Ztracená novinářka/ FF BVB

27. Loren záchranářkou

,,Ještě jsem tě přeci jenom neslyšela zpívat,''
,,vždyť si mě slyšela na té párty kde jsem vyhrál tvoje číslo,''
,,to sice jo, ale to ses jenom přede mnou předváděl,'' protestovala Loren zatím co její společník se šibalsky smál do hrnku kávy. 
,,Já se takhle chovám ale i na koncertu,''
,,Tomu se mi nechce věřit,''
,,no vážně,'' snažil si to obhájit černovlasý zpěvák, ale moc dobře si uvědomil, že mu to tahle žena nebaští.
Seděli na verandě známé kavárny na Venice Beach a užívali si sluneční paprsky začínajícího měsíce. Firemní večírek se velice vyvedl a Loren byla se zakončením naprosto spokojena. Andrew se choval jako správný gentleman a než ji odvezl domů tak si skočili na rychlé občerstvení do KFC. 
Takže mezitím co Loren hudrovala, že si zašpiní svůj nádherný kousek oblečení, Andrew stál kousek od ní s plným kyblíkem křídel a smál se na celé kolo. Po nějaké chvilce se přeci jenom vzdala a vzala si chutné maso, aby zaplnila i svůj žaludek. A to zapříčinilo, že oba dva zůstali na parkovišti a povídali si téměř do tří hodin do rána. 
A ač si to samotná Loren neuvědomovala, trávila s muzikantem volný čas automaticky. Byli spíš jako staří dobří přátelé, co se toho druhého ani neptají zda má čas, ale rovnou navrhnou místo střetnutí na ten den. A jak šlo vidět, obou to vyhovovala až moc dobře. 
,,Mám se za půl hodiny sejít s kluky ve studiu, chceš se přidat?'' Nemusel se ptát dvakrát, jasně že se chtěla podívat do studia. A když to vzala velký obloukem a možná i kruháčem, chtěla vidět i ostatní kluky. Přeci jenom, za tu dobu si je malinkato oblíbila a jejich otravné chováni jí chybělo. 
Takže jakmile dopili poslední doušek kávy a zaplatili, vydali se k jeho autu a jak šlo vidět, stálo tam několik dívek. 
Každá byla jinak věkově oddělena a každá vypadala naprosto jinak, ale jedno je spojovalo. A to byla láska k tomuhle zpěvákovi, který se usmál jakmile si ho všechny ty dívky všimly a ze široka se usmály, ,,Andy, podepíšeš se nám?'' vykřikla jedna a druhá se jí zavěsila o rameno a silně přikyvovala. Loren se nad tím musela usmát. 
,,Jasně, pojďte sem,'' a tak Loren čekala než se všem těm dívkám podepíše do notesu anebo na fotku či plakát, s některými se dokonce vyfotil. Musela se smát do dlaně, když viděla jak si téměř k některým musel kleknout, protože byl oproti nim tak o půlku těla vyšší. 
Loren se opřela o kapotu auta a podívala se na ten hlouček. Ani netušila jak se to stalo, ale musela se usmát. Viděla v tom dlouhánovi všechno co ty dívky potřebovaly. Znala jeho texty celkem dobře takže věděla, že on je pro ně spasitel, skála a především jedno velké útočiště. Snažil se pro ně vytvořit bezpečnou komunitu, kde se nebudou muset bát být konečně samy sebou a sakra se mu dařilo. Viděla ho teď zcela jinak. 
Její oči ale zaujal někdo jiný. Na konci řada stála maličká slečna, mohla jí být tak maximálně něco kolem dvanácti let, byla ještě k tomu o dost menší než samotná Loren. Na sobě měla zelené šortky s černým tričkem jejich kapely, její blond vlásky dosahovaly téměř k pasu a jak šlo vidět i přes veškeré to oblečení, byla dost vyhublá na svůj věk. Stála tam na konci řady a čekala až se celý prostor vyklidí. Na hrudi si mačkala nějaký papír a celkově působila dost nervózně. Jakoby měla prasknout každou chvíli. 
