Trust My Rage

4. Kapitola

Bylo slunné odpoledne a po obloze pluly drobné obláčky. Thomas se prodíral lesem a asi po hodině, přesně jak mu sluha popsal, uslyšel hukot vodopádů. Zastavil se, přivázel koně k nejbližšímu stromu a dál se vydal pěšky.

Věděl, že srub je velmi dobře ukrytý v houšťinách stromů za nevelkým jezírkem. Jeho kroky, ale náhle přerušilo šplouchnutí a tiché zakašlaní. Bez rozmýšlení vytáhl meč a nehybně čekal na další zvuk, který by prozradil případného nepřítele, když v tom spatřil hřívu hnědých vlasů. Popošel, aby lépe viděl a dech se mu zastavil v hrdle. Byla tam. Dívka, která ho ošetřovala celé ty dny, tam stála skoro po pás ve vodě a nastavovala svoji tvář hřejivým slunečním paprskům.

Caitlin si pomalu sčesávala vlasy z čela a spokojeně se usmívala. Alespoň na chvíli chtěla zapomenout na údalosti posledních dní. Věděla, že John udělá vše pro to, aby dostal Liama do bezpečí, dokud si sama nepromluví s baronem. Ale to čekání... to bylo nesnesitelné. Třeba se mu zhoršil stav a je mrtvý. Možná, že Jonathan na Dorset už dojel a všechny přesvědčil o to, že s vraždou nemá nic společného. Dost! Musí počkat a modlit se, pomyslela si a nabrala do dlaní studenou vodu, kterou následně nechala stékat od krku dolů.

Thomas stál tak blízko, že mohl vidět, jak se chvěje chladem, když ji kapky vody stékaly mezi ňadry přes úzký pas, který by mohl obejmout jednou rukou, až k jejím stehnům. Měl co dělat, aby potlačil primitivní touhu, která se ho zmocnila, když to křehké stvoření pozoroval.

Caitlin vykročila ven z vody si posbírat své oblečení a jemné vlnění jejích boků, zhypnotizovalo Thomase, natolik, že se musel zhluboka nadechnout a zavřít oči. Nemůže si ji vzít hned, jako nějáký barbar. Musí vydržet! Je to přece baron. Nesmí se chovat jako nějáký mladíček, který poprvé vidí nahou ženu.Teď si ji nevezme, ale brzy bude jeho. O tom není pochyb. Co chce, to vždycky dostane...

Thomas už chtěl zastrčit měc zpět do pouzdra, když uslyšel dívčí výkřik. Vzápětí začali vlci výhružně vrčet a ozvaly se mužské povely. Podle hlasů poznal, že jsou v okolí tři muži. Doběhl rychle na mýtinku a všechny je spatřil. Dva bojovali s vlky a třetí napůl táhl vzpouzející se dívku. Náhle se z důstojného vládce, stal valečník sledující jediný cíl : zabít. Zakřičel, tak hlasitě, že si získal pozornost všech zůčastněných a vrhnul se k muži, držící Caitlin. Ten ve vteřině pochopil, že mu jde o život. Pustil hnědé vlasy a dal se ústup. Jenže Thomasuv meč byl rychlejší a během chvilky měl útočník rozseklou lebku.

„Zavolej své vlky,“ křikl na Caitlin a obrátil se za zbylé dva muže.

Útočníci ho začali pomalu obcházet dokola a jen občas se ho pokusili napadnout, jako by jen zkoušeli do zvládne. Thomas se jim jen pohrdavě zasmál a dvěma ranami je zabil. Caitlin stála kousek opodál, naprosto neschopná pohybu a šokovaně hleděla na krev vpíjející se do země.

„Pojď ke mně,“ řekl přísný hlas a probudil ji do reality.

Pohlédla na něj a uvědomila si, že ji ten muž právě zachránil. Kvůli ni zabil, ale nevěděla jestli má být vděčná. Protože víc pociťovala hrůzu než vděk. Je to kvůli jeho temnému pohledu, anebo proto, že zabijel tak snadno, nenuceně...a bezcitně? Byla zmatena a jediné co byla schopna vnímat, bylo nebezpěčí vznášející se kolem společně s pachem potu a krve. Mlčky na sebe hleděli a napětí vzrůstalo každou vteřinou.

