Trust My Rage

30. Kapitola

Ta-dá! Máme tady jubilejní 30 díl a já bych Vám všem chtěla hrozně poděkovat, že tento příběh stále čtete, i přes delší časové prodlevy mezi novými díly. Taky bych od Vás potřebovala menší pomoc...Zasekla jsem se na jednom bodě a nemůžu se rozhodnout jestli mám tuto povídku začít pomalu ukončovat nebo jestli mám příběh ještě dál rozvinout. Kdyby bylo víc lidí pro ukončení, tak by to neznamenalo úplný konec příběhu Caitlin a Thomase, možná bych uvažovala o druhé řadě, ale je to jen na Vás. Za každý názor budu hrozně vděčná a opravdu mi pomůže :) Ale dost bylo mluvení, užíjte si novou kapitolu :)

„Thomasi...já...já jsem ti to...," Caitlin se zadrhával hlas v krku a nebyla schopna ze sebe vydat souvislou větu. Nechtěla, aby to zjistil tímto způsobem. Toužila mu to říct a sledovat jeho nadšený výraz a jiskřičky v očích, které se mu objevily když se poprvé zmínil o tom, že by mohl mít dědice. Tak hrozně se styděla za to, že se mu nesvěřila a sobecky myslela jen na sebe a na to, aby mohla zůstal na královském dvoře se svým dědečkem a bratrem.

„Copak? Přišla si snad o hlas?" zeptal se pohrdavým tónem, který i tak nezakryl stopy zklamaní.

„Chtěla jsem ti to říct," šeptla Caitlin a pohled upírala do podlahy, jelikož nenašla odvahu mu pohlednou do očí.

„Ale neřekla!" zakřičel Thomas, jehož hlas se odrazil od studených stěn komnat a znásobil hlasitost. Caitlin sebou vystrašeně trhla a do očí se jí nahrnuly slzy, které pomalu začaly dopadat na její zelenkavé šaty.

„Ty si myslíš, že na mě tvoje slzy něják zapůsobí? Myslel jsem, že jsi důmyslnější," řekl a dál ji zklamaně sledoval. Jedna jeho část k ní chtěla okamžitě přiskočit, objímat jí a slíbat její slzy, ale ta druhá část ji nenáviděla za to, že mu zatajila pravdu. Myslel si, že po takové době, co jsou spolu a po všem, co zažili, jim bude věrnost a loajalita na první místě. Bohužel to bylo jenom z jeho strany a on se cítil, jako hlupák. Nechal se zaslepit a přišel o zdravý úsudek muže, velitele, barona...

„Jak dlouho to víš?" zeptal se klidněji a snažil se potlačit vztek, který neustále bublal v jeho těle.

„Asi jeden měsíc," odpověděla a přerývaně se nadechla.

„Proč si mi to neřekla?" a ještě před tím, než stihla odpovědět, dodal : „A opovaž se mi lhát!"

„Chtěla jsem ti to říct ten večer, kdy přijeli muži od krále, ale když si mi řekl o dědečkovi a Liamovi, tušila jsem, že by si mi zakázal jet s tebou a tak jsem to zatajila a chtěla ti vše říct hned, jak bychom dorazili zpět na náš hrad," odpověděla hlasem, který z tichého pláče lehce ochraptěl.

„Neměla jsi právo mi to tajit! Kdybych byl, jako ostatní vysoce postavení muži, vymlátil bych z tebe duši."

„Thomasi..."

„Nepřerušuj mě!" zvýšil opět hlas a ze zamračeného pohledu, který ji věnoval, se mu mezi obočím, utvořila hluboká vráska. „A když už si zmínila náš domov, tak tě můžu ujistit, že do tří dnů budeš spát v naší posteli!"

„To nemůžeš!" vykřikla zoufale.

„Nemůžu?" zasmál se a arogantně si ji změřil od hlavy až k patě. „Můžu si s tebou dělat, co jenom budu chtít! A rovnou ti radím, aby sis začala balit věci, protože teď hned, jdu ke králi oznámit tvůj odjezd," řekl a rychle došel ke dveřím, které se za ním hlasitě zabouchly.

Caitlin se vyčerpaně zhroutila do přikrývek a znovu se tiše rozplakala.

