Dej mi víc - Dramione

Vydařené porbuzení

Hermiona

Hlava ji bolela, jako by ji někdo uhodil kamenem. Co pro Merlina, zase vyváděla. Ihned věděla, že si od svojí rudovlasé kamarádky neměla brát ani jednu sklenku. Bylo jasné, že u jedné nezůstane, tak proč tedy vůbec přijala první? A taky měla zůstat s Ginny po celou dobu. Snažila se vzpomenou na zrzku a včerejší večírek a aniž by si to uvědomovala, hlava se jí nadzvedávala a klesala s každým nádechem Zmijozela, na jehož hrudi ji měla položenou. Líně zívla a prohla záda, neboť se chtěla portáhnout. Co ji ale udivilo bylo, že se hrudí - nutně podotknout obnaženou hrudí - o něco zadrhla. V momentě pochopila, že přesnější bylo o někoho. Frustrovaně zakňučela. To snad není ani pravda. A přesně v tu chvíli se jí o zátylek opřela něčí brada. Popravdě měla ze včerejška jednu vizi, kdo to je, ale bála se vůbec zvednout hlavu. Ruce, které jí svíraly, si ji přitáhly blíž k tělu a když se tiskla na hruď společníka, projela jí celým tělem vlna husí kůže. S námahou zvedla hlavu a když spatřila blonďaté, platinové vlasy, srdce jí vynechalo úder. Oprvadu? Opět v náruči Malfoye, Zmijozelského prince? Ikdyž mohla dopadnout hůř. Mnohem hůř. V tom zmiňovaný Zmijozel líně otevřel oči a když se střetl s jejím pohledem, podezíravě je přimhouřil, jako by se snažil pochopit situaci. Chvíli se jeden druhému dívali jen mlčky do očí. Hnědovláska si očividně začala vzpomínat na včerejší večer. Skončila u toho, jak do něj vrazila a pak si odpochodovala pryč, přičemž věděla, že půjde za ní.

,,My jsme....?" začala zostra hnědovláska konverzaci, ale větu ani nedokončila. ,,Že ne?" zeptala se opatrně, jako by ani odpověď vědět nechtěla. Zmijozel jako by se najednou probudil a napnul se. ,,Ne. Nic takového." odpověděl. ,,Ikdyž, kdybych tě nezastavil, jistě bychom se spolu vyspali." odpověděl naprosto klidně, ale pevně Zmijozel, načež se mu na tváři objevil sebevědomý úšklebek. Hermiona nejdřív zvedla šokovaně obočí a pak se zamračila. To asi těžko. Zafuněla a odtáhla se od něj, načež sebou vzala část deky, aby se zakryla. ,,Hele, ta deka není jenom tvoje." zavrčel na ni Zmijozel, který se pod dekou svíjel taky bez oblečení. ,,Snad mi nechceš říct, že na sobě nemáš nic." vyštěkla Nebelvírka a vytřeštila na něj oříškové oči. ,,Ne." zavrčel na ni naoplátku Zmijozel a zatnul zuby. ,,To jsem se jako celou noc k tobě tiskla a tys byl...no, beze všeho?" zeptala se zděšeně. ,,Nezapomeň, že to bylo vzájemný, takže se zase tak neděs. A vůbec - v noci jsi ani nechtěla, abych se oblékal." odfrkl si povýšeně.

Kdyby bylo možné, aby se někdo propadl studem, Hermiona by nyní byla až ve sklepení, ne - li ještě někde hlouběji.

,,Tak se otoč. Chci se obléct v soukormí." zavrčela na něj a vystrčila bradu. ,,Soukromí? Po včerejšku chceš nějaké soukromí?" zeptal se Zmijozel se značnou dávkou výsměchu v hlase. ,,Ano, přesně tak." odpověděla mu nevrle. Na to se s povzdechem Zmijozel otočil a Nebelvírka vyskočila rychle z pohovky. Jediné, co na sobě měla, byly kalhotky a když se rozhlédla kolem, nic jiného ani neviděla. První, co spatřila, byla košile Zmijozela a bez váhání se pro ni natáhla a v mžiku si ji oblékla... Teda, jen dokud nenajde svoje oblečení. Když si potichu přičichla ke košili, nevědomky se usmála nad vůní, kterou z ní cítila. Rychle se vzpamatovala a hledala zmateně svoje oblečení. ,,Sakra, kde mám, pro Merlina, šaty?" zavrčela, když obcházela konferenční stolek. Zmijozel se pobaveně ušklíbl a otočil se na ni, načež pobaveně zvedl obočí. ,,Grangerová, to je moje oblečení." poznamenal, jako by to snad Nebelvírka nevěděla. ,,To já přece vím." procedila srkz zuby. ,,Ale kde mám asi tak najít svoje oblečení, když ho nevidím?" ,,Pro Merlina, ty bys už potřebovala brýle, jako Potter." zakoulel očima, když jí ukázal na křeslo, přes které ležely zmuchlané šaty. ,,Aha." zamumlala si pro sebe Nebelvírka a v mžiku se pro ně natáhla.

Když mu mlčky vracela košili, ani se neodvážila podívat se mu do očí. Pro Merlina, jak se styděla. Zmijozel se nad ní tyčil v kalhotech a natahoval se k ní pro košili. Ikdyž nechtěla, podívala se na něj a skousla si ret. Zmijozel si to samozdřejmě všiml, ale nic na to neřekl. Jen se s potěšením ušklíbl a oblékl se.

,,Je nutné, abych ti vysvělovala, že si tohle s sebou vezmeš až do hrobu?" zeptala se ho Nebelvírka s naprostou vážností. Zmijozel zakoulil očima, ale zavrtěl hlavou. Určitě to bude povídat po celé škole... Že se už podruhé vedle něj probudila jistá Nebelvírská prefektka po značně požité noci alkoholem. Věděl, že kdyby zmínil jen část, proklela by ho. Nehledě na tom, jak by to zničilo jeho reputaci, že ano.

Grangerová se naposledy ohlédla po zemi a nepříjemně se zavrtěla. Stála bosa na kamenné podlaze a v krátkých šatech. ,,Pro Merlina, Grangerová. Vem si to sako a odejdi." zavrčel na ni Zmijozel a hodil po ní černé sako, které ještě před chvílí svíral v ruce. Nebelvírka se mu podívala do očí a zmateně ho přijmula.

Když se plížila tichým hradem do Nebelvírské místnosti, snažila se v hlavě poskládat věrohodnou historku. Nemohla přece přijít do Společenské místnosti a povědět Ginny, nebo nedej Merlinovi Harrymu, že trávila noc s Malfoyem. Opět. No, nebyla by to jistá cesta do pekel?

V momentě, kdy zatáčela za roh, směrem ke společenské místnosti, někdo do ní vrazil. K jejímu obrovskému překvapení to byl Nott, který si ji podezíravě prohlížel. ,,Odkud jdeš?" promluvila na něj zvláštním tónem Nebelvírka. ,,A odkud ty?" oplatil ji stejným tónem Zmijozel. Pozvedla ruky do obraného gesta. Bude nejlepší, když budou předstírat, že se nepotkali. A zdřejmě to vyhovovalo i Nottovi, který měl stále ten nervózní pohled. Beze slova se kolem něj protáhla a pomalu pokračovala dál ke své koleji. Jak pokračovala, polapená v myšlenkách, nedošlo jí, že na ní stále podezíravě pokukoval onen Zmijozel, který se ještě nehl z místa.