Dej mi víc - Dramione

Zlomyslná lvice

Zmijozel se probudil, když na něj sálal první paprsek slunce. Promnul si oči a neparně se protáhl, aby nevzbudil spící Hnědovlásku vedle něj. Když se otočil druhým směrem, zamračil se. Na pohovce, kde se v noci rozvaloval s Hermionou, byli další dva hosti. Zrzka s Theodorem. Matně si vzpomínal, že do něj v noci Nott drbl, aby se laskavě posunul a nechal místo i ostataním. To ale nebylo důvodem jeho zamračeného obličeje. Byl to pohled, který se mu skýtal před očima. A to hned z rána. Zrzka, krčící se na pohovce, měla hlavu položenou na Thedorovi a vypadalo to, že spí víc než spokojeně. Theodore měl ruku kolem ní a držel ji tak v lehkém sevření. To snad nemyslí vážně.

V noci slyšel totiž i něco jiného, než jen Notta, který mu nakazuje, aby uhnul. Slyšel totiž za dveřmi, které byly otevřené, co si ti dva povídali. Z toho, co v noci slyšel, usoudil, že od někud přicházeli, víc než veselí a asi byl i rád, že je neviděl. Protože... Ačkoliv byly zvuky polibků tlumené, škvírou dvěří je slyšet musel. Nebyl si jistý, co ti dva dělali, ale určitě si jen nepovídali. A to se mu nelíbilo. Ne, že by měl něco proti Zrzce. Nebyla tak zábavná jako Hermiona, ale nebyla zase tak špatná. Na to, že je to Nebelvírka. Ale co se mu nezamlouvalo, byl její černovlasý přítel, Potter. Ačkoliv ho nesnášel a dal by cokoliv za jeho obličej, kdyby se to dozvěděl, měl starost o jeho kamaráda. Hloupého kamaráda, nutně poodtknout. Jako by si snad idiot neuvědomoval, čeho se dopustil. Zrzka je férová, alespoň si to myslel. V tomhle případě by ale férovost znamenala blbost. Kdyby to totiž vyžvanila Potterovi, Theodore by byl v háji. Slusně řečeno, v háji. Idoiti. Opravdoví idioti. To si snad nemohl najít někoho jiného, než Potterovu holku? Kohokoliv jiného. Znovu, idiot. Dneska mu to řekně ještě nespočetkrát. A Zrzka musela být taky padlá na hlavu. Ikdyž, sám na tom byl podobně, že. Potter sice věděl o jeho dostaveníčku s Hermionou, ale až se to dozví Weasley, bude běsnit - chovat se jako naporstý imbecil. Žádná novinka. Weasleyho se ovšem vůbec neobával. Mnohem víc skeptický byl, když na ně s Hermionou narazil Potter. Ale asi to nebude nic oproti tomu, co si zažije Nott. A Zrzka. Pokud dobře věděl, nebyli teď se zrzkou vpořádku, ale rozchod to taky nebyl.

Zavtěl hlavou a otočil se zpět na jeho Nebelvírku, které pořád oddychovala. Byl na ni o tolik příjemnější pohled, než na ty dva zabedněnce. Jemně jí přejel rukou po tváři. To Nebelvírku probudilo. Usmála se a nepatrně portáhla. Loktem šťouchl do těch idiotů vedle sebe, aby je neviděl nikdo další a nakonec jemně zatřásl s Pansy. Ta s hlasitým zívnutím probudila Blaise, a tak byla celá sešlost vzůru. Bylo ještě časně ráno a všichni by měli dorazit na pokoj dřív, než se budou probouzet ostataní spolubydlící. Zmijozelští to měli slušně na háku, ale Hadi asi ne.

Vzhledem k tomu, že pohovka nebyla až tak měkká a musel se na ní mačkat s dalšími třemi lidmi, jakmile se dostal do pokoje, ignoroval ostatní a šel spát. Navíc neměl náladu řešit Theodora a Zrzku. Věděl, že to řešit nemusel, ale i tak by to udělal. Čistě proto, aby mu mohl aspoň vynadat za to, jaký idiot jeho kamarád byl.

Odpoledne Hermiona vletěla do Společenské místnosti a hledala pohledem zrzavého Nebelvíra. ,,Ty." ukázala na něj prstem. ,,Máš už být na tréninku Famfrpálu." a ukázala za sebe na dveře, které vedly pryč. Harry před chvíli opuštěl hrad a stěžoval si Hermioně, že už zase nemůže najít Rona, a že je určitě někde s Levandulí a že ho to už pěkně štve. Kašle kvůli ní na tréninky. A byla to pravda - Ron právě seděl s Levandulí s ta se na něj ne-sladce usmívala.

