Trust My Rage

31. Kapitola

Moje milé čtenářky, mám poslední dobou nějákou tvůrčí krizi, ale i tak jsem napsala další díl a doufám, že vám bude líbit. Budu ráda, když se vyjádříte i v komentářích :)

- - - V paláci - - -

Už se začalo stmívat, když se Caitlin konečně probrala ze spánku, do kterého upadla těsně po hádce s Thomasem. Byla unavená pláčem, těhotenstvím i stresem, který přestávala zvládat. Vždy se považovala za silnou a nezávislou ženu, ale od té doby, co zná svého muže, se z ní stala křehká květinka, která pláče při každé příležitosti a nedokáže se sama ubránit. Tento fakt se jí sice vůbec nelíbil, ale věděla, že nesmí nic riskovat kvůli dítěti, které nosí pod srdcem. Usmyslela si jen, že hned, jakmile se dědic narodí, stará a silná Caitlin se vrátí a nezůstane kámen na kameni.

Pomalu se zvedla do sedu a rozhlédla se po komnatě, která se pomalu začínala nořit do tmy. Odhrnula ze sebe přikrývku, přehodila nohy přes okraj postele a malátně se postavila. Za tu dobu, kterou strávila v královském pálaci zhubla, i když měla pomaličku začít přibývat na váze. To se podepsalo i na jejím zdravotním stavu a proto se pomalu rozešla k nádobě s vodou a zhluboka dýchala, aby opět neomdlela.

Do dlaní nabrala křišťálově průzračnou vodou, která byla příjemně studená a opláchla si ulepený obličej od slz. Přebytečně kapky utřela do bavlněného plátna, které leželo vedle a podívala se do zrcadla.

I přes tmu v komnatě si všimla, jak má červené oči od pláče, zpocené kořínky vlasů u čela a bledou pleť, která jasně konstrastovala proti jejím tmavě hnědým vlasům. Už měla opět slzy na krajíčku, když se ozvalo silné zaklepání na dveře.

„Má paní, můžu vstoupit?" ozvala se služka, která ji ráno pomáhala s oblékáním, a která ji byla očividně přidělena.

„Ano," křikla směrem ke dveřím, jenž se následně otevřely.

„Mám zjistit jestli budete schopna se zůčastnit večeře s králem a královnou, nebo jestli potřebujete jídlo donést do svých komnat," spustila služka a starostlivě si prohlížela její shrbenou postavu, když si uvědomila, že je v místnosti úplná tma. Přešla k velkému svícnu na krbu, vzala ji a s rychlou omlouvou vyběhla na chodbu, kde knot zapálila. Když se vrátila, Caitlin seděla na posteli a obouvala si kožené boty, ve kterých se ji chodilo nejlépe.

„Paní, nebude problém, když se omluvíte," ozvala se služka a zapálila pár polínek v krbu.

„To je v pořádku," vydechla Caitlin.

„V tom případě je to ode mě vše. Voják u dveří vás už zavede do sálu," usmála se, vzala špinavé poháry ze stolu a zmizela.

Caitlin zanedlouho vyšla taky a spolu s mladým vojákem po své levici přešla několik, pro ni už dost známých, chodeb do sálu.

V místnosti se nacházelo jen pár lidí a král spolu se svou ženou a synem, už seděli v čele stolu. Jakmile si ji všiml, pravou rukou ji vyzval, ať usedne blízko nich. Když si Caitlin při přecházení sálu všimla zkoumavého pohledu Marka, snažila se někde zachytit modré oči svého muže, které by ji psychicky podpořily, ale nikde je nenašla. Nebyl u stolu, ani jinde v místnosti. Páteří ji proběhlo nepříjemné mrazení a vnitřnosti se ji protivně stáhly do uzlu.

„Má drahá Caitlin," oslovil ji zvesela král, který měl červeně podlité oči a jen slepý by si nevšiml, že je značně ovíněn.

„Můj králi," uklonila se Caitlin a poté stejně uctivě oslovila královnu a prince.

„Kde máte svého muže?" optala se královna, která stále upírala pohled k těžkým vstupním dveřím.

„Myslela jsem, že je s vámi, ale asi zůstal o chvilku déle se svými muži," odpověděla hned, jak zasedla ke stolu. Během pár vteřin se u ni objevil sluha a chtěl ji nalít víno ze džbánu, když ho zadržela rukou tak prudce, že pár kapek skončilo na stole.