Dej mi víc - Dramione

Výhled a hvězdy

Jedinou dobrou věcí, kterou Levandule včera zanechala, byla reakce všech, kteří tu podívanou viděli. V jejich očích teď byla Levandule šílená přítelkyně, která Hermionu drapla a silou, proti její vůli, ji táhla kamsi pryč a ignorovala Hermionin vzdor. A co bylo lepší, jedni ze svědků téhle podívané, byli Neville se Seamusem, kteří to okamžitě, co se Harry s Ronem vrátili, Nebelvírům vyklopili. Hermiona jejich reakci neviděla, ale bylo jasné, že je to pobouřilo. Minimálně Harryho, vždyť byla jeho nejlepší kamarádka. U Rona měla smíšené pocity. Možná, že ho to překvapilo, ale že by soptil jako Harry, říct s jistotou nedokázala.

Pokud k Levanduli lvi měli předtím odpor, teď ji museli nenávidět. A samotná Nebelvírka, které se to týkalo, si to uvědomila pozdě. Až příliš pozdě. A když si uvědomila, co museli studenti ve Společenské místnosti vidět, a jaké to na ni vrhalo světlo, popadla ji panika. Nemohla si to znovu pokazit, a znovu kvůli ní. Pokud se to dozví Ron a bude zuřit, je jasné, že si u něj Levandule už neškrtne. A to nikdy.

Hermiona kráčela tiše chodbou a každou sekundou se ohlížela, zda ji někdo nevidí. Chtěla se dnes v noci sejít s Dracem, ale Padma s Abbotovou už měly službu a mohly být kdekoliv v hradě na obchůzce. A kdyby je spolu našly, těžko by se hledala rozumná výmluva. V ruce norvózně tiskla lem deky a čekala na Zmijozela. Protože by bylo riskantní potulovat se někde na chdbách hradu, rozhodli se se Zmijozelem, že půjdou na Astronomickou věž, protože tam ani na obchůzku nikdo nechodil... Proč taky, že? Nikoho by nenapadlo, že by tam někdo v noci v zimě mohl jít dobrovolně.

Když pocítila závan na krku, hbitě se otočila a spatřila šedomodré oči Zmijozela. ,,Ahoj, Grangerová." zašeptal jí Zmijozel do ucha a věnoval jí něžnou pusu na tvář. ,,Ahoj." oplatila mu s úsměvem. Srdce jí poskočilo štěstím, ostatně jako vždycky, když byl její Zmijozel poblíž.

V hradě byl průvan, ale na vrcholku Astronomické věže byl vítr mnohem silnější. Hnědovláska si přitiskla svetr víc k tělu a popošla k zábradlí. Výhled byl nádherný. Skýtal se jí pohled na černou noční oblohu, kterou osvětlovaly miliony zářivých hvězd a kulatý měsíc, který se odrážel od Černého jezera, a osvětloval tak tmavou krajinu. Mohlo být něco krásnějšího než obloha plná hvězd ve světě kouzel?

,,Je to tu nádherné." zašeptala Hnědovláska.

Zmijozel jí vytrhl deku a rozložil ji na zem, aby nebyla tak studená. Když si sedl, ihned strhl Hnědovlásku k sobě a věnoval jí polibek, který v zápětí následoval dalším.

Spokojeně si lehnul na záda a díval se na výhled z věže. Nebelvírka se uvelebila vedle něj a položila hlavu na jeho paži. Nechala se vtáhnout do jeho objetí, kde se cítila líp než kdekoliv jinde. Spokojeně vydechla a zavřela oči. Okázale ignorovala zimu a vítr ve věži, dokázala by takhle trávit hodiny. Tenhle moment si chtěla uchovat v paměti, bylo to něco speciálního.

,,Co to má sakra být?!" zamračil se Zmijozel, když spatřil pod vytáhlým rukávém oděrky od Levanduliných nehtů. Z nějakého důvodu mu neřekla, co se stalo a proč jí Levandule ublížila. ,,Nic." zadrmolila Hnědovláska a stáhla si rukáv níž. Draco se zamračil a sednul si. Pevným , ale opatrným stiskem uchopil její ruku a vytáhl jí rukáv, aby měl lepší pohled. ,,Já nežertuji, Hermiono. Co to má být?" zavrčel. ,,Někdo na tebe stáhl ruku? Prokleju ho." zavrčel ledově. Vyvolalo to v něm vlnu hněvu. Jak si tohle někdo mohl k jeho holce dovolit? K jeho přítelkyni!

,,Ji." zašeptala. ,,Ji? Jak to myslíš?" ,,Tak, že to udělala Levandule." zašeptala potichu. Zmijozel se napl. ,,A to proč jako? Jak si může dovolit na tebe sahat?" zavrčel ledově. Vážně to v něm vřelo.  ,,To není to nejhorší." sklopila oči. ,,Jak to myslíš? Udělala ti i něco dalšího?" vyhrkl Zmijozel. ,,Ne. Vůbec tu nejde o takovou pitomost." zavrtěla hlavou. ,,Hermiono, to není - " ,,Ví o nás." skočila mu do věty. Zmijozel utichl. ,,Jak se to dozvěděla?" zamračil se nechápavě. Věděl, že Hermiona to neřekla, Potter se s Brownovou nebavil a kdyby to měla od Weasleyoho, už by za ním ten idiot sám přišel.

