Dej mi víc - Dramione

Ginny?

Cesta do hradu byla tichá. Ve předu kráčela ruku v ruce Hermiona s Dracem, za nimi rovněž nový Zmijozelský pár a vzadu je mlčky následovali rudovláska s Theodorem. Ačkoliv byli nuceni jít pospolu, neb dvojice před nimi byly příliš zabrané do sebe, nijak jim to nevadilo. Trapné ticho, které mezi jimi panovalo od oné noci, vyměnilo příjemné, nenucené.

,,Jsme tu jako dopočtu." zašeptal Theodore, načež rudovláska se smíchem přikývla. Aniž by věděla proč, přála si, aby cesta do hradu trvala mnohem déle. Ačkoliv je jezero jižně na Bradavických pozemcích a trvá tak déle se k hradu dostat, šeštice studentů už byla nedaleko. ,,Dneska to s tebou nebylo tak hrozné." špitla. ,,Teda na to, že jsi Had." dodala a sklopila pohled ke svým botám. ,,Na to, že jsem had." zopakoval si pro sebe potichu s úsměvem Zmijozel a dál pokračovali v tichosti pozemky směrem k branám hradu.

***

Hnědovláska se v hradě v rychlosti se Zmijozelem rozloučila letmým polibkem a s rudovlasou kamarádkou v patách se hrnula do pokoje, aby se převlékla a mohla na večeři. I hluchý by slyšel její kručení v žaludku, nehledě na to, že určitě přijdou pozdě.

Ačkoliv se celou cestu do Velké síně chtěla kamarádky zeptat, co mělo dnešní chování spojené s Theodorem Nottem znamenat, rozhodla se nechat rozhovor na později, protože bude určitě trvat déle než cestu na večeři. Jak znala Ginny, odbyje ji se slovy nic nebo nechápu, o čem mluvíš a dostat z ní kloudnou odpověď bude na dlouho.

Jak předpokládala, Velká síň byla plná a již z dálky se ozývalo cinkání příborů. Večeře už začala. Jakmile vešla do síně, pohled jí nenápadně zklouzl ke Zmijozelským, kde už seděli všichni. Rudovlásku očividně napadlo to stejné a když zmerčila pohled Nebelvírky, který se nápadně upínal k Hadímu stolu, napomenula ji.

U Nebelvírksého stolu bylo opravdu veselo. Všichni si vyměňovali historky z dnešních zimních radovánek a přehlučili tak celou síň. Neville zrovna vzrušeně hovořil s Deanem, zatímco ostatní se smíchem poslouchali bujaré vyprávění Weasleyovic dvojčat o tom, co všechno stihli provést. Kdyby to slyšel učitelský sbor, s jistotou by si zasloužili školní trest. Harry se smíchem zalomil v pase. A pak tu byl Ronald, který vedle sebe měl opět Levanduli. To ji tu teď chce mít jako pořád? Při každém jídle?

S otráveným výrazem si sedla naproti zmiňované dvojici a nabrala si večeři. Harry vlepil Ginny letmou pusu a otočil se zpět na dvojčata, která pokračovala ve vyprávění. Hermiona si nemohla nevšimnout, že ačkoliv rudovláska věnovala Harrymu úsměv, nepatrně se ošila a téměř bez povšimnutí se odtáhla od svého přítele. Hermiona byla chytrá a tušila, že tohle poněkud odtažité chování má co dočinění s jejím podivným chováním dnes na ledě. A chystala se z ní vypáčit, proč.

***

Ačkoliv se Hermiona snažila, nadcházející dva dny s Ginny nebyla ani minutu o samotě. Když nebyla v objetí černovlasého přítele, se kterým se očividně vrátilo všechno do normálu a nikomu tak neunikly jejich polibky u krbu každý večer, byla v obklopení spolužaček nebo Nevilla. Bylo naprosto očividné, že se vyhýbala Hermioniné společnosti. Zase. Ačkoliv situace byla nevyhnutelná, Ginny se ji snažila oddálit snad co nejvíce. Věděla, že Hermiona pojala podezdření ihned po tom jejich ledovém fiasku. A určitě tomu nepomohlo ani její pošetilé chování později toho večera, když se vyhýbala Harryho náklonosti - ten si toho naštěstí ani nevšiml. Ale Hermiona byla chytrá a jistě si to spojila dohromady.

