Dej mi víc - Dramione

Pracovna a výměna názorů

Draco

Když se ten večer vrátil do Společenské místnosti, zamířil přímo k pohovce, na které seděl Blaise s Pansy. Frustrovaně si povzdechnu a praštil sebou na pohovku vedle Zabiniho, který na něj hodil tázavý pohled. ,,Copak, Draco? Nějaké problémy s tím, být prefektem? Příliž zodpovědnosti?" Blonďák po něm střelil  chladným pohledem, ale jeho poznámku přešel. ,,Ani se neptej, s kým mám mít ty zkurvený hlídky." zavrčel a unaveně zavřel oči. ,,Vždyť ses na ně tak těšil." poznamena posměšně Pansy, které se očividně nezamlouval jeho geniální plán, jak balit studentky po večerce. ,,Jo, to bylo ještě předtím, než jsem zjistil, že je budu mít s tou stupidní Grangerovou."

Další dva dny byly tak nezáživné, jak jen mohly být. Nebelvírští byli nevrlí ještě víc, než obvykle. Věděl, že tomu také pomohl fakt, že bude muset Draco trávit tolik času s jejich milovanou stupidní Grangerovou a očividně  se to nelíbilo ani lvům.

Když mu došel při večeři na stůl krátký vzkaz od McGonagallové, znuděně si odfrkl a vstal. ,,To si dělá prdel." Měl dnes pracovat s Grangerovou. Podíval se směrem k Nebelvírskému stolu, ale už tam nebyla. Jistě vyletěla jako střela a schody brala po dvou. ,,Musím jít plnit ty dementní povinnosti prefekta." zabrblal na Zabiniho, který ani nesnažil skrývat pobavený výraz, když viděl Draca číst vzkaz. Zmijozelský princ ho probodl pohledem a pomalu se loudal z Velkého sálu. Kdyby věděl, co ho bude čekat, nikdy by se dobrovolně nepřihlásil. Jak to ale mohl vědět?

Jakmile došel k soše Kentaura, zastavil se. Zapomněl se zeptat profesorky na heslo. To tu jako bude stát a čekat, až si Grangerová uvědomí, že stojí před tím blbým vchodem a snad ho pustí? Mohl by se taky jednoduše otočit a zamířit do pokoje, ale ta mrcha by to žalovala McGonagallové a on by měl problém. Nad tou myšlenkou převrátil oči a přišel ke dveřím blíž. ,,Grangerová, otevři mi laskavě!" pokusil se zařvat, ačkoliv mu bylo jasné, že ho neuslyší.

Hermiona

Když došla Nebelvírka do pracovny, usadila se ke stolu a roztáhla si knihy. Měla s Malfoyem za úkol sepsat všechny přísady, které na hodině lektvarech chyběly a seznam předat zpět profesorce. Jenže to by tu musel být. Byl to jejich první úkol a on se neobtěžoval přijít. Už jen to ji rozpalovalo doběla.  Zabručela a otevřela knihu. Doufala, že se uráčí přijít.

Když po deseti minutách neslyšela otevírat dveře, rozhořčeně zaklapla knihu a zvedla se. Rozhodla se, že pro něj dojde. ,,Kde ten kret - " zasekla se, když otevřela dveře pracovny a za nimi stál zamračený Zmijozel. Propaloval ji pohledem. ,,Kde jsi sakra byla? To tě nenapadlo dřív se uráčit mi otevřít, šmejdko?" zaštěkl na ni a s chladným pohledem vešel donitř. Nebelvírka pozvedla obočí. ,,Proč jsi prostě nešel dovnitř? To ti každej musí jít otvírat dveře, aby se tvůj urozený zadek uráčil vejít?" zpražila ho. ,,Ne." odsekl Malfoy. ,,Já tam čekal asi jen ze srandy, víš? Nevěděl jsem heslo. Mohlo tě to napadnou a laskavě mi jít otevřít dřív." zavrčel na ni. ,,A to jsem já měla vědět jak?" zvýšila hlas. Neuběhla ani minuta a ona už po něm chtěla řvát. ,,Máš poslouchat."  Zmijozel ji naposledy propíchnul očima a sedl si na pohovku.

