Dvě strany

29. Svíčky a barviva

L./Z.

 „Chtělo by to trochu světla," poznamenala Limea. V Leminvanta panovalo přítmí, jen průrvou ve skále sem dopadala trocha našedlého světla. Ziraen pokrčil rameny.

„Pokud chceš. Mně tma nevadí, ale možná najdu v torně pár svíček."

„Bez obav, mám svoje," odvětila Limea, přehrabujíc se v tlumoku. „Stejně jsem potřebovala vyzkoušet jejich účinnost, tyhle by podle mých výpočtů měly vydržet hořet asi pět hodin. A hele! Tady to je!" Vítězoslavně vytáhla z tlumoku válcovitou svíci zabalenou v kusu látky. S úsměvem ji podala Ziraenovi. Když ji rozbalil, všiml si, že je po spodním obvodu lemovaná sytě oranžovými kvítky arnivy zatavenými do vosku.

„To jsi vyráběla ty?" zeptal se. Limea nadšeně přikývla.

„Ano! Víš, vždycky mě štvalo, že po dohoření svíčky zbydou kousky vosku, pro které už není využití. Takže je sbírám a když jich mám víc, roztavím je a odliju z nich další svíčku." Zamyšleně se zamračila. „Jen barvení mi stále dělá trochu problém, barviva ředěná vodou na vosk samozřejmě nefungují, a odpařovat je do té doby, než z nich získám prášek je zdlouhavé a i tak málo účinné." Povzdechla si. „Přírodní barviva jsou skvělá na inkousty, i na látkách se mi je už daří celkem dobře zafixovat, ale na svíce prostě nejsou vhodné. Asi budu muset přece jen nakonec sáhnout po nějaké alchymistické látce, i když jsem se tomu chtěla vyhnout."

Zažehla v dlani malý plamínek a zapálila svíci. Postavila ji na čtverhranný keramický svícínek, který vytáhla z jednoho ze skalních výklenků a položila ho mezi ně. Oheň ji zaléval teplým světlem a barvil jí tvář do oranžova.

„Pověz mi něco o svých přírodních barvivech," pobídl ji. Překvapeně vzhlédla.

„Zajímalo by tě to?" Když přikývl, pokračovala. „Tak dobře. Začalo to vlastně tak, že už mě nudil ten jednotvárný duběnkový inkoust a chtěla jsem psát i jinými barvami. První jsem zkoušela habrovou kůru, ze které je docela hezký odstín hnědé, ale protože habrů je v Ninilaru pomálu a navíc rostou dost daleko od Sianosu, přešla jsem nakonec na ořešák, kterých je tu mnohem víc. Navíc se dají kromě kůry použít i zelené šlupky ořechů, které barví ještě lépe. Podívej, třeba tohle mám barvené ořešákem," ukázala na svou sytě hnědou tuniku.

„Hezký odstín," poznamenal Ziraen. „Jaký postup používáš? Drtíš šlupky a zachytáváš tekutinu, která vyteče?"

„To jsem zprvu dělala, ale je to namáhavé a ne příliš efektivní," vysvětlovala zapáleně Limea. „Mnohem jednodušší je prostě dát šlupky i oloupanou kůru ořešáku do hrnce, zalít vodou, postavit třeba na kamna a počkat, až se barva sama vylouhuje. Později je třeba šlupky i kousky kůry vylovit a nechat pár hodin hrnec stát na kamnech, aby se odpařila voda a odstín byl výraznější. Když jednou za pár dní vařím, stejně mám pak pec rozpálený a takhle se teplo alespoň využije.

Co se barev týče, zkoušela jsem ještě třeba kopřivu, u té je vždycky trochu překvapení, jak to nakonec vyjde. Někdy barví tlumeně zelenou, někdy chytá odstín do hnědé a jednou mi barvila i šedobéžově. Záleží na tom, jak staré rostliny použiješ. Pak je tu samozřejmě cibule, z té je hezký odstín žluté, někdy s nádechem do oranžova, a červená řepa, která barví červeně, někdy až skoro růžově.

