Dej mi víc - Dramione

zkrácená hlídka

Ačkoliv napjatý týden se táhnul opravdu pomalu, přece jen skončil a prefekty čekala páteční služba. Hnědovláska se šíleně těšila, neměla totiž možnost se od oné šarády na chodbě se Zmijozelem vidět. 

Když vešla, bylo ještě prázno. Sedla si k rozehřátému  krbu a vytáhla knihu, kterou minule Draco rozčetl. O chíli později dorazil Zmijozel a na pozdrav jí věnoval jemný polibek. ,,Ahoj." zašeptala do rtů. ,,Máme obchůzku." pokračovala. ,,Já vím." zakoulel očima ,, Ale co tak třeba jednu, dnešní obchůzku, trochu zkrátit a vychutnat si tak večer v pracovně u krbu." nahodil s šibalským úsměvěm. Věděl, že se to Hermioně bude líbit. Ale taky věděl, jak je ujetá na dodržování pravidel. ,,A nakonec, ta kniha nebyla tak hrozná, jak jsem čekal."

Ačkoliv to moc studentů nevědělo, Draco vždycky napsal všechny zkoušky po Hermioně nejlíp. Byl po ní nejchytřejší, ačkoliv se škole nevěnoval tolik, jako Nebelvírka. V myšlenkách si byl jistý, že kdyby se škole věnoval tak, jako Nebelvírka, snad by ji i rozdrtil. Ale to se nikdy nedozvíme, protože mu tahle tichá pozice vyhovovala. Učitelé věděli, že je dost chytrý a taky věděli, že to nehodlá nijak předvádět. Zkráceně, Grangerová měla silného protivníka, aniž by o tom věděla. Ale tím se vzdálilo téma, které mělo být rozepsáno. Jak říkal, knihy mu nevadily. Nepotřeboval v nich mít zastrčený nos dvacet čtyři hodin denně, ale nevadilo mu něco přečíst, i přestože to byla mudlovská kniha, a mudlové dobrými věcmi nedisponovali.

,,Draco, víš, že bych ráda, ale máme přece obchůzku, mohl by z toho být průšvih." ,,Ale notak, Grangerová, neříkej mi, že pořád tak ujíždíš na pravidlech. Co si pamatuju, ráda je i porušeješ." ušklíbl se vševědoucně Zmijozel. Jistě, sex v nepoužívané učebně, ještě k tomu na hlídce a s jiným prefektem... Kolik pravidel najednou musela porušit? Nebelvírka zrudla. ,,Notak, Grangerová... Neříkám, ať obchůzku úplně prošvihneme, jen si ji trochu zkrátíme." ,,Fajn." usmála se a vstala.

,,Tak jo, když jsi řekl, že ji trochu zkrátíme, nemyslela jsem, jak moc 'zkrátíme' jsi mysel. To vážně krátké bylo." odpověděla provinile Nebelvírka, když vcházela do pracovny. ,,Ale prosímtě, nějak moc na tom lpíš." zakoulel očima Zmijozel a zavřel dveře. ,,No, zbylo nám teď dost času, co budeme dělat?" zamyslela se na oko Hnědovláska a obmotala ruce kolem Zmijozelova krku. ,,To mi pověz ty, Grangerová." zvedl obočí. ,,No, mohl bys... mi dočíst tu knihu, víš. Nerada něco nechávám rozečtené." ,,Pro Merlina, napadá mě tolik zajímavějších věcí, co dělat a ty si vybereš čtení? Je to s tebou špatný, to ti povím." zakoulel očima a věnoval úšklebek Nebelvírce, která mu věnovala intenzivní pohled. Přesto však vzal deku z pohovky a roztáhl ji na zem před roztopený krb. ,,Co to děláš?" zeptala se Nebelvírka. ,,Co bys řekla? Chystám místo." opdověděl vševědoucně Zmijzel, když na deku Nebelvírka hodila pár polštářků, které dekorovaly pohovku. U úsměvem si za ním sedla s poslouchala.

O klidnou půlhodinku později Zmijozel zaklapl knihu. Byl unavený a další písmena už nepřečetl. ,,Děkuju." zašeptala Nebelvírka sedící na dece. ,,Za co?" odpověděl nechápavě Zmijozel a věnoval jí nechápavý pohled. ,,Za tohle." ukázala kolem sebe. ,,Líbí se mi to." usmála se. ,,Věděl jsem, že bude." odpověděl a nahodil vševědoucí výraz.

