Dej mi víc - Dramione

Prodloužená hlídka

Hermiona

Celý týden probíhal poměrně stejně. Ze snídaně na hodiny, z hodin na večeři a spát. Totiž - Harry s Ronem byli každé odpoledne na trénincích a Ginny se s ní víceméně skoro nebavila. Dokonce ani nepokračovala v její misi - ano, tak to opravdu nazvala - aby zjistila, kde trávila onu tajemnou noc. Skoro se jí zdálo, jako by se bála s ní mluvit, jako by měla co skrývat. Tuhle myšlenku ale rychle zapudila. Co by jí totiž Ginny mohla tajit?

McGonagallová si ji v půlce týdne svolala na schůzi s prefekty, kde se ale nedělo nic podstatné. Tématem bylo, jak udržovat na chodbách větší pořádek. Zdálo se jí totiž, že studenti nemají žádnou kázeň a McGonagallová po nich chtěla návrhy, jak ji zlepšit. Ovšem kromě toho, že se Hermiona opět poštěkala s Malfoyem, nedosáhla ničeho, a proto schůzi naštvaně rozpustila. Při odchodu si mumlala něco o tom, že kázeň snad nemají ani oni, ale tím si Hermiona nebyla úplně jistá, a tak to vypustila ihned z hlavy.

Když před večeří došla do pracovny, k jejímu překvapení už tam Zmijozel seděl a něco si zapisoval na kus pergamenu. ,,Dneska jsi tu nějak brzo." poznamenala s úšklebkem Nebelvírka, načež si vysloužila pouhé hmm a Zmijozel ji nadále ignororval.

Při obchůzce přízemí stihl blonďák seřvat hned několik mladších studentů, kteří běželi na večeři. Zdřejmě si potřeboval pohladit ego a třeťáci běžící kolem nich měli prostě smůlu. Na to mlčky prošli další čtyři poschodí a teprve v pátem se dostali ke slovům. ,,Máš pořád moje sako, Grangerová." přerušil dlouhé ticho Zmijozel. Hermiona se na něj udivěně koukla, neboť na to ani nepomyslela. Poté jednoduše kývla a jejich konverzace zase utichla. Pravděpodobně ani jeden nevěděl, co říct.

Když procházeli kolem jedné z opuštěných učeben, Zmijozel sebou nepatrně trhl a ihned na to se mu na obličeji roztáhl úšklebek. Popadl Nebelvírku za loket a zatáhl ji do učebny. ,,Co děláš, Malfoyi?!" zavrčela na něj Hermiona. ,,Shhh, chci si jen promluvit." napomenul ji Zmijozel. ,,A o čem?" ,,Grangerová, zatáhl jsem tě do učebny, abychom byli sami a nikdo nás neslyšel. Předpokládal jsem, že ti to v tu ránu došlo. Vždyť jsi prý nejchytřejší studentka." ,,Jsem." opravila ho podrážděně. ,,Ale vraťme se k tématu. Jistěže mi to došlo... A co na tom chceš probírat?" zeptala se ho.

,,Přitahuju tě. A chci, aby sis to přiznala." odpověděl naprostě nevzrušeně. Hermiona vykulila oči. ,,Prosím?" Jak si něco takového dovolil jen tak říct! ,,Přitahuju tě." zopakoval s ledově klidným hlasem. Co to mělo znamenat? ,,Já tě slyšela, Malfoyi. Jen nemůžu uvěřit, žes něco takového vůbec řekl." poznamenala šokovaně.

,,Ale slyšelas. A zopakuji ti to klidně znovu, Grangerová." a přistoupil k ní, načež Nebelvírčino tělo strnulo. ,,Přiznej si to Grangerová. Vyjela jsi po mně. Dvakrát." zašeptal. ,,Jednou." opravila ho a zatla zuby. ,,Dobře, jednou. Ale poprvé jsi mě k tomu stejně vyprovokovala." nepřestával v naléhání. ,, A v obou případech jsem byla opilá." zavrčela na něj. Zmijozel jen zakoulel očima a znovu k ní přistoupil o krok blíž, načež Nebelvírka vyděšeně couvla. Když znovu přistoupil, znovu couvla a přitom narazila do kamenné zdi. Projela jí zima, jak se tiskla na studenou zeď, ale ani nepípla. Vlastně ani nedýchala.  ,,Chceš říct, že tohle-" přitáhl si ji k sobě tak blízko, že se dotýkali čelem ,,- tě vůbec nepřitahuje?" Hermiona mlčela - byla jako opařená. ,,Že nepoznám, jak zadržuješ dech?" pošeptal jí blonďák do ucha a ona jako na povel vydechla. Ale přece mu jen tak nenechá si za to připsat zásluhy. ,,Ale, Malfoyi, neříkej mi, že je to jednostranné." ,,Cože?" vydal ze sebe zaskočeně. Takovou odpověď asi nečekal. Nebelvírka ho chytla za límec košile a strhla si ho k sobě ještě blíž. Tak, že na tváři cítila každý jeho výdech. Kdyby se pohl jen o milimetr, jejich rty by se dotýkali. To ona ale neudělala. Místo toho stáli v opuštěné učebně a potichu vydechovali.

