25. Kapitola

616 50 16
                                    

Omlouvám se, za šílené zpoždění, ale mám toho teď opravdu moc a nestíhám, tak mi to snad odpustíte a doufám, že se Vám nový díl bude líbit :)

Jonathan poklekl před krále, ale hlavu v pokorném gestu nesklonil. Jindřich nespokojeně zamručel a řekl : „Tvé obvinění proti Edwardovi je velmi vážné. Nařkl jsi ho z velezrady, ale dosud jsi nepředložil žádné důkazy. Proto ti nařizuji, abys je dodal nyní.“

Jonathan pomalu vstal a prstem ukázal na staršího rytíře. „Je to Sas a všichni Sasové jsou sprostí a hanební zrádci. Vždycky chtěl Dorsetské panství získat jen do svých vlastních rukou. Přelstil tvého vazala Thomase Montimera tím, že mu přísahal věrnost, ale jeho úmysly jsou falešné. Vím, že je členem skupiny rebelů, kteří tě chtějí svrhnout.“

„Máš proto nějáké důkazy?“ zeptal se král a naklonil své mohutné tělo kupředu.

„Nemám, protože jediný, kdo moje slova mohl potvrdit byl krutě zabit!“

„Kdo to byl?“

„Jmenoval se Jacob. Byl to švagr Caitlin a věrný Angličan.“ řekl s přehnanou lítostí.

„Už jsem o něm slyšel,“ přikývl Jindřich a pohlédl na Thomase. „Ať byl věrný Angličan, či nikoli, pro mě je důležité, že nebyl věrný mně! A ty, Jonathane jsi hlupák, když si ho chtěl použít, jako důkaz!“ Poté se král obrátil na Edwarda a ještě před tím, než na něm ulpěl jeho zrak, viděl, nevěřícně se tvářícího Jonathana.

„Patříš ke skupině rebelů, která chce zajistit můj pád?“

Edward zakroutil hlavou a zřetelně odpověděl : „Nikoliv, můj pane.“

 Král se s hlubokým výdechem obrátil na Thomase. „Věříš mu?“

„Ano, věřím mu. Je to čestný muž a to co říká, je podle mého pravda.“

„Dobře tedy...“ zavrtěl se král na svém dřevěném trůně, který pod jeho tíhou povážlivě zapraskal a po chvíli dodal : „Jelikož zde nejsou žádné dostačující důkazy, které by dokazovaly zradu, zde přítomného Edwarda Kenta Honora, dám na úsudek svého vazala Thomase Williama Montimera a případ velezrady zamítám.“

„Ale...co...jak...?“ koktal Jonathan a celý zbledl.

„Máš snad ještě něco na srdci?“ optal se král a nepatrně se ušklíbnul.

„Co se stane s Dorsetem? Patří mně! Mám právo stát se chlapcovým poručníkem, dokud nedosáhne zletilosti. To on,“ kyvnul nepřátelsky směrem k Thomasovi. „to on umožnil Sasovi, aby zaujal postavení, jenž náleží mně! Zákon je na mé straně!“ vykřikl už téměř zlostně, když se sebral a bojoval, aspoň o jednu věc, která by Caitlin pokořila.

Král se opřel o jednu opěrku trůnu a zamyšlením svraštil čelo. V komnatě se rozhostilo mrtvolné ticho a Caitlin opět zmizel úsměv z tváře, který před tím měla, díky zamítnuté obžalobě. Podívala se na svého dědečka, který sledoval Jonathana s výrazem naprostého znechucení a opovržení. Viděla mu ve tváři, že by ho nejraději sebral za ten jeho límeček, který by byl směšně zdobený i pro ženu a vyhodil ho z okna. Jeho postoj byl klidny, ale pěsti měl zaťaté tak, že mu zbělaly klouby.

„Není snadné rozhodnout,“ pronesl nakonec král a podíval se po všech přítomných. „Proto si vše musím promyslet a rozhodnutí učiním, až za čtyři dny. Do té doby, Vás všechny hostím na svém hradě,“ řekl unaveně a poté pokračoval, když si vzpomněl na poslední věc, kterou chtěl zmínit. „Samozřejmě, jste také zváni na zítřejší ples, který se pořádá na počest mého syna, prince Marka, který se vrátil z války,“ potřásl král hrdě hlavou.

