Trust My Rage

19. Kapitola

Boj brzo skončil. Jacob byl zabit při prvním rozbřesku slunce a to Rogerovou rukou. Thomase to mrzelo, protože si přál, aby život toho zrádce ukončil jeho meč, a ne meč jeho vazala, ale i tak měl slabý úsměv na tváři. Když mrtvého ohledali, našli mu na zádech nezahojenou bodnou ránu, která nepěkně mokvala. S takovým zraněním, by Jacob stejně dlouho nepřežil. Infekce mu začala požírat okolní tkáně a bylo by jen otázkou času, než by se dostala k srdci.

Odchod mužů Caitlin tvrdě prospala. Než se probudila a oblékla, byl její muž i se svými vojáky zpátky a zprávu o Jacobově smrti ji podal Roger. Přijala ji naprosto bez emocí a jen přikývla, aby dala najevo, že slyšela. Ani jednou se nepodívala na svého muže a ani se nesnažila vyhledat jeho přítomnost. Podle toho, jak udílel ve spěchu dunivým hlasem příkazy svým mužům, věděla, že se z bitvy vrátil živý.

Caitlin ho dál přehlížela do okamžiku, než se chystala vyhoupnout na koně. Ještě se ani nechopila opratí a Thomas ji bez jakéhokoliv úsilí vyzvedl ze sedla a posadil do prohlubně před sebou na svého hřebce. „Pojedeš se mnou," pronesl lehce chraplavým tónem, který ji i přes prostesty mysli, způsobil husí kůží po celém tělem.

Caitlin se snažila sedět rovně a chtěla se obejít bez jeho podpory. Snažila se, aby se ho co nejméně dotýkala, ale po deseti minutách se ozvala její záda na protest. Chvíli ještě vzdorovala nepříjmné bolesti v kříži, ale nakonec to vzdala a uvolněně se opřela dozadu o hruď svého může. Ten se potichu zasmál a ona se s nazlobeným výrazem otočila. Jeho tvář byla na levé straně pokrytá zaschlou krví a prokouslý ret mu způsobil další šmouhu na bradě. Úlekem rozšířila oči, pootočila své ztuhlé tělo a konečky prstů se dotkla jeho ostře řezaných lícních kostí.

„Nic to není, neboj se," zašeptal ji do ucha, když si všiml, že je vylekaná a úsměv mu přelétl přes obličej, když viděl, že má o něj strach. Ještě chvíli ho nejistě pozorovala, ale hrdost se jí začala vracet, každým dalším ujetým metrem a tak se po čase otočila zpět.

Celý zbytek cesty na Dorset, už ani jeden z nich nepromluvil. Nebylo třeba žádných slov a oba se ponořili do svého přemýšlení. Až když, se před nimi otevřela brána hradu a Caitlin zahlédla svého dědečka, tak zpozorněla. V jeho pohledu vycítila, že se mu značně ulehčilo, když ji spatřil živou, ale viděla taky určitou zlobu, nad její neposlušnotí, vůči jejímu manželovi.

Thomas sklouzl dolů ze svého koně a pomohl hned Caitlin dolů. „Způsobila jsi svému dědečkovi mnoho starostí. Běž se mu omluvit," řekl odměřeně.

Caitlin přikývla a vykročila. Když od něj byla necelý metr, zvedla hlavu a řekla : „Omlouvám se ti, za to, že sis o mě dělal obavy, a prosím tě za odpuštění." Sklopila zrak a čekala na jeho odpověď.

Edward si značně oddychl, když uviděl svoji vnučku v náručí Thomase, ale měl stejný pocit, jako rodič, který ztratí své dítě. „Ty ses koupala v bahně nebo co?" zeptal se, aby dostal čas si ujasnit pocity.

Caitlin si rychle oprášila špínu ze svých šatů a potom vzhlédla. Náhle si Edward uvědomil, že se jeho vnučka nevrátila v pořádku. Její rána se skrývala někde v hloubi duše, utajena před zraky ostatních a právě proto byla nebezpečná.