Když se poslední dívky s Andrew rozloučily tak se rozhodl nastoupit do auta. Loren se podívala opět na tu holčičku a ta se jenom se zklamaným obličejem otočila, že se vydá svým směrem. Jenže to Loren nemohla nechat jen tak. Houkla na svého společníka a ukázala na blonďatou dívku, která upustila papír a kráčela neznámo kam. 
Černovlasý zpěvák udělal několik kroků k papíru a zvedl ho. V rychlosti se na něj podíval a poté na tu dívku. Netrvalo příliš dlouho než na ni houkl, ,,Počkej, něco ti vypadlo!'' dívka se zastavila a otočila se směrem k nim, ale jak šlo vidět, ten smutný výraz stále přetrvával. Mávla nad tím rukou a rozhodla se kráčet ve své cestě, což Andrew zrovna nechtěl. Pokud někdo z jeho fanoušků potřeboval pomoct, rozhodl se pomoct. 
Vydal se za dívkou a během pár dlouhých kroků ji chytil za rameno, ta leknutím nadskočila, ale když si všimla, že to je pouze její vzor, smutně se usmála. 
,,Proč jsi nepřišla?''
,,Čekala jsem až ty ostatní odejdou,''
,,to stále nevysvětluje proč si nic neřekla,''
,,nevím, nechtěla jsem obtěžovat,'' pokrčila nad tím rameny a Andrew se plácl do čela. Smutně se na dívku usmál a podíval se na kus papíru. Jak šlo vidět, žádala o pomoc, nenápadně a především opatrně. 
,,Jak se vůbec jmenuješ?''
,,Evelyn, ale mám radši zkratku Eve,''
,,Vidíš támhletu ženu?'' dívka pouze na to přikývla a čekala co se bude dít dál, ,,Je to moje kamarádka. Pojď, představím tě,'' postavil se na své dlouhé nohy a chytl dívku za rameno tak, aby ji mohl dovést až k samotné Loren, která se opírala o auto a s jemným úsměvem na tváři ty dva sledovala. Byla to vážně podívaná, protože Loren si uvědomila, že zahodil veškeré své ego, své starosti a svůj život a věnoval se pouze té dívce. 
,,Loren, tohle je Eve,'' ukázal na černovlasou ženu a ta si k dívce poklekla, ,,Ráda tě poznávám Eve,'' natáhla k dívce ruka a čekala zda ji stiskne nazpátek, ale mladá dívka udělala něco, co oba zarazilo. 
Skočila Loren přímo do náručí a pevně ji obejmula. Jakoby byly kamarádky a dlouhých pár let se neviděly. Což Loren maličko vykolejilo, netušila co to má znamenat, ale poté se nechala tomu oddat a omotala své paže kolem toho křehkého tělíčka. A v ten moment, kdy ji odhrnuta tě pár neposedných pramenů z ramene a uviděla ty šílené modřiny, došlo ji o co tu jde. 
,,Řekneš nám co se tu děje?'' zeptala se a čekala co se bude dít dál, zda se dívka rozpovídá, ale to se nedělo. Stále se držela Loren a nechtěla se ji ani pustit. Což v jejím těle vyvolávalo paniku. Ne že by se té dívky bála, ale znepokojovalo ji co se všechno musí dít v jejím životě. 
Podívala se na svého společníka s neuvěřitelnou lítostí v očích, jakoby ho prosila ať něco udělá. Jenže ani sám Andrew netušil co má dělat. Jasně, znal své fanoušky a věděl, že si kolikrát prochází něčím silným a on se snažil být jejich zachránce, ale teď když viděl, že osud dívky má v dlaních on. Šílel a to doslova. Nevěděl co má dělat a jak se má zachovat, prostě jakoby zmrzl na jednom místě. 
