Dej mi víc - Dramione

Opravdu nepříjemná situace

,,Co to k sakru je?" ozvalo se za nimi a oba jako by rázem zkameněli.

,,No doprdele." zavrčel Draco.

Oba se s trhnutím otočili na autora otázky. Nebyl jím nikdo jiný, než rudovlasá nejlepší kamarádka, Ginny.

Ani jeden nevydali hlášku, protože nevěděli, co říct. A tak chodbou pěknou chvíli panovalo trapné ticho, během kterého hnědovlásce šrotovalo. Co měla, pro Merlina, říct?

,,Tak mohl by mi to někdo už objasnit?" zavrčela Nebelvírka stojící opodál páru. ,,Viděla jsi, Zrzko." zavrčel Zmijozel, kterého očividně nenapadlo v tu chvíli nic jiného. ,,No ano, to viděla." zopakovala pomalu rudovláska jeho slova. ,,Tak tohle mi tajíš celé týdny? Malfoye?" propalovala kamrádku. Jasněže věděla, že mezi sebou něco mají, ale vidět to na vlastní oči bylo něco zcela jiného. Nebyla na to připravená. Kdyby si to mohla rozmyslet, raději by se vydala jinou chodbou, aby nemusela čelit nadcházející situaci. Ach, sladká nevědomost.

,,Ginny, hlavně zachovej klid. Můžu ti to rozumně vysvětlit." zamumlala hnědovláska a opatrně popošla ke své kamarádce. ,,Bylo to vlastně úplně -" rudovláska ji přerušila. ,,Hlavně mi nelži, Hermiono. Myslíš si, že jsem blbá a nedošlo mi to?" zavrčala na ni. Jak Nebelvírka, tak Zmijozel šokovaně nadzvedli obočí. ,,Cože?" zeptala se potichu. ,,Slyšela jsi. Nejsem naivní, Hermiono. Už to vím nějakou dobu, ale sama jsem tomu nevěřila... Nejste tak nenápadní, jak si myslíte." přeskakovala pohledem z jednoho prefekta na druhého.

Nebelvírce se pořád nedařila najít ta správná slova. ,,Malfoy, Hermiono? Ze všech kluků ve škole zrovna Malfoy?" zeptala se nechápavě a s jistou dávkou odporu v hlase. Zmijozel si odfrkl. ,,Dávej si bacha na pusu, Zrzko." zavrčel na ni Zmijozel varovně, načež se na sebe vzájemně ušklíbli.

,,Já... Nevím, co ti na to říct, Ginny." pípla potichu s propalovala pohledem podlahu. Nedokázala si ani podívat rudovlásce do očí. Co si o ní musí myslet? ,,Co třeba pravdu? Jak dlouho jsi mi to chtěla tajit?!" pokračovala nasupeně rudovláska. Blesky, které švihala očima, byly děsivé. Bála se, že cokolic, co řekne, ji naštve ještě víc.

,,Jak jsem ti měla něco takového říct? Podívej se, jak reaguješ." zamumlala. ,,A jak jsi čekala, že zareaguju! Že vám tady budu skládat poklony?" odfrkla si. ,,Moc dobře víš, že tě mám ráda, ale to, žeš mi takhle lhala týdny a zatajovala... To snad nemyslíš vážně." hřměla rudovláska a Hermiona se pod jejím autoritativním hlasem otřásla. Toho si Zmijozel všimnul a zamračil se. ,,Tak hele, sklidni se laskavě." vyštěkl, čímž si vysloužil dva šokované pohledy. To zrzka neviděla, jak na Grangerovou působí?

,,Malfoyi, ty se vůbec nevyjadřuj. S tebou se nebavím." zavrčela pohrdavě Ginny a propalavala ho pohledem. Nastalo další ticho.

,,Proč jsi ze mě prostě dělala týdny úplného idiota?" zašeptala přiškrceným hlasem rudovláska. Hermiona jen zničeně pokývla rameny na znamení, že neví. ,,Bála jsem se, jak budeš reagovat." pípla potichu. ,,A navíc - nebylo co říct." dodala a Zmijozel sebou cuknul. Očividně ho její slova ranila. Ale měla pravdu - nikdy si neřekli, že to něco podivného, co mezi sebou mají, by byl vztah. Takže se neměla ani čím chlubit.

,,Cože?" podívala se na ně zmateně. ,,A tohle je teda co?" těkala prstem mezi nimi. Už mluvila s klidnějším hlasem, ikdyž její podtón jasně ukazoval, že v klidu nebyla. Hermiona zavrtěla hlavou, pokrčila rameny a podívala se na Zmijozela, kterému vyčetla z očí jasnou zradu a bolest. Ihned ale semkl rty a jeho obličej zkameněl. Všechny rysy ztvrdly.

