Dej mi víc - Dramione

Začátek něčeho nového

Hermiona

Od uplynulé hlídky uběhly už tři dny a hnědovláska se stále nemohla zbavit té dobré nálady, kterou si sebou přinesla už tenkrát večer do věže. Sice neměla ani v nejmenším plánu to dopodrobna se Zmijozelem probírat, ale cítila se od té chvíle... plnější. Dávalo to smysl?

Když vycházela s partou kamarádů z Nebelvírské místnosti, už nejméně dvacet dlouhých minut vedli jakýsi rozhovor o nadcházejícím Famfrpále, který ji popravdě zase tak moc nezajímal. Jasně, podpořit kamarády přišla vždycky. Vždyť taky všichni její kamarádi byli v týmu, že. Ale, že by to potřebovala poslouchat i cestou na večeři? To zase ne.

Jakmile se dostavili do síně, nenápadně se podívala směrem ke Zmijozelskému stolu, odkud ji už pozoroval pár modrošedých očí. Když se nad tím zamyslela, od onoho incidentu spolu nemluvili vůbec. Nevěděla, jak Zmijozel, ale ona se k tomu ani vyjadřovat nechtěla - na to se až příliž styděla. A taky by se s ním neměla vůbec scházet, dokud nebudou mít nějaké pokyny od McGonagallové, protože Ginny ji hlídala v jednom kuse. Na jednu stranu z toho byla nervózní, protože mít za sebou všude nejlepší kamarádku, která vás hlídá a to pravděpodobně proto, že vám nevěří, je.. unavující. Na druhou stranu za to byla ráda. Mohla taky pozorovat i ona rudovlásku, která se od večírku podezdřele stáhla do sebe. Teda, co se týče komunikace s Hermionou. Když nemusela, nijak extra na ni nemluvila, jen ji pozororvala. Když se nad tím zamyslela, bylo to trochu děsivé. Ale nechápala, proč. Nic, co by si nepamatovala, snad na večírku neztropila.

Když se vrátila myšlenkami zpět ke stolu Nebelvírů, nadělala si na talíř kaši a potichu se pustila do jídla. ,,Co budeme dělat v pátek? Chci říct, že ještě nemáme plány a večírek předminulý týden byl sice super - ale ráno po tom bych si zopakovat už nechtěl." řekl do ticha Ron. ,,To jsme dva." zamumlala potichu hnědovláska. ,,Cože?" zeptal se jí Ron, který očividně její narážku slyšel. ,,Nic." zalhala Nebelvírka a dál přehrabovala kaši z jedhoho kraje talíře na druhý. ,,Vždyť jsi z nás odešla jako první. Pro tebe muselo být to ráno nejlehčí. Co máme říkat já s Harrym? Pomalu jsme odcházeli za úsvitu." dostal ze sebe zrzek a vysloužil si tak její ostrý pohled. Věděla, že Ginny o tom, jak Hermiona došla na pokoj až těsně před snídaní, svému bratrovi neřekla a byla jí za to náležitě vděčná. ,,Protože, Ronalde, na alkohol nejsem zvyklá." procedila skrz zuby, aniž by se na něj podívala a dál zkoumala konzistenci kaše. ,,No jistě, to tady všichni ve škole víme. Ještě abys byla, když jsi ještě ani -" přerušil ho Harry, který do něj stčil loktem a zavrtěl hlavou na znamení, že by měl přestat mluvit. Hermiona zvedla hlavu od svého talíře a střelila po něm ledovým pohledem. ,,Dávej si bacha na jazyk, Ronalde. Vůbec nevíš, co ve svém volnu dělám a nedělám. Tak se mi laskavě přestaň šťourat v soukromí." zavrčela na něj, načež naštvaně vstala a s upřenými pohledy spolužáků odešla.

Nechápala, co si její rudovlasý kamarád pro Merlina myslí, aby se jí takhle vysmíval. Nepochybovala, že mezi ním a Levandulí jistě došlo k něčemu vetšímu než bylo jejich představení na chodbách, ale co má právo srovnávat jeho dostaveníčko s tou kudrnatou přísavkou, s jejím milostným životem? Vždyť donedávna nebylo ani co porovnávat. Byl její láskou hezkých pár let a sám si to zmařil, když jí předhazoval všude Levanduli, která si jistě chtěla jen nahnat slávu, že randí s nejlepším kamarádem Harryho Pottera, a v té době nejlepším brankařem Famrfrpálu. Potřebovala si trochu vyčistit hlavu a neznala lepší místo, kde měla vlastní klid než Dívčí umývarnu.

Co ji ale překvapilo, když do ní vešla, bylo, že slyšela tiché popotahování z poslední kabinky. Zdřejmě nebyla jedinou, kdo tohle místo využíval. ,,Kdo je tam?" ozval se holčičí hlas, který Hermiona nepochybně znala, jen ho nedokázala nyní přiřadit k majitelce.