Dej mi víc - Dramione

Blíží se Vánoce

Byl to zrhuba týden a půl, co se Hermiona dozvěděla o ne tak tajném dostaveníčku své nejlepší kamarádky a Zmijozela. Ačkoliv jí rudovláska přísahala, že od oné noci se nic jiného nestalo, nedávné fiasko na ledě ji v tom moc neusvědčilo. Nepochybovala, že o tom Zmijozelští věděli. A dělalo jí to starosti.

Jestli se Harry dozví jen střípek Ginnyiného dostaveníčka, Theodore Nott je mrtvý muž. A Harry by šel do Azkabanu. A Hermioně by z toho přeskočilo. Byla to jasná řetězová reakce, která pro nikoho nekončila dobře, pro nikoho! Rozhodla se na svoji kamarádku dávat pozor, tohle přece nemohla dopustit, no ne?

***

Poslední týdny Nebelvírka zcela očividně zanedbávala své prefektské povinnosti, a tak nyní seděla v pracovně a nechala se hřát plamínky ohně. Zmijozelský princ ležel u ní a hlavou jí spočíval na klíně. ,,O něco se s tebou musím podělit. Myslím, že Pansy s Blaisem to už vědí." začala Hermiona a tím si získala pozornost Zmijozela. ,,Ginny s Theodorem spolu trávili noc po večírku. To proto se k sobě chovali tak... Divně." zamručela hnědovláska.

,,Já vím. Blaise mi to už řekl." odpověděl ledabyle Zmijozel. ,,Ty už to víš?" pozvedla obočí hnědovláska. Říct jí to mohl, že. ,,A co si o tom myslíš?" Zmijozel se na chvíli odmlčel. ,,Myslím, že Theodore je naprostý blázen. Je to sebevrah. Jestli něco vyvede a Potter to zjistí, bude ho čekat něco velice nepříjemného." odpověděl. ,,To jsem říkala taky. Nevím, co je to popadlo." ,,Na druhou stranu je fajn, že nejsme jediní Zmijozel a Nebelvírka, co to spolu táhnou. Je fajn vidět, že je tu další dvojice. Sice jen do doby, než se to její přítelíček dozví a Notta zabije. Pak půjde sedět do Azkabanu a zrzka zůstane sama." zakončil svou úvahu o bodoucnosti a zavrtěl se blíž k Nebelvírce.

,,Tak jsem přemýšlel." začal opatrně. ,,Blíží se Vánoční prázdniny. To je deset dní volna." pokračoval a vysloužil si významný pohled Nebelvírky. ,,Děkuju za oznámení, Draco, ale toho jsem si už všimla." ušklíbla se na něj pobaveně. ,,Mlč, Grangerová. Ještě jsem neskončil." zavrčel Zmijozel a ignoroval její pohled. ,,Tak mě napadlo, já domů nejspíš nepojedu, nečeká mě tam nic zajímavého..." pokračoval a vysloužil si tak zmatený pohled Nebelvírky, která pořád nechápala, o čem mluví.

,,Tak jsem myslel, že pokud tě také nečeká nic závratného, mohla bys se mnou zůstat na hradě." dokončil větu a věnoval Hermioně významný pohled. Ta jen bez mrknutí seděla, zdřejmě překvapená. Ještě nikdy nebyla na Vánoce mimo domov a neuměla si to představit. ,,Chci tím říct, že bychom měli deset dní pro sebe. Zmijozelští odjíždí domů a Lvi taky. Mohla bys konečně spát u mě, aniž by nás někdo nachytal. Mohli bychom spolu choidt na procházky, nebo ještě lépe - zůstat celý den v posteli... A nikdo by si toho nevšiml." zakončil řeč Zmijozel a pohlédl na hnědovlásku, které se šokovaný výraz pomalu měnil v úsměv.

,,To by se mi líbilo." usmála se. ,,Takže dohodnuto?" zavrněl Zmijozel. ,,Ještě si to rozmyslím." zašeptala s úsměvem hnědovláska a věnovala mu nesmělý úsměv. ,,Dobře." odpověděl Zmijozel. Ihned se mu zvedly koutky úst. ,,A je něco, co bych mohl udělat, aby sis to rozmyslela dřív?" věnoval jí úšklebek, pomalu odhrnul sukni, kterou měl pod hlavou a jemně ji políbil na stehlo. Hnědovlásce zlehka zrůžověly tváře. ,,Možná." zašeptala. ,,Možná." zopakoval Zmijozel s úsměvem. On ji přesvědčí.

