Dvě strany

*1. Lian

 Elfka sedící na hebkém mechu drtila v hmoždíři bylinky. Vlasy barvy slunečních paprsků jí povlávaly ve větru. Kdepak je asi Lian, pomyslela si. Už tady měl být.

„Limeo! Limeo Falinian!" ozval se udýchaný hlas. Smaragdově zelené oči se obrátily k přibíhajícímu mladíkovi. Tmavě hnědé vlasy za ním vlály, jak spěchal.
„Omlouvám se za zpoždění. Cestou jsem našel léčivé bylinky a zmiňovala ses, že by se ti hodily listy nirivy, tak jsem je nasbíral," vytáhl z brašny na opasku svazek podlouhlých listů.
„Děkuji ti Liane, ale teď se posaď a pojď mi pomoct," pobídla ho Limea. Mladík si vzal druhý hmoždíř a pomáhal jí s drcením bylinek.

„Jak se ti daří v učení?" zeptala se ho po chvilce mlčení.
„Tichý a nenápadný pohyb mi jdou celkem dobře, ani ve stopování nejsem nejhorší. Ale telepatie mi pořád moc nejde," povzdechl si Lian. „Poslat zprávu nebo ji přijmout zvládám v pořádku, ale moje mentální štíty jsou žalostné, o snaze proniknout někomu do mysli ani nemluvě."
„Však jsi to také třeba na rozdíl od lovu a lukostřelby neprocvičoval celý život. Roli může hrát i to, že jsi způli člověk, lidé většinou nemívají pro telepatii nadání," odpověděla Limea. Přesypala rozdrcené bylinky z hmoždíře do misky. „Věřím však, že se dokážeš s časem a cvičením zlepšit, " řekla pak. „Koneckonců, vrozené nadání je jen jedna z věcí, které hrají roli, snaha se zlepšit je dle mého názoru mnohem důležitější."
„To je právě to," pousmál se nevesele Lian. „V očích elfů budu vždy příliš mladý a nezkušený, protože jsem z části člověk, lidé na mě pohlížejí jako na někoho odlišného, protože mi v žilách proudí i elfská krev. A atirové? Ti mě nenávidí jen o něco méně než všechny ostatní elfy. S měniči podob jsem se ještě nesetkal, pochybuji však, že by ke mě byli vstřícnější."

Zahleděl se do lesa. „Ani nevím, ke kterému živlu patřím," poznamenal po chvilce trpce. „Jsem zručný v řemeslech, hlavně v brusičství drahých kamenů, rytectví a taušírování, také někdy jednám impulsivně, což by odpovídalo ohni. Nejlépe se však cítím v přírodě, miluji lesy s jejich hebkou trávou a mechem, stínem pod klenbou listoví i zvířaty a rostlinami. Znám ale také bystřiny a lesní tůně, malé pramínky i mohutné řeky. Voda je krásná, někdy tak klidná a mírná a jindy divoká a bouřlivá. Její zurčení, cákání, hučení a klokotání je mi tou nejkrásnější písní. Miluji však též toulky volnou krajinou, kde jsem jen já a Celvil, tu volnost a nespoutanost. Širou krajinu, vůni cest a vítr ve vlasech."

Zamyšleně se odmlčel. Když znovu promluvil, v hlase mu zazníval hněv a rozčarování. „Kdy už konečně elfové a atirové pochopí, že světlo i temnota jsou potřeba a musí být v rovnováze? Tyhle spory a boje jsou zbytečné, vždyť bychom se mohli nějak domluvit! Možná do toho nemám takový vhled, protože na rozdíl od vás nežiju stovky let, ale připadá mi to zbytečné. Přál bych si mít moc zabránit válkám a svárům, zbytečnému prolévání krve. Jenže co zmůžu? Jsem jen obyčejný chlapec, navíc bez magie."

„To není pravda," namítla Limea. Jemně uchopila Lianovu bradu a zvedla ji, aby mu mohla pohlédnout do šedých očí připomínajících bouřlivé moře. Byly zamyšlené a nabývaly až překvapivé hloubky na někoho, kdo byl tak mladý. „Jsi cokoliv, jen ne obyčejný. Znám až příliš málo osob, které by v tvém věku uvažovaly nad věcmi takové hloubky. Které by se byly schopny oprostit od nenávisti k rase, kvůli které přišly o oba rodiče. A ještě méně těch, kteří by šli proti názoru všech ostatních a stáli si za svou pravdou."

Pustila jeho tvář a zase začala drtit bylinky. „Dívám se na to podobně," dodala. „Celá historie mezi našimi rasami je komplikovaná a na obou stranách chybí snaha vykročit jinou cestou. Já sama to však těžko změním. Mohu jen pomáhat natolik, kolik jsem schopna. Proto jsem se koneckonců stala léčitelkou." Přisypala si do hmoždíře trochu bylinek. „A když už jsem u toho, příštího dne vyrážím se skupinou strážců na další obhlídku hranic lesa. Přidělili k nám i jednoho nočního bojovníka a dva mágy z nižších stupňů vědoucích" Lian překvapeně hvízdl.

„To se asi musí situace značně vyostřovat, když k vám přidělují i někoho z nočních bojovníků. Někoho z elitní bojové jednotky bych na rutinní obhlídce hranic nečekal." Limea si povzdechla.

„To máš naprostou pravdu, v blízkosti západní hranice byli podle všeho spatřeni atirové a je dost pravděpodobné, že dojde k boji. Jde s námi i tvá sestra po otci, Ilia Anarin valin. Ale o tom už, nemýlím-li se, víš." Lian souhlasně přikývl.

„Ano, zmiňovala se o tom, když se u nás dnes stavovala na oběd." S povzdechem se postavil. „Už budu muset jít. Mistr Ninislir mě čeká. Děkuji ti Limeo, vždycky s tebou rád mluvím. Tilirin, rád jsem tě zase viděl."
„Také jsem tě ráda viděla Liane, děkuji za tvou pomoc. A nezapomeň, není špatné být odlišný. Stůj si za svými názory, pokud v ně věříš, a nenech se zaslepit touhou po dobru. Hnát se za nějakým cílem je sice hezké, ale nesmí ti unikat širší obraz, jinak můžeš napáchat více škody než užitku."

„Budu na to pamatovat!" zavolal přes rameno, než se rozběhl tichými kroky po lesní stezce. Jen nad tím s tichým pobavením potřásla hlavou. Přála by si, aby mu ta dobrá nálada vydržela co nejdéle.

***
Překlady z ilmerny:

Iliria - Zdravím
Tilirin - Nashledanou (v doslovném překladu zůstaňme přáteli)
lim - jasný
ea - světlo
lian - sokol
ian - srdce
falin - klidný, pokojný
nin - stříbrný (stříbrné barvy, ne ze stříbra)
islir - hvězda
cel - jako
vil - vítr

***
Iliria!
Vítám Vás u první kapitoly svého nového příběhu. Jen pár drobných technických poznámek k příběhu: Celvil je sokol, který doprovází Liana na jeho cestách, samotnému Lianovi je v této chvíli přibližně sedmnáct let, z hlediska lidí té doby je už tedy dospělý, ale podle počítání elfů je stále ještě dítětem. Pokud byste něčemu nerozuměli, klidně se ptejte, za komentáře budu jen ráda. Já mám v hlavě celý svět vymyšlený, takže občas zapomenu vysvětlit něco, co je pro mě srozumitelné, ale čtenáři to nemusí dávat smysl.
Tilirin,

Isan Tindein