 „Pojď hned ke mně!“ štekl netrpělivě.

Pomalu se tedy přesunula k němu. Thomas si spokojeně oddychl a napětí s násilností z něj vyprchaly.

„Právě jsem kvůli tobě zabil.“ Jeho hlas zněl arogantně a vyzývavě.

Caitlin počkala než si baron očí svůj meč a poté odpověděla. „Ano, zachránil jste mi život. Jsem vám zavázana, ale já vám ho zachránila taky.“

„Jenže já jsem tvůj pán a nedlužím ti nic. Patříš mi, chápeš?“

 Nevěděla co odpovědět a tak zůstala potichu a čekala co bude následovat. Nepříjemné ticho naplňovalo okolí, ale Thomas ho rychle přerušil. Uchopil ji hrubě za vlasy a pravil : „Já jsem tvým pánem a já rozhodnu o tvé budoucnosti, i když jsi mi pomohla se vrátit mezi živé.“ Caitlin se zamračila. On by ji měl vděčit za život a místo toho chce, aby doznala svoji podřízenost.

 Začal ztrácet trpělivost. Škubl jejími vlasy, až vykřikla bolestí, a ještě víc si ji přitáhl k sobě. Caitlin jen zavřela oči a pevně sevřela svoje rty, aby znovu nevykřikla. Uvnitř se celá hvěla, ale přísahala si, že na sobě nedá nic znát.

Thomas si prohlížel její tvář a usmíval se její snaze zakrýt svoje obavy. Nebude snadné ji zastrašit. Je chytrá a musí být i odvážná, když se nebojí zůstat sama v lese, bez ochrany. Na dívku, žijící podle šlechtických pravidel, to byla dost neobvyklé. Je taky trochu tvrdohlavá a divoká, připustil, ale to nevadí. On jí zkrotí a začne rovnou teď. Sklonil se a hrubě jí políbil. Cítil jak se snaží uhnout, ale pevně ji držel. Pro slušně vychovanou dívku to muselo být něco nového a jemu se líbila představa, že je jejím prvním.

Thomasovo sevření bylo prvně dost nepříjemné, ale nezbývalo jí, než se zapojit. Nejdřív si myslela, že se mu brání, ale když přestal, zjistila, že ho objímá kolem krku. Zastyděla se, pustila ho a sklopila oči k zemi.

„Omlouvám se, byla jsem jen zvědavá,“ snažila se Caitlin omluvit svoje chování.

„Dal bych ruku do ohně za to, že jsi ještě panna.“ poznamenal arogantně Thomas.

„Jak to můžete vědět?“ vykřikla rozlobeně, protože se domnívala, že narážel na její nezkušené polibky.

„Je to víc než zřejmé.“

Zamračila se nad jeho povýšeností a změnila téma. „Cítíte se lépe?“

„Hmm...“ zamručel na souhlas a zahleděl se na oblohu.

„Chtěl bych znát odpověď na moje otázky. Až se vrátíme do hradu...“

„Ráda bych si s vámi promluvila dřív, než se dostanu do Dorsetu.“

Thomas nebyl příliš nadšení, ale přešel k dřevěné lavičce pod dubem a sedl si.

„Chceš mi říct, proč jsi nezůstala na hradě a proč ses vrátila sem?“ optal se.

„Ano, jakmile jsem zjistila, že má přijet Jonathan, nemohla jsem zůstat.“ Caitlin si odkašlala a posadila se vedle něj. „Je to na dlouhé vyprávění. Jste ochoten mě vyslechnout?“

„No ovšem, jinak bych sem nepřijel,“ nemohl se dočkat až zjistí co se na Dorsetu stalo.

„Moji rodiče, mé sestry a jeden z mých švagrů...byli zabiti,“ zašeptala. „A za všechno může otcův mladší bratr Jonathan. Musí být potrestán!“

„Hezky popořádku,“ povzbudil ji Thomas. „Řekni mi, co jsi viděla a slyšela“

Caitlin se zhluboka nadechla a začala.