Dvě strany

30. Rozhovory za deště

L./Z.

„Ziraene, vyprávěj mi něco o své rodině." Modrooký atir se obrátil na Limeu opírající se o skalní stěnu. „Ty už jsi něco o mé rodině slyšel, ale já o té tvé nevím nic."

„Dobrá tedy," zamyslel se Ziraen. „Mými rodiči jsou Nanvazar z rodu Vaznaen a Tarinvan z rodu Menjinan. Rod Menjinan je po generace větrným a ve Vaznaenu se mísí vládci ledu a větru. Mého otce si už k sobě vzala Zirkhala, ale býval bojovníkem a strážcem Arinkarnu." Zachytil Limein nechápavý pohled. „Mocná zbraň, kterou měl náš rod po generace v držení," vysvětlil. Limea s povděkem přikývla.

„Selhal však v jeho ochraně, byl lstí přinucen k porušení Přísahy Zirkhale a zemřel. Také tím uvrhl na nás, jeho potomky, a celý rod Vaznaen hanbu, takže ztratil své dřívější postavení." Povzdechl si.

„Když zemřel, byl jsem ještě dítě a příliš si ho nepamatuju, ale mám na něj pár hezkých vzpomínek. Většinu mládí jsem tak strávil se svou matkou Tarinvan. Je Min Menjin, Strážkyně melodie. Do obecné mluvy by se asi dal její titul přeložit jako velekněžka. Je vůdkyní svatyně MinTanjávena."

„Od ní ses tedy začal učit na Pěvce?" zeptala se Limea. Pousmál se. „Vskutku. Fascinovalo mě, jakým způsobem magie funguje a chtěl jsem o tom vědět víc. Skrz melodie Písní počátku kdysi mágové dokázali neskutečné věci. Dnes už je znají jen Pěvci, protože naučit se je a užívat je není nic snadného. Jednoho dne bych toho však chtěl také dosáhnout."

„To je velmi zajímavé," poznamenala Limea. „Já jsem se o ohni naučila hlavně to, co jsem mohla využít v kovárně a při svých experimentech, ale tak do hloubky jsem ho nikdy nestudovala. Ale můj bratranec Linierwin z Národa větru je Pěvcem, takže o tom ví mnohem víc."

„Víš, když nad tím přemýšlím, jeho jméno mi zní trochu povědomě," řekl zamyšleně Ziraen. „Možná ho znám pod jiným jménem, mezi Pěvci je častěji užívaná stará ítárština. Každopádně bych ho rád potkal. Mohla bys nás někdy seznámit?"

„Určitě," souhlasila Limea. „Zrovna před pár dny přijel do Sianosu a plánuje pár atzenvanů zůstat,takže k tomu určitě bude příležitost. Je velmi hloubavý a empatický, myslím, že byste si mohli rozumět."

„Doufám v to. Nu, ale abych neodbočoval, mám také tři sourozence. Nejstarší je Arindáv, pak je Lífnaen, já, a má sestra Námenwa. Arindáv je z toho, co si pamatuju, nejvíce podobný otci. Je hrdý a cílevědomý, dobrý velitel, a skvěle se orientuje v politice. Tvrdě pracuje na tom, aby obnovil postavení našeho rodu a nejen proto si ho velmi vážím. Jako jediný z nás čtyř zdědil schopnost vládnout ledu, což mimo jiné odráží i jeho jméno - Arindáv znamená v zirlerně Ledový hrot.

Lífnaen byl od nás ostatních vždy trochu odlišný, straní se společnosti a má trochu problémy s komunikací. Ale mám velmi ho rád a záleží mi na něm. Často se toulá sám krajem nebo zůstává s Tarinvan, takže ho občas navštěvuji. Také rád kreslí krajinu kolem sebe nebo osoby, a i když říká, že v tom není moc dobrý, myslím, že mu to opravdu jde. Podívej, nakreslil mi třeba tohle."

Vytáhl z vnitřní strany pláště pečlivě složení list narjenu. Opatrně po něm přejel prsty a rozložil ho. Byl na něm zachycen náčrt uhlem znázorňující šestici osob stojících vedle sebe. Jeho rodina. Vzadu stáli Nanvazar a Tarinvan s mírným úsměvem na tváři. Před nimi byl Arindáv, dvojice červených pruhů symbolizujících jeho postavení vůdce rodu mu stejně jako jeho otci přetínala pravé obočí. Vedle něj stál sám autor kresby Lífnaen, jako jediný z nich čtyř si nechal narůst dlouhé vlasy. Levou tvář mu zakrývalo jemné vířivé tetování stočené do spirály. Před ním poznával Ziraen sám sebe v o něco mladší podobě. Držel za ruku svou sestrou Námenwu, která měla vlasy dlouhé jen kus nad ramena. Bylo mu jasné, že Lífnaen kreslil podle vzpomínek. Jeho otec zemřel, když byla Námenwa ještě v kolébce. I tak si ale toho gesta cenil. Jejich rodina, celá pohromadě. Kéž by to tak mohlo být i dnes. Ze zamyšlení ho vytrhl Limein hlas.