Sakra. Tohle asi pokazila. Pokud mezi nimi byla někdy nějaká šance, asi ji právě pohřbila. Promula si spánky a očí se jí zaleskly. Ublížila mu. Jako by Ginny přestala existovat, otočila se na něj a něžně promluvila. ,,Draco." potichu pípla a jemně ho chytila za rukáv košile. Na chvíli, jako by jeho chladná maska zmizela, když ji poprvé uslyšel říct jeho jméno. Ihned ji ale nasadil, načež sebou cukl a vymanil se z jejího slabého sevření.

Jako by Hermionu píchlo u srdce. ,,Jak jsi slyšela Grangerovou. Nic tu nebylo k vidění." promluvil ledovým hlasem a bez dalšího slova se obrátil a pevným krokem odešel. Nebelvírčiny oči se zalily slzami, když beze slova sledovla vzdalující se záda Zmijozela. Ani se nesnažila ho zastavit. Zhluboka se nadechla, utřela si jednu stékající slzu a opět se otočila na rudovlásku, která celou podívanou sledovala s pootevřenou pusou.

***

Cesta ze třetího patra byla mučivě dlouhá a tichá. Hnědovláska byla myslí jinde a vlastně ani neměla co říct. Prostě následovala nohy. Rudovláska, která pochodovala vedle ní, taky nevěděla, co říct. Jako by hněv vyprchal při pohledu na ty dva nešťastníky. Sice nevěděla, co mezi sebou ti tva střeštěnci měli, ale Malfoyův výraz, když Hermionaa oznámila, že to nic není, mluvil za vše. Očividně to pro něj nebyl jen flirt, jak si zpočátku myslela. Flirt, vážně to řekla? Ve své hlavě to nazývala jinak, ho nazývala jinak. Zuřila při představě, že její kamarádku využíval. Ačkoliv teď viděla, že v tom asi hrály roli city. Pche, Malfoy a city? Ne. Na druhou stranu, takhle by se přece netvářil, kdyby šlo o nic. A pohled její nejlepší kamarádky, když ho pozorovala odcházet, znamenal to samé. To ji děsilo ještě víc. Její nevinná představa, že se jejich flirt může kdykoliv utnout, zmizela.

,,Jsi v pořádku?" zeptala se do ticha. Hnědovláska sebou trhla, ale v zápětí odpověděla. ,,Ano." zamumlala tiše a jí bylo hned jasné, že lže. ,,Notak, Hermiono. Je to přece jen Malfoy, to přejde." snažila se ji uchlácholit kamarádka. ,,Ovšemže." odpověděla tiše a dál se nesly chodbami beze slova.

***

Draco pochodoval sám chodou. Chtěl se co nedjříve dostat do pokoje a lehnout si. Jenže jediné, na co mohl myslet, byla Grangerová. To, co mu řekla, ho zasáhlo víc, než čekal. Doposud jím putovala jistá naděje, že k němu Nebelvírka taky něco cítí. Ale očividně se mýlil.

Jen, co dorazil do společenské místnosti, vrhli se k němu kamarádi. ,,Kde jsi byl?" zeptal se podezíravě Blaise. ,,Nikde, něch mě na pokoji." zavrčel opravdu nepříjemným hlasem a tři Zmijozelé na něj vrhli překvapený pohled. Ani jeden samozdřejmě nemohl tušit, co se skrývá za jeho podrážděnou náladou, a tak nikdo nevěděl, že další otázka, kterou položí Theodore, ve Zmijozelovi probudí opravdu hněv. ,,Copak, nějaká ti nedala?" zasmál se i s kamarády, protože opravdu nevěděl, co se mu stalo... Pochopitelně. Zmijozel se ihned zastavil a otočil se na autora vtipu.

,,Drž kurva hubu, Notte, nebo ti ji zmaluju!" vyštěkl takovým tónem, že celá Společenská místnost ztichla. Každičký pohled v místnosti směřoval na blonďatého Zmijozela a jeho tři kamarády, kteří právě stáli jako opaření a nebyli schopni jediného slova. Vždyť to byl jen neškodný vtípek, no ne?

Aniž by čekal na odpověď, odvrátil od nich oči a bleskově odpochodoval do pokoje. Malou chvíli na to, co práskly dveře, z nich vyletěl vyděšeně Goyle a neodvažoval se za sebe ani podívat. Opravdu rychlým krokem - kdyby toho byl schopný, tak během - střelil šipku na pohovku a vyděšeně zíral na další spolubydlící. ,,Co mu, pro Merlina, je?" vypadlo z něj, hlasem o oktávu výš. Blaise pokrčil rameny, stále neschopný slova. Jedno bylo jasné - dnes se do pokoje neodváží vejít dřív, než bude mít jistotu, že blonďák spí.