Trust My Rage

27. Kapitola

 V obrovském sálu bylo neuvěřitelné teplo, které ještě umocňovalo několik hořících krbů a desítky svíček rozmístěných na stolech nebo připevněných ke stěnám.

Caitlin se okamžitě zatmělo před očima, když vstoupila a nadechla se toho těžkého vzduchu, který byl protkán vůní pečeného masa, různých druhů koření a hořkého piva, které měl každý v poháru. Křečovitě zaryla nehty do předloktí svého manžela, který se až do teď hravě usmíval, protože měl stále před očima svoji krásnou ženu na kulatém stole v jejich komnatě.

„Caitlin, je ti něco?“ zeptal si trochu vyděšeně, když ucítil jak ho něco bolestivě tlačí do ruky.

„Mmm...To je v pořádku,“ vydechla téměř neslyšně, ale stejně pořád držela víčka semknutá k sobě.

„Nehraj si se mnou!“ zašeptal vyhrůžně a ustal v pohybu.

Caitlin prudce nasávala vzduch a pomaličku začala otevírat oči. Její pohled byl z počátku zamlžený, ale postupně se vyjasňoval tak, že během pár desítek vteřin zmizel úplně. Žaludek se zklidnil, orosená pokožka zmizela a úsměv se vrátil na její tvář. Thomas překvapeně zamrkal a pozvedl pravé obočí, čímž ji nepřímo vyzval k vysvětlení.

„Mám hrozný hlad, kde budeme sedět?“ ignorovala Caitlin jeho výzvu a pozorně přešla pohledem přes sál, když zahlédla na nejvyšším stupni krále, který ji pokynutím hlavy pozval k nim. Vedle něj seděla vzpřímeně a hrdě krásná žena v černo-modrých šatech, které ji elegatně obepínaly štíhlé křivky a Caitlin musela překvapeně zamrkat, když si uvědomila, že ta žena je samotná královna.

Uhlovitě černé vlasy ji splývaly po zádech v malých loknách, čistá pleť se jí pnula přes ostře řezané lícní kosti, které její tváři propůjčovaly zvláštní druh krásy a bystré zelené oči, které vypočítavě zkoumaly každého navštěvníka až se zastavily na ni. Caitlin polilo horko a na zátýlku ji vyskočila husí kůže, když se do ní ty oči zabodávaly a s nezvyklým druhem zájmu ji pozorovaly.

„To je královna Isabella,“ zašeptal ji Thomas do ucha, když si všiml, kam její oči směřují. Když neodpověděla, vzal ji opět za ruku a pomalu se vydal směrem k nim.

„Můj králi,“ řekl Thomas, když dorazili ke stupínku a hluboce se poklonil. „Moje královno,“ oslovil ženu vedle a také se ji uctivě poklonil. Když oba krátce kývli, zahleděli se beze slov na Caitlin.

„Caitlin,“ vyskl varovně Thomas, když si všiml, že je stále jako omámená a zatahal ji slabě za rukáv.

„Ohh...Já se omlouvám...“ vykoktala překvapeně a hned se poklonila, jak nevíc to šlo.

Král se její zmatenosti zasmál, ale královnina tvář zůstala stejně ledová, jako doposud. „Nic se neděje, mé drahé dítě. Chápu, že jsi z toho všeho ještě zmatená,“ řekl přátelsky a dvěma prsty ukázal na volné židle nedaleko něj.

„Muži, my dvě jsme stále nebyly představeny,“ promluvila náhle královna, když se oba dva měli k odchodu. Její hlas byl zvučný, ale mírně nakřáplý, což dávalo jejímu projevu nezvyklou kapku svůdnosti.

„Já zapomněl,“ odvětil překvapeně Thomas, i když věta byla mířená na krále. „Považoval jsem za nezdvořilé, Vás takto rušit při jídle.“

„Už jste nás stejně vyrušili,“ poznamenala královna a začala klepat dlouhými nehty do dřevěného stolu.

„Omlouvám se tedy a představuji Vám svoji milovanou ženu Caitlin Victorii Dorset,“ řekl s respektem a falešným úsměvem. Bylo vidět, že takové přijetí od královny nečekal.

„Královno, jsem ráda, že Vás konečně poznávám,“ ozvala se Caitlin, když si uvědomila, že by bylo nezdvořilé být potichu.

„Říkej mi Isabelle,“ odvětila přehnaně sladce královna a lehce naklonila hlavu na stranu.

„Domnívám se, že mi nenáleží nazývat někoho tak vznešeného jménem,“ odvětila Caitlin.

„Já na tom trvám,“ odvětila neústupně Isabella a její klidná maska začala mít trhlinky. Když si to uvědomila, opět se usmála a pokračovala : „Budu ráda, když se později blíže seznámíme, ale nyní běžte usednout k večeři...Je opravdu výborná,“

Caitlin i Thomas se uklonili a vydali se společně k určenému stolu.

„Thomasi?“

„Ano?“

„Je královna normálně tak chladná?“ zeptala se když usedli před talíře, na kterých byla pečená žebra na medu, měkký chléb a opečená zelenina. Vypadalo to lákavě a tak si Caitlin ihned utrhla kousek masa a labužnicky si ho dala do úst.

„Nevím, co se děje...obvykle je velmi milá,“ řekl nepřítomně Thomas a hleděl směrem ke královně, kterou si zaujatě prohlížel.

„Je krásná,“ poznamenala Caitlin a dál si do úst cpala, co nejvíc jídla. Thomas se na ni překvapeně otočil a musel se zasmát, když si všiml, že má kolem pusy medovou omáčku. Vzal bílé plátno a rohem tkaniny ji očistil. „Ty jsi mnohem krásnější,“ usmál se, políbil ji do koutku úst.

„Mmm...“ zamumlala a dál se věnovala talíři.

Když bylo hlavní jídlo ze stolu pryč a nahradily ho různé druhy sladkostí a sýrů, nálada se uvolnila a hudba, kterou obstáravali hudebníci v rohu místnosti, začala nabírat rázu.

„Thomasi, pojď tančit,“ křikla jeho směrem a on i jeho dočasný společník se na ni udiveně podívali. Šlechtic se, kterým byl zabrán do rozhovoru nejméně hodinu, se ušklíbl a dal ji jasně najevo, že je nevychovaná.

„Caitlin, běž a já za tebou za chvilku dojdu,“ usmál se na ni omluvně a opět se otočil.

Červené víno, které upíjela ji rozproudilo energii do žil a tak se zvedla a vyšla směrem k tančícím párům, když si všimla krále, který stál ještě s jedním mužem u okna a rukou ji zavolal k sobě. Dotyčný měl na sobě oblečení z drahého druhu tkaniny, takže ihned poznala vysoce postaveného šlechtice. Když došla, usmála se na krále, který jednou rukou uchopil předloktí mladého muže a natočil ho obličejem směrem k ní.

„Caitlin, představuji ti mého syna a následníka trůnu, prince Marka,“ řekl hrdě král a Caitlin se muži zadívala do očí. V tom okamžiku se jí z obličeje vytratila všechna barva a ona si s hrůzou uvědomila, že ty tmavě zelené oči zná.

Právě před ní stál muž z její noční můry...

PS : Na obrázku je královna Isabella