestli ne, nechoď. A teď díky tobě potřebuju láhev dobrého vína takže čus.'' a touhle větou i telefon vytípl.
I když Loren svého přítele nejspíše moc dobře naštvala a možná i urazila ona se cítila o mnohem lépe. A taky musela uznat, že v něčem měl pravdu. Potřebovala se najíst a to pořádně. A milovala jídla od Jamieho. A taky potřebovala nové věci do své reportáže. Takže? Našla si konverzaci s tím tupohlavcem a přemýšlela, co by mu mohla tak odpověď, aby to neznělo zas tak, že se na jeho společnost těší.