Dej mi víc - Dramione

Oslavy vítězů

Hermiona

,,Blahopřeju, vítězové!" zaskotačila radostně Hermiona, když spatřila své přátele. Všichni měli v obličeji značnou radost. George s Fredem na tomhle zápase museli vidělat majlant, pomyslela si. Vsadil si skoro každý. Jen co ji její nejlepší kamarád spatřil, silně ji objal. Určitě byl jako kapitán pyšný. Když ji pustil, pogratulovala i Ronovi a Ginny, kterou si v mžiku odtáhla od kluků, kteří vášnivě diskutovali o výhře.

,,Ginny, cos to vyváděla, pro Merlina?" vyzvídala radostně kamarádku. Nervózně se zasmála. ,,Nevím, co mě to popadlo - byla jsem prostě ráda z výhry." ošila se. ,,Ano, to jsem viděla. Ostatně jmenuj mi jednoho studenta, který to neviděl. Dokonce i učitelé to viděli." zasmála se a Ginnyiny tváře se zbarvily do odstínu jejích vlasů. ,,Já vím... Vůbec jsem to neměla v plánu. Ale po tom, co jsme vyhráli, jsem neovládala emoce, nějak to ze mě vypadlo." Zamumlala stydlivě.

Hnědovláska se upřímně zasmála a byla ráda, že alespoň teď se s ní kamarádka baví normálně a nepanuje ta napjatá stmosféra. Všichni byli až příliš rádi jejich výhrou. Měla z nich takovou radost. Možná, že proto dělala takové tajnosti poslední týdny - třeba se jen styděla za city k černovlasému kamarádovi.

Na večeři se ozýval nezvykle hlasitý šum. Nevzrušeně se nimrala v jídle a sem tam pokukovala po dvou kamarádech. Ani ona, ani Ron si nemohli všimnout, jak se na sebe Harry s Ginny koukají. Oba v tom byli až po uši. Když se podívala na Rona, viděla... Že si na Harryho očividně bude dávat pozor. Podle jeho výrazu zrzek nechtěl, aby někdo ublížil jeho malé sestře, ikdyž ta už malá nebyla. Jistě o tom večer povedou zajímavý rozhovor.

Nebelvírští nadšeně diskutovali o zápase, Havraspárští domlouvali lepší taktiku a Zmijozelští - aniž by se jich to týkalo - se bouřlivě bavili o tom, kdo podváděl a jak by to Lvi nevyhráli nebýt švindlů všech Nebelvírských hráčů. Očividně se jim nelíbilo, v jaké byli Lvi formě. Fandili snad každému týmu, který by je mohl porazit. A co teprve, až budou hrát s Nebelvírem oni? To bude zcela jistě zápas roku.

Když u stolu navrh Shaemus, aby vítězství lehce zapili, snad skoro všichni byli pro. Jistě, ohnivé whiskey se nedalo říct ne. Jako by se snad nikdo nepoučil z minulého večírku. No vážně, ráno potom byli všihcni jako oživlé mrtvoly. A ikdyž hnědovláska už byla ve věku, kdy whiskey mohla pít skoro bez váčitek, pít si zakázala. No vážně, co by se mohlo zase vyvrbit?

***

Ten večer Nebelvírští ochotně vyhnali mladší pryč a obsadili tak prázdnou Společenskou místnost, kterou se o dvacet minut později ozývalo tiché chichtání, radostvé výkřiky a lehké drmolení. Harry seděl v křesle, na boku měl posazenou Ginny, která stejně jako její přítel popíjela ze sklenky. Ona se usadila na pohovku, vedle Rona, Deana a Sheamuse. Naproti seděl Neville a dvojčata Weasleyovi. Kupodivu se k nim přidaly i Angelina s Levandulí, které tu nejpíš byly kvůli whiskey, než kvůlu nim.

