Trust My Rage

32. Kapitola

Hned na začátku vám musím oznámit, že to je nejdelší kapitola, kterou jsem kdy napsala a budu fakt moc ráda, když se vyjádříte v komentářích, jestli jste s průběhem zatím spokojeni, protože to píšu nejen pro sebe, ale samozřejmě i pro vás, takže zpětná vazba je pro mě celkem důležitá a fakt to ocením :)

Užíjte si ji :)

- - -

Komnata se ponořila do tíživého ticha, které narušovalo jen praskání polen v krbu, nedaleko od dvou postav u dveří. Světlo svíčky, která planula na pravé straně od nich, propůjčovala princi ještě temnějších výraz v očích, než který obvykle měl a jeho ostře řezaná tvář, nabrala ještě hrubšího výrazu, díky stínu, který se mu lehce rozkládal pod lícními kostmi.

„Bojíte se mě, má drahá?" zeptal se ochraptěle a dál vyčkával, asi dva metry od Caitlin.

„Nemám z vás strach a nejsem žádná vaše drahá," odpověděla rozhořčeně a snažila se nevšímat toho, jak se jí začaly potit dlaně. Ve skutečnosti měla velký strach, který začal paralyzovat celé její tělo a ona se nedokázala pohnout ani o milimetr. Neměla kam utéct a hrdlo se ji při tomto zjištění stahovalo čím dál víc, každou následující vteřinou, která uběhla.

„Vy tvrdíte, že se nebojíte, ale já vidím pravý opak," řekl a vševědoucí úsměv se mu rozlil po tváři, když se nepatrně pohnul jejím směrem a ona se zprudka nadechla.

„Opravdu? A co tedy vidíte?" prodlužovala dál konverzaci, aby se vyhla tomu, čeho se bála. V hlavě ji bolestivě hučelo od námahy, kterou vynakládala na plán úniku a dál mezi nimi držela nestabilní oční kontakt.

„Vidím krásnou ženu, která se za maskou lhostejnosti a sebevědomí, bojí jako malé dítě."

„Tak to vidíte špatně, princi. Před vámi stojí, akorát žena, která je unavená a chtěla by si jít v klidu lehnout a počkat na svého manžela," odpověděla, sebrala poslední zbytky odvahy a hrdě narovnala záda. Ruce pokojně sepjala u svých boků a tvrdě mu pohlédla do očí. "Takže pokud dovolíte, ráda bych se převlékla a šla do postele," dodala a vykročila směrem k velké skříni.

V ten letmý okamžik, kdy nestačila udělat ani jeden krátký krok, překonal vzdálenost mezi nimi, hrubě ji popadl za ramena a natlačil na ledový povrch zdi, hned vedle dveří.

„Moje drahá," začal vyzývavě pár centimetrů od její tváře. „Uvědomte si, s kým mluvíte. Mě nemůžete odbýt, jako nějákého sluhu!"

Caitlin se zadrhával dech v hrdle a od žaludku se jí začalo rozšiřovat nepříjemné mrazení do celého zbytku těla. Jen předloktí, které měla umístěné ve výši své hlavy, ji pulsovalo teplem, které se přenášelo z dlaní prince. Byl tak blízko, že slyšela jeho hluboké dýchání, které zvedalo jeho hrudník tak moc, že se při nádechu otíral o její šaty. Jeho rozničky teď měly velikost malých pencí a zabíraly téměř celou plochu zelené duhovky. Vypadal děsivě, ale v malé části jejího podvědomí ji připadl  vzrušující. Cítila se kvůli dnešním událostem mizerně a tak moc toužila po nějákém horkém doteku, že se právě ta malá část začínala pomalu, ale jistě rozpínat a kalit zdravý úsudek.

„Ani netušíte, jak jste mě okouzlila," zašeptal tak blízko, že by stačilo překonat pár milimetrů a jeho rty by se spojily s těmi jejími. Svým dlouhým prstem přejel po její jemné tváři a Caitlin pohltilo horko, které způsobilo červenající se tváře. „Červenáte se," poznamenal pobaveně a jeho ledová maska pookřála.

„Je mi teplo," odpověděla přiškrceně a pomalu si olízla rty. Mark tento nenápadný pohyb zaregistroval a upřel žádostivý pohled na její naběhlé, lehce se lesknoucí ústa.