„Bude nám potěšením se plesu zůčastnit,“ řekl Thomas.

Jindřich přikývl a zabodl pohled svých světle zelených očí na postavu vedle.

Thomas si všiml, jak se jeho žena celá napjala a cítil, že se jí podlamují kolena. „Králi, mohli bychom se vzdálit? Caitlin je pořád unavená a bylo lepší, kdyby si ještě odpočinula,“ řekl naléhavě a bez sebemenšího zaváhaní ji vzal do náruče.

„Jistě, ale u večeře Vás očekávám,“ odvětil trochu překvapeně.

Thomas neváhal, kyvnutím se rozloučil a vyšel do stále plného sálu. Nevnímal rozrušené výkřiky žen a tiché spekulace o tom, co se za zavřenými dvěřmi stalo. Dlouhými kroky, přecházel jednotlivé chodby až se konečně dostal do jejich komnat a bledou Caitlin položil do nadýchaných přikrývek.

„Lásko, co se děje? Jsi nemocná?“ zeptal se starostlivě a položil svoji horkou dlaň na její čelo pokryté studeným potem.

„Nic...nic mi není.“ vydechla Caitlin a unaveně odtáhla jeho ruku z čela.

„Tak co se stalo?“ nenechal se odbýt Thomas, ulehl vedle ní a přitáhl si ji do náruče. Přehodil přes ně teplou kožešinovou přikrývku a zabořil nos do jejích hebkých vlasů.

„Asi jsem snědla něco, co mi nesedlo. To bude dobré,“ snažila se ho uchlácholit a zavřela oči.

„Pokud se chceš vrátit domů, tak s tebou pošlu skupinu svých mužů a ...“

„To v žádném případě! Chci tady být a stát vám po boku,“ řekla umanutě a přesunula hlavu do jeho prohlubně na krku.

„Co s tebou mám dělat, ty moje tvrdohlavá nymfo,“ usmál se a políbil ji na čelo.

Caitlin se tiše zasmála a během chvilky upadla do neklidného spánku.

- - - Sen - - -

Oči. Ty zelené pronikavé oči. Cítila jak ji pozorují, ale vždy když se ohlédla, tak se ztratily. Vystrašeně začala utíkat zatuchlou chodbou do neznámých útrob hradu, ve snaze utéct tomu děsivému pohledu, který jí způsoboval husí kůži po celém těle, ale nebylo to nic platné. Za chvíli neměla dostatek vzduchu v plicích a bolestivě se jí začala svírat hruď. Zastavila se a stočila svůj pohled za sebe, kde spatřila postavu, která lenivým krokem kráčela k ní. Obličej byl zakrytý stínem, ale ona stejně mohla vidět tmavě zelené oči, které ji pobaveně pozorovaly. „Mě se nemusíš bát,“ promluvil neznámý mužský hlas a natáhl k ní ruku. Caitlin na nic nečekala, sebrala poslední zbytky sil a rozběhla se pryč. Vzduch protnul zvonivý smích. „Mně nikdy neutečeš,“ pravil muž pobaveně, ale díky skryté vyhrůžce v hlase, vyzněla věta jako zvrácený slib.

- - -

Prudce otevřela oči, vyběhla rychle z postele a hlavu zabořila do přenosného umyvadla, které stálo na toaletním stolku. Všechno co měla v žaludku šlo ven.

Když bylo po všem, otřela si pusu do bílého plátna a pohlédla do zrcadla, kde uviděla Thomase. Seděl na posteli se široce otevřenýma očima a sledoval její shrbenou postavu. Postel hlasitě zaskřípala, když se z ní zvedl a přešel ke Caitlin, kterou vzal za ramena a obrátil ji tak, aby ji viděl do tváře.

„Ty jsi těhotná?“

Trust My RageKde žijí příběhy. Začni objevovat