Zmijozel cítil každý její nádech a výdech. ve chvíli, kdy si myslel, že ho políbí, se odtáhla. Zamračil se. Každičká část jeho část těla si ji chtěla přitáhnout zpět. Nevěděl, co se to s ním děje, nedokázal to popsat. Hermiona se triumfálně usmála. Zmijozel ji ale chytl za zápěstí a rychle jím cuknul, aby se k němu otočila zpět. ,,Mně nikdo jen tak neuteče. A zvlášť ne ty." věnoval jí úsměv, chytil jí obličej do dlaní a sklonil se pro polibek. Hermiona mu ho ochotně vracela. Nedokázala popsat, jak její tělo málem explodovalo, jaký měla na hrudi tlak.  Zmijozel ji líbal se vší intenzitou a chutí, kterou v sobě měl. Hermiona se k němu přitiskla celým tělem a dokud měli dech, nepohli se od sebe ani o píď. Po chvíli se kvůli nedostatku vzduchu neochotně odtáhl.

Jeho dech zhrubl mezitím, co jí koukal pronikavým pohledem do očí. Zmijozelova náhlá změna dechu pro ni byla jako pokynem, aby pokračovala. Sjela pohledem na zapínání jeho košile, kterou v okamžiku roztrhla, jakoby nic. Tím gestem byl nad míru překvapený, ale nedal to na sobě znát. ,,Tohle bude drahé, Grangerová." vydal ze sebe přerývavě Zmijozel. Oba se pousmáli a Nebelvírka mu odhodila košili někam do tmy. Všechno, co dělala, bylo jako instinkt... Nic z toho nevyvolávalo racionální myšlení. Sehla se a políbila ho na hrudi. Jemným polibkem pokračovala na klíční kost, kde se chvíli pozastavila. Draco se prudce nadechl a hnědovláska poznala, že se mu její počínání líbí. Aniž by si to uvědomoval, automaticky jí stiskl boky. S každým polibkem a nárustem slasti jí tiskl o něco víc. Co to s ním zase dělá? Hnědovlásku každý jeho stisk bolel o trošičku víc, ale nepřestávala. Zmijozelem putoval adrenalin - vůbec si neuvědomoval, jak dlouho to mohlo trvat. Jeho ruce instinktivně putovaly pod její triko. Jakmile Hermiona pocítila jeho dotek na své kůži, projela jí známá vlna tepla. Jemně ji pohladil po zádech a oba doufali, že to příjemné teplo už nezmizí. Snad během dvou vteřin jí triko přetáhl přes hlavu a ohromeně koukal na Nebelvírčino poodhalené tělo. Bylo to divné, ale takhle se Draco Malfoy, který mohl mít každou dívku, na kterou si ukázal, ještě nikdy necítil. Nedokázal popsat, jak všechny doteky cítil intenzivněji. Hermiona mu zapletla ruku do vlasů a jemně za ně zatahala, načež Zmijozelovi uniklo nechtěné vzdychnutí. Nikdy u něj neslyšela ani zdaleka nic podobného. Bylo to pro něj jako pokyn a zvedl ji. Hnědovláska si kolem něj obmotala nohy a Zmijozel ji rychlým pohybem posadil na opodál vyčnívající stůl. Stál u ní, její nohy ho pořád obmotávaly a jím putoval nesmírný adrenalin. Prsty pomalu putoval po jejích stehnách a přesně v tu chvíli hnědovláska opět zapomněla dýchat. Když došel k lemu sukně, pomalu, aby cítila každý jeho dotek, ho odsunoval. Usmíval se nad tím, jak je z něj hnědovláska bez dechu a pomalým tempem jí stáhl kalhotky, jako by se bál, že si to rozmyslí.

***