***

Rudovláska ležela na posteli v opuštěném pokoji a mlčky listovala knihou. Aniž by přečetla jediné slovo, nepřítomně obracela listy a přehrávala si nedávné události. Doteď ani nepochopila, co to mělo znamenat. Měla srdce pro Harryho už od malička, milovala ho kolik let? A teď, když ho má konečně celého pro sebe, se do toho vplete nějaký Zmijozel? Jenže Nott nebyl nějaký Zmijozel. Nedokázala pro něj najít specifické pojmenování, protože ho sama tak dobře neznala. Možná,že to ji nutilo zdržovat se v jeho přítomnosti.

Z myšlenek ji vyrušilo zaskřípání dveří. Do místnosti vtrhla hnědovlasá hříva Hermiony. ,,Ahoj, Ginny. Můžu si s tebou popovídat?" rudovláska si povzdechla a se slovem jistě ji pokynula, aby vešla za ní. ,,Ginny, vidím, že se mi vyhýbáš a obě víme proč." vyhrkla ze sebe narovinu hnědovláska. ,, Co se to dělo u jezera mezi tebou a Nottem. A taky jakou to má spojitost s tvým chováním vůči Harrymu?" Příliš nevhodných otázek, pomyslela si rudovláska.  Ta tedy zbytečně nechodila kolem horké kaše.

,,Jak to myslíš?" zeptala se naoko překvapeně. ,,Ty víš, jak to myslím, Ginny." zopakovala trpělivě hnědovláska a posadila se k ní na postel. ,,No, Hermiono, nevím, co bych ti měla vykládat. Vždyť jsi to viděla - co ti k tomu mám ještě říct?" ,,Třeba, co tě to popadlo?" rozhodila ruce Hermiona a věnovala jí tázavý pohled. Ginny si nebyla jistá, zda jí chce říct všechno. Ostatně, Hermiona jí taky nic o Malfoyovi neřekla - musela na to přijít sama. ,,Proč bych ti o tom měla říkat? Na Malfoye jsem taky přišla sama." Hnědovláska se na chvíli zamračila. ,,A jak jsi na to vlastně přišla?" zeptala se. ,,No, ty vaše obchůzky byly mnohem delší než Padmy. Pak jsem našla jeho triko a to sako, ve kterém jsi přišla po večírku, bylo taky jeho." zamumlala rudovláska.

Hnědovláska chvíli mlčela, očividně si všechno procházela. Pak se ale zasekla a vykulila na svou kamarádku oči. ,,Tak moment." vypískla a Ginny se nepatrně napla. Řekla snad něco špatně? ,,To ráno, když jsem šla do Společenské místnosti, jsem na chodbě míjela Notta." vyhrkla ze sebe a pohlédka na kamarádku, která se vyhýbala jejímu pohledu. ,,Nechceš mi snad číct, že jsem ho míjela, když šel od tebe, že ne?" vydechla nevěřícně Hermiona, když čekala na rudovlásčinu odpověď. Tu však nedostala a tím jí v tom jen utvrdila. ,,Ginervo Molly Weasleyová, opravdu ten Had odcházel od tebe?" vydechla, ale sama tomu nechtěla uvěřit.

Copak Ginny neměla už léta zálusk na jejího nejlepšího kamaráda? ,,Nechala jsi nás tam." spustila rudovláska v obranném gestu a čekala na Hermioninu reakci. ,,A kromě toho - byla jsem opilá. Nic si nepamatuju." pokračovala rudovláska. Ale to lhala, pamatovala si vše. A jak si za to ráno nadávala... Ale to už bylo pozdě. Ostatně, nikdy by se to nestalo, kdyby Hermiona neodešla s Malfoyem.

,,Tak řekni něco." pípla Ginny a pohlédla na kamarádku, která to stále nevstřebala. ,,Nevím, co na to říct. Harry to ví?" zeptala se pochvíli Hermiona. Na to rudovláska zavrtěla hlavou - jak by mohla něco takového jejímu příteli říct? ,,Bylo to přece ještě před ním, nepodvedla jsem ho." ohradila se. ,,A kromě toho - Ron přece taky neví o tobě a Malfoyovi. A to jste spolu měli taky společnou minulost." dokončila.

,,No, jenže Ronald má teď Levanduli, to je jiné. Harry s tebou chodí." Rudovláska pokrčila rameny. ,,Ale neřeknu mu to, taky držíš moje tajemství." rudovláska na ní podezíravě stočila pohled. ,,Hermiono, ty si opravdu myslíš, že to zůstane tajemstvím napořád? Tady se provalí vždycky, všechno." ,,Já vím."