Dej mi víc - Dramione

Překvapení v dívčí umývárně

Hermiona

,,Jdeš pozdě." zavrčel na ni Zmijozel. Hnědovláska se zamračila. Hezký pozdrav. ,,Taky nechodíš vždycky načas." oplatila mu Nebelvírka a nervózně si zkousla ret. Tahle noc bude jěště dlouhá. ,,Měli bychom se vydat na obhlídku, ne?" navrhla a Zmijozel beze slova přikývl.

Draco

Když se v tichosti vytratili z pracovny, zamířili k Velké síni, kde se potuloval Goyle. ,,Co tu ještě děláš?" zavrčel na něj Draco, načež na něj hodil podezíravý pohled. ,,Jdu do kuchyně, co bych asi mohl dělat?" zeptal se ho Zmijozel, jako by to nebylo snad jasné. Když se Nebelvírka vedle něj potichu zasmála, střelil po něm Draco pohrdavým pohledem a pokračoval dál. To sem chodí snad každý den na noční svačinku, jako by večeře nestačila? Při té představě se ušklíbl a beze slova pokračovali dál. V tichosti obešli sklepení, kde se potulovali mladí Zmijozelští, které Draco pokáral tak, že si to nedovolí snad ještě celý další rok. Udělalo mu to úsměv na tváři - rád strašil malé prváky a druháky. Ignoroval Nebelvírčin vyčítavý pohled a za ticha pokračovali dál.

Ani jeden pravděpodobně nevěděl, co říct. Navíc tohle ticho bylo poměně příjemné a kdyby řekli něco nemístného, mohlo by to následovat trapným tichem. A tak radši zůstali potichu. Bylo to vlastně poprvé, co spolu trávili čas a nějakým způsobem na sebe neštěkali.

Jakmile se dostali do druhého patra, upadli do hrobového ticha. Totiž - neslyšeli žádné šeptání žáků, kteří se potulovali po hradě, žádné vrzání dveří od učitelského kabinetu, nic. Bylo to docela děsivé. Když procházeli kolem dívčí umývárny, z dálky uslyšeli téct vodu. Bylo to jako jediný zvuk v tichu, což ho činilo naprosto hlasitým. Zrychlili a když dorazili do umývarky, kde nesvítilo žádné světlo, ponořili se do skoro úplné tmy. Zmijozel zakoulel očima a konečně zastavil tu otravně hlušící vodu, načež se otočil na Grangerovou s nechápavým pohledem. Když se Nebelvírka ujistila, že za to nemohl žádný student, který by se tu schovával, zavrčela, že za to může zajistě Uršula. Draco slyšel o jistém duchovi, kvůli kterému sem nikdo nechodí, ale ještě ji neviděl. Jak by taky mohl, do dívčí umývarky se zrovna dvakrát nehrne, že.

Zmijozel se otočil, aby našel hnědovlásku, ale viděl sotva dva metry před sebe. Když mu omylem hnědovláska šlápla na nohu, zamumlal, že snad by měla dávat pozor, kam šlape, ale její odpovědi se nedočkal. ,,Takže." odkašlala si Nebelvírka. ,,Chceš o tom mluvit?" zeptala se nesměle a tváře se jí zahrnovaly červení. ,,Nejspíš ne. Nechme to... vyšumět." navrh jí Zmijozel a spatřil, jak se jí tváří mihlo snad zklamání a obličej jí nepatrně zkameněl. ,,Dobře." zamumlala nakonec a stočila pohled k podlaze.

Že by to přece jen pro ni zmanemalo víc než chyba? Ušklíbl se. ,,Nebo taky ne." pronesl potichu a přistoupil k ní blíž a když se Nebelvírka neodtáhla, chytil jí něžně obličej do dlaní a pomalu si ji k sobě přitáhl. Ta chvíle byla snad nekonečná a Grangerová proto hbitě přitiskla rty na jeho. Když ho Nebelvírka jemně chytla za zátylek, projela jím vlna tepla. Všechno, kromě jejích rtů, jako by se rozplynulo. Zdálo se mu, že tím otupila všechny jaho smysly, jako by byl omámený. Když se po dlouhé chvíli odtáhla, aby se nadechli, na tváři se mu objevil úsměv. Ačkoliv na sobě nechtěl dát najevo takovou radost, nemohl si pomoct.

Hnědovláska sklopila zrak a nesměle si skousla dorní ret. ,,Tohle nedělej." řekl jí pevným hlasem Zmijozel. Když na něj hodila nechápavý pohled, pokračoval. ,,Nedělej to, nekousej si ret. Když to děláš, doháníš mě k šílenství. Když se koušeš do rtu, mám chuť udělat s tebou přesně to, co tehdy v učebně." odpověděl zhruble a připsal si tím zásluhu za další zrudnutí v tváři Nebelvírky. ,,Přímo tady?" zašeptala potichu, ale v očích jí poskakovali jiskřičky. ,,Ano, Grangerová, přímo tady." pokračoval a koukal do oříškových očí.

