Dvě strany

7. Ve větru

L.

Její vědomí obestírala mlha. Hustá a bílá, halící ji do své náruče. Nevěděla, jak dlouho tam byla. Čas šel mimo ni. V mysli se jí míhaly její vzpomínky, zpřeházené a roztrhané na kousíčky. Několikrát zamrkala. Mlha trochu ustoupila. Začínalo se jí navracet vědomí. Tonula ve tmě, uvědomila si však, že leží na čemsi tvrdém. Pokusila se posadit, ale ruce se pod ní se zachřestěním řetězů podlomily. Byla ještě příliš slabá. Přejela prsty po poutech na svých předloktích. Nejspíš ocel, uvědomila si zklamaně. Její věznitelé by byli hlupáci, kdyby použili méně odolný materiál. Zase zavřela oči. Přes masu kamení, která nad ní ležela, cítila energii hvězd jen velmi slabě. Přesto natáhla své vědomí a pokusila se jí alespoň kousek získat pro sebe. Po několika neúspěšných pokusech se jí to podařilo. Podržela slabé vlákénko vědomí a nechala jím proudit do svého znaveného těla sílu.

Když se jí po chvíli zklidnil dech, pokusila se opět posadit. Chladný kámen ji zastudil na zádech, když se jí to podařilo. S povzdechem si přitáhla k tělu potrhaný plášť. Horko tu tedy rozhodně nebylo. Soustředila se na své nitro a zanedlouho ji už na prstech pošimraly načervenalé plamínky. Usmála se a nechala příjemné teplo rozlévat svými žilami. Hypnotizovala oheň očima. Tak krásný a uklidňující. Tedy do chvíle, než ji zasáhl proud vody.
„Magie není povolena," křikl na ni atir v Obecné.
„Aby tě to nezabilo," utrousila mrzutě elfka ždímajíc si pramen vlasů. Skvěle, takže tma, zima a vlhko. Ukázkové vězení. A také hlad, uvědomila si, když jí zakručelo v žaludku. S povzdechem se na nepohodlné palandě schoulila do klubíčka a přetáhla přes sebe tenkou dekou. Soustředila se na pomalé a plynulé nádechy, vytěsnila z hlavy jakékoliv myšlenky. Teď mohla jen čekat.

*

Z.

Ziraen stoupal po strmém schodišti vytesaném do skály. Jemný vánek vanoucí sem shora byl příjemně chladný. Stupňů pod jeho nohama jako by neubývalo. Chtělo by to rozšířit, aby se tu dala použít magie větru, napadlo ho, když zdolával stý dvacátý osmý schod. Stejně tudy skoro nikdo mimo vzdušnivce nechodí. Když se konečně dostal nahoru, oddechl si. S jemným úsměvem na rtech se rozhlédl. Stál na malé plošině vytesané do skály, jen kousek pod vrcholem Áren davan, Sněžné jehly. Hluboké údolí pod ním bylo zahalené do mlhavého závoje. Přistoupil k okraji plošiny, kde byla do skály vsazena masivní oka, k nimž byla připevněna lana zpevněná vlákny z altasy (velmi pevný, ale lehký a ohebný kov). Zvedl jednu z několika karabin ležících opodál. Kolem pasu si uvázal kratší provaz, který protáhl očkem karabiny. Pak ji zahákl za jedno z lan a skočil.

Miloval ten pocit když mu vítr vháněl do tváře drobné kapičky vody, jeho polodlouhé vlasy za ním vlály a on závratnou rychlostí prolétal mlhou, která ho skrývala zrakům ostatních. V těch okamžicích jakoby žil naplno. Když jeho nohy dopadly na pevnou skálu další plošiny, odháknul se. Nechal se vynést větrem o kus výš k další plošince. Mohl by použít stupně vytesané do skály, on se však radoval z té volnosti, kterou mu okolní prostor nabízel. Přešel k dalšímu lanu, zahákl se a skočil.

Přestoupil ještě čtyřikrát než se dostal tam, kam potřeboval. Ve stínu skalního výklenku se krčil malý, zpola do skály vytesaný domek. Zaslechl hlasy. Když s úsměvem na rtech obešel obydlí, naskytl se mu pohled na dvě osoby sedící v objetí na okraji skály a vesele spolu rozprávějící. Atirská dívka s polodlouhými černými vlasy právě cosi nadšeně vyprávěla bělovlásce zahalené v modrém plášti. Rozhodl se je upozornit na svou přítomnost.

„Námenwo! Áren!" Současně se s úlekem ve tváři obrátily, ten však zmizel, když poznaly příchozího.
„Ziraene!" vrhla se k němu radostně Námenwa a sevřela ho ve svém objetí. „Už to bude bezmála měsíc, co tě mé oko spatřilo. Měla jsem pocit, že se toho dne nedočkám!"
Pousmál se nad jejím temperamentem. „Přeháníš, sestřičko. Ale také tě rád vidím. Vás obě." Obrátil se i na útlou dívku stojící opodál. Sněhově bílé vlasy jí povlávaly kolem obličeje, který dával tušit, že není tak docela lidskou bytostí. Měla výrazné lícní kosti, trochu špičatou bradu, úzký nos a vysoké čelo. Nejvíc pozornosti však poutaly podlouhlé, zešikmené oči s úzkými zornicemi pod výrazně klenutým obočím. To levé měla jasně šedé, zatímco pravé připomínalo svou barvou jantar.
„Také tě ráda vidím, Ziraene," řekla tiše Áren. Usedla zpátky na okraj skály a počkala, až si sourozenci sednou vedle ní. Námenwa ji láskyplně objala kolem drobných ramen. Plaše se usmála a vtiskla jí na tvář malý polibek.