Jenže Loren věděla přesně jak moc se dívka cítí. Potřebovala pomoct, najít útěchu a především oporu. Takhle nějak se cítila ona před několika lety, když si neuměla říct o pomoct a především si vše nechávala pro sebe. A poté našla oporu v komisaři Jones. Vždy když se něčeho bála anebo si potřebovala promluvit, volala mu anebo za ním zašla na policejní stanici. A on jí nabídl tu náruč, kterou tolik potřebovala. A tu momentálně potřebovala i Eve.
Pohladila dívku po vláskách a zhluboka se nadechla, ,,Rádi ti pomůžeme, ale musíš nám říct o co se jedná,'' znovu dívku pohladila po vláskách a trochu si ji odtáhla. Jak šlo vidět, plakala a to tiše. Její bolest překročila veškeré hranice. 
Utřela ji tváře a podívala se na Andrew, který se probral s transu a rozhodl se spolupracovat. Poklekl vedle Loren a podíval se na dívku. A ten pohled, plný bolesti a strachu.  Zlomilo mu to srdce. Všechny ty skály, na kterých kdy stál se roztříštili a on padal do neznáma. 
,,Nakreslila si několik obrázků na ten papír a chápeme, že to znamená něco závažného. Ale dokud nám to neřekneš, nemůžeme nic dělat,''
,,Máme svázané ruce. Andrew i já ti chceme pomoci,'' Eve se zadívala na špičky svých bot a několikrát se zhluboka nadechla. 
,,Nikdo mě neposlouchá, ani ve škole učitelé,''
,,žádala jsi si o pomoc i tam?''
,,jo, ale učitelé jakoby to ani nezajímalo a já už nevím za kým jiným jít,''
,,je rozhodně dobře, že jsi přišla alespoň za Andrew,''
,,doma je to špatný,'' jedno velké vzlyknutí a Loren měla co dělat, aby dívku neuvěznila opět ve svém objetí, ,,a jenom se to zhoršuje. Mám malého brášku, Dannyho a ten taky trpí,'' Andrew se podíval na Loren a oba přikývli, věděli moc dobře co musí oba udělat. 
Naložili dívku na zadní sedadla auta a všichni tři vyjeli na policejní stanici. 

(...)

Loren se procházela po úzké chodbě sem a tam už dlouhých několik hodin. Po hodině a půl kdy seděla vedle zpěváka na dřevěné židli a čekala kdy vyjde komisař to už nemohla vydržet a začala přecházet z jednoho konce na druhý. Neustále si něco mumlala pro sebe a pohazovala pažemi do vzduchu. A jak šlo vidět, ani Andrew na tom nebyl nejlépe. Celou tu scénku měl před očima tak živě. Musel se ji neustále opakovat a taky nervózně čekal co se bude dít. 
Rozhodli se, že zajdou na policejní stanici kousek od Downttown. Hlavního komisaře Andrew moc dobře znal a věděl, že si na ně udělá čas okamžitě. 
Už už se Loren rozhodovala, že zaklepe na dveře co jim tak dlouho trvá a na co všechno se ptají, když v tom se otevřely dveře a jako první vyšel samotný komisař Stone, který se na oba mile usmál. 
,,Tak?'' otázala se Loren netrpělivě a Andrew si vedle ni stoupl, jakoby oba čekali na rozsudek. 
,,Víte, že jste té holce zachránili budoucnost?'' Loren se s vystrašeným výrazem podívala na svého parťáka a čekala co se bude dít dál. 
,,Eve se stala obětí domácího násilí tak stejně jako její bratr, trpí tím už několik let. Čekáme ještě na komisařku Jeffry, která udělá detailnější výslech a následně se za pomoci naši doktorky na ni podívá, abychom mohli určit o jak velké násilí se jedná,''
,,a ten její bratr? Co s ním bude?''
,,Zajedeme se k nim podívat, matku zadržíme a vyslechneme, podle její výpovědí se může rozhodnout co a jak dál,''
,,a co bude s nimi komisaři? Vrátí se tam?'' Loren si nemohla připustit tu myšlenku, že by se Eve měla vrátit domů, do toho domu hrůzy, který musela podstupovat takovou dobu než si řekla o pomoct. 