- - -

Dlouhými kroky, překonával vzdálenost, jenž ho dělila od královských komnat a bolestivě zatínal pěsti, aby něják ventiloval svůj vztek, který mu otupil zdravý rozum. Věděl, že kdyby hned neodešel z komnat mohlo by se stát něco, čeho by později litoval, ale raději by zemřel, než aby ublížil Caitlin... a svému dítěti. Musel se nad tím novým faktem, že jeho krev bude kolovat a žít dál, usmát. Ani si neuvědomil, že si začal v hlavě představovat podobu dítěte, které jeho žena nosí pod srdcem. Byl to chlapec s tmavě hnědými vlasy, které se mu roztomile kroutily po stranách malé hlavičky, jenž se lehce nakláněla napravo a zvědavě pozorovala jeho prst, kterým ho hladil po buclatém rameni. Představoval si, jak se ruka dítěte pomaličku přesouvá až na jeho ukazovaček, který silně chytne a spokojeně se usměje. Pokračoval by ve snění dál, nebýt toho, že se objevil před bohatě zdobenými dveřmi, které vedly ke králi.

Zavrtěl hlavou, aby ze sebe setřásl ten zvláštní, ale hřejivý pocit, který ho přepadl nad představou jeho vlastní rodiny a hlasitě zabušil na silné dřevo.

„Dále," ozvalo se zevnitř.

Jakmile Thomas vstoupil do předsíně, která byla před hlavním pokojem, zarazil se. V místnosti byl princ, který seděl v křesle a měřil si ho pohledem, přes sklenici s medově zbarvenou tekutinou uvnitř.

„Princi, potřebuji okamžitě mluvit s vaším otcem."

„Obávám se, že to nepůjde,"

„Můžu znát důvod?"

„Řekněme, že se neuskutečně ožral, " odfrkl si princ a napil se své medoviny.

„Nemyslím si, že je vhodné mluvit o vaše otci tímto způsobem," odpověděl překvapeně Thomas a zatnul čelist. Král byl pro něj nezpochybnitelná autorita, které si vážil i přes jeho nové problémy s pitím, ke kterým ho dohnaly i starosti se zbouřenci.

„Můžu si o něm mluvit, jak budu chtít," řekl hrubě princ a lehce se zvedl na nohy. „Pokud je záležitost, tak důležitá, můžete ji probrat se mnou."

„Chtěl jsem králi oznámit odchod mé ženy."

„Odchod?" zeptal se opatrně Mark a otočil se k oknu, aby Thomas neviděl jeho tvář.

„Caitlin se ve městě necítí dobře a domnívám se, že ji bude lépe na našem hradě."

„Musím vás zklamat, ale vaše žena nikam nepojede."

„Prosím?" zeptal se Thomas a zvedl nechápavě obočí.

„Musí svědčit u soudou, který proběhne. Pokud nepočítám jejího mladšího bratra, tak je jedinou žijící osobou z její rodiny, která masakr viděla a přežila ho, takže tu musí zůstat," odpověděl pomalu Mark a snažil se znít sebevědomě a nezpochybnitelně.

„Caitlin mi o tom dni řekla vše, takže se domnívám, že by moje výpověď mohla stačit."

„To se domníváte špatně, král to chce slyšet od ní."

„Král o tom s vámi diskutoval? Nepamatuji si, že by vás někdy zajímaly soudy, které zde probíhaly," řekl Thomas klidně, ikdyž měl co dělat, aby se na toho královského spratka nevrhl a neprohnal mu hlavu skleněnou vitrínou, ve které se ukrývaly vzácné dýky.

„Nemusím se tady zpovídat nějákému podřadnému šlechtici, který si myslí, že může všechno," obořil se na něj princ a otočil se obličejem k němu. „A jelikož mě tato konverzace nudí, tak vám radím, opusťte tyto komnaty,"

„Princi," opět ho formálně oslovil přes silně zaťaté zuby, a ikdyž to lehce nahlodávalo jeho hrdost, slabě se uklonil.

Mark jen s úšklebkem kývnul a ještě, než baron zmizel na chodbu, dodal : „Těším se, až vás i Caitlin uvidím zítra u oběda."

„Potěšení bude na naší straně," odpověděl Thomas a silně zabouchl dveře. V potemnělé postranní chodbě se musel opřít o chladnou zeď a zhluboka dýchat. Během jednoho dne ho stihla zlomit vlastní žena a zesměšnit následník trůnu. Jeho srdce divoce bušilo proti hrudnímu koši a spodní ret se mu zlostí třásl. Po chvilce se zvedl a nejistým krokem došel až ke stájím, ve kterých si osedlal svého koně a vyjel za královské hradby.