Dej mi víc - Dramione

Nečekaná situace

Když se nadcházejícího rána Hermiona probudila, cítila se překvapivě dobře. Minulou noc trávila s Ginny a Zmijozely v pracovně, kde společně seděli a nechali kolovat flašku Ohniwé whiskey. Protože sama věděla, že pít neumí, včera večer se dobře hlídala a dnešní ráno bylo příjemným překvapením. Poprvé, co pila alkohol, se probudila bez bolesti hlavy, což pro ni byl hezký úspěch.

Líně se zvedla a odešla do koupelny. Když si vyčistila zuby a přehodila si přes sebe svetr a džíny, neboť byla sobota a nemusela mít uniformu, hodila si vlasy do letmého culíku a odešla z pokoje.

Ihned zamířila do pokoje Rudovlásky, se kterou se včerejší noc tajně plížila do Společenské místnosti. Když zaklepala a vešla do jejího pokoje, Rudovláska vypadala vyčerpaně, jako by dnešní noc probděla. ,,Pro Merlina, ty vypadáš. Vždyť jsi taky skoro nic nepila. Tak co to s tebou je?" zeptala se ustaraně. ,,Taky přeju dobré ráno." zakoulela očima Ginny. ,,Ne, s alkoholem to nemá nic společného, jen jsem nemohla usnout. Měla jsem v hlavě moc myšlenek, co mi nedaly spát." postěžovala si Rudovláska, když vycházely k snídani.

Dole čekal Harry, se kterým se Rudovláska pořád neudobřila, a tak cestou na snídani vládlo napjaté ticho.

Když došli na snídani, místnost byla poloprázdná. Hnědovláska se však zaměřila na Zmijozelský stůl, kde už seděla známá parta Hadů. Zmijozelský princ vypadal přijatelně. Zato ostatní vypadali... nevyspale. Když Hermiona s Ginny opouštěly pracovnu, Zmijozelští tam ještě seděli. Prefektka se zdráhala je nechat samotné v pracovně, ale sama chtěla jít spát a Rudovláska jakbysmet. A tak je tam nechaly napospas noci.

Čeho si Hnědovláska nevšimla, byla Levandule, která ji už od příchodu do Síně sledovala, a tak jí neunikl dlouhý, zkoumavý pohled, který upírala ke Zmijozelskému stolu. Pořád přemýšlela, co udělá s nově nabytými informacemi. Chtěla je vykřičet po hradě, ale obávala se Rona, jeho reakce a dominového efektu, který by spustila. Proto mlčela a nadále ji pozorovala, dokud si toho Hermiona nevšimla a věnovala ji neutrální pohled, po kterém upoutala pozornost jinam. Na Rona.

Draco jí říkal, že by si včerejší večer rád dnes zopakoval. Neřekl jí ale, kterou část. Zda tu, kde byli sami, propletení v objetí na zemi, nebo tu, kde přišli kamarádi a společně se tak poprvé bavili. Ani jedna varianta jí nevadila, avšak první jí zněla lákavěji.

Večer se potají vyplížila i s rudovlasou Nebelvírkou k pracovně a míjela pár studentů, kterým nakázala, aby se okamžitě vrátili na pokoj a přestali se toulat nočním hradem. Přece jen byla prefektkou, že.

Když zašeptala heslo a otevřela společně s Ginny dveře pracovny, Zmijozelští už seděli okolo konferenčního stolku a živě se o něčem bavili. Jejich unavené obličeje už byly ty tam. Na to, že posezení v pracovně bylo tajné, a kdyby se o tom McGonagallová dověděla, proklela by je na místě, byli podezdřele hlasití. Rychle proto zavřela dveře a přisedla si ke svému Zmojozelovi, kterého pozdravila jemnýmm polibkem. Překvapovalo ji, že už nikdo nekomentoval jejich polibky. Když Theodore Nott opět vytáhl flašku identickou jako včerejší, zakoulela očima. To si nemůžou dát oraz? K tomu, aby se s Dracem hezky pobavila, už dlouho alkohol nepotřebovala. Ačkoliv byla za něj vděčná, protože přece jen, kdyby ho tehdy tolik nevypila, neseděla by tu s ním v objetí.

Rudovláska seděla u konferenčního stolku vedle Theodora a poslouchala Blaise s Dracem, kteří se spou o něco přeli. Byla unavená, trochu opilá a chtěla si lehnout. Ne, že by ji nezajímalo, o čem se Zmijozelové tak usilovně bavili, ale dnes toho na ni bylo moc.

O nespočet minut později byla sama tak ospalá, že si nevšimla, že i ostatní neplánovaně vytuhli. Hermiona spokojeně oddychovala na rameni Zmijozela, Pansy se krčila v objetí Blaise a Theodore se opíral hlavou o konferenční stolek. Všichni spali a jí nezbylo nic jiého než se krčit u stolu v polospánku.