,,Nevím, sama se to dozvěděla. Každopádně mi vyhrožovala, že to řekne." postěžovala si. ,,To se nestane, o to se postarám." slíbil jí a věnoval jí něžný polibek. ,,Bolí to?" zeptal se starostlivě a přejel prsty po jejím zápěstí. ,,Ne." usmála se. ,,Vždyť jsem ti říkala, že to nic není." ,,Pro mě ano. Nelíbí se mi, že na tebe někdo stáhl ruku. Ať už to byla Brownová nebo kdokoliv jiný." Hermiona se usmála. ,,Jsi nějak ochranitelský." oznámila Hnědovláska, když mu přejížděla jemně po kloubcích na rukách. ,,Ovšemže jsem Hermiono." zamračil se. ,,Budu si chránit holku, kterou miluju a kterou-" Hermioně vynechalo srdce úder. ,,Cos to řekl?" skočila mu do věty. ,,Říkal jsem, že tě miluju." zopakoval o něco hlasitěji. V jeho hlase byla slyšet něha. Nebelvírce projela celým tělem vlna husí kůže, která musela probudit k životu snad každý nerv v její těle. ,,Miluju tě, Draco." zašeptala s úsměvem užasle Nebelvírka, která pořád nemohla  uvěřit, že jí právě před chvílí Zmijozelský princ vyznal lásku. Řekl jí, že ji miluje. Draco Malfoy miloval Hermionu Grangerovou. Mohla být snad nějaká dívka šťastnější? Ne, nikdo neměl větší štěstí než ona.

Jedním rychlým pohybem se k němu naklonila a věnovala mu ten nejsladší polibek, jaký svedla. Chytila mu obličej do dlaní a každým dotykem dávala najevo, jak moc je teď šťastná.

Vzala Zmijozelovi dech. Jednoznačně. Vzala mu dech, vzala mu srdce a on byl nejšťastnější kluk ze všech. Ještě před pár měsíci ji nemohl vystát a teď jí vyznal lásku? Svět je vážně bláznivé místo.

Tyhle polibky si chtěl navždy zapamatovat. Bylo v nich tolik citů,  tolik intenzity, bylo toho příliš. Obmotal si ruce kolem jejího pasu a rychle si ji vyhodil na klín.

Rukama putoval po jejích nohách, přes boky až pod vrstvy oblečení, aby se mohl dotknout její nahé, horké kůže. Cítil, jak se její tělo naplo a smál se do polibků. Připadala mu příliš oblečená, ostatně jako on. ,,Přivádíš mě k šílenství, Grangerová." zavrněl jí do rtů, když mu Nebelvírka zajížděla do vlasů a jeho tělo nevědělo, jak jinak reagovat, než občasným vzdychnutím. ,,To jsem ráda."

Zmijozel zavrtěl hlavou a jedním mrštným pohybem si ji přehodil pod sebe. Skláněl se nad ní, v euforii polibků a rukou mučivě pomalu přejíždíl přes stehno k tříslu. Nebelvírka se znovu napla, každý nervy se napl a jako by křičel, aby to nikdy neskončilo. Rozepnul jí džíny a zajel rukou pod ně. Ozvalo se prudké nadechnutí, které během několika sekund vystřídalo tlumené sténání.

Aniž by ho přestala líbat, ze zátylku sjížděla rukama níž, přes hrudník,  břicho až ke koženému pásku, který odhodila a rychlým pohybem rozepla poklopec Zmijozelových kalhot a jasně tak dala najevo, co chtěla, aby následovalo.

***

Hnědovlásce pořád z toho všeho adrenalinu splašeně tlouklo srdce. Snažila se uklidnit, když ležela ve Zmijozelově sevření. Tiskli se k sobě na dece na podlaze Astronomické věže a beze slova sledovali hvězdy. V tu chvíli měla vyplé myšlení, jen si užívala tenhle pocit. Zmijozelův hrudník se rychle zvedal a klesal, také se snažil sklidnit vlastní tělo. Přišlo mu šílené, jak si tělo převezme nad ním veškerou kontrolu a jeho mozek nespolupracuje, protože tomu pořádně nerozumí. Nerozumí tomu pocitu, jaký cítí, když je s ní. Miloval ji. Každý nerv, každá buňka ji milovala. Spokojeně ji sevřel o něco  silněji a pozoroval černou oblohu osvětlenou blikajícími světýlky.

V ten moment spatřil jednu hvězdu, která padala přímo před ní. ,,Vidělas ji?" zeptal se a ukázal prstem na místo, kde viděl padající hvězdy naposledy. ,,Ano." ,,A přála sis něco?" ,,Mmmhhm." zavrněla spokojeně a pootočila k němu hlavu. ,,A co?" zeptal se zvědavě. ,,Aby dnešní noc nekončila." zašeptala a věnovala mu další něžný polibek.