Dej mi víc - Dramione

Nervozita s nevrlostí

Když se Pansy vracela do Zmijozelské místnosti, musela přemýšlet nad rozhovorem, který ještě před chvíli vedla s Grangerovou v umývárce. Její slova si oprvadu brala k srdci. Když se nad tím zamyslela, nikomu se doposud tolik nesvěřila. Proč se tedy svěřila právě dívce, se kterou neměla nikdy ani v nejmenším přátelský vztah. Když tak popřemýšlela, nesvěřila se nikdy snad žádné dívce. Nebylo tajemstvím, že volný čas trávila převážně v mužské společnosti, a to především s Blaisem, Dracem a občas i Nottem. Ti byli její nejbližší z nejbližších, ale nikdy by ji nenapadlo mluvit s nimi o holčičích záležitostech. Možná, že právě to potřebovala - svěřit se někomu, kdo ji chápe. A ikdyž by to u Grangerové nečekala, rozhovor s ní ji uklidnil.

Společenskou místností se propletla bez jediného pozdravu, čímž si vysloužila od party právě zmiňovaných kamarádů nechápavé pohledy. Jenže ona teď potřebovala být sama. A ještě pár dní tak bude chtít zůstat.

***

To, že je na další dva dny ignorovala, všechny Zmijozelské kamarády pobouřilo. Ani jeden z nich totiž neměl ponětí, co jí udělali a čím si vysloužili její nezájem. ,,Asi má svoje dny, znáš to." podotkl Blaise s nervózním úsměvem, načež si vysloužil Dracův ostrý pohled. Theodor zakroutil hlavou. ,,Tímhle to není, tak se normálně nechová." poznamenal, načež se opět vrátil se své snídani. Všichni seděli u Zmijozelského stolu a čekali, s jakou náladou přijde jejich kamarádka dnes. ,,Dobré ráno, kluci." pozdravila je, když se z nenadání objevila u stolu a sedla si vedle Draca. V tu chvíli Theodor doufal, že ho neslyšela, neboť nechtěl být u toho, když se jejich kamarádka naštve. Nikdo u toho nechtěl být. Pansy byla vždy neskutečně impulzivní a kdo ji naštval, měl své dny sečtené. ,,O čem se bavíme?" pokračovala s úsměvem Zmijozelka, jako by se poslední dva dny nestaly. Blaise jí věnoval překvapený pohled, ale ihned na to pokračoval. ,,Zrovna jsme se bavili o tom, jak ti to dnes sluší." podotkl, mrkl na ni a vysloužil si její zamračený pohled.

,,O tom nepochybuji." zavrčela potichu, že to nikdo, kromě Draca, sedící vedle ní, neslyšel. Ten si pro sebe připomněl, aby se jí později v soukromí zeptal, co se děje. ,,Ty, Pansy, když máš dnes takovou dobrou náladu, napadlo mě... Jestli bys se mnou nechtěla zajít o víkendu ke třem košťatům. Nebo kamkoliv jinam." nervózně sebou ošil Blaise, načež si pod stolem podupoval nohou a omylem šlápl i na tu Theodorovu, sedící vedle něj. Ten se zamračil a dal mu lehký pohlavek. ,,To bylo za co?" zavrčel na něj Blaise a otočil se na něj s vyčítavým pohledem. Zrovna, když se Theodor napřahoval s rukou, aby mu to asi vysvětlil ručně, ozvala se Pansy. ,,Děkuji, ale ne, Zabini." odpověděla pevným hlasem, načež se zase zvedla a s croissantem kráčela pryč.

Nechala za sebou pouze Zmijozelské, které na sebe vrhali nechápavý pohled a poté ho upřeli na Zmijozelčiny vzdalující se záda. Draco si ale nemohl nevšimnout, jak se otočila směrem k Nebelvírským a někomu věnovala významný pohled. Co to mělo, pro Merlina, znamenat? A především, proč ji Blaise zval na rande, když se líbal s Abbottovou?

Copak je tu jediný, který to nechápal? Když se otočil na kamarády, pochopil, že není ani zdaleka jediný a všichni upřeli pohled na Blaise, kterému co v obličeji cosi mihlo. Když se na ně podíval, zavrčel ,,co je" a vrátil se ke svému talíři, ale celou snídani už nepromluvil.

Hermiona

Hnědovláska celou snídani sledovala divadélko u Zmijozelského stolu a když se znenadání Zmijozelka zvedla a podívala se na ni, vyměnily si významný pohled. Právě zavrčela na Zabiniho a hrdě odcházela. Nevěděla, jestli by to mohla nazvat, že na ni byla pyšná, ale snad se to k tomu alespoň blížilo.

***

Po náročném dni si nepřála nic jiného, než zalézt do postele. To ale ani zdaleka nepřicházelo v úvahu. Dnes totiž končil druhé skupině dozor, veškeré pracovní povinnosti a měli je vyměnit právě Hermiona s Malfoyem. Ne, že by se jí totiž chtělo. Od onoho incidentu se spolu totiž šanci bavit a věděla, že dnes budou. Ne, že by se ignorovali - vyměnili si tolik pohledů, že by to nespočítala... Ale vzhledem k tomu, že ji Ginny pozoruje, by bylo riskantní se bavit se Zmijozelem na chodbách, když nebyl důvod.

Zvedla se z pohovky ve Společenské místnosti a líně se protáhla. ,,Kam jdeš?" zeptal se jí překvapeně rudovlasý kamarád, když zvedala tašku s knihami. ,,Mám přece hlídku, Rone. Jsem prefektka, zapomněl jsi?" odpověděla unaveně. ,,Jasně. Tak... Hodně nervů s Malfoyem." usmál se na ni zrzek a Hermiona mu úsměv oplatila. ,,Merlin ví, jak dlouho to bude trvat. Nemusíte čekat." odpověděla s úsměvem, ikdyž si přála, aby denšní obchůzka vůbec nebyla.

Když kráčela k pracovně, byla nervózní. No, nervózní bylo slabé slovo. Pro Merlina, po tom všem, co v minulých letech prožila, se bude bát kluka? Ne. Jenže, on to nebyl jen kluk. Byl to Malfoy. Tyranizoval jí celé roky a ona se s ním teď vyspala? Cítila se provinile - tedy, až na jednu malou část jí, která křičela, aby se to stalo zase. Možná, že by nebylo až tak od věci podotknout, že tohle křičelo i celé Nebelvírčino tělo. Držela se jí taková malá naděje, že to něco znamenalo i pro něj. Protože, ať si to byla ochotna přiznat nebo ne, tohle by normálně nedovolila. Nikdy by si nedovolila spát s jen tak nějakým klukem a ještě k tomu zneuctít učebnu. Nedokázala popsat, co v tom bylo jiné a co ji přimělo vůbec dovolit, aby se to stalo. Snad ta touha, která ji pohltila, aniž by si to v tu chvíli uvědomila? Nebo za to mohl ten adrenalin, který jí proudil v těle? Ať tak či onak, nemohla popřít, že se jí to líbilo. Bylo to takové nepřirozené vzrušení - být s nepřítelem. A bylo to něco nového.

Zhluboka se nadechla a otevřela dveře ,,Ahoj." pípla, když se setkala s modrošedýma očima.