Ačkoliv se snažila, nemohla si nevšimnout ostražitých pohledů Rona, které vrhal na nový Bradavický pár. Pokaždé, když se Harry s Ginny políbili, odvrátil zrak. Jistě, smířit se s tím musí, ale vidět to naživo nepotřebuje. To samé by se dalo říct i o Hermioně. Pochopitelně - byla za ně ráda, ale vidět je takhle na veřejnosti bylo nové a poněkud divné. Levandule poněkud nenápadně házela zase pohled po Ronovi. Jistě, rozešli se, ale očividně se z toho ještě pořád úplně nedostala. Co nechápala bylo, že její zrzavý kamarád si toho ani nevšiml, a pokud ano, nevěnoval tomu ani v nejmenším pozornost.

Vlastně celý večer, snad díky alkoholu, se na ni poněkud lepil a pokaždé, když měl možnost, se jí dotýkal, ikdyž to nebylo nutné. Aby uznala, vyvolávalo to v ní divný pocit. Z jedné strany se ozývala dávná nostalgie a z druhé strany jemný odpor k tomu, o co se snažil. Jakoby si snad nevybral už tehdy Levanduli.

Možná, že díky alkoholu, který jí proudil v krvi, to nechala bez poznámek a věnovala se dvojčatům, která vyprávěla nějakou historku, která i přes to, že byla naprosto nesmyslná, rozesmála celou místnost. Ano, jistě za to mohl alkohol. Vlastně ani nechápala, proč dnes sklenku přijala. Možná díky argumentů přátel, že výhru s nimi přece musí oslavit.

Když se rozesmála, ani nepostřehla, že její zrzavý kamarád se na ni dlouze zadíval a položil jí opatrně ruku na nohu, jako by očekával v kdo ví jak pozitivní odpověď. Nebelvírka si toho v první chvíli ani nevšimla. Upozornil ji na to až pohled páru naproti, který stočil pohled k ní. Se zamračeným pohledem se na něj podívala. Stejně tak jako Levandule.

,,Co to děláš?" zavrčela nechápavě. ,,Nic." odvětil Ron, jehož tváře v momentě zrudly. ,,Tak jsem si říkal, že když už do toho praštili i Harry s Ginny, tak bychom -" ,,To asi ne." odpověděla pohotově hnědovláska a nepatrně se od něj odsunula, načež upila ohnivou tekutinu.

,,Proč ne? To tě pořád žere Lev?" zeptal se a ignoroval, že s nimi byla v místnosti. ,,Ne, Rone. To mě přešlo už dávno. Stejně tak jako to, co mezi námi bylo a nebylo." odpověděla potichu hnědovláska. Zrzek nakrčil nos, odfrk si a podíval se směrem právě na zmiňovanou Nebelvírku, sedící naproti. Ta se při pohledu na něj nervózně pousmála.

Jak Ginny, tak Harry sledovali to malé divadélko, které jejich rudovlasý kamarád představoval. Dvojčata je vůbec nevnímala a ledabyle si povídala s Nevillem. ,,Jak myslíš." zavrčel Ron a zvedl se a jako by nic se posadil za Levandulí, která si očividně jeho náhlého zájmu užívala. No vážně, to jí teď nedochází, proč se k ní chová tak mile? Opilý a odmítnutý? Ten ale jednosuše obmotal ruku kolem ní a napil se. Snad všichni mu věnovali nechápavý pohled, ale nikdo nic neřekl.

No vážně, co to má být? Na tuhle šarádu se Nebelvírka dívat nechtěla. Zakoulela očima a s ladným pohybem vzala nedopitou flašku a vytratila se do tmy hradu.

Co si o sobě Ronald myslí?!

Aniž by měla ponětí, kam směřuje, dupala naštvaně chodbou. To snad Ronald nemá kousek dobrého vychování a Levandule kus sebeúcty? Pokud by byla chytrá, nevěnovala by mu ani špetku pozornosti. Jak ji ale znala, věděla, že udělá pravý opak. Ale ať si dělají co chtějí, že?