Dvě strany

16. Dva intrikáři

I./L.A.

„Tak se přeci jen setkáváme," zazněl do ticha Lanirhenův hlas. Skryl překvapení a pokynul rukou. Naproti němu se ze stínů zhmotnila židle.

„Posaď se."

„Radši postojím," odvětila Stínová bojovnice. Stála několik kroků od krbu, zlehka přešlapujíc na špičkách, levou ruku skrytou kdesi v záhybech pláště. Měřili se pohledy. Pozorovali, hodnotili.

Dívka štíhlé, pružné postavy. Ze sazemi zamazané tváře jiskří dvě mechově zelené oči, na tváři lehce pohrdavý úšklebek. Kštice původně slámových vlasů ledabyle sestřižená kus pod ušima trochu kontrastuje s černou kůží jejího oděvu, od pohledu skrývajícího mnoho smrtonosných zbraní. Nevyznal se příliš v lidech, ale odhadoval jí něco přes dvacet let. Podle měřítek jeho rasy sotva dítě učící se abecedu. A přesto to byla jedna z nejnebezpečnějších osob, se kterými měl tu čest se setkat. Schopná, lstivá, nepředvídatelná. Chtěl o ní vědět víc.

Viděla před sebou atira vysoké, ne však vychrtlé postavy. Kolem očí se mu ke spánkům jako široká páska vinuly do ladných spirál stočené runy, indigová matně zářící na kouřově šedé kůži. V každém jeho pohybu byla jakási nedbalá elegance a vnitřní sebejistota. Byl mocný a dobře to o sobě věděl. Celé jeho tělo jako by se ztrácelo ve stínech, halících ho do své náruče. V černých očích jiskřila inteligence a přemýšlivost, jejich hloubka prozrazovala skvělého Telepata. A když do nich Ilia pohlédla, byla si jistá, že nalezla více než rovnocenného protivníka.

„Mám několik otázek," přerušila jako první ticho Ilia. Lanirhen takřka neznatelně přikývl.
„To já také. Navrhuji, abychom se střídali. Každý z nás položí vždy jednu otázku, na kterou také dostane odpověď. Pokud se to tedy nebude týkat jistých věcí, které jsou pro obě strany příliš závažné na to, aby byly vysloveny."
Iliiny rty se stočily do pro ni tak typického úšklebku.
„Samozřejmě za předpokladu, že na mě během rozhovoru nepoužiješ telepatii," přistoupila na jeho hru.
„Nemusím být atir, abych poznala, když se mi někdo snaží hrabat v hlavě. Jinak neručím za své chování. Můžeš si být klidně Nositelem prázdnoty, mému noži neuhneš."
„Dobrá tedy," pokýval hlavou Lanirhen.
„Přísahat na svou čest asi nemá smysl už z toho důvodu, že té ani jeden z nás nevěří, takže můžeme začít."

„Proč ses se mnou chtěl setkat?" zeptala se světlovlasá. Vládce stínů pokrčil rameny.
„Mám mnoho důvodů, ale hlavně jsem chtěl osobně poznat osobu, která mi soustavně poměrně neobvyklými způsoby likviduje bojovníky."
Ilia se uchechtla.
„Díky, ale na mě lichotky neplatí. I když musím uznat, že je příjemné setkat se s někým, kdo umí ocenit čistou práci. Tvá otázka?
„Bojuješ za Světlo z přesvědčení, nebo z osobních důvodů?" začal zlehka Alvanar.
„Zkus hádat," prohrábla si Ilia rukou vlasy. „Připadám ti snad jako někdo, kdo bezvýhradně věří nějakému pochybnému ideálu dobra, které vždy nakonec zvítězí nad zlem? To si můžeš nechat do pohádek pro malé děti. I když nežiju tisíce let jako elfové, jistí atirové mi už stihli nevědomky zlikvidovat pár hezkých věcí, čímž na mě teda neudělali zrovna dobrej první dojem. Jó, kdybyste nevraždili na potkání, nejspíš bych neměla problém s tím se na tyhle žabomyší války mezi vámi a elfy vykašlat." Vyčkávavě se zahleděla na atira, ten však mlčel. Povzdechla si.

„Dobře, a teď já. Dokážeš vysvětlit, jakým způsobem funguje magie živlů? Je obecně známo, že s touto schopností se atirové a elfové už rodí, ale podle některých zdrojů je možné se to naučit. Co je na tom pravdy?" Lanirhen se na ni s podivem zadíval.
„Snažíš se naučit vládnout mocí živlů?" Ilia neurčitě pokrčila rameny.
„Do toho ti nic není, teď se ptám já."
„Pak tedy..." Lanirhen krátce zaváhal „...ano, magii živlů se může naučit i člověk, má-li k tomu předpoklady a je-li vystaven vhodnému tréningu. Ale nic víc ti k tomu neřeknu. Nehodlám svěřit svému... potencionálnímu nepříteli do rukou tak mocnou zbraň."
„Potencionálnímu nepříteli?" Ilia se uchechtla. „Na to, že jsi Telepat, odpovídáš zatím až překvapivě upřímně. Podívej se, mám pro tebe nabídku. Tahle informace je pro mě důležitá a jsem ochotna ti za ni něco nabídnout. Ale potřebovala bych, abychom se přemístili někam, kde budeme mít více klidu. Pokud se nemýlím, toto je něco jako tvá pracovna a poradní místnost v jednom. Kdokoliv s tebou bude chtít něco řešit, může sem přijít. Kdyby mě tu někdo viděl, nemuselo by to dopadnout dobře. Pro všechny přítomné."