„Pojď obejmout svého děda," vyzval ji a rozpřáhl vřele paže.

Caitlin na víc nečekala a vrhla se mu do ní. „Můžeš mi odpoustit?" ptala se šeptem.

„Samozřejmě, že ti odpouštím a na vysvětlení je času dost. Teď běž do komnaty se převléct a navštívit své vlky. Od doby co jsi odjela, se nedotkli jídla. Báli se o tebe stejně, jako já."

Edward pozoroval vzdalující se shrbenou postavu a poté přesunul svoji pozornost na Thomase, který právě přišel a postávala po jeho levé straně.

„Co jste jí udělal?" vypálil na něj svoji otázku a ani nepomyslel na uctiví pozdrav.

„Já? Co jsem ji udělál já?" Baron byl jeho otázkou značně překvapený a to Edwarda, jen ujistilo, že on je skutečnou příčinou Caitlini bolesti.

„Místo toho jste se měl ptát, co ona udělala mně. Něco vám řeknu, pokud by se měla chovat dál tak jako doposud, budu mrtvý dřív, než se dočkám prvního dědice."

„Řekněte mi co se stalo. Vidím, že je něco špatně." vyzval ho trochu klidněji starší rytíř.

„Dělá si to sama," odsekl Thomas. „Hnala se za Jacobem a neměla nejmenší tušení, že se žene do záhuby..."

„Ano, neměla nejmenší tušení!"

„Já vím, já vím. Pak, ale ještě ke všemu skočila do jezera, aby zachránila Rogera a to ani neumí plavat. Teď mi řekne, vyčítal by jste mi, kdybych ji zbil?" zeptal se trochu zoufale Thomas, prohrábl si vlasy a vydal se pomalu do hradu.

„Ne. Dokonce si myslím, že bych vám s tím pomohl."

Oba muži se začali na chvilku smát, ale když jejích smích utichl, opět nasadili rezervované masky.

„A skutečně to dokázala?" zeptal se Edward.

„Co dokázala?"

„Že zachránila Rogera."

„Ano, zachránila ho."

„Nezapochyboval jsem o tom ani vtěřinu," řekl starší z mužů s zábleskem v očích.

„Zdá si mi, že vám uniká to podstatné."

„Že to udělala, bez kázně a disciplíny?"

„Cože jste řekl?" zeptal se Thomas podezdřívávě. „Nedrážděte mě. Starám se o bezpečnost vaší vnučky. Musí se prostě naučit být více pozorná."

„Pak tedy musíte udělat vše co uznáte za vhodné."

„Přísahal jsem si, že na ni budu mírný, ale bude to těžké. Celá léta si vyrůstala, jak dříví v lese, ale udělám vše pro to,abych ji neztratil..."

Edward slabě přikývl a radši změnil téma hovoru. Vyptával se na podrobnosti ze souboje a smrti Jacoba. V téhle záležitosti byl Thomas mnohem sdílnější a podrobně mu všechno vylíčil.

„Nyní, když je mrtev, podaří se vám dokázat, že byl do plánu zapletený, také Jonathan?" zeptal se Edward hned, co baron skončil.

„Zatím jsem o tom nepřemýšlel. Teď je mým předním zájmem, aby se Caitlin usadila na mém panství."

„Kdy odjíždíte?"

„Původně jsem myslel hned zítra, ale Caitlin si musí odpočinout a musím ještě zařídit spoustu věcí, takže možná za deset dní."

„A stále si přejete, abych zůstal na Dorsetu a staral se o malého Liama?"

„Ano , alespoň do doby, než začně soud. Teď se, ale radši napijeme na vítězství. Co říkáte?"

„Souhlasím," odpověděl Edward zamyšleně a s úsměvem dodal „Můj přípitek je na vás a moji vnučku, ať se aspoň dožijete stáří. S vaši tempem hádek a nebezpečí, to je jenom potřeba."