,,Zatím je předáme sociálním pracovníkům a uvidíme co bude dál,'' 
,,Jak vážné to je Coline? Půjde s tím něco udělat?''
,,Sám víš, že nemohu přeskakovat právní předpisy a jednat podle svého úsudku, to by bylo vše jednoduché. Ale myslím si, že pokud jejich matku najdeme v takovém stavu v jakém si myslím, odeberou se z její péče,'' v ten moment Loren spadl neuvěřitelný balvan ze srdce a jak šlo vidět, muselo to jít slyšet. Opřela se o jeho rameno a zakryla si oči dlaněmi, aby dala jasně najevo, jak se jí ulevilo. A jak šlo vidět, i jemu se ulevilo. Musel se zasmát, radostí nad tím jak to vše dopadlo a přehodil jednu paži přes její rameno, jakoby ho měla udržet na nohou a nepropadnout se neznámo kam. 
,,Díky Coline, jsi špička,'' 
,,Já děkuju, že vám nebyl její osud lhostejný. Víte kolik dětí takto trpí ale neřeknou si o pomoc?''
,,Umím si představit, že jich je sakra dost,'' pronesla Loren a zadívala se na staršího komisaře s jemným strništěm na tváři. Bylo vidět, že i jeho už léta dostihly a veškerá ta starost s hlídáním občanů města mu nedávala pořádně spát. 
,,Jestli chcete, můžete na ni počkat. Myslím si, že za hodinku by mohli být hotovi,'' oba na to přikývli a s podáním ruky se s komisařem rozloučili. Poté se opět usadili na dřevěné židličky v chodbě a opřeli se o chladnou zeď. 
Každý přemýšlel nad svými myšlenky a tak si neuvědomili, že je spojuje jeho dlouhá paže a tak se Loren může opírat o jeho rameno a silně přemýšlet nad tím, jak zachránili život jedné dívce. 
Seděli tam celkem dlouho, v naprosté tichosti a bez mluvení. Sem tam někdo prošel po chodbě, většinou to byli policisté. Ale jejich klidnou chvíli vyrušil až teprve dusot několika lidí naráz. Oba vyskočili do pozoru a otočili se tím směrem. Jenže když spatřili své přátelé, museli se usmát. Ani oni si nechtěli nechat ujít tenhle zážitek a rozhodli se je podpořit. 
,,Tak co, víte už něco?''
,,Jak to dopadlo?''
,,Čekáte tu dlouho?'' jedna otázka přes druhou, kluci se téměř překřikovali a chtěli znát všechny detaily, ale jediný Matthew si všiml toho detailu mezi nimi. Ta vzdálenost, kterou mezi sebou měli se zkracovala. A to sakra nebezpečným způsobem. 
,,Dopadne to dobře, teď ji ještě dělají nějaké vyšetření,''
,,chudinka malá,''
,,Odeberou ji matce?''
,,Mají to v plánu, ale musí se řídit osnovy takže čekáme co a jak,''
,,poputuje k sociálce?'' 
,,Jo, už dneska i s jejím mladším bráškou,'' 
,,Andrew, chlape, ty si vážně spasitel jak v písničce,'' rozesmál se Jake a Loren se musela jemně usmát. Pamatovala si kousek písničky a měla pravdu. Andrew touhle písni poukazoval na to, že budou jednoho dne všichni vyslyšeny. 
Jenže najednou se ocitla pod tíhou potetovaných paží a uvědomila si, že si ji stáhl k sobě, dnes už podruhé, ,,To ne já, ale tady Loren, ona byla ta záchranářka.'' zasmál se všichni se k němu připojili. Tak vlastně i ona. Dnes ač byl šílený den plný strachu, dopadl sakra dobře. A ona se rozhodla ignorovat po takové době vše negativní ale i zlé.