Dej mi víc - Dramione

Tys to věděla?

,,Tys to věděla a nic mi neřekla?" začal rozhořčeně černovlasý kouzelník, který právě seděl u své přítelkyni na posteli. ,,A jak jsem mohla? Viděl jsi Hermionin výraz. Nepřála si to." rozhodila rukama. ,,Ale vždyť já ti říkám všechno!" odpověděl frustrovaně Harry. ,,Já vím, ale prostě jsem nemohla." ,,A jak dlouho jsi mi to tajila?" ,,Já nevím, pár týdnů? Sama to nevím moc dlouho." zašeptala Rudovláska. ,,Pár týdnů? Chceš mi říct, že to trvá tak dlouho?" vykulil neveřícně oči Harry. ,,Pro Merlina, Ginny! Tady jde o Malfoye a Hermionu. Hermionu, naši hodnou a chytrou kamarádku a prašivého hada, který se nebaví raději ničím jiným, než urážet nás, urážet ji!" zase rozmáchnul rukama. ,,Já vím. Sama nechápu, co na něm vidí." Harry zavrtěl hlavou, prostě tomu nevěřil.

,,Došla jsem, co nejřív to šlo." pípla Hnědovláska, když za sebou zavírala dveře. ,,Musela jsem se ujistit, že šel Ron za Levandulí a nepůjde za námi." odpověděla spěšně a přistoupila k nim. ,,Hermiono, já to prostě necáhápu - Vysvětli mi, proč." domáhal se Harry. ,,On není takový, jaký si myslíš." pípla. Dobře, taková odpověď byla klišé, které mohla říct o komkoliv. ,,Chci říct, z části možná je, ale je v něm toho mnohem víc. Netrávíte s ním čas, nevíte, jak se ke mně chová."

,,Hermiono, celý hrad ví, jak se k tobě chová. Vždyť to slyšíme na denním pořádku. Copak si nepamatuješ, jak ti říkal, aby tě shazoval před celou školou a ponižoval denno denně?" zeptal se Harry s nechápavým výrazem. To snad zapomněla na ty roky, kdy ho nenáviděla? ,,Ovšemže si to pamatuju. A neodpustila jsem mu to. Jen říkám, že je jiný. Že umí být jiný." zašeptala hrdě Nebelvírka. Stála si za tím. Vžďyt oni nevěděli, jak se na ni dívá, jak si ji přitáhne do náručí a leží tak hodiny. Nic z toho nevědí.

,,Jak dlouho to trvá?" zeptal se pochvíli Harry. ,,Já nevím, pár týdnů?" odpověděla nejistě Hermiona. Sama nad tím nepřemýšlela. ,,Odkdy?" ,,Od té noci U tří košťat. Nechali jste mě tam samoutnou a tam jsme na sebe narazili porpvé." odpověděla. ,,Pro Merlina, už tehdy?" zeptal se nevěřícně Harry. Ginny vykulila oči. Ani ona nevěděla, kdy to začalo. Tak nějak se témě 'Malfoy' vyhly. To trvalo jejich tajemství opravdu tak dlouho? ,,Ano." odpověděla Hermiona a sklopila oči. Tak nějak si říkala, že jim dlužila pravdu. ,,Dobře, já víc asi vědět nepotřebuju." zavrtěl hlavou Harry a pokrčil rameny. ,,Řekneš to teď Ronovi?" zeptala se do ticha. ,,Ne, ovšemže ne, pokud ti na tom tak záleží." podívala se na něj. ,,Hermiono, jsi moje nejlepší kamrádka a chci abys věděla, že tohle je poslední člověk, kterého bych ti schválil, ale je to tvé rozhodnutí... Ikdyž otřesné." zakončil rozhovor Harry a při poslední větě se ušklíbl. ,,Děkuju," špitla Hnědovláska a obejmula ho, plná vděčnosti. Ačkoliv Harry Draca nenáviděl, pro ni ho dokázal tak nějak akceptovat. A ačkoliv to nebylo nic, co by chtěl udělat, udělal to pro ni. Pro ni ho dokázal akceptovat. Hermiona nemohla ani pochybovat, že by měl někdo lpeší přátele než ona.

Když Nebelvírka opouštěla Ginnyin pokoj, ani jeden z nich se netvářil spokojeně. Samozdřejmě, že nemohli, když teď oba věděli o jejím románku. Ale přišlo jí, že v tom bylo i něco jiného. Něco, co mezi sebou měli jen ti dva. Jistěže se musel Harry na Ginny naštvat, když mu to celé zatajovala a byla připravená to klidně celé svést na sebe, že Ginny za to opravdu nemohla, ale viděla, že i tak to Harryho ranilo. Doma mu nikdy nic neříkali, Brumbál mu spoustu věcí zatajoval a teď i jeho přítelkyně. Musel se cítit pod psa.

