Dej mi víc - Dramione

Ráno plné studu pt.1

Když ukonejšila hnědovláska svou kamarádku, která se už ztrácela mezi stoly, povzdechla si. Zbyla tu jediná a určitě si dá ještě jeden ležák. Možná dva..

Hermiona 

Nebelvírku probudil ostrý paprsek světla, který si našel cestu přes zatáhlé okno.  Celé tělo ji bolelo, ale ani ve snu by to nemohla porovnat s bolestí  hlavy, se kterou se momentálně potýkala.

Pomalu a opatrně otevřela  oči. Neměla absolutně ponětí, kde je nebo jak se dostala do postele. To  musel být teda večer, tohle se jí nikdy nestalo. Taky nikdy tak moc nepila. Měla odejít s ostatními.  Znovu zavřela oči.

V tu ránu pocítila, že ruka, která se kolem ní ovíjela, ji sevřela. No. To. Ne. Ruka? Vážně? Kde je - a hlavně s kým? Cizí paže si ji  přitáhla k sobě a ji zahřálo příjemné teplo druhého těla. Proč cítí to teplo tak  intenzivně? Na holém krku cítila dech, až se jí z toho dělala  husí kůže. Bylo tak příjemné cítit dech na kůži tak intenzovně. V té chvíli bylo namáhavé i pohnout hlavou.

Začala vyšilovat. Věděla, že by si určitě nikdy nedovolila, aby se s někým vyspala jen proto, že byla opilá - taková Hermiona není a nikdy nebyla... Vždyť s nikým ještě nespala, určitě by její první sex nebyla opilá jednorázovka. Ale  musela se příšerně ztrapnit před celým osazenstvem U Tří košťat. Co když  ji viděl někdo ze školy? U Merlina, pomyslela si. To se nesmí stát někomu, jako je ona.

,,Co to kurva -" uslyšela za sebou povědomý hlas. Trhla sebou. Ne, ne, ne, ne. Prosím.  Takový hlas má jen jeden člověk. Prosím,  pro Merlina, ne.. Pošeptala si v tichu pro sebe. Pomalu se otočila, v očekávání toho nejhoršího. Ale ne, byl  to Malfoy. Bylo to vůbec možné? Zrychlil se jí tep, jak to v životě ještě nepocítila.  Neexistovala hranice opilosti, aby se tohle vůbec mohlo stát. Možná se mýlila a byli to jen Fred a George s jejich vtípkem. Byla tu ta možnost?

Dokonce si přála, aby to byl jen hloupý vtípek dvojčat. Jenže - hloupost, tak krutí by určitě  nebyli. Chvíli tiše a otupeně koukala před sebe a Malfoy bez významu na ni. Očividně si snažil v hlavě poskládat, co se stalo. ,,Co  tu kurva děláš. Tady, u mě na pokoji?" řekl Malfoy. Podle toho, že na  ni nezačal křičet, pochopila, že se ještě pořádně nevzbudil. A  nechtěla být u toho, jak se to stane. Srdce jí pořád tlouklo tak splašeně, že se jí skoro zamlžilo před očima. V hlavě jí vířilo tolik otázek, že se nemohla nadechnout. ,,Sakra. Sakra!" neodpustila si Hermiona. To není možný. To. Není. Možný. Malfoy. Ze. Všech. Lidí. Zrovna. Malfoy!

Okamžitě se odtáhla, stejně tak jako Malfoy. Najednou její tělo zachvátil nával zimy. Tohle nebylo možné. Oba  byli v nepopsatelném šoku. Hermiona okamžitě vyskočila a strhla z postele  přikrývku, kterou si kolem sebe v momentě omotala pro pocit tepla i bezpečí. Podívala se na Malfoye, který se na ni díval zděšeným výrazem.  Jeho obvykle ledově modré oči, propalujíc nenávist, se beznadějně dívaly do jejích. Jeho kdysi ulízané vlasy byly nyní neobyčejně rozcuchané. Měl  na sobě rozeplnou bílou košili a tepláky se zmijozelským štítkem.Když se tak zamyslela, chápala, proč ho dívky nazívaly 'Zmijozelským princem'. A vsadila se, že by spousta holek dalo cokoliv, aby ho viděly tak, jako teď ona.