Ihned si sedl a v jednom rychlém manévru si svoji Nebelvírku přehoupl na klín. Ta na něm v memontě obkročmo seděla, tváře rudé a tělo chvějící se napětím. To Zmijozelovi přihrálo další úsměv. Byl si naprosto vědom, co s ní dělá a líbil se mu pocit nadvlády. Přitiskl rty k jejím a chytil ji za boky. Při tom pohybu se Nebelvírka prudce nadechla a její tváře nyní hořely. Pohled na ni ho rozpaloval do běla. No vážně, může být někdo tak krásný? Nadzvedl jí sukni a bolestivě pomalým tempem jí jel rukou ze stehem až po zadek. Když Nebelvírce uniklo tiché vzdychnutí, znovu spojil jejich rty. To už se Nebelvírka nedočkavě drala od Zmijozelova saka, ke košili, kterou zahodila kamsi za pohovku a polibky putovala po nahé hrudi dolů, ke Zmijozelovu pásku, který během sekundy rozepla a nedočkavě odhodila. Zmijozel nevěřícně hleděl, plný úžasu. Opět se vrhl na její rty a mezi polibky se zaposlouchal do nepravidelného, hlasitého vzdychání.

***

Hermiona spokojně ležela na Zmijozelově hrudi a poslouchala pravidelné bušení srdce. Byla unavená a nejraději by usnula, ale věděla, že později musí jít do Společenské místnosti za svými. Zato Draco se nikam nehnal, bylo mu jedno, jestli se v noci v pokoji ukáže nebo ne. Stejně to jeho kamarádi věděli, a ačkoliv s tím nemuseli souhlasit, nic jiného jim nezbývalo. Ozvalo se zaklepání. Hermiona s sebou trhla a překvapeně se podívala na Zmijozela, který jí pohled oplatil. Kdo by tu tak pozdě mohl něco chtít? Pokud to byla McGonagallová a našla je spolu, takhle, byl by to obrovký průšvih. Okmažitě se zvedla a začala se oblékat. Zmijozel ji napodobil a bylo jasné, že se mu hlavou výří stejné myšlenky. Už si oblékala džíny, když se ozvalo klepání znovu. ,,Jo, už jdu otevřít!" ozvala se, když si přetahovala triko přes hlavu. Pohlédla na Zmijozela, který si zapínal košili a spěšně přiběhla ke dveřím.

K jejímu obrovskému překvapení za nimi stál Ron. ,,Co tu děláš?" zeptala se překvapeně. On byl poslední, koho by tu čekala. ,,Co bych tu dělal. Přišlo mi divné, že už je skoro dvanáct, a ty nikde. Tak jsem šel pro tebe." odvětil, jako by to měla Hermiona odtušit sama. ,,Hmm." ,,Tak jdeš?" zeptal se rudovlasý Nebelvír netrpělivě. ,,Ty si mě ještě pamatuješ?" zeptala se agresivně Nebelvírka s vystrčenou bradou. ,,Jak to myslíš? Proč bych si tě neměl pamatovat?" odpověděl zmateně. ,,Třeba proto, že mě celé týdny ignoruješ a taháš za sebou tu svoji Levanduli." odsekla Hermiona. ,,Co to má co společného s Lev?" nechápal. ,,Hele, Weasley, myslím, že to vyznělo, jako bys měl zmizet." položil se do toho Zmijozel, který celou dobu stál v ústraní, a tak si ho Nebelvír ani nevšiml.

,,Malfoyi? Co ty tu děláš?" zatvářil se překvapeně, načež se zamračil a nakoukl do pracovny, jako by tu hledal ještě někoho dalšího. ,,Co myslíš, Weasley? Jsem prefekt, tak kde bych asi měl být, hm?" zatvářil se Zmijozel a daroval zrzkovi jeden z jeho úšklebků. ,,Proč tu jste spolu tak pozdě?" ,,Protože máme práci, Weasley. A ocenil bych, kdyby ses mi do ní nepletl." ,,A to tu jste sami?" zatvářil se podezíravě. Hermiona svraštila obočí a překřížila si ruce na prsou. ,,Ano, Ronalde, tak to u prefektů bývá." zavrčela, načež si došla pro mikinu a s povzdechem se vydala k východu. Bylo jí jasné, že takhle by to nikam nevedlo, a bude nejlepší, když odejdou spát. Naposledy se podívala na Zmijozela a věnovala mu nepatrný úsměv, načež odkráčela s Ronem pryč.

Ačkoliv si toho Hermiona nevšimla, byl to ten neodvratný moment, kdy Ron Weasley, Hermionina první láska, chytl podezdření a odstartoval tak tím konec něčeho hezkého. Věděla, že ten moment jednou příjde, a když přišel, úplně ho zazdila. Jaká chyba.