,,Tak... Proč to neuděláš?" zeptala se ho hravě. Jeho úsměv potemněl a v sekundě se nad ní sklonil a přilepil rty na její - tentokrát ji však líbal hladově. Ruce si obmotal kolem jejích boku, které pevně stiskl. Nebelvírka se mezi polibky prudce nadechla, když jí Zmijozel hbitě a obratně zabořil ruky pod stehna a zvedl ji. Hnědovláska si kolem něj obmotala nohy, přitiskla se na něj pánví a Zmijozel zmučeně zasténal. Co to s ním jen dělá? Bylo to jako mučení. Pevně ji držel, mezitím co Nebelvírčina záda narazila na zeď. Jedním pohymem chytnul její zápěstí a hbitě jí přišpendlil ruky nad hlavu.

Celým tělem mu proudil adrenalin, jaký doposud pocítil jen jednou - v opustěné učebně pátého patra. Líbal ji hrubě a k jeho překvapení mu je Nebelvírka stejnou intenzitou vracela. Pomalu jí zápěstí pustil a když ruky i nadále nechala nad hlavou, pousmál se. Ovšemže ho poslechla. ,,Dnes ze mě neserveš košili, že ne? Nevím, jak bych to už vysvětloval," zvatipkoval Draco, načež se umývarkou začal rozléhat Nebelvírčin tlumený smích. Ten byl umčel polikbem. A pak dalším. Když se polibkami udělal cestičku k jejímu krku, kde se zastavil, uniklo Nebelvírce zasténání. Tohle bylo k nevydržení - proč tu před ním není ještě nahá? Jako by mu četla myšlenky, složila ruky a už mu vyhrnovala košili. Ihned na to uchopila jeho pásek a šikovně ho rozepínala. Zmijozel nemohl ani popsat, co s ním dělal její dotyk.

V momentě se zastavili, když uslyšeli nedaleko kroky. ,,Draco, jsi tady?" ozval se chlapecký hlas. ,,To si snad dělá prdel?" zavrčel potichu a podíval se na Nebelvírku, které měla na jazyku to samé. ,,To nemyslí vážně." zakňučela značně nevrle a seskočila z něj. Tím, že dopadla na zem, upoutala pozornost Zmijozelského kamaráda, který si to momentálně šinul k dívčí umývárce. ,,Draco?" ozvalo se znovu. ,,Ano, Zabini. Tady." zamával, ikdyž to nemělo nejmenší smysl, když je neviděl. Kdyby tu teď vedle nestála Grangerová, bez váhání by toho idiota proklel. Jeho nálada v sekundě poklesla na bod mrazu. Však počkej. Naposledy se podíval na Nebelvírku, která na něj nervózně kulila oči. Co řeknou?

,,Pro Merlina, tady js-" zasekl se Blaise, když z umývárny viděl vycházet nejen Zmijozela, ale i Grangerovou. ,,Co ty tu děláš?" zeptal se a podezíravě střílel pohledem mezi kamarádem a Nebelvírkou, která byla stále udýchaná a měla rozcuchané vlasy. A nyní se k tomu přidaly a rozohněné tváře. ,,Co bys řekl Zabini? Mám službu." vyštěkla na něj po chvíli Grangerová a odfoukla si pramen vlasů, který se jí dostal do obličeje. ,,Ale co děláte tady, v umývarce a společně?" přimhouřil oči. Slova se rychle ujal Draco. ,,Unikala voda, Uršula si nejspíš opět hrála." zakoulel očima a tón jeho hlasu byl až nebezpečně ledový. To Blaise utišilo. Chodbou se najednou rozneslo trapné ticho, když ani jeden nevěděl, co říct dál. ,,Tak..." ujala se slova Grangerová: ,,Já už asi půjdu do pracovny. Když máš společnost, dodělám to sama." odpověděla a ihned se otočila a vystřelila pryč tak rychle, že za ní byla skoro vidět ohnivá čára.

Když se blonďák loudal s kamarádem chodbou, modlil se k Merlinovi, aby neměl podezdření. ,,Draco, řekni mi, že s Grangerovou nic nemáš." šeptl se do ticha jeho kamarád. ,,Ne. Ovšemže ne. Už jsem ti to říkal jednou, Zabini. Nemůžeš být přece tak natvrdlý, aby sis myslel, že mám něco s Grangerovou." zavrčel, načež její příjmení vyslovil s největší nechutí, jakou v sobě našel. Pro Merlina, v tuhle chvíli si opravdu přál, aby jeho kamarád byl tak natvrdlý a uvěřil mu.