Dej mi víc - Dramione

Kdo to byl?

Hermiona

Když se druhého dne Nebelvírka vzbudila, lehce ji bolela hlava. Težko říct, jestli z alkoholu, ikdyž ho požila málo nebo z nedostatku spánku.

Jen co se jí do komnaty přiřítila Ginny, začala: ,,Ty jsi spala tady? To jsem vcelku překvapená. Mylsela jsem, že spíš jinde." poznamenala ledabyle. A byla tu opět ta stará Ginny, která ji podezírala. S odchodem alkoholu nejspíš odešla i rudovlásčina náklonnost.

,,Jistěže jsem spala tady." zamumlala si pro sebe hnědoláska a vydala se do koupelny.

,,Jen, abys věděla. Omlouvám se ti za Ronalda. Nevím, co mu to včera přeskočilo, ale choval se jako idiot."poznamenala pohoršeně kamarádka. ,,Ty by ses za něj omlouvat neměla, není to tvoje chyba." na chvíli se odmlčela, protože si nebyla jistá, jestli vyslovit i další otázku, která jí plula hlavou.

,,A - ehm - Ron s Levandulí jsou zpátky?" zeptala se s hraným nezájmem. Ale jistě, že ji to zajímalo - vždyť ji tehdy nenáviděla a Ron jí udělá takový podraz znovu? Nebyla v tom ani tak žárlivost, jako afekt vůči němu, že si tohle vůbec dovolil. Jasně, už ho hornlivě nemiluje, jako kdysi, ale i tak... Když ho jedna odmítne, neznamená to, že je vpořádku jít za její sokyní, no vážně!

,,No, těžko říct." zavrtěla pochybovačně hlavou. ,,Nebudu ti lhát, Hermiono. Když jsi odešla, nachvíli se odtáhl, jako by přemýšlel, jestli mu za to stojí... Ale pak, po další sklence ohnivé whiskey, se k ní zase nalepil a vypadalo to, že byli oba spokojení." odpověděla rudovláska a poslední větu skoro zašeptala.

,,Ale tobě by to přece nemělo vadit, ne? Když... No, když si pravděpodobně myslíš na jiného." zakončila svoji myšlenku spíš pro sebe Nebelvírka a pohlédla na ni. Hermiona si popuzeně odfrkla. Jistěže nežárlí. Ale je naštvaná. ,,Ovšemže mi nevadí, že je s jinou, Ginervo." zavrčela na svou kamarádku. ,,Vadí mi, jak se večer zachoval. Ať si je, pro Merlina, s kým chce... Ale nebude se ke mně chovat tak, jako včera." dokončila rozhodně.

Rudovláska se na ni dívala a v obličeji jí proběhlo několik pocitů, ale hnědovláska byla příliš unavená pátrat, co znamenají. Se zívnutím odešla na snídani, kde na ni čekalo nemilé překvapení.

,,No super, jsou tady." zakoulela očima, když vcházela do Velké síně a od Nebelvírského stolu se ozývalo Levandulino chichotání. Ginny nakrčila nos, ale nic neřekla. Po boku Hermiony se vydala ke svému černovlasému příteli.

,,Dobré ráno." zavrčela hnědovláska, když se usadila a pohlédla na Harryho, aby dala najevo, že pozdrav nepatří nikomu jinému u stolu. Když ji Levandule spatřila, úsměv se jí z obličeje vytratil a Ron se od ní nepatrně odsunul. Bez jediného pohledu na zrzka si nabrala snídani a jako by ani u stolu nikdo nebyl, se spustila do jídla.

Že by snídaně byla divná, bylo slabé slovo. Atmosféra byla napjatá, chvílemi tichá. Hnědovláska předváděla se zrzkem tiché divadlo. Dělala, jako by v síni nebyl a on dělal, jako by mu to nevadilo. Levandule zase předstírala, jako by se nic nedělo a Harry se svou přítelkyní je v tichosti sledovali, načež se nad němi čas od času ušklíbli.

No vážně, tomuhle se říká dospělé chování? Ikdyž Hermiona byla v právu - zrzek jí zcela jistě dlužil omluvu... Ale zdálo se, že na nějakou omluvu byl až příliš hrdý. Divadélka si nemohli nepovšimnout ani další Nebelvírští - Sheamus, Dean i Neville. A tak se první dva potichu vsázeli, kdy Hermioně rupnou nervy a jednu zrzkovi praští. Neville tiše mumlal něco o sebeúctě a opakovaném odmítnutí, přičemž pokukoval po Levanduli, která jeho slova nezachytila.Na to se Ginny, sedící vedle zmiňovaného Nebelvíra tiše uchcehtla a snídaně dál pokračovala v napjatém tichu.