Nebelvírka mu po těch slovech věnovala jemný polibek. A další. Obmotala ruce kolem Zmijozelova krku a sedla si obkročmo na něj. Zmijozel jí věnoval na sekundu překvapený pohled, který ihned zapudil, aby se mohl věnovat jejím rtům.

Pravdou ale bylo, že ho překvapila - zase. Nikdy ho asi ani nepřestane překvapovat. Kdo by si totiž spojil sladkou a nevinnou Hermionu Grangerovou, chodící encyklopodií, s dívkou, kterou právě líbal. A přitom to byla ta samá osoba. Zkrátka poznával pořád nové stránky její osobnosti a čím více jich viděl, tím více ji zbožňoval. Nebyla to už jen chytrá Grangerová, bylo v ní mnohem víc, a štvalo ho, že to objevuje až teď.

Stiskl jí boky a při zarytí prstů do její kůže se Nebelvírka prudce nadechla. Znovu se přitiskl na její rty, které skousnul. Grangerová měla sladké rty, chutnala celá sladce. Od rtů si dělal pomalou cestičku polibků, která vedla přes krk, až po výstřih Nebelvírčina trika. Při každém polibku, který jí věnoval, nebelvírčino tiché vzdychání o kapku zesílilo. Nebelvírka mu rychle rozepla košili a odhodila ji pryč.  Nedočkavě, plný adrenalinu, jí přetáhl triko přes hlavu a usmál se při pohledu, co se mu skýtal před očima. Polonahou Nebelvírku s rudými tvářemi a plamínky jisker v očích. Hnědovláska nedočkavě sjela rukou dolů, ke Zmijozelovu pásku a jedním pohybem ho rozepla. Zmijozel se pro sebe usmál a ruku jí odstrčil. Věděl, jak moc to chtěli oba a zároveň chtěl ukázat svou moc, kterou nad ní měl.  Když zachytil Nebelvírčin nechápavý pohled, v sekundě pásek sundal a odhodil. Jedním, mrštným pohybem, si Nebelvírku přehodil pod sebe a skláněl se nad ní. Opět přitiskl rty k jejím a každým polibkem jí dával najevo, jak se cítil. ,,Co chceš, Grangerová?" zašeptal jí zhruble. ,,Chci tebe." odpověděla mu nežně Nebelvírka a vyvolala tak v něm další vlnu vzrušení. Polibky se ztrácely cestičkou k odhalenému výstřihu, kde se na chvíli pozastavil, aby slyšel to vzdychání, které se mu tak líbilo. Mezitím si našel její ruky, které jí v momentě přišpendlil nad hlavu a jednou rukou přidržel, zatímco druhou si rozepnul poklopec. Mohl se tak zaposlouchat do euforie Nebelvírčina vzdychání s praskáním krbu v pozadí.

***

Hnědovláska vyčerpaně odpočívala na Zmijozelově hrudi. Její dech se pomalu uklidňoval, mezitím co poslouchala jeho stále rychle bušící srdce. Zavřela oči a chtěla si vychutnat ten moment, kdy ležla propletená na zemi před krbem se Zmijozelským princem.

Oheň v krbu příjemně praskal a tlukot Zmijozelova srdce s zklidňoval. Nemohla být šťastnější, stejně tak jako on. Kdo by si pomyslel, že bude tak rád ležet na dece, před krbem pracovny, nahý, v propletením s Grangerovou? Kdyby mu to někdo řekl ještě před pár týdny, asi by ho proklel na místě a žádný Azkaban by ho nezajímal. No a teď? Nemohl se jí nabažit. Její vůně, jejího smíchu, jí. Dokonce i její vševědoucnost mu přišla roztomilá. Ale jakto? Co s ním, pro Merlina, udělala. Jako by poslední týdny jel na droze, která ho dělala šťastným. Drogu, kterou ještě neznal.

Ozvalo se zabouchání na těžké dvěře pracovny. Oba sebou trhli a začali se rychle oblékat. ,,Ano, hned jdu otevřít!" křikla Nebelvírka, když si zapínala sukni. Zmijozel si pohotově zapínal pásek od kalhot a zakasával košili, když se bušení opakovalo. Deku hodil na pohovku a rychlým krokem vyrazil ke dvěřím. Když je otevřel převrátil oči.

,,Teda, takovou reakci jsem nečekal." podotkl naoko zklamaně Blaise, který se objevil za dvěřmi společně s třemi dalšími hosty.