Dej mi víc - Dramione

Odjezd domů

Ačkoliv se Hnědovláska snažila s rodiči nějak domluvit, musela na Vánoce domů. Nikdy nebyla neposlušnou dcerou a ani Draco Malfoy ji v ní nezmění. Ikdyž se jí představa, že by se Zmijozelem trávila celý týden sama, líbila, rodině nemohla říct ne. A tak se loučila u Bradavického expressu se spolužáky. Draco tam byl taky, loučil se se svou partou Zmijozelských. Vypadalo to, že všichni jeli domů, až na něj. Bylo jí líto, že tu teď bude sám, ale co s tím mohla dělat. Rodiče nechtěli trávit Vánoce bez ní a ona je chápala.

Když se střetla pohledem s jeho bouřkovýma očima, věnovala mu úsměv, který jí ihned oplatil. S povzdychem nastoupila dovnitř a následovala Ginny, která si to razila hloučkem studentů. Mezi mini byli i Zmijozelové, kteří si to mířili proti nim.

Když se tesně střetla s černovláskou, nepatrně ji chytila za rukáv, na znamení pozdravu. Hnědovláska na ní s mírným úsměvem kývla naoplátku a pokračovala za Ginny.

Jakmile rudovláska našla na úplném konci vlaku volné kupé, usmála se a vstoupila. Jelikož se Ronald i nadále odmítal se s Nebelvíry bavit, Harry rezignovaně přisedl k němu a trpěl tak dlouhou, tichou cestu s Ronem sám. A protože to mezi ním a Ginny nebylo ani v posledních dnech o nic lepší, Rudovlásce to nevadilo. Nemusela ani zmiňovat, že Harry tráví letošní Vánoce, ostatně jako každé jiné, s rodinou Weasleyových. Panu a paní Dursleyovým se snažil vyhýbat, co to jen šlo a jim to očividně vyhovovalo. Tyhle Vánoce budou asi zajímavé.

***

Bylo to asi čtyřicet minut, když se dveře otevřely a jimi se proplížili tři Hadi dovnitř. Hermiona se usmála a když  se podívala na svou rudovlasou kamarádku, kupodivu nic nenamítala. Bude si muset zvyknout na to, že se Ginny se Zmijozely baví. Ale i tak jí to pořád přišlo střeštěné - nenáviděla je stejně jako Harry s Ronem. A teď? Chová se úplně jinak. ,,Co tu děláte?" zašeptala Hermiona, než stihla Pansy zavřít dveře kupé. ,,Bez Draca je ta cesta poněkud tichá, a tak jdeme za váma." objasnila černovláska a usadila se na sedadlo vedle jejího přítele. Z druhé strany se usadil  Theodore. Kdo by si pomyslel, že tu spolu jednou budou všichni sedět.

,,Ty, Grangerová." začal Blaise. ,,Hmm?" zabručela. ,,Jakto, že to Weasley ještě všem nevytroubil?" přemýšlel nahlas. ,,Chci říct, jsou to Bradavice, drby se tu šíří rychlostí Kulového blesku. A navíc je to Weasley, kterén." odsekl a podíval se na Ginny, jako by čekal nějakou poznámku na obranu jejího bratra, ale ta jen tiše kývla. ,,Harry ho přesvědčil. Mimo jiné zmínil, že by Ron nechtěl takovou potupu, jako vyžvanit všem, že mu holku přebral Malfoy." ušklíbla se Ginny. Blaise se uchechtl a obrátil svou pozornost zpátky ke své přítelkyni. Když se na ně Hnědovláska dívala, byla tak nějak spokojená. Byla ráda, že se Zmijozelce konečně podařilo být šťastná s tím, koho měla ráda. Spokojeně měla položenou hlavu na jeho rameni a propletené prsty. A Zmijozel taky vypada šťastně. Hermiona si ani netroufla tipnout, jak moc pro něj musela Pansy znamenat. Ale tím, jak se k ní choval, dával najevo, jak moc jí má rád, a to každý den.