,,Pro Merlina, máš pravdu." vyskočil z pohovky a bleskurychle vyběhl pro výstroj, načež do třiceti sekund byl dole a soukal na sebe dres. Hnědovláska zakoulela očima a stejně tak jako ostatní ve Společenské místnosti sledovala Zrzka, jak se rychlostí koštěte Kulového blesku souká do chráničů a helmy. Levandule se už zvedala, že půjde za ním, když ji Hermiona zastavila. ,,Bez rozptylování, Levandule. Promiň." odsekla a nevinně pokrčila rameny. Tuhle větu si užila víc, než čekala.

,,Pche." nakrčila nos.,,Jen žárlíš, že ho rozptyluji, když na tebe kašle." To už byl Ron tentam. Nějak rychle zapomněl na svoji přítelkyni, když ji tu s ní nechal. To si ji měl radši pěkne odvést, jako pejska. ,,Věř mi, že opravdu ne." zasmála se pobaveně zavrtěla hlavou. ,,Proč? Kvůli tvému románku s Malfoyem?" vyhrkla vítězně Levandule, když Hermionina tvář zkameněla a vytratila se každá zmíňka života. Nebelvírka na ni koukala se zadženým dechem. ,,Cos to řekla?" zašeptala. Hermiona pořád nechápala, jak na to mohla Levandule přijít. Ta nasadila výtězný úšklebek a hrubě popadla Hermiona za zápěstí, načež do ní zaryla svoje nehty. ,,Au!" vyjekla Hermiona a snažila se vyškubnou. Levandule ji však beze slova táhla ven ze Společenské místnosti a okázala ignorovala její nesouhla a snahu vymanit se z jejího sevření. Dvě Nebelvírky tak za sebou nechaly celou Společenskou místnost, která rázem ztichla a sledovala s šokovaným obličejem Hermionu, která se neochotně nechala táhnout Levandulí pryč.

,,Au! Zbláznila ses už úplně?" vyjekla Hnědovláska, když ji Levandule pustila a ona tak mohla vidět místečko, kde měla zaryté její nehty až pod kůží. Nevěřila, že by toho byla Levandule schopná. ,,Já se nezbláznila, ale počkej si, jak se Ron zblázní vzteky, až zjistí pravdu o té potvoře, která se vrhá do náručí jeho největšího nepřítele." ušklíbla se Levandule. ,,Jak dlouho už to víš?" zeptala se jí zmateně. ,,Pár dní." Hermiona se zamračila. ,,Takže už to víš nějkou dobu a ještě jsi to nikomu neřekla? Ikdyž je to tvůj triumf... A ty jsi ho ještě nevyužila?" přemýšlela nahlas. ,,Proč...? Ty se bojíš, jak by Ron zareagoval, je to tak?" užasle se zasmála Hermiona. Ovšemže. Takže si tím nebyla tak úplně jistá, vztahem s Ronaldem.

,,Jaktože máš strach, Levandule, když tvoříte tak dokonalý pár, hm? Říkáš to všem a Ronald souhlasí, tak proč by ses měla bát, jak Ron zareaguje, až to zjistí? Bojíš se, že by ti to mohlo zkazit tvůj dokonalý vztah?" zeptala se zamyšleně. ,,Neblázni, někdo jako ty, by nám ho nikdy nezničil." ,,Omyl, už se to jednou stalo" opravila ji Hnědovláska a pozorovala, jak Levandule rudne vzteky. Očividně to bylo pro ni ožehavé téma. ,,Neboj se, Ron se to dozví a uvidíme, koho odepíše ze života, hm?" ušklíbla se rozhořčeně Levandule a oděšla, plná hrdosti.

Hermiona na místě ještě hodnou chvíli stála, neschopna pohybu. Když se rozhodla, že už tu nechce stát sama, bezbranná na chodbě, bezvládným krokem se vydala směrem k dívčí umývárně. Na jediné místo, kde byl klid.

Na zápěstí, které ji bolelo, chvíli pustila studenou vodu, aby tak přebila horké místěčko, kde jí Levandule zaryla nehty do krve a vyčerpaně se sesunulak zemi. Po tváři jí stékala první slza. Vzápětí ji následovala druhá, a pak třetí. Nebyl to srdceryvný pláč, Nebelvírka prostě jen seděla a nechala po obličeji stékat slané slzy, zatímco se z jejího obličeje vytrácely poslední špetky naděje. Levandule jim to všechno zničí. A tak tu seděla, tiše popotahovala a věděla, že tu dnes bude sama. Že žádná Pansy dnes nepříjde a neřekne jí, ať se na nějakou Levanduli Brownovou a její výhružky vykašle. A zrovna to by nyní potřebovala.