„Měly byste být opatrné," varoval je Ziraen. „Já vám štěstí přeji, víte však, že vztahy mezi měniči podob a ostatními rasami jsou zakázány, i když u vás dvou je to zbytečné a na lásku k osobě stejného pohlaví se stále ještě pohlíží dosti skepticky. "
„Vím o tom až příliš dobře," odvětila Áren. „Vztahy mezi měniči podob a jinými rasami však byly zakázány z dobrého důvodu. Potomci, kteří z těchto svazků vzešli, mívali vrozené vady a většinou stejně nebyli schopni vést spokojený život. Vždyť víš, že i můj bratr po matce se zasekl ve zvířecí podobě a nemůže se přeměnit zpět do své lidské podoby. A protože po nás zřejmě podědil i dlouhý život, bude nucen strávit několik následujících staletí jako sokol." Povzdechla si. „Navíc ani nevím, kde teď je. Je to už mnoho let, co odešel z domova a vydal se do světa. Možná už ani není naživu." Námenwa ji konejšivě pohladila po zádech.
„Určitě někde žije a daří se mu dobře." Áren se schoulila do její teplé náruče. „Omlouvám se. Vždy mě přepadne ta melanchonická nálada, když o tom přemýšlím."
„To je v pořádku."
Po chvilce se zvedla. „Půjdu se proletět. Vrátím se, než se slunce dotkne obzoru." Stáhla si z ramen látku tuniky. Na bledém jarním slunci se na chvilku zableskla její světlá pokožka než se proměnila v sokola, několikrát zamávala křídly a vzlétla.
„Jsi s ní šťastná," konstatoval Ziraen dívaje se za odlétajícím ptákem.
„Ano," řekla s úsměvem na rtech černovláska, zvedla ze země tuniku a modrý plášť a pečlivě je složila. „Je jemná a tichá, tepe v ní však odvážné srdce." Zvedla se. „Pomůžeš mi připravit oběd?" Přitakal a následoval ji do kamenného obydlí. Konečně byl doma.

*

L.L.

Šedooký půlelf znaveně ležel v měkké trávě a odpočíval. Byli na cestě celý den. Střídavě klusali a šli rychlou chůzí. I když byl v dobré tělesné kondici, vytrvalosti elfů se mohl rovnat jen stěží. Zaslechl svištění křídel. V následující chvíli mu už na nataženou ruku dosedl sokol. „Tak ses vrátil, Celvile," pohladil ho myslí lehce nepřítomný mladík. Sokol jen moudře pokýval hlavou. Viděl, že je jeho přítel unavený a nechtěl ho vyrušovat.
„Nevíš, proč se elfové a atirové nejsou schopni usmířit? Vždyť třeba měniči podob jsou neutrální a přestože mezi nimi kdysi bylo mnoho rozporů, nyní žijí v míru," zeptal se po chvíli Lian.
Světlo a Tma jsou si protiklady. Jak chceš udržet v klidu něco, co se svou podstatou vyvrací? Přesto jsou to jen dvě strany stejné mince, které by bez sebe nebyly úplné.
Zaznělo mu po chvíli tiše myslí. I když měl ještě stále s telepatií problémy, už alespoň dokázal zachytit, co se mu jeho opeřený přítel snaží sdělit. Pousmál se nad jeho řečí v hádankách.
Nemohu jasně vyjevit něco, čemu zcela nerozumím, ozvalo se mu v mysli.
Vždyť já vím, pokusil se mu myšlenkami sdělit a pocítil záchvěv radosti, když se mu dostalo lehce pobavené odpovědi.
Je rozdíl mezi tím vědět a myslet si, že víš. Co však vím jistě je to, že by sis měl odpočinout, a filosofické otázky nechat na později. Za pár hodin zase vyrazíte a pokud vím, meditovat za chůze ještě neumíš.
Dobrá tedy, pěkné sny, popřál mu a více se přikryl svým šedozeleným pláštěm.
Co máš na mysli pod pojmem pěkné sny? Mnohdy nemůžeš určit rozdíl mezi tím pěkným a škaredým, protože se prolínají, zaslechl ještě, než se jeho mysl ponořila do spánku.

***
Překlady ze zirlerny:
- áren - sněžný, sněhový; bílý jako sníh
- davan - jehla
- námen - nitka (nám - nit)
- wa - pochází ze slova wanda, význam je hladký nebo jemný

***
Iliria!
Děkuji všem, kteří mají tu trpělivost čekat na další kapitoly, protože jak to tak vypadá, zatím se mi nedaří vydávat pravidelněji než dvakrát do měsíce. Budu ráda za jakýkoliv názor či připomínku. Přeji pevné zdraví a málo stresu při online výuce.
Tilirin,

Isan Tindein