***

Blonďák vyprovodil své přátele na vlak a vrátil se zpět do hradu. Všichni jeli domů a on tu zůstal. Pro ostatní by to bylo noční můrou - trávit Vánoce v Bradavicích a sám, ale mu to nijak nevadilo. Bylo to pro něj lepší, než trávit Vánoce doma. Jeho otec byl opět přívržencem Voldemorta a pokud mu bylo známo, párkrát za čas byly jejich schůze v Malfoy Manor. A tam on nechtěl. Jeho otec matku donutil, aby se do tohoto šílenství přidala taky a ji to změnilo. Předtím nebývala tak tichá a odtažitá.

Jeho rodina stála za prd. Samozdřejmě, že mu sem otec pošle hromadu dárků, ale všechny by vyměnil za den s matkou, než se stala také přívrženkyní. Ačkoliv se to snažila skrývat, měla k tomu odpor. Měla odpor k Voldemortovi a později i k jeho otci. To, že ho milovala, zůstalo stejné, ale narůstající zášť popírát taky nemohla.

No, alespoň, že tu bude mít týden odpočinek ode všeho a ode všech. Spokojeně se natáhl na postel a přemýšlel. Přemýšlel o posledních týdnech a všem, co stihl zažít. Teď na to konečně měl čas a klid. Smozdřejmě, že všechny myšlenky ubíhaly k jeho Nebelvírce. Jeho. Bylo to tak zvláštní a zároveň mu to přišlo tak správné. Bylo možné, aby mu chyběla už teď při myšlence na to, že bez ní bude muset trávit všechen volný čas sám? Bylo to až bsurdní. S myšlenkami na kudrnatou Nebelvírku se spokojeně nechal vtáhnout do říše snů.

Zmijozel se porbudil těsně před večeří. Když se líně protáhl a vstal, s překvapením zjistil, že ve Společenské místnosti je rušno. To se bavili mladší studenti - tak třeťáci odhadoval - v malé skupince. Byli rádi, že měli celou Společenskou místnost pro sebe. Za jiných okolností by jim rád tuto novinu zatrhl a vyhodil by je, celé  vystrašené ven, ale neměl na to nějak náladu. Líným krokem si to mířil k Velké síni, která byla skoro liduprázdná. Nabral si toast a v tichosti večeřel.

Když se vrátil do prázdného pokoje, s překvapením zjistil, že až tak prázdný nebyl. Za oknem seděla sova, která svírala dopis a čekala, až si ho převezme.

Pomalu rozložili dopisní papír a podle písma ihned poznal, kdo byl autorem. To jeho otec, Lucius, mu poslal dopis. Když si ho dočetl, povzdechl si. Chtěl, aby se dostavil domů, že prý ho čeká důležitý týden. Zakoulel očima. Pro jeho otce bylo důležité všechno. Postavení, image, povýšennost, peníze... Snad vše, kromě sebeúcty. Tu odevzal tomu černokněžníkovi. A teď mu dozajita chtěl dělat kázání o tom, co je důležité, a co se patří pro jeho rodinu. No, alespoň uvidí matku.

Ikdyž by to nikomu nahlas nepřiznal, miloval ji. V jeho životě nebylo moc lidí, na kterých by mu tak moc záleželo. Ale na jeho matce mu záleželo odjakživa. A samozdřejmě, že jeho otec by tohle slyšet nechtěl, protože vyjadřování citů pro něj byla přece slabost. A tu si Draco Malfoy, potomek slavného Luciuse Mlafoye, nesměl dovolit. Vlastně ani žádnou radost si nemohl dovolit. Všechno, co měl rád, mu bylo odepřeno.

Když byl dítě a skřítek Dobby ještě patřil jejich rodině, byl jeho kamarádem. Nevěděl, zda se to tak dalo nazývat, ale jako malé dítě si s ním hrál. Neměl totiž nikoho jiného. A to bylo první věcí, kterou mu otec zakázal. Domácí skřítek je sluha, ne kamarád, vtloukával mu do hlavy. Kdyby to někdo zjistil, bylo by to ostudné pro jeho postavení. Jeho syn si hraje s domácím skřítkem, sluhou... Bylo to ihned tabu. A tím přišel Draco o prvního kamaráda, kterého měl. Když nad tím přemýšlel, všechny jeho radostné vzpomínky na dětství se točily jen kolem jeho matky, Narcissy. S povzdechem dopis složil a vydal se pryč z pokoje.