,,Co.  Tu. Děláš. Grangerová? Proč jsi u mě na pokoji. Mohla bys mi to už  konečně vysvětlit?" přidušeně ze sebe vyhrkl a vyrušil ji z myšlenek.  Nadechla se. ,,To já sama nevím!" vyštěkla. ,,Ze včerejška si na nic nevzpomínám..." zavřela oči a snažila se uklidnit tlukot svého srdce. ,,Proč si nic nepamatuješ ty, sakra?!" skoro zařvala.

Malfoy k ní rychle přiskočil a pevně jí dlaní přitiskl pusu. ,,Shhh, u Merlina. Co kdyby se někdo probudil?Jak  bys to jako vysvětlovala, hm? " pokývl hlavou směrem k posteli  Zabiniho, který byl zahrabaný pod peřinou, tak, že si ho doteď nevšimla. Jistě, sametové, zelené závěsy jeho u postele možná bránily ve výhledu, ale pořád mohl spolubydlícího vzbudit hluk. Když se rozhlédla po pokoji, zjistila, že zbylí dva spolubydlící tam ani nebyli.Promnula si spánky - pořád si  neuvědomovala, co tu dělá.

,,Máš moje triko. No to snad ne." zavrčel potichu. Hermiona nadzvedla obočí a podívala se na sebe. Opravdu - měla na sobě šedé triko, na kterém se pyšnil Zmijozelský odznak. Ostře se nadechla. To snad ne. ,,No co hledíš, okamžitě mi ho dej." Hnědovláska se ostře nadechla. ,,Zbláznil ses? Nebudu se tady svlíkat, když nemám svoje oblecčení, ty magore." Zmijozelovi došlo, co řekl a rozmáchl rukou po pokoji. ,,No tak začni hledat svoje oblečení laskavě." vyštěkl. ,,Taky by mě zajímalo, proč na sobě nemáš svoje oblečebí. Nechápu, proč tu jsi polonahá!" Jo, to nejsi sám. Hermiona se probrala a hbitě se otáčela kolem sebe. Očividně nebyla schopna jiného pohybu.

Malfoy potichu zaklel a proběhl do koupelny, kde našel její džíny a bílé  triko. Bylo polité. Alespoň něco se mohlo vysvětlit. ,,No, co čumíš, vem si ho." Hermiona se zamračila. ,,Snad  nečekáš, že půjdu přes celý hrad v tomhle. Nebylo by to trochu divný?" štěkla na něj. Malfoy už se snažil něco namítnout, ale ona mu vytrhla  triko z ruky dřív, než stačil říct půl slova a přehodila si ho přes ruku. Snad si opravdu nemyslel, že se bude promenádovat po hradě v politém triku, které bylo cítit alkoholem. To asi těžko.

Otupělou bolest hlavy pomalu vyměňoval stud. Byla obsolutně bezbranná, v  šoku a ponížená. Tak takhle se cítí člověk po ránu, když se opije? A  navíc se probudí v náručí Zmijozelského prince, který ji zcelajistě nenávidí? Cítila se příšerně. Pořád měla v hlavě tolik otázek. Třeba jak mohla být tak hloupá a vůbec dopustit to, aby byla povolná Malfoyovi. ,,Nechtěla jsem tu být." pronesla k němu ledovým hlasem. ,,Merlin  ví, kolik jsi tu měl holek." Malfoy se nadechl, že něco řekne, ale pak  pusu zase zavřel. Místo toho jí poručil, ať se oblékne. Došlo jí, jak špatná je situace,  když stojí u něj v pokoji jen v kalhotkách a triku které nepatří jí, a které se snaží zakrýt dekou. Když hnědovláska beze slova poslechla, objevil se mu na tváři úšklebek. Každá ho poslechne. ,,Jestli o tom někomu jen cekneš -'' začal chladně Zmijozel, kterého v momentě Nebelvírka přerušila. ,,Myslíš si, Malfoyi, že je to něco, čím bych se chtěla chlubit? Určitě ne." zdůraznila Hermiona s averzí v hlase. Našpulila zlostně rty a namířila si to ke dveřím.

Zmijozel ji podrážděně protáhl prázdnou společenskou místností, kde se váleli na zemi Crabbe a Goyle, dva nezvěstní spolubdlící Malfoye. U dveří jí stručně řekl, kudy se dostat ze sklepení, kde se nacházela Společenská Zmijozelská místnost. Hermiona se rychle protáhla kolem něj a svižným krokem šla pryč od blonďáka. Cítila se TAK potupně. Celou cestu do své postele přemýšlela, jak se to sakra mohlo stát. Nebylo to možné.