Dej mi víc - Dramione

Kouzlo pracovny

Zmijozelský princ v tichosti jedl svou večeři a okázale ignoroval dění kolem sebe. Od onoho incidentu s Grangerovou uběhl víc než týden a pořád mu bylo pod psa. Teda, když byl s kamarády, cítíl se poměrně dobře, ale jakmile ji měl vidět ve Velké síni nebo na společné hodině, jeho nálada byla tatam.

Samozdřejmě si uvědomoval, jak praštěné bylo, aby se trápil kvůli někomu, jako byla ona. Celé roky ho nenáviděla, jak mohl být tak hloupý a myslet si, že jeden sex to změní? Při té myšlence zakoulel očima a vrátil se do reality. Myšlenka na utajený románek tehdy na hlídce nezapadala do plánu 'zbavit se všech citů'.

,,Draco, slyšel jsi mě?" luskla mu před obličejem černovláska sedící vedle něj. ,,Říkala jsi něco?" zamumlal a odtrhl pohled od talíře. ,,Ano. McGonagallová právě říkala, že máš být po večeři v pracovně a ty vůbec neposloucháš!" napomenula ho. ,,Proč?" škubl sebou. Nechtěl se s ní vidět. Ikdyž.. O co jde, že? Když nedorazí, akorát tím utvrdí Nebelvírku v tom, že s ním něco je. A to neudělá.

S povzdechem se zvedl a bez dalšího slova odešel od večeře. Zanechal za sebou jen tři kamarády, kteří se spiklenecky usmívali nad sklenkou dýňového džusu.

Když otevřel dveře pracovny, byla prázdná. Grangerová pravděpodobně ještě jedla. Znuděně si sedl do křesla a zkoumal hořící plamínky v krbu.

,,Ahoj." pípla potichu Nebelvírka, když se otevřely dveře a hnědovláska nakoukla do pracovny. ,,Ahoj." odsekl Zmijozel a věnoval jí krátký pohled, načež se znovu otočil ke krbu a nevěnoval jí pozornost. ,,Co po nás McGonagallová chce? Ať to máme z krku a můžeme si jít každý po svém." zavrčel, aniž by se na Nebelvírku podíval. Kdyby se otočil, viděl by přece její dokonale zničený pohled...

,,Vlastně...Nic." zamumlala a získala tak Zmijozelův nechápavý pohled. ,,Cože? Nechápu, proč tu potom jsme." Hnědovláska si povzdechla a vydala si sednout za ním na pohovku. ,,Pansy to zařídila. Kdybych ti totiž řekla normálně, že s tebou chci mluvit, odmítl bys." na to si Zmijozel odfrkl, protože Grangerová přesně věděla, že by od ní odešel bez dalšího slova.

,,Jak Pansy? Tys jí něco říkala?" konečně se jí podíval do očí. ,,Nebylo třeba. Zabini, Nott i ona to vědí už týdny. Přišli na to sami." Blonďák překvapeně zvedl obočí. Takže to věděli? Pche. ,,A vůbec, od kdy je to Pansy a ne hloupá Panrkinsonová, hm?" zavrčel, když si vzpomněl, jak oslovovala jeho kamarádku. ,,No, párkrát jsme prohodily pár slov - svěřily si sem tam něco." Následovalo další překvapené zvednutí obočí ze Zmijozelovy strany. Že ty dvě se svěřovaly? To asi těžko.

Když i nadále nic neříkal, neb byl překvapený tím, že se tyhle dvě studentky baví, Grangerová se ujala dalších slov. ,,Já vím, je to těžko uvěřitelné. Každopádně.." na chvíli se odmlčela a ztlumila hlas. ,,Každopádně jsem s tebou chtěla mluvit." pípla a sklopila zrak - stejně tak jako Zmijozel. ,,A o čem?" zeptal se, ikdyž přesně věděl, jak bude rozhovor pokračovat. ,,O nás." zamumlala tiše a hrála si s rukávem. ,,O nás? Žádně my přece není." zavrčel a zvedl k ní pohled.

,,Draco, opravdu jsem to tak nemyslela." zvedla pohled od svých ruk a věnovala mu upřímný pohled. ,,Byla tam Ginny, a ze mě to prostě vypadlo. Nechtěla jsem, aby si něco myslela." dokončila. ,,Grangerová, viděla nás se líbat. Ovšemže si něco musela myslet." poznamenal nevrle. ,,Já vím." zamulala si pro sebe. ,,Ale vážně jsem to tak nemyslela. Co jsem měla říct, když jsem si nebyla jistá, jak ty bereš náš... nevztah?" podívala se na něj zmateně. Vlastně ani nevěděla, jak jejich situaci popsat.