Když o necelou hodinu později Hermiona zapsala poslední přísadu, zaklapla knihu a vsatala. ,,Hotovo?" zeptal se jí znuděně Zmijozel stále sedící na pohovce. ,,Víš, možná, že kdybys mi pomohl, mohlo to být dřív." odsekla mu. Opravdu na jeho poznámky neměla dnes večer náladu, ale to mu určitě došlo.

Zašklebil se na ni dál hleděl do krbu, kde praskaly plamínky ohně. ,,Jsem si jistý, že to zvládáš sama." odpověděl ji po chvilce. Hermiona přetočila oči, ale nic neodpověděla. ,,Proč ses teda přihlásil na místo prefekta, když se ti tak příčí dělat jejich povinnnosti?" obrátila se na něj podrážděná Nebelvírka. ,,Protože." Odfrkl si a podíval se na ni. Sjel ji pohledem od hlavy k patě, a až pak pokračoval pevným hlasem - ,,Jsem čekal poněkud jinou společnost, než tebe." Hermioně se otočil žaludek, když jí došlo, jak to myslel. ,,Fuj, Malfoyi. Kurva. To je odporný. Jak můžeš něčeho takovýho využívat pro tvoje zářezy?" vyprskla Hermiona s nechutí v hlase.

Zmijozel se zasmál. Ne, vysmál se a lhostejně pokrčil rameny. Chvíli bylo ticho a pak se mu na obličeji rozlil úšklebek. ,,Odporný? Tu noc v Prasinkách se ti to nezdálo tak odporný, když jsi málem jeden zářez byla." Hnědovláska byla jako němá. Ten hajzl si v tom liboval. Poposedl si na  pohovce, opřel se o ruce. Jakoby si hověl v tom, že se něco děje. ,,Když jsi po mě vyjela." dodal.  ,,Cože, hráblo ti už definitivně?" vyhrkla Hermiona. Vařila se v ní krev. ,,Vždyť to ty jsi to začal, tys vyjel. No fakt, nepřeskočilo ti, Malfoyi?" zabodla se do něj pohledem. Malfoy se pobaveně ušklíbl. Chtěl ji vyprovokovat a povedlo se mu to. ,,Jako bys mi to nedala dostatečně najevo. Chtělas, abych to udělal. A já se jen slitoval a dopřál ti to." oponoval Zmijozel. Nebelvírka si odfrkla. ,,Jo, jako by ses ty nad někým někdy slitoval. Pochybuju, že zrovna nade mnou." zkřížila ruce na prsou a odvrátila pohled. Byla přece opilá.  Zmijozel protočil panenkami. ,,Říkej si tomu, jak chceš, šmejdko. Já vím, žes začala ty." zavrčel na ni a nevzrušeně dál hleděl do ohně.

Draco

Ta malá mrcha zuřila, věděl to.  A o to větší radost mu dělalo hádat se s ní. No vážně, po tom, co ho  nechala před vchodem čekat skoro dobrých patnáct minut, jí musel nějak vrátit úder. Tak to prostě mezi nimi fungovalo. Bylo lehké vyprovokovat ji - ani to nezabralo moc úsilí.

,,Čemu se ty šklebíš?" vyjela na něj.  Rychle se vrátil do reality. ,,Ničemu." štěkl po ní a zvedl se. ,,Kam jdeš?" podívala se na něj. ,,Kam asi? Spát. Ale jestli se ti moje přítomnost tak moc líbí a chceš si to zopakovat - " ,,Ne, ne. Už běž, vypadni." zavrčela Grangerová a rukou do odehnala. Zmijozel se zamračil, že mu tak neslušně skočila do věty a mlčky odešel. Ani si tak nevšiml nepatrného úsměvu na rtech Nebelvírky, když odcházel.