Další fascinující rostlinou jsou borůvky. Mám vzorky inkoustů za posledních pět let a pokaždé je odstín trochu jiný. A navíc mění v průběhu času barvu! Barví hlavně různými odstíny fialové, ale starší inkousty mi asi po třech, čtyřech letech změnily barvu do šedé s nádechem do fialova. A zrovna loni mi jedna várka inkoustu zkvasila, protože jsem ji zapomněla převařit, a teď má modrou barvu. Je to vážně fascinující! Poslední dobou experimentuju také s arónií, šťáva z bobulí barví do krásného fialového odstínu. Ale v lese se jí moc nedaří, potřebuje dostatek světla, takže ještě nemám moc vzorků. Ale já to nějak vyřeším!"

Ziraen se s úsměvem zadíval na Limein rozzářený obličej a nadšení v hlase. „Alchymistka se v tobě rozhodně nezapře," poznamenal. Elfce přeletěl po tváři stín. „Bývalá alchymistka," opravila ho. „Ale když teď už nesměřuju svou energii do práce v Laboratoriu, našla jsem si jiný předmět zájmu. Navíc moje mladší sestřička Ilvein miluje barvy, takže je ráda, když jí můžu obarvit oblečení třeba na fialovo. Hnědé a zelené odstíny oblečení, které většina lesních elfů nosí, jsou podle mě poněkud jednotvárné a potřebují trochu rozjasnit, i když naprosto rozumím tomu, proč třeba zvědi odmítají nosit cokoliv obarvené gilnirensilem. " Ziraen se zarazil.

„Počkej, gilnirensil? Neznamená to v ilmerně zvědův zrádce?" Na Limeině tváři se objevil pobavený výraz.

„Ano, pojí se k tomu jedna dobrá historka, jestli ji chceš slyšet."

„Jistě, rád si to poslechnu."

„Dobře. No, jednu dobu se gilnirensil hojně využíval k barvení, protože barví šedohnědou barvou, která se hlavně zvědům hodila k plížení. Co se však nevědělo je to, že po kontaktu s lainfiou dost prudce mění barvu. Abys rozuměl, lainfia je plevel, který najdeš skoro všude, takže se o něj nikdo moc nezajímal, dnes už ale víme, že šťáva z jeho listů dost prudce reaguje s několika dalšími přírodními látkami, a to právě i s gilnirensilem. Ten po kontaktu se šťávou z listů lainfii mění barvu na sytě oranžovou, která navíc pod přímým měsíčním svitem světélkuje. Jeden zvěd snažící se odhalit atirské pozice během jedné z četných válek měl na sobě tuniku barvenou gilnirensilem, který byl naneštěstí pro něj špatně zafixovaný a při plížení po kraji lesa zapleveleném lainfiou zreagoval a zbarvil se na sytě oranžovou. Navíc byla zrovna poměrně bezmračná noc, takže výsledek si asi umíš představit."

Ziraen se pobaveně zasmál. „To vskutku ano. To musela být pro velitele zvědů poměrně prekétní situace. Výzkum nepřátelského ležení zhacen kvůli plevelu.“ Limea se vesele ušklíbla.

„No, podle oficiální zprávy byl zvěd nešťastně dopaden a po statečném boji padl, ale vzhledem k tomu, že okamžitě poté zvědové přestali používat barvivo z gilnirensilu a brzy poté došlo k velkému objevu vlastností lainfii, je poměrně jasné, co se stalo."

Ziraen si pobaveně pomyslel, že se o tom v dalším dopise určitě musí zmínit Atavantarovi. Věděl, že jeho přítel tu historku rozhodně ocení. 

***
Překlady z ilmerny:
lainfia - lainin (oranžový) + fia (list)
gilnirensil - gilniren (zvěd) + rensil (zrádce)

***
Iliria!

Vítám vás u další kapitoly. Její psaní jsem si opravdu užívala, protože jsem konečně mohla zúročit své poznatky z výroby rostlinných inkoustů. Nahoře máte fotku se vzorky. A i když se zatím nic moc akčního neděje, jsem toho názoru, že budování vztahu a vykreslení charakteru více než neustálý boj o život pomáhají spíše klidné chvíle nezávazného povídání a možnost nahlédnout do běžného života postav. Kdybyste měli nějaké otázky k příběhu nebo výrobě barev, klidně se ptejte :-) .
Tilirin,

Isan Tindein