Možná za to mohl alkohol, možná ospalost, ale rozbolela jí hlava, jako by ji do ní někdo praštil potloukem. Potřebovala na vzduch. Ani ji nenapadlo, že by mohla vzbudit Hermionu, aby nešla podnapilá hradem sama. Líně zívla a vsatala, přičemž omylem stčila do Zmijozela vedle ní, který nespokojeně zamručel. Co nejtišeji se vydala ke dveřím, které otevřela a loudavým krokem vyšla na chodbu. Svět kolem se pohyboval moc rychle a ona věděla, že to není kvůli alkoholu. Potřebuje vzduch, nebo se udusí. Rychle klopýtala na nejbližší místo, kde se může volně nadechnout svěžího, studeného vzduchu - Astronomická věž.

Čím víc schodů vyběhla, tím víc se cítila vyčerpaná, ale věděla, že je blízko. Když vyšla poslední schodem, rozběhla se k zábradlí, kterého se pevně chytla a nadechla. Kovové zábradlí jí studilo, ale bylo jí to jedno, konečně jí bylo líp. Nějak sama nechápala, co se jí to stalo. Jak říkala, opilostí to nebylo. Bylo toho na ni moc - stále nekončící nepětí mezi ní a Harrym, vidět její kamarádku, jak je šťastná a přitom se cítit  pořád tak prázdná... Ale teď, když stála opřená o zábradlí Astronomické věže a koukala do tmavého okolí před ní, kde se zdálo být všechno tak malinké, se i její problémy zmenšili. Tady se cítila dobře.

,,Hej." zašeptal někdo za ní, přičemž jí položil ruku na rameno a Nebelvírka strachy nadskočila. Nemotorně se otočila a spatřila Theodora, který na ní třeštil oči. ,,Co tu děláš?" zašeptala nechápavě. ,,Já? Co tu děláš ty?" oponoval jí. ,,Já? Co bych dělala? Jsem na čerstvém vzduchu, přece." Zmijozel zvedl obočí. ,,Ginny, asi si to neuvědomuješ, ale máš v sobě alkohol a jsi malátná. Kdyby se ti tu něco stalo, byl by to průser. Měla by ses vrátit do pracovny." napomenul ji Zmijozel. ,,A co když nechci? Nemůžu tam usnout, vždyť ani nemám kde." pokrčila rameny. Měla pravdu, přes pohovku se roztáhla Nebelvírka s Mlafoyem, v křesle se tiskli Pansy s Blaisem a jí by zbylo jako jediné roztáhnout si deku, jako Hermiona s Dracem minulý večer. ,,Nějak se to vymyslí, ale takhle tě přece nemůžu nechat proplouvat hradem... Nebo tě nechat tady." zavčel Zmijozel. ,,Ale, jako bys měl o mě strach." odfrkla si Ginny.

,,Jistěže mám." zašeptal potichu Theodore. Rudovláska sebou trhla. ,,Co si to říkal?" podívala se na něj. ,,Že mám." odsekl jí. Tělem jí projela husí kůže. Usmála se. ,,Čím jsem si to vysloužila?" přimhouřila oči. ,,To sám nevím." připustil Zmijozel. Prostě to tak bylo. Nebelvírka najednou dostala chuť políbit ho. Zmijozela napadlo to samé.

Pomalu k ní přistoupil a jemně ji zvedl bradu, aby se na něj podívala. Rudovláska mu věnovala nejistý, stydlivý pohled. Sama nevěděla, proč se cítila tak choulostivě. Když mu pohled oplácela a neucukla, jemně jí dal naposedný pramínek za ucho a přejel jí palcem po tváři. To, že Nebelvírka neucukla, ba naopak tiskla obličej k jeho dlani, ho přesvědčilo a ohl se k Rudovlásce pro jemný polibek. Nebyl jejich zcela první, ale byl to první, pro který se rozhodli s čistou hlavou. První dostaveníčko, které měli, se dalo svést na alkohol, ale za tohle si mohli úplně sami. Tohle bylo v jejich rukou.

Když přitiskl rty k jejím, Rudovláska si obmotala ruce kolem jeho krku a držela ho tak v něžném objetí. Bylo to něco naprosto jiného, něž co doposud zažila. Celým tělem jí putoval adrenalin, který jí rozehříval každý nerv v jejím těle. Zmijozel na tom nebyl jinak. Každý sval v těle se napínal, když držel rudovlasou Nebelvírku a líbal ji. Nebylo tajemstvím, že rád trávil noc v příhodných postelích jiných studentek, ale takhle se ještě necítil. Bylo to pro něj něco jiného.

Když ji lehce stiskl boky, Rudovláska se usmála do polibku. Síla jejích polibků zintenzivněla a Zmijozela to přivedlo do němého úžasu. Dokázal by jí svírat v náručí celé hodiny. Když se Nebelvírka odtáhla, aby popadla dech, opřel se čelem o její a poslouchal hrubé dýchání Rudovlásky. Přál si víc polibků, víc doteků. Víc jí. A ačkoliv věděl, že by neměl, natáhl se pro další polibek.