Další dny byly otřesně tiché. Když byla Hermiona ve společnosti dvou rozhádaných Nebelvírů, konverzace postávala na době mrazu a ve vzduchu bylo možné cítit to napětí snad z kilometru. Moc dobře to očividně nedopadlo. Jak by mohlo, oba jsou to tvrdohlaví mezci. Samozdřejmě jinak nic ve zlém. No a k tomu přidejte Rona, kolem kterého se ustavičně motá Levandule, a na náladě to nikomu taky nepřidá. Takže zábava to určitě nebyla.

Hnědovláska vcházela s Ginny na večeři. Šly mezi posledními a stůl lvů už byl skoro plný. Vmáčkla se vedle Ginny a Nevilla, který ji s úsměvem pozdravil a pokračoval v jídle. ,,Harry, budeme muset déle cvičit, nikdy nevíš, kdy budeme mít zápas se Zmijozelem. A měli bychom být v dobré kondici, ať jim to pořádně nandáme." přemýšlel nahlas Ron, mezitím, co žmoulal kus kuřete. Levandule se při slovech o nakopání zadku Zmijozel hrdě vyprsila. Očividně ráda poslouchala, jak se její přítel chlubí šikovností. Pro Merlina, jak jich dvou měla dost. A zrovna dneska, kdy byla podrážděná z těch dvou Nebelvírů, co se spolu nebaví, měla koukat na tyhle dva. Ne. Rozhodla se je ignorovat.

,,A co tvoje hlídky s Malfoyem? Lepší, Hermiono?" usmála se Levandule, ačkoliv za jejím úsměvem bylo něco jiného, čemu Hermiona pořád nerozumněla. Vytrhla ji z myšlenek tak rychle, až ji vyděsila. Proč na ni vůbec mluvila. Nenáviděla ji přece. ,,Hmm, jo." odsekla jí a ignorovala zrzkův překvapený pohled. Těžko říct, jestli se divil, jak Levanduli odbyla, nebo jak reagovala na otázku o Zmijozelovi. ,,Kdybys potřebovala, vysvětlím mu to jednoduše." ozval se Ron a věnoval znechucený pohled někam Hermioně za rameno, směrem ke Zmijozelským. ,,Stejně se tu naparuje už moc dlouho. Někdo by mu měl shodit hřebínek z té jeho povýšené hlavy." ušklíbl se.

V tu ránu se jak Harry, tak Ginny podívali Nebelvírčiným směrem. Čekali, jak zareaguje. Ta zatla pěsti,až ji zbělaly, ale nic neodpovědala. Ačkoli si toho Hermiona nevšimla, jako by Levandule na tento okamžik čekala a měřila si ji pohledem. Všimla si jejich zaťatých rukou i totho, jak se Nebelvírka napjala. Usmála se a mlčela, taky čekala, co z Hermiony vypadne. ,,Když myslíš, Rone." zavrčela Hnědovláska a vrátila se ko svému toastu. Tohle nechtěla nijak zvlášť poslouchat.

Po večeři odcházela společně s Ginny do Společenské místnosti. ,,Nezdá se ti, že je Brownová nějak divná? Teda, ještě divnější, než obvykle?" nadhodila Rudovláska. ,,Jo, povídej mi o tom." zakončila rozhovor o ní. Kdyby snad nebyla tak unavená a rozmrzelá za poslední dny, uvědomila by si, co za průšvih jí odhalila.

Levanduli totiž došlo všechno. Všechno o prefektech, kteří spolu tráví tolik času, v soukromí pracovny a ve tmě na hlídkách v opuštěném hradu. Nebyla tak hloupá, jak si Hermiona myslela. Poprvé si toho všimla při té podivné situaci na chodbě, kdy očividně vešli s Ronem v nesprávnou chvíli. Tehdy měla podezdření. A dnes se v tom utvrdila úplně. Jak reagovala na Ronova slova? Tak by přece nereagovala čarodějka, které Zmijozel roky nadával do mudlovské šmejdky, a která by ho nenáviděla. Ne, ona se ho chtěla zastat. Levandule věděla, že kdyby Ron chvíli pokračoval, určitě  by vypěnila. Jenže Ron o tom celém neměl ani tušení. Neměl tušení, že to spolu Zmiojzel s Nebelvírkou táhnou. A pokud měl přeci jen někdy podezdření, nesvěřil se jí.

Měla v rukách fenomenální triumf, kterým mohla Grangerovou zničit. Mohla zničit jak její, tak Zmijozelovu pověst. Mohla to povědět Ronovi, jako milující a pečující přítelkyně, nebo to vytroubit celé škole. Mohla udělat cokoliv. Jenže tu byl problém. Obávala se Ronovi reakce - nevěděla, jak zareaguje a děsilo ji to. Buď se mohl šíleně rozzuřit a do konce života s Hermionou nemluvit a nebo začít šíleně žárlit. A to by byla Levandule pasé. Znala ho dobře, ale ne tak dobře, aby si dovolila odhadnout jeho reakci.  A nechtěla nechat tuhle druhou šanci, kterou jí osud přinesl, pokazit zase kvůli Grangerové. Poprvé byla hloupá, po druhé už nebude. Musí se nechat projít hlavou, co s jejím triumfem udělá.